19:57 11. prosince 2018
Schengenské vízum

Český brigádní generál k migraci, drogám, Schengenu a kontrolám bavorské policie

© Fotolia / Aytunc Oylum
Názory
Získat krátkou URL
Vladimír Franta
4164

K celním kontrolám na hranicích se Sputniku vyjádřil brigádní generál Mgr. Jakub Frydrych, ředitel Národní protidrogové centrály. Ptali jsme se na mezinárodní pašování drog a na případy převádění nelegálních migrantů přes vnitřní „hranice“ EU. Máme hledat souvislost mezi častějšími kontrolami vozidel v bavorském příhraničí a těmito fenomény?

Jde-li o Schengen, mělo by docházet k volnému pohybu občanů členských států. Dnes by nám nikdo neměl bránit využívat jednotného evropského prostoru k přesunům, k práci. Zvykli jsem si, že zmizely kontroly z hranic. Co se dnes děje v Bavorsku, kde policisté poměrně důkladně kontrolují cestující ve vytypovaných vozidlech v rámci tzv. „závojového pátrání". Jde skutečně primárně o drogy? Nebo je to záminka, vynucená tlakem okolností, pomocí které se nyní Německo snaží regulovat třeba migraci?

Frydrych:Jde-li o drogy, nejedná se o novou záležitost, to zaprvé. S fenoménem česko-německého drogového problému se potýkáme už 20 let. Není to záležitost vzniklá současně se Schengenem; Schengen jako fenomén má svá pozitiva i negativa. Pohybují se tu však osoby a zboží, které nechceme. V rámci mezinárodní policejní a justiční spolupráce disponujeme trestně-právními nástroji, kterými jako orgány vymáhající právo toto právo také vymáháme. Justiční spolupráce zajišťuje to, aby informace o deliktech z jednoho státu, mohly být použity před soudy jiné členské země. Zda existuje korelace mezi současným stavem, Schengenem a stavem legislativy, tak lze říci, že liberalizace pohybu osob a zboží nešla ruku v ruce s nástroji mezinárodní policejní a justiční spolupráce. Máme tady nástroje z doby před Schengenem. Postupně se je snažíme dotahovat, aby byly použitelnější.

Definice problému: staré nástroje, které nestíhají změny v politice a kulhají za každodenní realitou?

Nestíhají dynamiku mezinárodní organizované trestné činnosti. Je to tak, že tu máme jako klíčový nástroj právní pomoc ve věcech trestních. Ta schematicky vypadá tak, že národní justiční autorita jedné země se obrátí na svou institucionální analogii ve druhé zemi. Na základě mezinárodní smlouvy si zmíněné instituce vycházejí vstříc. Bohužel to však neodpovídá dynamice mezinárodní organizované trestné činnosti na tak malém prostoru, jakým je střední Evropa s klastrem národních států zastřešených EU. Vezměte si, že s natankovanou nádrží přejedete za 1 den 6-8 států.

Zejména drogová trestná činnost probíhá nepřetržitě. Jakýkoli systémový skluz institucí je kontraproduktivní. Z tohoto důvodu potřebujeme účinný nástroj, kterým se zdá být například společný vyšetřovací tým. Ten ze své podstaty usiluje o zjištění relevantních důkazů, které je možné s procesní validitou používat u již konkrétních soudů jednotlivých zemí EU. Takový je zde asi vztah.

Pokud se ptáte na to, co se děje na česko-bavorské hranici, konstatuji, že zde je drogový problém nejmasivnější společně s česko-saskou hranicí. Místní autority ve spolkových zemích vnímají problém úporně už od roku 2009-2010. Významně se zde projevil nárůst zneužívaní pervitinu („krystalu") z české provenience. Projevilo se to i v rámci příhraniční turistiky. Ve vysoké frekvenci si němečtí turisté/ uživatelé jezdí pro malé množství drogy do oblastí severozápadních Čech. Materiál si odvážejí do Německa. Dílem saturují vlastní potřebu.

Dále se bohužel stalo, že se následně propojily kriminální struktury na obou stranách hranice. Kurýrním způsobem se začaly přepravovat mnohokilové objemy drogy. Kriminální organizace na německém území vytvořily strukturu, která zajišťuje odbyt opravdu velkých objemů zakázané látky. Se znalostí aktuálních trestněprávních i epidemiologických dat konstatuji, že německým obavám rozumím. V praxi pak vidíme určité vlny zintenzivnění práce německé policie. Analogické kontroly se konají i na německo-belgické či německo-nizozemské hranici. Tudy prochází mezinárodní koridory (kanály) drogových cest.

Lze porovnat tato „závojová pátrání" s kontrolami na původních hranicích před érou Schengenu?

Lze. Problém nastal někdy kolem roku 2009-2010. Hodně se to spojovalo se Schengenem. Bylo to ale dáno i dalšími faktory. Bavorští a saští politici, když se dostanou do spolkových vlád, akcentují problémy svých spolkových zemí. Můžete sledovat nárůst akcentace tohoto problému ve veřejném prostoru přímo úměrně tomu, jak sílí činnost německých spolkových politiků. Podobně to jistě funguje v každé zemi.

A kontroly za dob socialismu? Stupeň intenzity kontroly na hranicích? Nynější cestující si stěžují, že jsou kontrolováni, pokud jsou, skutečně důkladně… Jaká je korelace s historickou praxí?

To se nedá porovnávat. Zde bych polemizoval s internetovými zdroji. Klasická podstata závojového pátrání tkví v tom, že dojde k profilaci posádky a vozidla, a to podle určitých markantů. Na těchto základech se vyprofiluje podezření. Podezření se konvenčním způsobem, v souladu se zákonem, prověří. Není možné ale dělat osobní prohlídku takto invazivním způsobem, který zasahuje do lidské důstojnosti. Troufám si tvrdit, že policisté, kteří by se toho dopustili v kterékoli zemi našeho právního střihu, by si koledovali o trestní stíhání. Pochybuji o tom, že to takhle probíhá. Nechat někoho na silnici vysvléct do spodního prádla by bylo protiprávní ve všech zemích, které znám.

Co přesně znamená „závojové pátrání"?

Závojové pátrání je způsob rozmístění hlídek, které obepnou určitý problematický úsek státní hranice. Zde dochází ke zvýšené kontrole. Determinanty kontrol jsou multifaktoriální. Po datu výplat sociálních dávek v Německu například narůstá příliv uživatelů drog, kteří si pro drogy zajíždějí do ČR.

Nemělo by se vaření drog řešit dříve, uvnitř Česka, Německa? Není to pozdě řešit na hranicích?

Je třeba dělat vše současně, řešit vše paralelně na všech úrovních problémů. Řešíme to legislativně, snažíme se omezovat dostupnost látek, z nichž se droga vyrábí. K tomu pervitinovému problému („krystalu") je třeba říci, že ČR má specifické postavení v rámci EU, a sice co do produkčních i uživatelských preferencí. Bilance odhalených metamfetaminových laboratoří je u nás nepříznivá a má to své historické souvislosti i v kontextu období volné dostupnosti léčiv s obsahem pseudoefedrinu. Toto období kulminovalo v roce 2008, kdy následně došlo k regulaci volné dostupnosti léčiv. Od té doby se masivně začaly léky dovážet z Polska a ze Západního Balkánu. U nás odhalujeme kolem 250-260 laboratoří ročně. Pokud má celá Evropa 270-275 odhalených laboratoří metamfetaminu, pak je u nás lokalizováno 98 % procent odhalených laboratoří.

Což svědčí o úspěšnosti policie, nebo o značném množství laboratoří?

Laboratoří je opravdu dramaticky hodně, a jelikož jde o latentní trestnou činnost, ani nevíme, kolik laboratoří z absolutního počtu všech možných jsme vlastně odhalili. Svědčí to spíše o alokovaných silách a prostředcích policie na řešení tohoto problému. Nejsme ovšem jedinými producenty krystalu v Evropě. Ale formou četného výskytu malých kuchyňských laboratoří, které v absolutních číslech převažují, máme specifické postavení. S námi se veze i Slovenská republika.

Bohužel se negativně projevuje velkoobjemová produkce „krystalu" s ambicí vývozu u vietnamských kriminálních struktur: z 264 odhalených varen za loňský rok (2017) bylo sice pouze 5 % laboratoří vietnamských, ale jejich významnost z pohledu zajištěné drogy byla 70%. To znamená, že vietnamských laboratoří bylo loni odhaleno v počtu 8-12. Ale tyto laboratoře produkují 10 kg na jeden výrobní cyklus. Ostatní laboratoře jsou převážně domácí laboratoře, které mají malý výkon, saturují vlastního vařiče a jeho nejbližší okolí. Zde nečekejme žádný komerční impakt. Tyto malé varny německou policii v Bavorsku nezajímají. Vývozu metamfetaminu dominuje produkce vietnamských kriminálních skupin.

Což nás vrací k migrační krizi. Je tu souvislost drogy — migrace? Pokud ano, řeší se to systémově optimálně, když se to nyní dotýká i běžných turistů na silnicích? Nakolik policie přesně zasahuje cíle v rámci „závojového pátrání"?

Jediná korelace s migrací u metamfetaminového česko-německého problému: pojmenovávání bezpečnostních rizik u aktivit vietnamských kriminálních skupin na území ČR. Roku 2007-2008 jsme svou migrační politikou k této komunitě potencovali růst vietnamské kriminální subkultury. Když jsme sem pozvali velké množství vietnamských zaměstnanců, zamýšleli jsme, aby nám pomohli v našem hospodářství. Místo toho jsme získali velkopěstírny marihuany a laboratoře na metamfetamin. To je ona širší migrační korelace.

Jaká je strategie ČR v rámci těchto migračních fenoménů, o kterých hovoříte?

V očekávání benefitů z vietnamské strany jsme sem pozvali zaměstnance, kteří nám měli pomoci v pozicích, které nám tady chyběly, nicméně sečteno podtrženo: v retrospektivě 10 let musíme říci, že jsme si sem dovezli „OSVČ", kteří neskočili v průmyslu a odborných profesích, na které jsme si je sem přivezli (jde-li o logiku „dovozu"). Co se týká potencování bezpečnostních rizik, část lidí, kteří se octli bez práce, bylo využito a někdy i zneužito — konkrétně kriminální částí vietnamské subkultury na našem území. Ta se záhy s plnou vervou asijského temperamentu pustila do drogové industrie. 1 kg „krystalu" přináší uvedeným strukturám zisk mezi 10 000-11 000 euro. A to se nebavíme vůbec v cenách koncových dávek či o ředění na nižší kvalitu. Ze situačních důvodů se občas výroba přesouvá ze státu do státu. Proto bavorská policie.

Co současná migrační krize vs. krize à la „kriminální vietnamská subkultura", importovaná do ČR?

Zde bych chtěl varovat, abychom současnou migrační vlnu do Německa nechápali v xenofobních intencích. V Evropě máme zkušenosti s fašismem i nacismem. Je zde třeba rozlišovat a nečinit z migrantů technokratický problém. Jen za ČSSR jsme měli na západní hranici 16 000 lidí (vojáků). Přestavte si hermetické utěsnění současné ČR…

Na závěr chci dodat, že držení jakéhokoli množství nelegální látky v ČR a jiných zemí EU je protiprávní. Lišíme se v EU, jakými prostředky to v těch či oněch členských zemích EU trestáme. Vždy se jedná o podezření z páchání trestního činu nebo přestupku. Lišíme se v rámci EU i tím, zda nakonec padne pravomocný rozsudek, nebo ne. Zde stále platí národní principy. Neexistuje zatím jednotný plošný přístup, který by byl ve všech zemích EU identický, tedy ve smyslu jednotné evropské harmonizace. Takto daleko zatím nejsme. Něco takového by vyžadovalo velkou vstřícnost současných národních států, protože by se velká část národní suverenity přenesla na ústředí. Řada aspektů, které by k tomuto vedly, není doposud domluvena. Uvidíme v budoucnu.

Domnívám se, že obecná bezpečností potřeba v budoucnu donutí EU k hlubším integračním řešením v oblasti mezinárodní a justiční spolupráce, pokud skutečně kráčíme k užší integraci. Společný vyšetřovací tým v rámci mezinárodní justiční spolupráce se jeví jako dynamický nástroj. Analogickým nástrojem je „evropský vyšetřovací příkaz". V budoucnu bude existovat evropský výčet závažných trestných činů, s jednotnou intepretací, evropská policie i evropský prokurátor. Ale to jen tak „pro futuro". Budeme se muset rozhodnout, zda jít touto cestou, nebo zda máme na to, uchránit si vlastní původní národní hranice. K vaší původní otázce, zda problém v Bavorsku nemá širší kontext… Nevidím v tom mezinárodní důvody, spíše vnitrostátní. To, že se nás to dotýká, je věc druhá.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Na hranicích s Českem chtějí rychleji deportovat uprchlíky
Americké letouny podnikly výzvědné lety v blízkosti ruských hranic
Ukrajinské vojenské námořní síly provedly cvičení v blízkosti hranice s Krymem
Štítky:
kontrola, migranti, Schengenský prostor, svět, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku