01:23 24. září 2018
Dívka v americké vlajce

George Friedman: „USA jsou barbarským puberťákem, kterému Rusko logicky vzdoruje“

CC0 / StockSnap/Pixabay
Názory
Získat krátkou URL
Vladimír Franta
8431

Americký politolog G. Friedman vydal knihu „Příštích sto let“; u nás vyšla v roce 2010. V podstatě předvídá, jak bude vypadat 21. století. My se však zaměříme na první dvacetiletí této předpovědi, tedy na léta 2000-2020. V rámci seznámení se s textem vysvětlíme tezi, proč jsou „USA uhrovatým adolescentem, kterému Rusko logicky vzdoruje“.

Uváděné citáty vybíráme z knihy: Friedman, George: Příštích sto let. Praha: Argo a Dokořán, 2010

George Friedman (*1949, Maďarsko) se pokusil popustit uzdu fantazie a podívat se dopředu na celé jedno století. Prezentuje tu myšlenku o tom, jak nás dějiny umí občas překvapit (zaskočit), bylo by prý tudíž pošetilé vsadit vše na zdravý rozum s chladnou logikou. Pokud jde o roli Ruska ve friedmanovské prognóze, zdá se, že sám Friedman až příliš „chladně" logizuje, přesto jeho analýza Ruska nevyznívá pro Ruskou federaci kupodivu vůbec zle. Jako správný Maďar usazený v USA o Rusku nicméně soudí, že se po roce 2020 rozpadne, a to z důvodů klesajícího počtu obyvatel a technologického zaostávání za Západem. V této době se taktéž údajně rozdrobí i jeho ozbrojené síly. Jak to, že analýza nevyznívá potom zle? V první řadě proto, že se Friedman může i mýlit a za druhé proto, že Rusko nelíčí jako stát primárně agresivní, ale jako zemi, která je donucena se bránit.

„Svět se točí kolem Spojených států" (vydání 2010: strana 19) „Evropa se po druhé světové válce stala druhořadou mocností" (2010:19) „USA nepotřebují vyhrávat války, stačí […] aby jim druhá strana nemohla oponovat" (2010:20) Člověk se neubrání, aby si nevzpomněl na americký výraz „bully on the beach". V americké kultuře je to určitě ten mazák, který dribluje balónem o vaší hlavu

Na stránkách 21-23 se můžeme dále dočíst, že hrozí vypuknutí sporu mezi NATO (USA) a Ruskem; v knize konkrétně čteme, že vše proto, jelikož Rusko zkrátka vzdoruje americkému tlaku, že si nechce nechat vnutit americký koncept. Friedman hned zkraje „uklidňuje": „Rusko v konečném důsledku nemůže vyhrát" (2010:21) „Válka skončí zhroucením Ruska" (2010:21). Kdyby snad někoho napadlo jít s Ruskem do koalice vůči USA, autor dodává: „Číny se nemusíme bát (není hrozba), je vnitřně nestabilní…vnitrozemí žije nadále v bídě" (2010:21) „Německá ekonomika upadá […] neovlivňuje globální ekonomické vztahy" (2010:23) Takže co? Cesta k dobytí světa (mocenskému, ekonomickému) je volná? Poznamenáváme, že Německo je velkým terminálem pro ruské nerostné suroviny, které sem tečou potrubím. Sám Friedman na jiném místě vyzdvihá, že Čína nepovažuje Rusko za nepřítele.

Co Friedman podcenil? Turecko má dnes blízko k Rusku, incident se sestřeleným ruským Su-24 je zažehnán

Co z Friedmanových hlášek dále plyne? Především to, že krom USA (středobodem zeměkoule) jsou všichni sto let za opicemi, že si Amerika může dovolit všechno, co chce. Když si k tomu přidáme i ujištění o tom, že 1) Islámský stát* nemůže vzniknout, jelikož jsou Arabové nejednotní (USA obratně vnáší mezi tyto státy „chaos"), že jediným stabilním muslimským státem je Turecko, a to je významným spojencem NATO (USA), že 2) v rámci protiruské strategie USA podpoří Poláky (Poláci by měli být Rusům vděčni, poznamenáváme, minimálně za to, že celý západ jejich země není německý) — pak má historií poučený pacifista chuť dát si pořádný lok silné kávy. Jak nyní již víme, Islámský stát* vznikl a nebýt právě Ruské federace (viz úspěšný ruský zásah v Sýrii), možná bychom viděli ještě destruktivnější vlnu současných migrantů do Evropy, a ještě agilnější vlnu teroristických útoků!

Friedman v roce 2010 nevěděl, že díky leteckému snímkování brzy spatříme, jak ze Sýrie Turecko pašuje ropu, již vyprodukoval Islámský stát* na zabraných syrských rafinériích (Čím spojencem Turci vlastně jsou, turecký prezident Erdoğan může být rád, že ustál letní puč 2016 proti jeho osobě, Erdoğana podpořili Rusové). Inu, jak říká Friedman, ach, ta slepá chladná logická prognóza…

Friedman vysvětlil, proč ekonomika USA dominuje světu. Je tu jeden hlavní důvod — armáda USA

Ekonomika USA je totiž větší než ekonomiky Japonska, Německa, Číny a Velké Británie (Friedmanův údaj k roku 2010). Friedman uvádí, že USA vyrábí nejvíce energie, hustota obyvatel USA je jen 31 obyvatel na čtvereční km. USA má 5krát více země na osobu než Asie. USA jedou naplno a mají všude rezervy: „Existuje dost odpovědí, proč je americká ekonomika tak silná […] USA zcela ovládají kontinent, který je odolný vůči invazi či okupaci na kterém jejich armáda předčí armády svých sousedů." (2010:34) Další vysvětlením je: „Američané ztratili (ve II. světové válce, pozn.) cca 500 000 vojáků a téměř žádné civilisty." (2010:40) „Nebyla bombardována žádná US města (krom Pearl Harboru), nebylo obsazené žádné US území…USA zaznamenaly méně než 1 % válečných ztrát." (2010:41) „USA obsadily západní Evropu a podílely se na formování osudů zemí, jako je Francie, Nizozemí, Belgie, Itálie, a dokonce i Velká Británie…"(2010:41) „Zatímco Sověti nemohli obklíčit Američany, ti mohli zcela bezpečně obklíčit Sověty." (2010:42)

USA mají rozvázané ruce díky kolapsu SSSR v roce 1991, mohou válčit, proti komu chtějí…

Friedman dále cituje Halforda Mackindera (1861-1947), který tvrdí (v citaci Friedmana), že ten, kdo kontroluje evropské Rusko, ten kontroluje Eurasii, tudíž svět. Friedman k dovršení cituje Alfreda Thayera Mahana (1840-1914). Poslední jmenovaný říká, že svět ovládá ten, kdo má nadvládu nad všemi moři. (2010:43). Friedman doplňuje: „Dějiny prokázaly, že svým způsobem měli pravdu oba." (2010:43) „Na Ameriku nemohl nikdo zaútočit, ale Amerika mohla zaútočit na jiné země a obsadit je — kdykoli a jakkoli by si zvolila." (2010:44) „Kolaps SSSR v roce 1991 (způsobil) […], že poprvé za polovinu tisíciletí ztratila Evropa svou moc […] USA se po roce 1991 staly výhradní globální velmocí světa […]" (2010:45).

Pragmatismus USA bez valného smyslu pro nadbytečnou dekadenci ustupující Evropy

„Psychologicky jsou USA […] adolescentní mysli […] s iracionálními výkyvy nálady." USA jsou ve svém „barbarském období", zatímco Evropa prošla fází civilizace a nyní čelí fázi dekadence (úpadku). „Mocný SSSR a mocné USA stabilizovaly mezinárodní systém, když vytvořily rovnováhu mezi supervelmocemi." (2010:51) Friedman tu vypočítává, že jen 10 % trvání své existence USA tráví válečnými konflikty. Jediné, co přispělo ke křehkému míru po II. světové válce bylo dosažení parity sil mezi USA a SSSR. Oba subjekty představují odlišné světy. USA stojí na produktivitě. Může být i nesmyslná, ale oceňuje se sám fakt produktivity. SSSR svým rozpadem „způsobil", že Evropě se nyní kupodivu těžce konkuruje USA. To je svého druhu připuštění významu ruské kultury a významu SSSR! Rusko i Evropa mají za sebou, jak píše Friedman, dlouhou historii. Tyto státy prošly „civilizační" fází. Nejsou tak „adolescentně výbušné" jako popudlivá mladá země USA, které je tímto vše dovoleno jako každému adolescentovi. USA si tudíž mohou troufat konat i jisté chyby na rozdíl od jiných zemí. To vše říká George Friedman ve své knize „Příštích sto let". Sám konstatuje, že duše USA je směsí pojmům „Bible" a „počítač". Sám vyjadřuje lítost nad zjednodušenou povahou prožívání USA. Friedman uznává absenci amerického citu. Cit je však stále ještě dán Evropě, Rusku, s nimiž USA nepočítají (funguje transatlantická obchodní dohoda?). Současná uprchlická vlna do Evropy je v korelaci s tím, co píše Friedman. Je důsledkem americké snahy všude vnášet chaos. Chaos zajistí, že Spojeným státům nevznikne nikde konkurence!

Kongres USA
© AFP 2018 / Brendan Smialowski
„[…] Pokud nevyvine úsilí, Ruská federace by se mohla roztříštit." (2010:91) „Pokud se Rusku podaří takovou sféru vytvořit, mohlo by to vést ke konfliktu s USA a Evropou." (2010:92)

Z těchto slov vyznívá, že Západ nemůže mít rád Rusko. Rusko se nehodí, protože existuje! Přirozenou snahou je, a i to explikuje Friedman, Rusko rozdrobit: „Kdyby se Západu podařilo získat převahu na Ukrajině, Rusko by se nemohlo nijak bránit." (2010:98) SSSR, i současná Čína, Ruská federace, ty jsou Friedmanem považovány za chudé země, ovšem s jedním „ale": Friedman hovoří o „nízkém domácím produktu na jednoho obyvatele v paritě kupní síly". Tento parametr Friedman staví do protikladu k celkovému objemu ekonomiky SSSR a Číny. Závěr zní: že státy mohou být vlivné skrz svou ekonomiku a počet obyvatel. Vlivné a nebezpečné mohou být tedy i státy, které se považují za „chudé". Proto vadí Rusko. Vadí, jedno, je-li chudé či bohaté. Dodáváme, že z tohoto zdroje vyvěrá ona rusofobie. Ostatní odůvodnění protiruské kritiky představuje toliko manýristická klišé. Rusko nemůže být totiž nikdy za nich chváleno. Který kapitalista, kdy vychvaloval svého konkurenta?

Friedman sumíruje: Ruské bohatství, ruské nerostné suroviny, Evropané si vždy vylámali na Rusku zuby, kdykoli usilovali o ruské zdroje. Kdyby se Rusko v 90. letech rozpadlo, byla by to pro svět úleva. Rusko by se ani neubránilo útoku ze strany světa na něj: „Opatření, která USA přijaly, byla (v tomto smyslu, pozn.) nedostatečná a nejasná." (2010:136) Když člověk čte tato slova, prakticky nechápe, jak může vůbec taková ČT generovat teorie o nebezpečném Rusku (rok 1968 byl politováníhodný incident, SSSR však nešlo o to zničit a zadupat ČSSR, pozn.).

Rusko se nedokáže ubránit invazi, kdyby to s ní (invazí) někdo myslel vážně, píše Friedman: „Není to poprvé, kdy je Rusko ve velkém nebezpečí." „Čas pracuje proti Rusku." (2010:138). Friedman vysvětluje, že Rusko nepotřebuje dobýt svět, ale musí obnovit zónu vlivu bývalého SSSR. Vysvětluje, že Rusko začalo zase bohatnout, proto si nemůže dovolit zůstat slabé. Futurolog míní, že ruská obrana bude navenek vypadat pro svět jako „ruská agrese". Ujišťuje dále, že Ukrajina tradičně patří k Rusku (2010:142). „Střední Asie bude do roku 2010 zpátky v ruské sféře vlivu dříve, než vypukne hlavní konfrontace na Západě, a sice v Evropě." (2010:147) Friedman říká, že kauza Ukrajina je pro RF tím (z pozice roku 2018 se asi dá souhlasit), čím by pro USA byla Varšavská smlouva posunutá do Mexika. Dále říká, že v Kyjevě převládne ruský vliv (2010:149). Zde se Friedman možná netrefil v předpovědi, že během 5 let Rusko vstřebá Bělorusko a Ukrajinu. Anebo… je Porošenkův režim více vratký, než jak se teď zdá. Možná proto se ukrajinský prezident Porošenko jistí tím, že v ruském městě Lipeck vyrábí čokoládové bonbóny…

Friedman si všímá sílící ruské armády: „USA se budou zajímat o pobaltské republiky jen tehdy, budou-li plánovat agresi (USA, pozn.) proti Rusku." (2010:153). Friedman říká, že v polovině desátých let 21. stol budou USA zase posedlé Ruskem. Friedman si myslí, že Rusko zajde na zhoršující se demografii, že vojenské síly země se vzdor současné konjunktuře rozdrobí. Má se tak stát po roce 2020 (2010:157). Friedman hlásí, že Rusko zanikne. Možná, že Friedman nakonec napíše knihu „Příštích 500 let". Tak jako A. C. Clarke musel po knize 2001: Vesmírná odysea začít posouvat letopočty příštích dílů.

Rádi bychom českým čtenářům připomněli, že v tomto roce je to přesně 100 let, kdy 14 států podniklo invazi do Ruska s cílem vměšování se do místní občanské války. Podle různých zdrojů spolu s československými legiemi (Československo) vojenské operace v Rusku 1914-1920 prováděli: Velká Británie, Kanada, Austrálie, USA, Francie, Japonsko, Řecko, Srbsko, Itálie, Polsko, Rumunsko, Čína, Finsko. Nyní klíčová otázka: kdy Rusové prováděli vojenské operace na území Kanady? USA? Austrálie? Státy Pobaltí byly součástí Ruského impéria. Díky dohodě mezi Ruskem a Německem byly předány SSSR (srovnejte s odevzdáním Sudet Němcům na základě „mnichovské zrady" spojenců ČSR); díky tomu dodnes Litva, Lotyšsko, Estonsko existují ve svých historických hranicích. Plány Adolfa Hitlera s Pobaltím byly totiž takové, že by tyto země územně „nepřežily", resp. kdyby říše nacistů nebyla poražena. Rusko nejenže odrazilo interventy z let 1918-1920, ale i porazilo nacisty, ztratilo přitom 30 000 000 lidí (vojáků a civilistů). Není divu, že Západ se znovu naježil, když Vladimir Putin představil v březnu roku 2018 nové zbraně. Zálusk Západu na ruské zdroje znovu nevyšel, tak jako nevyšel před 100 lety. Co nevyšlo G. Friedmanovi? Rozhodně podcenil ruské technologie.

Ukázka: P. I. Čajkovskij: Slavnostní předehra 1812 (s kanonádou), tato programní hudba je motivována ruskou připraveností a schopností se ubránit:

Pro zajímavost: V nakladatelství Kvasnička a Hampl vyšla v Praze roku 1939 stejnojmenná kniha „Příštích sto let" jiného amerického autora Clifforda Cook Furnase. Jejím podtitulem je: Pokrok ve vědě, technice a národohospodářství. XXI. Kapitola se v roce 1936/1939 mj. ptá: „Kde jsou velcí vůdcové?"…

*v Rusku zakázaná teroristická organizace

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Štítky:
budoucnost, dějiny, George Friedman, Turecko, Evropa, Německo, USA, Čína, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku