03:39 25. září 2018
Tradiční rudé domky v Norsku

Porušování lidských práv a utajování faktů. Temná stránka jedné z rozvinutých zemí Evropy

© Fotolia / Wladimir Bulgar
Názory
Získat krátkou URL
Vladimír Franta
5594

Sputnik již dříve psal o barbarských praktikách norské sociálky Barnevernet. Využili jsme možnosti a v Praze se zeptali norského právníka Mariuse Reikeråse, zda vše, co zaznívá z Norska o unášených dětech, je pravda. Reikerås sdělil, že děti jsou odebírány z etnických a náboženských důvodů. Za vším jsou prý peníze a porušování lidských práv.

*přepis rozhovoru je upraven a zkrácen. Jeho plnou verzi naleznete v audionahrávce pod článkem. Marius Reikerås udělil souhlas s použitím záznamu rozhovoru.

Mohl byste o sobě říci pár slov?

Zastupoval jsem propuštěné lidi z práce. Norsko bylo chudou zemí. Pak se ale v 60. — 70. letech v mořském šelfu našla ropa a plyn. Norská vláda najímala potápěče z celého světa, i z Československa. Byli to lidé ve věku 30-40 let. Byla to pionýrská doba. Jenže se potápěči potápěli do velkých hloubek se špatným vybavením. Byli z toho úrazy a nemoci, i ty, které se projevily po letech. K hromadným žalobám na Norsko došlo v této souvislosti v 90. letech. Byl jsem kontaktován skupinou potápěčů. V letech 2005-6 jsem válčil s norským státem.

Proč vláda nechtěla potápěčům kompenzovat jejich zranění a nemoci?

Byla sestavena expertní komise. Roku 2003 se usnesla, že potápěči mají nárok na odškodnění. Vláda to ale odmítla. Potápěči se octli ve sporu s vládou. Norské soudy jsou každopádně provládní. Rozhodl jsem se postavit kauzu na lidských právech, resp. na jejich porušení ze strany Norska. Soudci se mi vysmáli, prý žádná taková práva porušena nebyla. Roku 2009 Evropský soud uznal, že k porušení výše popsaných práv došlo. Potápěči nakonec obdrželi to, co jim náleželo — kompenzaci. Mezitím na sebe Norsko ale upozornilo jako na stát, který podvádí, přičemž na státní úrovni. Vyšlo najevo, že norská vláda riskovala vědomě životy lidí; například dovolila, aby potápěči pracovali bez náležité výstroje (Reikerås možná má na mysli i nepromyšlené časování ponorů, pozn.). Zajímavé věci se děly i kolem ošetřujících lékařů potápěčů. Vím o jednom, který „záhadně" zmizel, aby se pak opět objevil…

Asi budete chtít dát tuto kauzu do souvislosti s podvody ze strany norské sociálky Barnevernetu?

Je tu ještě jedna kauza pro ilustraci: před 28 lety se potopila loď Star mířící z Osla do Dánska. I tehdy norská vláda neříkala pravdu. Dodnes se přesně neví, co se stalo, jak to bylo. Vláda dodnes zatajuje důkazy (zpravy.idnes.cz: 7. dubna 1990 — Na trajektu Scandinavian Star vypukl při plavbě z Norska do Dánska požár. V průlivu Skagerrak u jižního pobřeží Norska zahynulo 161 — podle agentury AFP 158 — lidí, pozn.).

Od kdy se věnujete případu unášených dětí Barnevernetem?

Této kauze se věnuji od roku 2010. Došlo tu k bezdůvodnému zasahování do rodin, k bezdůvodnému odebírání dětí. Co chci říci je, že buď jsou rodiče oněch dětí prvotřídními lháři, kteří si za svůj výkon zaslouží ocenit filmovým Oscarem, nebo jsme svědky vládního podvodu.

Děti jsou odebírány dle zaběhaného mustru, který je prakticky stejný případ od případu. Argumentuje se neodpovědností rodičů ve vztahu k dětem. Evropská praxe je taková, že dojde-li k odebrání dětí a jejich umístění do státní péče, děje se tak na dobu nezbytně nutnou k pochopení problémů v rodině. Pak dochází ke opětovnému sloučení dětí s biologickými rodinami, nikoliv ale v Norsku, kde se vlastně porušují lidská práva, a to masivním způsobem.

To skoro vypadá jako nějaký vládní plán. Nebo jde spíše o selhání systému?

Rozhodně nejde o náhodu. To je můj názor. Norské soudy jsou doslova nepřátelské vůči lidským právům. Rozhodne-li jednou vrchní soud, ostatní se musí podřídit. Norsko je však součástí Evropského soudu. Jak vidíme, nehraje to žádnou roli.

To, že Norsko není Evropou potahováno za svůj Barnevernet (srovnáme-li s protiruskými sankcemi, kde je stát trestán skupinou jiných států), plní snad Norsko skrze dotyčnou kauzu nějaké zvláštní zadání? Když nečelí žádným analogickým sankcím?

Pro takovou věc nemám důkazy.

Jaké jsou důvody — „cui bono"?

Asi to má co dělat s penězi. Po roce 2010 všichni, se kterými jsem mluvil, hovoří o tom, že norská vláda unáší děti. Dotyční své kauzy ani nepoznávali v novinách. Byli překvapeni tou argumentací, kterou v novinách o svých případech četli. Barnevernet může odebírat děti bez soudu. Jen uvědomí policii. Pak se stane, že 6 chlapů v uniformách zaklepe vytipované rodině na dveře, a už to jede. Důvodem pro zásah je magické slovo „emergency" — stav ohrožení (dětí, pozn.). Konzultoval jsem tuto záležitost s právníky z celého světa. I ti američtí a australští nad tím kroutí hlavami.

Je tohle vůbec normální ve Skandinávii? Která v řadě jiných otázek většinou slouží příkladem?

Skandinávie je specifická, ale Norsko je zcela unikátní případ. Finský či švédský systém jsou poněkud jiné. Finský a švédský systém se ani z dálky nepřibližují tomu, který máme v Norsku!

Jsou unášeny jen zdravé děti, nebo i různě postižené?

Zdá se, že zdravé.

Jaký je věk dětí a rodičů?

Rodičům je obyčejně 20-40 let. Jde-li o děti, jsou to hlavně úplně malé děti, kojenci, batolata.

Co na to říkáte celkově, oprostíme-li se od faktu, že jste právník?

Sám mám dvě dcery. Neumím si představit, že by mi byly dcery odebrány. Připouštím i to, že v rodinách, kterých se Barnevernet týká, existuje i nějaká patologie. Nicméně tomu nevěřím. Daných rodin je tolik, všichni ti lidé vypadají slušně. Nevím ani o jedné rodině, kde bych si řekl, že mi něco uniklo, že by Barnevernet mohl mít pravdu. Celkově se snažím být přitom neutrální. Každého respektuji. Takže když potkávám lidi poškozené Barnevernetem, buď jsem naprostý „naivka", nebo se děje něco nepěkného s norským systémem. Populárně řečeno: sociální pracovníci, soudci, politici — ti všichni přece potřebují peníze.

Co mezitím odrostlá generace postižených dětí Barnevernetem?

70 % z nich se obvykle zhorší. Je jasné, že opatření nefunguje. Toto jsou oficiální čísla. Tuto statistiku ale soudci neberou v potaz. Krom Barnevernetu ještě v Norsku existují lokální sociální výbory. Tyto orgány nepotřebují soudní příkaz. 90 % případů odebrání dopadlo tak, že se dalo za pravdu státu. Rodiče si mohou stěžovat u městských soudů. Ony výbory mají větší váhu. V Norsku je obtížnější tzv. soudní odvolání.

Co na to ústavní soud?

Ten v Norsku nemáme! Rodiče mají poslední možnost, a to je kontaktování Evropského soudu pro lidská práva (ESLP).

Obvinily v minulosti odebrané děti po dosažení plnoletosti Barnevernet?

Byly vyplaceny nějaké kompenzace některým dětem, nikoli biologickým rodičům. Ve všech těchto případech však šlo o vyplacení symbolických náhrad.

Byla odebranými dětmi po dosažení dospělého věku podána obvinění na nevlastní rodiče, například za neadekvátní zacházení?

Pokud vím, tak ne. Řečeno ještě jinak: Soud nemůže uznat, že se spletl. Vzniklo by příliš velké číslo postižených.

Míří Barnevernet svými praktikami jen na cizince, kteří se usadili v Norsku?

95 % lidí v Norsku nesouhlasí se systémem, hlavně pak lidé z východní Evropy.

Odebírá Norsko děti cizincům, aby z nich lépe vychovalo Nory?

V tomto smyslu by některé kauzy mohly vypadat až jako rasistické. Setkal jsem se například se švédsko-finskou rodinou. Otec byl Švéd, matka finská Pákistánka. Tato rodina musela před norským Barnevernetem prchnout do Dubaje. Noviny pak psaly, že to všechno bylo motivováno religiózními a etnickými důvody. Pro tyto důvody Barnevernet chtěl odebrat děti.

Byli snad tito lidé vinni už jen svým původem?

Podle Norska — ano!

Tohle už skoro připomíná sektářství…

Do Norska má přijet natáčet BBC. Jeden z psychiatrů, jehož posudky zohledňoval Barnevernet, se ukázal být pedofilem. Díky tomuto člověku byla odebrána celá řada dětí. Tento člověk shromažďoval pedofilní materiál ve svém PC. Že by mu Barnevernet odebral jeho děti, přinejmenším z preventivních důvodů, to ani náhodou, prý je to zasloužilý člověk, prý je to prominent. Zde je dobře vidět, že Barnevernet míří na slabé.

Na sociální síti sdílím informace s podobně zasvěcenými lidmi. Ostatní Norové jsou izolováni ve svých konzumních životech. Zajímá je jen materiálno. Takoví jsou i mí kolegové z branže. Orientují se na existenci vysokého standardu. Obecně platí, když už vás nechají vydělat si na chleba, stáváte se netečným k nespravedlnosti páchané na jiných lidech. V Norsku jen 1 000 000 lidí pracuje ve státní správě. Jen si to představte.

Jaká je Vaše prognóza do budoucna?

Evropa nechce trestat Norsko, je to příliš důležitý stát, například v energetickém sektoru. Pod tlakem EU jistě uvidíme pozitivní změny. Doufám v to, jinak bych ani svou profesi nemohl vykonávat.

Co nevládní organizace jako Amnesty nebo Transparency. Pokusily se nějak vložit do kauzy Barnevernet?

Excelentní otázka. Tyto organizace nestrkají nos do Barnevernetu. Jde-li například o média, zahraniční média jsou v této záležitosti aktivnější a straní poškozeným rodičům a dětem. Norská média fandí spíše vládě a systému, takže Barnevernet je ten subjekt, kterému se dává za pravdu.

Proč do Norska přijímáte cizince, když je pak takto perzekuujete?

Odpovědí je pracovní síla. Podtrženo sečteno: jde o peníze a bylo by naivní se domnívat, že se to obchází bez korupce. S lidmi by se mělo zacházet spravedlivě. Toto je motor, který pohání mé veškeré snažení v mé advokátní praxi.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Vědci mozku: Děti by si měly na prázdninách odpočinout, ne se dodatečně učit
Těžké obvinění: mařila berlínská policie vyšetřování obchodování s dětmi?
Hlava charity bojující proti zneužívání dětí byl zatčen za organizaci znásilňování dětí
Ve Velké Británii příliš tlusté děti donutí běhat a dodržovat dietu
Štítky:
děti, rodina, soud, Barnevernet, Marius Reikerås, Norsko, EU
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku