01:38 20. října 2018
Zasněžené stromy

„Mráz a GULAG“: Španěl přijel na Sibiř, aby zjistil pravdu o místních obyvatelích

© Sputnik / Alexandr Kryazhev
Názory
Získat krátkou URL
4682

Miguel Ángel Julian Carrillo byl fyzik a do určité doby nic nenasvědčovalo tomu, že se stane jedním ze tří španělských antropologů, kteří budou studovat původní národy ruského severu, a každý rok bude navštěvovat nejchráněnější kouty Sibiře. Portál Lenta.ru zjistila, jak k tomu došlo.

Podle Carrillových slov on poprvé přijel do Ruska v roce 2008, aby uviděl zatmění Slunce.

„Vydal jsem se vlakem na dlouhou cestu z Barcelony do Hongkongu se zastávkou v Novosibirsku (abych uviděl zatmění). Ve vagónu jsem se seznámil s různými zajímavými lidmi. Blízko Novosibirska si k nám přisedl jeden chlapec, který mi vyprávěl o Altajských horách. Říkal, že je to velmi zajímavé místo a radil mi, abych tam jel… Bylo září. Za dva měsíce, v prosinci, jsem jel na Altaj. To byla má první zimní cesta po Sibiři a připadala mi prostě ohromující. Poprvé jsem si vyzkoušel, co je třicetistupňový mráz. Jel jsem po Čujském traktu, to je slavná dálnice od Gorno-Altajska až k hranici s Mongolskem. Cestou jsem se setkal s původními obyvateli této krajiny," vzpomíná.

Podle Carrillových slov si jeho přátelé spojují Sibiř pouze s dvěma pojmy.

Chov sobů v ruské Arktidě
© REUTERS / Sergei Karpukhin
„Dvě slova: mráz a GULAG. A to je všechno, co tam je. Rusko je pro ně Moskva, Petrohrad, Transsibiřská magistrála… Co se týče domorodců těchto míst… Vůbec, když řeknete slovo „domorodci", vybaví se jim Afrika nebo Austrálie," stěžuje si Španěl.

Podle jeho tvrzení on nemá moc rád domorodce na jihu Sibiře, protože ti si zvykli na turisty.

„Vzpomínám si, jak jsem přijel na Jamal a navštívili jsme čtyři různé rodiny žijící v čumu. První rodina měla v čumu prakticky všechno: obrovské množství jídla, dobré místo, vše čisťoučké… Potom jsme jeli na lyžích a saních po tundře, zastihla nás bouře, zabloudili jsme, bylo to něco hrozného. Tam jsme nečekaně našli druhou rodinu, vešli jsme k nim do čumu a všechno bylo jinak. Byli velmi chudí, neměli prakticky nic. Takže ti, kteří jsou na jihu, jsou velmi zvyklí na turisty, proto já nemám moc rád ten kraj," vysvětluje Španěl.

Antropolog tvrdí, že všechny domorodé národy hodně pijí, jak v Rusku, tak i v jiných arktických zemích, ale srovnávat jejich život je těžké.

„Například nyní mezi nimi (Kanaďany) nejsou kočovníci. Žijí v obcích. Všechno je u nich velmi drahé. V Grónsku je to samé. Na Sibiři nyní žijí jediní v současné Arktidě kočovníci. Myslím, že vše začíná od škol a mateřských školek. Nevím proč, ale v Evropě je zvykem nadávat na ruskou politiku vzdělávání ohledně domorodých národů Severu. Někdy čtu vědecké práce na toto téma, jejichž autoři píší, že je velmi špatná. To není pravda. Podle mého názoru je skvělá. Například na Tajmyrském poloostrově žijí Nganasanové a Dolgani. V 90. letech to byli kočovníci, nyní vedou usedlý způsob života. Ale v mateřské škole žijí Nganasanové a Dolgani společně a přicházejí tam v národním oblečení, hovoří svým jazykem," vypráví antropolog.

Za největší problém považuje nedostatek učitelů.

„Hlavním problémem je nedostatek učitelů na Severu. Většina z nich (nevím proč) jezdí z Chakasie. Snaží se pracovat s kulturou domorodých národů, ale sami nejsou domorodí obyvatelé," říká.

Domnívá se, že situace se změní, až doroste mládež.

„Těm, kteří vyrůstali v 90. letech, je nyní kolem 30, a to nebyla ta nejlepší doba. Myslím, že je třeba počkat ještě na jednu generaci, aby se koncepce domorodých učitelů mohla uskutečnit. Ale jsem přesvědčen, že za deset let to bude fungovat."

Podle jeho slov typický den domorodého obyvatele Severu záleží na způsobu života.

„Vše závisí na způsobu života. Na Čukotce, v tundře se Čuvancové dívají večer na filmy na svých noteboocích. Ráno dělají ženy snídani. Muži vyjíždějí na pastvinu k sobům, která je obvykle vzdálená 500 metrů, zabíjejí je nebo o ně pečují — zkrátka, dělají všechno možné. Potom se pozdě večer vracejí a ženy už jim připravily večeři. Kromě toho ženy také pracují se soby. A vůbec ženy pracují moc hodně. Takový je jejich každodenní život v tundře," vypráví.

Více:

Obyvatel Sibiře uplaval kilometr po řece a zachránil topící se dívku
„Můj sen je jednou mít chatu na břehu Bajkalu”: jak Sibiř okouzlila českou historičku
Archeologové odhalili neznámé okolnosti dobývání Sibiře
Sibiřský zázrak přírody: "stolby" (VIDEO)
Štítky:
původní obyvatelé, Sibiř, Španělsko, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku