14:14 26. září 2018
Václavské náměstí v Praze

Transparency International (TI) nedělá z Čechů donašeče, nýbrž „oznamovatele“

© Sputnik / Ramil Sitdikov
Názory
Získat krátkou URL
Vladimír Franta
4240

V Praze v září 2014 vyšla malá brožura TI s názvem „Whistleblowing není donašečství – Příručka nejen pro oznamovatele“. Jako by se tím naplnila jedna známá česká filmová hláška „žalovat se nemá, ale hlásit se to musí!“ Díky přispění TI se tato slova budou možná jednou tesat do kamene…

Hned v úvodu, ještě před deklarací obsahu, čteme, že publikace byla vydána a je financována z dotačního programu Ministerstva vnitra v rámci „prevence korupčního jednání" (2013 projekt „Maják v moři korupce"). V brožurce se dovídáme, že autorkou je Radka Pavlišová a tým Právní poradny Transparency.

TI prosazuje systémové a legislativní změny aneb na co ministerstvo nestačí

Transparency International — Česká republika (TI) je dle této brožury „součástí mezinárodní sítě nevládních organizací Transparency International. Zaměřuje se na prosazování systémových legislativních i organizačních změn omezujících prostor pro korupci ve veřejné správě, ale také v soukromém sektoru." Ano, slyšíte dobře. Je to organizace, která se zaměřuje na prosazování systémových legislativních i organizačních změn! Uvážíme-li vztahy TI s ministerstvy a další její brožury typu: „Kuchařka místního referenda — manuál pro aktivní občany"… pak ono „prosazování" lze považovat za dosti agilní.

V čí prospěch se mají odehrát systémové změny? Nesouvisí to tak trošku s „oranžovými revolucemi"?

Změny obvykle koná stát, který má na tyto záležitosti monopol plynoucí z tzv. „společenské smlouvy". Například český stát se s občany ve volbách byl domluvil na tom, jak bude vypadat rozdělení moci v České republice. Proč se do hry vkládá mezinárodní, navíc nevládní, organizace, kterou naše vlastní Ministerstvo vnitra ČR podporuje grantem? V české „pobočce" TI oficiálně pracuje 15 lidí. Že by 15 lidí zvládlo to, na co nemá celé naše ministerstvo? Kde mizí peníze daňových poplatníků? Čili: změny v zemi provádí obvykle buď stát (zastupující občany), nebo pak už jen (místní, zahraniční) revolucionáři. Odkud plyne kompetence a legitimita TI?

„Pískejte na píšťalku silněji! […] Každý z nás je potenciálním whistleblowerem"

Kdybychom vše shrnuli a řekli stručně: Transparency International v předmluvě k publikaci uvádí „získali jsme zkušenosti v komplexní podpoře whistleblowerů". Tedy doslova a do písmene! Tak tvrdí a píše TI.

Whistleblower nebo denunciant?

„Whistlebloweři" nejsou udavači, alias donašeči, alias práskači, alias konfidenti, alias informátoři… Při četbě brožury jsme opakovaně ujišťování, že dotyční plní roli „oznamovatelů". TI aktivně pobízí občany, aby neváhali TI informovat o nekalém jednání a o korupci. Má se tak dít zvláště proto, poněvadž v systému jinak schází institucionálně zakotvená centra, na něž by se „oznamovatelé" mohli jinak obracet. V zásadě se vlastně říká: Nenechávejte si zjištění pro sebe, nešeptejte nic do „vykotlané vrby". Povězte fakta Transparency International. S oznamovateli se probírá způsob sběru dat, postup oznamování. Oznamovateli je poskytována také právní konzultace.

Postupná převýchova vědomí českých občanů, ušlechtilý boj s větrnými mlýny či ztráta suverenity ČR?

Opět si dovolíme citát z úvodu k publikaci: „Oznamovatelé, s nimiž jsme měli možnosti pracovat, čelí v důsledku svého postupu silnému osobnímu tlaku v podobě ostouzení, zastrašování, šikany, trestních oznámení a žalob, přesto většina svého jednání nelituje."
Pokud by snad někdo přece jen zalitoval, může si přečíst následující: „[…] chtěli bychom využít této příležitosti alespoň touto cestou poděkovat všem odvážným lidem, kteří nejsou lhostejní k dění kolem sebe".

„Jedna z nejlepších právních úprav whistleblowingu na světě je britský zákon PIDA (Public Interest Disclosure Act)", čteme v brožurce TI. Opravdu?

Proč je tedy v Londýně stále zadržován Julian Assange? Aneb několik paralel a o tom, proč pískání na píšťalku ve vybraných případech veškeré žádné.

Pokud organizace pracují, lidé nejsou-li lhostejní, za předpokladu že Velká Británie je výkladní skříní dobře fungujících struktur, pročpak je v Londýně stále zadržován Julian Assange, zakladatel WikiLeaks? Co jiného je WikiLeaks než jeden velký „whistleblower"? Velký oznamovatel.

Aby to nevypadalo úplně hloupě, úřady Británie vedou Assange jako sexuálně motivovaného násilníka. Stačí si však vzpomenout, jak dopadli jiní takto označení rádoby násilníci. Šéf Mezinárodního měnového fondu (MMF) Dominique Strauss-Kahna čelil podobným obviněním; jde-li o sexuální aféru s Nafissatou Diallo, celá věc „vyšuměla". Strauss-Kahn však přišel o svůj post v MMF (International Monetary Fund)!

Nelze vyloučit, že se v budoucnu ukáže, že ani Assange není žádným sexuálním násilníkem. V ČR jsme měli podobnou kauzu rovněž. V jejím rámci byl obviněn z pohlavního zneužívání expert na vojenskou techniku Karel Daňhel (iDnes.cz, 17. července 2012).

Bylo to v souvislostí se skandálem kolem netransparentního nákupu letounů CASA, kde Daňhel vystupoval v úloze svědka. Daňhel byl v následujících letech zbaven obvinění, armáda jej však přesto propustila. Jak to, že tu nikdo nepíská na píšťalku? Kde jsou vycvičení whistlebloweři?

Cesta do pekel dlážděna je dobrými úmysly

Transparency International v brožurce píše, že šlo zabránit různým tragédiím a katastrofám, kdyby zaměstnanci v inkriminovaných chvílích nemlčeli; příkladem TI uvádí havárii trajektu Herald of Free Enterprise v roce 1987. S touto logikou lze jistě souhlasit. Jenže se nabízí automaticky otázka, že nemlčel ani Edward Snowden. Proč se tento „whistleblower" obává návratu do USA, kde upozornil na nekalé praktiky? Zastávají se ho účinně mezinárodní nevládní organizace? Dosáhly úspěchu? Skutečně?

Nedávno jsme psali o tom, jak norský Barnevernet doslova „krade" rodičům děti. Může to mít souvislost s korupcí, a dalším jednáním, o které by se mohla zajímat jak Amnesty International, tak Transparency International. Obě organizace se však do záležitosti nespěchají vkládat. Přitom se tu jedná zjevně o porušení trestního a mezinárodního práva. Věc projednávají i evropské soudy. Opakujeme otázku: Proč nikdo nepíská v těchto případech? Vždyť hrozí podezření na úplatky a obchod s lidmi! Tuto informaci potvrdil Sputniku norský právník Marius Reikerås, jehož exkluzivní rozhovor Sputnik chystá.

Nota bene TI v brožurce poukazuje na kauzy zneužívaných dětí. Jde-li opět o výkladní skříň demokracie — Velkou Británii, jak je možné, že se „s křížkem po funuse" dovídáme o pedofilním „řádění" Stuarta Halla, moderátora BBC či jeho „kolegovy" Jimmy Savila? Kam se dívalo NSPCC (National Society for the Prevention of Cruelty to Children)? Zpravy.aktualne.cz (2. 5. 2013) uvádějí: Savile se za více než 40 let dopustil přes 200 sexuálních zločinů, z toho 34 znásilnění.

Kdo financuje samu Transparency International?

Transparency International existuje od roku 1993. Je placená z „darů" a vládních „grantů". Proč však oficiální ministerstva nezvládají svou práci a musí si najímat k ruce mezinárodní nevládní organizace?

Transparency International odesílá reporty do jiných zemí

V případě TI je to Německo. Ústředí TI se nachází v Berlíně. Před několika lety vyšlo najevo, že německá vláda i Angela Merkel byli odposloucháváni USA. Končí tedy reporty TI v Berlíně či přece jen ve Washingtonu či v nějaké marylandské kanceláři NSA? Mimochodem, když se provalily tyto odposlechy, započala i uprchlická krize. Náhoda? Možná.

Všechno by to vypadalo ještě jakž-takž, dokud si nepřečteme stránku 11 z publikace TI, o níž byla řeč výše, opět si dovolíme zacitovat:

„Whistleblower je člověk, který má privilegovaný přístup k informacím o činnosti organizace, v níž působí (tj. má informace, ke kterým se nikdo z vnějšku nedostane), a upozorní na závažná nekalá jednání, která mohou ohrožovat či poškozovat veřejný zájem."

Kdo však vyhodnocuje zjištění „whistleblowera"? Berlín? Zahraničí? Jsou tam k něčemu takovému více kompetentní? Co když se jedná o likvidaci konkurence cestou práce TI, která iniciuje soudní procesy proti údajným korupčníkům? Jedním dechem dodáváme, že nikdo nepopírá fakt, že existuje korupce. Co když se tohoto jevu účelově využívá jistými „organizacemi"? Nekalým způsobem? Ano, nebo ne?

Transparency International jako nástroj politického vlivu. Jde o vměšování do záležitostí v ČR?

Problém je zaprvé: kdo jsou „arbitři", kteří by měli umět vyhodnocovat a definovat „veřejný zájem" a míru „nekalosti"; od toho má mít ČR své regulérní orgány státní správy, nikoli 15 zaměstnanců mezinárodní firmy, posílajících reporty do Berlína. Zadruhé bychom měli vědět, že TI se zaobírá i otázkou referend, zkoumá financování politických stran. Není nepředmětné se domnívat, že dary od jistých firem, vnější centrála atd., spolupráce s firemními „insidery", to vše činí z TI nástroj politického vlivu na události v České republice.

Píše-li TI, že Češi jsou stále rezervovaní vůči spolupráci s ní, možná je to dobře. Do vzpomínek se vkrádá staré socialistické heslo: „Lidé bděte!"

Dejme slovo závěrem Transparency International a její brožuře:

„Globální barometr korupce z roku 2013… na otázku ‚Oznámil/a byste případ korupce?‘ odpovědělo 55 % českých respondentů ‚Ano,‘ 45 % ‚Ne‘."

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Best: Češi snáší Babiše kvůli „dobrému sexu“?
„Vám to ještě nedocvaklo, protože Babiš.“ Češi se opět pohádali kvůli migraci
EU je horší než komunismus! Češi o novém průzkumu
Český politolog označil Cyrila a Metoděje za migranty. Twitter se vzbouřil
Český novinář: Srovnání MS Putina s olympiádou Hitlera může být oprávněné
Štítky:
Transparency International, Julián Assange, Edward Snowden, Angela Merkelová, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku