07:59 16. srpna 2018
Francouzský spisovatel Jules Vernes

Opisoval Jules Verne? Od koho? Od Rusů?

© Foto: Public domain
Názory
Získat krátkou URL
Vladimír Franta
9352

V paměti máme minulé i trvající plagiátorské kauzy. Týkající se např. vysokoškolských kvalifikačních prací; respektive jde o VIP, které falšovaly své bakalářky, diplomky. V souvislosti s plagiáty jsme v médiích slyšeli taková jména jako Lubomír Metnar (ministr obrany), exministryně Taťána Malá či exministr Petr Krčál. Opisují ale i spisovatelé?

Slavíme 185 let od narození Julese Verna, zatímco na jiného spisovatele se přitom postupně zapomíná. Jelikož mohlo jít o Vernův vzor, zapomínat by se nemělo.

Jules Verne je jistě velký spisovatel. Poněvadž se v minulosti zapochybovalo o původnosti takových spisovatelů, jakými byli Homér, William Shakespeare či Michail Šolochov, měli bychom se alespoň zamyslet nad níže vyčíslenými fakty.

Fadděj Bulgarin, Vernův vzor?

Pokud se invence týká, kdo měl předběhnout samotného Julese Verna (1828-1905), mimořádného guru žánru sci-fi? Oním rusko-polským spisovatelem byl Fadděj Venědiktovič Bulgarin (1789-1859). Všimněme si: Bulgarin umírá v roce 1859. Vernovi je toho času třicet jedna let a má téměř všechna díla teprve před sebou. Například „Pět neděl v balóně" Verne napíše až za čtyři roky. Co s tím? Inu to, že stejnojmenná Vernova díla vyšla už před Vernem.

Je budoucnost předpověditelná? Ať se snažíme sebevíce, veškeré naše prognózy mají maximálně tak retrofuturistický charakter. Dokážeme být ve svých vizích originální a „neopisovat od přítomnosti"?

Je navýsost zajímavé posuzovat některá starší fantastická díla, zejména když už víme, kterými cestami vývoje se společnost od té doby ubírala a jak to všechno v současnosti dopadá. Verne i Bulgarin jsou právě takovými autory, na nichž lze studovat, nakolik je vlastně budoucnost přístupná prognózám. Nakolik se mohou ve svých odhadech trefit ti největší z velkých vizionářů, do jaké míry jsou velcí spisovatelé „originální"; jakou měrou spíše mistrovsky kopírují minulost či svou současnost? Zaslouží si jejich práce vůbec označení „původní" (originální) sci-fi?

Verne s některými náměty nepřišel jako první

Ruský spisovatel Fadděj Venědiktovič Bulgarin je v našich končinách spíše méně známý autor. Naproti tomu francouzský spisovatel Jules Verne je považován za krále představivosti. Když se trošku poohlédneme po dějinách vědecké fikce, shledáme, že je třeba aktualizovat údaje. Proč?

Věděli jste například, že po Vernově románu „De la Terre à la Lune" (Ze Země na Měsíc, 1865) přišel sice Svatopluk Čech s žánrově podobně laděným „Pravým výletem pana Broučka do Měsíce" (1888) a H. G. Wells s „The First Men in the Moon" (První lidé na Měsíci, 1901), avšak dávno před tím ruskou filologií lehce opomíjený Bulgarin představil roku 1837 své „Похождения Митрофанушки на Луне" (Mitrofanuškinovy příhody na Měsíci, 1837)?

Jules Verne taktéž napíše „La voyage au centre de la Terre" (Cesta do středu Země, 1864), avšak až o 39 let po Bulgarinově počinu, který dostal název „Невероятные небылицы, или Путешествие к средоточию Земли" (Neskutečné báchorky aneb Cesta ke středobodu Země, 1825). Vidíme tedy, že vše „nové", jak praví přísloví, má velice dobře pěstěný plnovous a čpí naftalínem. Pokud jde o Vernovu novelu „La journée d'un journaliste américain en 2889 (Au XXIXe siècle)" (Jeden den amerického novináře ve 29. století, 1889), jež je pro tento článek stěžejní, je evidentní, že i zde Fadděj Bulgarin projevil intuici jako „první", a to, když v roce 1824 spatřila světlo světa jeho povídka Правдоподобные небылицы, или Странствование по свету в XXIX веке (Neskutečné báchorky aneb Cestování po světě ve 29. století, 1824). Zejména o posledních dvou dílech bude řeč níže.

Pokud namítnete, mohl-li od někoho opisovat Bulgarin, jistě nepřekvapí, že také on mohl. O podobných látkách jako Bulgarin totiž psali ještě dřívější literáti jako: John Wilkins (1614-1672); Francis Godwin (1562-1633); Cyrano de Bergerac (1619-1655); Johnatan Swift (1667-1745); Johannes Kepler (1571-1630) či samosetský Lúkián (120-180 n. l.)…

29. století, jak jej předpověděl Jules Verne a před ním Fadděj Venědiktovič Bulgarin

Volba 29. století se v daném případě nezdá jako náhodná. Století „páry" bylo bohaté na vynálezy a objevy. Lidské sny se stávaly realitou. Fantasie kypěla. Obrazotvornost malovala nové nevídané jevy, zejména na poli vědy. Proč Verne i Bulgarin připadli na nápad zpracovat vizi 29. století? Patrně proto, že se svět postupně připravoval na pompézní příchod roku 1900. Jak si lidé budou žít za 1000 let (za 10 století), byla tehdy skoro očekávatelná otázka.

Novela Julese Verna líčí jeden den amerického novináře Francise Benetta. Děj se odehrává v dalekém 29. století, v dosud neexitujícím městě USA Centropoli (Centropolis). Koncepčně má povídka klasickou formu. 1) Místo příběhu (topos) je ohraničeno obřím sídlem novinářského vydavatelství chrlícím denně čerstvá vydání plátku „Earth Herald". 2) Čas příběhu (chronos) je určen čtyřiadvaceti hodinami.

Inspirace leží v minulosti?

Kdyby se dnes Hollywood chopil této předlohy a zfilmoval ji „doslova", spatřili bychom něco podobného, co přinesl kdysi retrofuturistický seriál z roku 1962 „The Jetsons"; seriál představil defilé technických inovací, oplývá vynálezy, ovšem to vše v zastaralé (retro) podobě. Všimněme si, jak v amerických seriálech jako „Hvězdné války" a „Star Trek", fanoušci mi prominou, vypadají některé scény jako ze středověku (všechny ty zápasy s „meči" atd., atd.). Dnešní sci-fi je často devalvováno přílišnými fantaskními prvky, které žánr posouvají někam do sféry pohádek pro dospělé.

Zastavme se krátce u zmíněných novel Verna a Bulgarina popisujících 29. století

Bulgarinova povídka má akční úvod: dva přátelé cestují v loďce z Petěrgofu do Petrohradu. Filozofická debata obou je přerušena nenadálou bouřkou, v důsledku čehož se Bulgarinův protagonista ocitá ve 29. století (z textu zjišťujeme, že hrdinou je vlastně sám autor Bulgarin). Po příteli sice ani památky, zato otřesený Bulgarin přichází k vědomí v dokonalém městě Naděždině ležícím na Sibiři (Sibiř je v oné době místem subtropického klimatu, kde zrají citrusy! Toto dílo by si měl přečíst bývalý prezident Václav Klaus, důsledně odmítající globální oteplování.).

Aerokary a aeroomnibusy, vzdušné dostavníky, aerolity, elektrická auta…

Vernova vize staví na dvou platformách: technické a utopické. Utopická se projevuje přesvědčením, že ve 29. století USA ovládnou Velkou Británii, Rusové Indii. Jih planety bude patřit Latinům a sever Slovanům. Postavení lídra zaujmou tedy USA. V technické sféře Verne předvídá létající aerokary a aeroomnibusy. Z dalších vynálezů: ve 29. století se budou reklamy promítat na spodní stranu mraků. Vědci záměrně rozpustí ledovce v oceánech! Klasické knihy prý zaniknou, místo toho se budou příběhy deklamovat do telefonu. Zanikne i hudba poté, co se promění v elegantní matematické formule. Verne dále sní o zázraku andrologie. Lepší hygiena s gymnastikou zajistí prodloužení střední délky dožití člověka na celých 68 let (v ČR již dnes). Vernova novela dále paradoxně líčí, jak vědci Centropole stále nedokáží vyvinout lék na rýmu, kterak se stále potýkají s problémy kryogenního spánku, takže mnohý pokus vedoucí k významnému prodloužení života člověka zatím selhává. Verne soudí, že téma dlouhověkosti zůstane otázkou i v budoucnu neřešitelnou.

S čím přišel Bulgarin?

Bulgarinovo „efektní" entrée do budoucnosti začíná konstatováním, že místo vozů, spřežek a omnibusů všude, kam se podívá, v ulicích jezdí parovozy. Jejich specifikem má být provoz v litinových žlábcích zabudovaných do povrchu vozovky. Místo aerokarů Centropole jsou v Naděždinu, sibiřském městě budoucnosti, ke spatření vzdušné dostavníky (воздушные дилижансы). Tyto vzdušné „kočáry" vypadají jako z filmů režiséra Karla Zemana. Létající stroje představují jakési tubusy (gondoly) zavěšené pod balóny a vzducholoděmi. Jsou opatřeny buď vesly, nebo mávajícími křídly.

Dlužno zde podotknout, že pokusy s mávavými aerolity (ornitoptérami) se prováděly již v 19. století. Stejně však jako balónové létání znamenaly v podstatě „slepou" uličku letectví. Vize Bulgarina ani Verna proto nejsou nijak „nové".

Jak to bylo doopravdy?

Roku 1670 páter Francesco Lana de Brescia navrhuje koncepci „vakuové vzducholodi", vybavené plachtou a vesly viz „Veslo a plachta" In: Letectví + Kosmonautika, LXXI. Ročník (1995), str. 17/521.

Jiný ruský spisovatel Vladimir Fjodorovič Odojevskij (1803-1869) ve své dopisově pojaté novele „Rok 4 338" (4 338 год, 1835-1840) předpovídá, že Ruské impérium opanuje ve 44. století celou severní polokouli. Budoucí létající stroje nazývá aerolity a galvanostaty. Místo parovozů mluví o elektrokarech. Kritizuje USA, Němci dle něj vyhynuli stejně jako „knihy" — nyní se za psací látku považuje sklo. Místo telefonu se užívá magnetického telegrafu. Šaty i budovy se staví ze skla o různých fyzikálních vlastnostech.

Život v neobyčejném městě Naděždině

Zpět k Bulgarinovi. Bulgarin se ve svém snu dostává do utopické společnosti nepodobné rudolfínské, která umí vyrábět i zlato, a jelikož se zde deficitním stačilo stát dřevo, jsou ze dřeva zhotovovány peníze. Ze železo-uhlíkaté slitiny se v Naděždinu staví naopak domy. Jednotlivci kov používají do šatů. Kov plní funkci osobního bleskosvodu (v případě bouřky je však ještě nutné vkládat do úst antistatické kuličky). 29. století má být tudíž krom věku stále populární páry také věkem litiny. Snad by byl i Bulgarin příjemně překvapen, kdyby poznal, jak brzo, doslova „už zítra", budou lidé používat takové progresivní materiály jako kevlary, teflony, kompozity či inteligentní kovy apod.

V povídce Bulgarina plní ve 29. století roli diplomatického jazyka arabština. Společnost je dále rozdělena rasovou diskriminací; diskriminování jsou zejména lidé s tmavou barvou kůže. Ti se vyznačují tím, že jako plebejci jedí čokoládu, zatímco distingovaní běloši vyznávají racionální stravu (např. v Odojevského „44. století", viz výše, urození lidé „zdravě šlukují" veselé plyny, zatímco víno pijí plebejští dělníci, pozn.). Bulgarin, na rozdíl od Verna, zachovává divadla a knihovny. V nich však mají místo jen knihy historicky osvědčené.

Bulgarin i Verne — doboví plagiátoři?

U Verna i Bulgarina se vlastně jedná o pompézní reklamu na 19. století, tak trochu o nadsázku ve stylu „Barnum & Bailey". Líbivá reklama — avšak zážitek „obvyklý"! Prakticky vše, o čem psali tito autoři, se již dávno splnilo už v jejich vlastní době. Lidstvo nemuselo čekat ani celých příštích 10 staletí. Už ve 20. století jsme započali s transoceánskými lety, běžně se dožíváme „sedmdesátky". Nejstarší žena všech dob Jeanne Calmentová (1875-1997) se dožila 122 let. Jules Verne umírá roku 1905 (pět let před Lvem Nikolajevičem Tolstojem). V té době bylo paní Calmentové již 30 let! Od smrti paní Calmentové uplynulo (2018) teprve 21 let!

Spisovatel Josef Nesvadba jednou řekl, že nic nechybí současníkům tak, jako nový typ pozitivní společenské utopie. Stanisław Lem ústy hrdinů filmu Solaris (režie A. Tarkovskij) říká, že lidé, než aby toužili po budoucnosti, sní spíše o minulosti. Budoucnost je vize minulosti, která se měla zkrátka odehrát jinak. Pokud ani Verne s Bulgarinem nedokázali být bůhvíjak originální, proč máme takové „přemrštěné" požadavky na Taťánu Malou, Lubomíra Metnara, Petra Krčála?

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Média: Ministr ČSSD Krčál výrazně opisoval ve své bakalářské práci
Plagiát je v módě. Merkelová krade myšlenky Trumpa, ale může jí potrestat Čína. Názor
Kyborgizace vojáků: Co budou umět vojáci budoucnosti?
Ruska se stala nejlepší spisovatelkou fantasy v Evropě
Spisovatel v Malování 10 let vytvářel ilustrace vlastní knihy
Štítky:
sci-fi, fantasy, fantastika, literatura, budoucnost, umění, Fadděj Bulgarin, Jules Verne, Francie, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku