18:54 17. prosince 2018
včely

„Pojďme do útoku!" Jak spolu včely komunikují a proč jsou spalovány

CC0 / Pixabay/Pexels
Názory
Získat krátkou URL
Vladimír Franta
3371

„Když je morem napadeno určité množství včel, spálí se nakonec stejně celé stanoviště. Následně se vyšetřují také včelstva v okolí a může se stát, že úly půlky dědiny najednou lehnou popelem, což je velmi bolestivá věc. Prožili jsme si to zde na okrese Bruntál,“ říká místní včelař František Herout, „je hrozné chodit a koukat se na včely, jak hoří…“

Sputnik ČR zpovídá včelaře Ing. Františka Herouta z Moravy, jak je to se včelami? Například jsme z článku entomologa Jakuba Straky z Přírodovědecké fakulty UK v rozhovoru pro magazín Téma zjistili, že u nás včely údajně vymírají.  Může za to prý chemie, tvrdí tento entomolog. Jaká je situace na Moravě, konkrétně ve vašem regionu? Máme bít na poplach, nebo to není tak horké? V každém případě v úhynových letech 2003 a 2008 došlo k většímu propadu hustoty zavčelení, mezi léty 2006-2010 byl zaznamenán úbytek včel, viz článek na vcely.cz. Tento článek nicméně konkluduje, že otázka optimálního zavčelení ČR je natolik dynamickým fenoménem, že nemá jednoznačnou odpověď. Každopádně jsme nepřekonali včelí boom z doby kolem roku 1990. Včelám škodí i mizení rostlinných druhů…

Co si tedy o věci myslet, pane inženýre?

František Herout: Bydlím v povodí řeky Opavy v Jeseníkách na venkově. Kolem nás jsou stráně, na kterých se pěstuje tráva, kterážto se suší na seno. Za stráněmi jsou lesy, takže pole, jež by se chemicky ošetřovala, tu nemáme. Osobní zkušenost s postřikem proto nemám. K vymírání včelstev: čtu o něm v časopise Včelařství, vím o tom z internetu či tisku. Když se podívám na celostátní statistiky, pak jistý trend co do počtu včelařů a včelstev klesá. Mění se složení obyvatelstva v tom smyslu, že lidé začínají bydlet více ve městech než na venkově, speciálně mladí. Příležitost začít včelařit najednou pro řadu lidí není. V organizaci včelařů, kde jsem už 45 let, pozoruji však jinou změnu — najednou nám začínají přibývat včelaři, jimž je něco málo nad 30 let, nebo pak pětapadesátníci, kteří se blíží důchodu a kteří chtějí být nějak aktivní. Nejméně včel, včelstev a včelařů jsme měli krátce po roce 1989, tak v roce 1991. To byly časy, kdy každý koukal odjet na zájezd do Vídně, dostat se na dovolenou do Chorvatska atd. Dnes přibývá lidí, kteří se rádi vracejí k zahrádce, rádi si někde něco ugrilují, tíhnou k aktivitám v přírodě, rekreují se ježděním na kole atd. Z pohledu našeho venkova se mi spíše zdá, že počet včelařů mírně narůstá a počet včelstev také. Statistika naší místní organizace jde takto mírně nahoru.

Když lidé šlechtí včely, snižuje se jejich obranyschopnost, jsou pak více vnímavé na různé cizopasníky, plísně, viry, svou roli sehrávají zmíněné postřiky, někdy se hovoří o nebezpečí dehtu… Měli bychom se zaměřit na aspekty ekologie chovu, způsobů šlechtění? Krátce: jak je to s nemocemi včel?

O téhle věci spíše čtu, než ji pozoruji. Velké množství včelařů si ovšem kupuje z uznaných chovů včelí matky. Tyto matky pochází z inseminovaných matek, takže výběr zde není dán přírodou, v přírodě přežívají skutečně nejsilnější. Také se do našich končin dostala „nemoc" v podobě cizopasníka, jímž je roztoč způsobující varoázu. Pochází z Dálného východu, už 30 let se jej nemůžeme zbavit. Je to podobné, jako když se lidstvo marně zbavuje vší. Máme na varoázu účinné léky, ale cizopasníka nevyhubíme. Vždy začínáme na jaře od omezeného výskytu varoázy. Případů však přibývá. Tím, že cizopasník žije na včele, ubližuje jí, nasává její hemolympfu (krvomízu, obdobu krve pozn.). Včela je pak méně odolná vůči řadě dalších nemocí. Druhou závažnou chorobou je pak mor včelího plodu. Řekl bych, že jako jednatel členské organizace, vnímám tyto dvě věci jako nejčastější — roztoče a mor včelího plodu. Mor byl na včelách odjakživa. Je to jako s chřipkou u lidí. Jde o to, kdy onemocnění přeroste určitou kritickou hranici. U moru je to tak, že to není choroba, kterou bychom od někoho chytli. Je přítomna v každém kubickém metru ovzduší svými spory. Záleží míra zamoření a odolnost včel. Choroba je důsledkem starých plástů. Starý včelař kolikrát nechce dělat nové rámky, nechává tam ty staré. Nahrává tomu i to, že existuje nová vrstva „ekologicky čistých" včelařů, kteří říkají, že včely si s tím vším poradí samy, že včelám v přírodě také nikdo nemění plásty… Ale zpět k varoáze. Ohromné množství starostí ve včelařských organizacích se točí kolem ní: objednat léky, rozdělit je, léčit, sebrat vzorky, poslat je na vyšetření… Najednou se náš život celý točí kolem této choroby. Navzdory všemu se naší organizaci daří.

Když je včelí společenstvo napadeno chorobou, je poté nutné se zbavit úplně celého toho společenstva, nebo to není nutné?

Jak kdy. V případě roztočů se včelstvo nepálí, tam je léčíme, dá se s tím ještě něco dělat. V případě moru, pokud počet spor v kultivovaném vzorku přesáhne kritickou hranici, pak se přikročí ke spálení. Jde o to, kolik včelstev na stanovišti (ve včelíně, na jedné louce) je. Když jich je napadeno tolik a tolik, spálí se stejně nakonec celé stanoviště. Vyšetřují se i včelstva v okolí a může se stát, že najednou půl dědiny, mám na mysli včelstvo (úly), lehne popelem. Včelstvo i s úlem se musí bohužel spálit. To je velmi bolestivá věc. Prožili jsme si to tady na okrese Bruntál. Je hrozné chodit a koukat se na včely, jak hoří. Něco jiného je profesionální velkochov. Existují však profesionální velkochovy, od nichž si včelař koupí nové úly a včelstva, jsou na to dotace, může se začít znovu. Sám bych tuto výměnu prožít nechtěl, ale globálně a celkově s tím žijeme a jde to.

Několik slov o včelích produktech? Jakou máme dnes jejich varietu?

Vše se dnes točí kolem medu, to je základ všeho. Včelař očišťuje rámce od propolisu. Slovo propolis v překladu do češtiny znamená „předměstí". Včely mají v úle teplo a vlhko, aby tam mohly žít, propolis odpomáhá úlu od plísní. Propolis je přirozené antibiotikum. Ve starých encyklopediích jsem četl, že propolisem léčili koňům bolestivé zuby. U lidí, zaplácne-li se kaz propolisem, může se dočasně potlačit bolest. Když se propolis rozpustí v lihu a natře se tím třeba škrábanec na ruce, rána se velice rychle hojí. Jinak je lepší jít k doktorovi a ošetřit to. Další možnost je odebírat včelám pyl, toto teprve u nás nesměle začíná. Taková mateří kašička, ta se odebírala už v minulosti. Kolem sebe nevidím nikoho, kdo by ji chytal a ukládal si ji. Ale to znovu může přijít do módy.

A druhy medu? Jaké jsou?

To je jiná záležitost. Na to se mě lidé dost ptají, který med je nejlepší? Odpovídám, že to je stejné jako se ptát, která zelenina je nejlepší. Každé ovoce a zelenina jsou dobré na něco jiného. Med dělíme na dvě skupiny. První jsou medy květové: včela přilétne na květ a tam se nasaje; záleží, jde-li o květy lípy či jiného kvetoucího stromu, jakým může být třeba hrušeň, jabloň atd. Dále jsou medy medovicové, jde o medy vznikající tak, že na jehličnatých a listnatých stromech se přemnoží producenti jako mšice, puklice a jiná drobné havěť. Ta nahlodá list či jehličí. Vyteče kapička, mšice se s ní živí. Občas část potravy vyvrhávají. Včely tento materiál sbírají, najdeme tam zkoncentrovanou sladinu, takže pak úhrnem hovoříme o vynikajících tmavých medech. Ve finále přijde na to, ze kterého stromu takový med pochází, zda z javoru, smrku a tak.

Včely se prý chovají jako inteligentní společenská struktura. Tvrdí se to, jelikož včely komunikují a plánují. U jedné včely se IQ asi těžko dá vyhodnocovat. Pracujete se včelami, vidíte rytmus jejich života, je na tom něco pravdy?

Toto mě zajímá v průběhu celého mého včelaření, jak to ty včely vlastně dělají, že jedna včela vyletí, někde pracuje, pak že trefí zpátky. To je neuvěřitelné, hledal jsem v knihách. Principem včelí komunikace je emise feromonů — vůní. Například včelí matka vysílá feromon — „jsem tady, existujeme, budou mladí, jsme rodina". Ve chvíli, kdy včelař matku odebere, pak feromon schází a ve včelstvu vypuká něco jako panika. Nebo se třeba stane, že včelař dostane od včely žihadlo. To je provázeno výronem látky z (Nasonovy) včelí žlázy. Toto přiláká jinou včelu, která píchne do stejného místa; daný feromon tedy říká: „Pojďme do útoku!" Když včela sedne na česno úlu (vchod do úlu, pozn.), mává křidélky, nasává vůni včelstva, aby věděla „ano, jsem doma", včely ji zkontrolují (ztotožní), než ji vpustí dovnitř úlu. Vůně jsou tedy zdrojem informací. Dalším zdrojem je včelí kmitání, úl pak plní roli rezonanční desky. Karl von Frisch (1886-1982) dekódoval řeč včelích tanečků. Když včelař prohlíží plást, najednou vidí, jak tam leze včela. Včela kmitá zadečkem do boku, může to vypadat, jako by byla nemocná. Včelaři to pozorují, já jsem se na to také kolikrát díval. Když vydržíte v pozorování, vidíte, že včela vytváří svým tancem osmičku. Karl von Frisch zjistil, že osmička je vůči ose plástu vychýlena, doleva nebo doprava, o určitý úhel. Zjistil, že včely, když vylezou ven z úlu, vytočí (nasměrují) se oproti sluníčku právě o daný úhel. Úžasná věc. Včely si dokáží na plástu sdělit, kterým směrem je snůška. Když včela najde kvetoucí maliny, přijde to říci do včelstva způsobem, že opíše osmičku, kmitá. Přítomné včely, si svérázné sdělení zapamatují, pak už rovnou frčí udaným směrem do lesa. Takovým způsobem mezi sebou včely hovoří, jinak to asi ani neumějí.

V ČR má včelařství letitou tradici. V historii jsme produkovali medovinu. Jeden náš panovník se údajně (medovinou*) upil k smrti. Není třeba na Slovensku větší výběr medoviny?

Tady nevím přesně. Jde-li o medovinu. V naší organizaci jsme ji začali před lety dělat. Jeden dal ochutnat druhému a už ji produkuje dvacítka. Je to nádhera, doneseme si to do hospody vzájemně na ochutnání a už to vypadá jako festival. Každý zkoumá ingredience, kdo čím medovinu dochucuje, úžasná věc. Něco podobného zažívají vinaři, když čichají k vínu, koštují jazykem. Medovina je úžasná, že je taková lehounká. Pokud se tím někdo upil, určitě si dal práci. Když se kouknu do místních obchodů, normálně medovinu ze Slovenska v obchodech nevídám, spíše místní produkci, která je nabízena třeba cukrárnám.

Prestižní hotely (v Praze) se holedbají, že mají na střechách úly. Jak je to s pražským medem z hotelových střech?

Měl jsem zážitek při jedné ze služebních cest do Prahy, uprostřed léta jsem jako včelař koukal po stromech, zda ze stromů a živých plotů kapou pro včely lákavé látky. Zjistil jsem, že Praha je jeden obří lákavý park z kaštanů a lip atd. Tatáž pastva je kolem Strahova, Praha má mnoho skalek u domů, takže pražští včelaři mají vlastně jakousi snůšku po celý rok. Takový vzrostlý kaštan — gigant na počet květů, podobně lípa. Lípa skýtá možnost medu z květů i ze mšic. V Praze je velké odpadní teplo, že přes den budovy a silnice i chodníky naakumulují teplo ze slunce, v noci je vydávají. To je jedinečná příležitost, aby se množili paraziti v listoví stromů. Tito paraziti nahlodáváním listů produkují medovici — vše výborná příležitost pro včely, tudíž také pro včelaře. Takže část Prahy kolem Vltavy, Strahova, to je nádhera!

Článek operuje se statistickými údaji, které se mohou v jednotlivých letech a zdrojích lišit.

*Historik Jozef Žemlička tvrdí, že šlo o medovinu. Historika cituje Jan Bauer ve své knize Netvoři, tyrani a zlosynové českých dějin; Nakladatel: Petrklíč 2011.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Rakouského zahradníka poslali za mříže za vraždu včel
Vědci odhalili hlavní příčinu záhadného vymírání včel
Krádež století. Ve Švédsku neznámí pachatelé ukradli dva miliony včel
Štítky:
včela, vymírání, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku