Proč jsou Gruzínci srdeční k ruským „okupantům“? Pohled z Prahy

Po 10 letech od vojenského konfliktu mezi Gruzií a Ruskem je k vidění zajímavý fenomén. Gruzínský směr je u ruských turistů opět populární, přičemž Rusové vědí, že v Gruzii je srdečně přivítají. Ve Tbilisi proběhlo fórum rusko-gruzínských podnikatelů, první po událostech roku 2008.

Ovšem, podle názoru bývalého velvyslance Česka v Rusku Jaroslava Bašty, je obnovení vzájemných vztahů mezi zeměmi údělem budoucí generace. Má pravdu? Sputnik hovořil s politoložkou, ředitelkou Institutu slovanských strategických studií Radmilou Zemanovou-Kopeckou.

Kopecká: Připomeňme si několik faktorů. Opravdu není tajemstvím, že tehdejší prezident Saakašvili je pouhá západní marioneta. On by se také rozhodně neodvážil napadnout Osetii a tam dislokované ruské jednotky, kdyby se nespoléhal na podporu USA. Už tehdy se ale mohli Gruzínci přesvědčit, že spoléhat na USA je předem prohraná partie. A jestliže si Gruzie vybere za spojence stát, který neustále porušuje snad všechna existující pravidla, když se mu to hodí do krámu, nemůže počítat s jeho seriózností ani v rámci vlastního spojenectví s ním. Dalším faktorem, který podnítil Saakašviliho zaútočit na Osetii, byla nepřítomnost tehdy premiéra Vladimíra Putina v Rusku, který pobýval v tom čase na olympijských hrách v Číně. Saakašvili, ale i Západ se báli Putina tehdy a bojí se ho i dnes. Předpokládali, a podle mého názoru správně, že Medveděv je podstatně slabší hráč. Nějak ale analytici situaci podcenili. Být v Číně, neznamenalo pro V. Putina být ze hry. Západ samozřejmě okamžitě přiřknul vinu za incident Rusku a trvalo celý rok, než Evropská komise musela se skřípěním zubů přiznat, že válku ve skutečnosti začala Gruzie. V důsledku stále probíhající informační války byli proto i Gruzínci zpočátku informováni tak, jakoby původcem války bylo Rusko. Až podstatně později se mezi lidi začala dostávat pravda. A proto souhlasím s Jaroslavem Baštou, že 10 let je krátká doba, aby se zapomnělo na ztráty. Dnes už ale příliš mnoho lidí v Gruzii pochopilo, že se jen opět potvrdilo staré pravidlo — Rusko války nezačíná, ale vždy je končí.

Nemyslím však, že by rozhodující pro zlepšení vztahu mezi Gruzií a Ruskem byla nová generace, která se narodila po srpnu 2008. Osobně sázím spíše na střední a starší generaci, která má přece jen životní zkušenosti, a kterou lze „omámit" přísliby západních „hodnot" jen na kratší dobu, což je v této situaci právě oněch 10 let. Klíčovým faktorem pro narovnání vztahu mezi oběma zeměmi je trh. Obrat zahraničního obchodu Gruzie je neustále v záporných číslech. A jak si lze zjistit, patří Rusko k největším obchodním partnerům i odběratelům gruzínského zboží. Když se podíváme na skladbu obchodních partnerů Gruzie, zjistíme, že kromě Ruska jsou to Turecko, Ázerbájdžán a Bulharsko. Vidíte tu snad někde západní evropské země nebo USA? A pokud jde o turistiku… Nemyslím, že by se Američané hrnuli do Gruzie za rekreací nebo poznáním. Stejně tak si nemyslím, že by se v tomto ohledu „přetrhla" západní Evropa. Takže zůstala-li Gruzii alespoň troška zdravého rozumu, měla by to být právě ona, kdo by měl usilovat o dobré vztahy s Ruskem. A ono k tomu narovnání dojde. Vždyť ty národy žily v jednotě a míru přes 250 let.

Proč právě v Praze už tradičně probíhají jednání o obnovení vztahů mezi Gruzií a Ruskem? Mohla by Praha pomoci obnovit diplomatické vztahy mezi Ruskem a Gruzií, které byly v roce 2008 jednostranně přerušeny gruzínskou stranou?

Nemyslím, že by Praha mohla mít v tomto ohledu nějaký vliv a mám za to, že se to od ní ani neočekává. Spíše bych řekla, že Praha zaujala k této záležitosti konstruktivní přístup a nevadí ani jedné straně. Nezapomínejme také, že českými prezidenty byli od konfliktu roku 2008 Václav Klaus a Miloš Zeman. Ti oba dávají přednost konstruktivnímu dialogu a nesvazuje jim ruce rusofobie. I většina české společnosti dává přednost dialogu před válečným harašením. Takže Česká republika je z tohoto úhlu pohledu zcela vhodným místem pro podobná jednání. Tím spíš, že Praha je stále ještě velmi poklidné město, navíc schopné zajistit i bezpečnost pro tak důležité schůzky.

V souvislosti s desátým výročím rusko-gruzínské války řekl ruský premiér Dmitrij Medveděv o možných katastrofických důsledcích vstupu Gruzie do NATO. Co tím myslel? A proč podle vašeho názoru zaujímá Rusko takovou kategorickou pozici v této věci?

Začněme tím, že zahraniční politiku v Rusku neurčuje premiér ale prezident, takže od Dmitrije Medveděva to není víc než jeho soukromý názor. Od prezidenta Putina jsem zatím podobné výhrůžky neslyšela. Připomněl ovšem západním zemím jejich slib, že se NATO nebude rozšiřovat ani o píď na východ. Konstatoval také, že jak s Gruzií, tak s Ukrajinou by mohla Aliance spolupracovat i bez zařazení těchto zemí mezi členské státy, zatímco neustálé vyhrocování situace ze strany NATO představuje pro Rusko hrozbu. Rusko musí v této věci zaujímat naprosto jednoznačnou pozici. Vidíme neustálé snahy Západu rozhoupat Kavkaz, který byl vždy i sám o sobě explozivní. Navíc, je to jižní hranice Ruska. A přes všechny západní nesmysly o agresivitě Ruska, ví každý trochu myslící člověk, že válečné harašení brzdí vývoj v zemi. Rusko potřebuje mír pro budování své země a nikoho neohrožuje. Ale právě růst hospodářství a síly Ruska je to, co si Západ nepřeje. V 90. letech se mu Rusko nepodařilo definitivně rozkrást a zničit, protože přišel Vladimír Putin. Snahy Západu a zejména USA o destrukci Ruska ale pokračují. A Rusko je nuceno na to reagovat. Ano, nějaká další gruzínská vojenská „vylomenina" by mohla vyvolat ruskou odpověď. Jen doufejme, že současná gruzínská vláda bude mít dost rozumu, aby se o něco podobného nepokoušela.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce