18:21 17. prosince 2018
Sklenice vody

Český expert si není jistý, škodí-li každodenní pohlcování umělé hmoty zdraví

© Fotolia / Sondem
Názory
Získat krátkou URL
Vladimír Franta
3115

Zprávy bbc.com z 15. března t. r. přinesly informaci, že vědci z University státu New York obarvili vzorky vody pomocí „Nile Red“ (značkovače), dále užili postupy, kterými astronomové počítají hvězdy. Vědci počítali mikročástice plastu. Jsou tak malé, že se nedají z vody odfiltrovat. Patrně již veškerá voda na planetě tyto částice obsahuje.

Může-li 1 litr vody obsahovat až 10 000 takových částic, pak si troufneme tvrdit, že oblíbená česká sklenka duritka naplněná 220 ml vody — je jedno, zda kohoutkové nebo balené — by jich mohla čítat kolem 2 200.

Záleží, ve které zemi žijete. Obecně však platí, že nejzamořenější jsou vyspělé země. Plastických hmot se vyrábějí miliony tun ročně, takže dle zdrojů, z nichž tento článek vychází, máme v sobě plast všichni, ať už jsme vyspělí bohatí či zaostalí chudí… Otázkou, jež může potrápit představivost, je, co tento plast s tělem člověka asi tak dlouhodobě udělá? Instituce na toto konto zachovávají ledový klid — i ty české.

Víra, že plast lidem neškodí, je spíše jen zbožné přání. Proč ten falešný klid?

Expertka na mikroskopický plast Sherri Mahonová, která prováděla analýzu vody na mikročástice plastu, tvrdí, že „když už (plast) ovlivňuje přírodu, jak bychom mohli věřit, že lidí se to netýká?". Vědkyně varuje před případnou toxicitou mikročástic. Předpokládá, že mikročástice obsahují ještě menší nanočástice, které se mohou od větších odlamovat a které neumíme ani detekovat.

Nesplachujte kontaktní čočky do záchodové mísy! Buďte ekologičtí. Pomůžete vodě. Pomůžete sobě

Námi citovaný zdroj udává, že neviditelné částice plastu jsou nejen v kohoutkové vodě a světových oceánech (kde je do sebe dostává i plankton), ale i ve vodě balené a v produktech vodu obsahujících. Dokonce mají poletovat v atmosféře! Částice se do ovzduší uvolňují například díky sušičkám na prádlo. Ze vzduchu se pak dostávají právě do vody. Vstřebá-li je plankton, pak jsou plasty v celém potravním řetězci. Částice jsou z větší části polyetylentereftalátové (PET) či polypropylenové (víčka PET lahví). Velmi drobné mikro, nanočástice se jen těžko dají filtrovat, respektive vůbec.

Zeptali jsme se ve Státním zdravotním ústavu, zda nad vším mávnout rukou, nebo zachovat paniku

MUDr. František Kožíšek, CSc., nám citoval své názorové stanovisko k dané věci takto: „Ano, bylo by krásné mít vodu, ovzduší, potraviny apod. bez zplodin lidské civilizace. Ale současná civilizace to bohužel nedovede. Proto se společnost musí rozhodnout, zda se chce většiny vymožeností civilizace vzdát, aby měla opět zcela čisté životní prostředí, nebo zda chce postupně řešit aspoň ty nejpalčivější problémy."

Sputnik položil konkrétní dotazy

Pane doktore, působí mikročástice plastů mechanickou destrukci uvnitř buněk? Může dojít k chemickému poškození? Mohly by mikročástice působit jako vehikula pro kontaminaci obecně?

Dr. František Kožíšek: Myslím, že mikročástice plastů destrukce uvnitř buněk nezpůsobují — ani mechanicky, ani chemicky.

Jsou-li pro uživatele pitného zdroje nebezpečnější mikročástice plastů, nebo jsou nebezpečnější ve vodě přítomné hormony, antibiotika, případně další látky?

Ono hormonů a ATB v pitné vodě v ČR moc není — myslím, že byste musel vyšetřit mnoho vodovodů, abyste někde nad mez detekce takovou látku našel. Ale kdybych měl teoreticky volit, co by bylo v pitné vodě rizikovější, zda hormonálně aktivní látky nebo mikročástic plastů, tak bych se přiklonil k těm hormonálně aktivním látkám.

(konec rozhovoru s Dr. Kožíškem)

Nezbývá, než doufat, že „optimismus" některých kapacit je opodstatněný. Když Sputnik pročítal zdroje, i ty světové (uvádíme je v tomto článku), musíme konstatovat, že si vědci nejsou vůbec jisti, jaký dopad mají plasty na náš organismus, jde-li o ty mikroplasty ve vodě. Kdybychom však načrtli sami určité paralely, chtěli bychom poukázat na následující:

Kolem roku 2000 se stále nevědělo, zda v ČR obsahuje hovězí maso priony způsobující i u lidí obdobu tzv. nemoci šílených krav (BSE). Politici včetně současného prezidenta Miloše Zemana tehdy z obrazovek TV předváděli, jak jim chutná v restauracích právě hovězí maso. Pamětníci na rok 2000 si možná vzpomenou. Pak ale stačilo, aby se zlepšily detekční možnosti českých laboratoří a, ejhle, k všeobecnému překvapení vyšlo najevo, že se BSE vyskytuje i v Česku. Časem se ukázalo, že BSE je na člověka přenosná tzv. mezidruhová choroba. Ergo, až budeme běžně detekovat nanočástice a lépe chápat mechanismus jejich koloběhu uvnitř lidských těl, možná budeme méně optimističtí, o to více energičtí v rámci honby za nápravou.

Paseku totiž nenadělá jen mikro či nanojehla, ale i obyčejné párátko…

Praktický příklad z praxe: Americký spisovatel Sherwood Anderson, autor knihy Městečko v Ohiu, na svých cestách utrpěl zajímavý úraz. Zkrátka spolkl párátko. Stačilo to na to, aby Sherwood Anderson na následky vnitřních zranění zemřel. Rozdíl mezi párátkem a mikročásticí plastu je ve velkosti. V zásadě se jedná o „ostré" předměty uvnitř lidského těla. Kde brát jistotu, že nedojde k mechanickému poškození? Konečně stačí vdechnout minerální vlákna azbestu, aby se časem projevily kancerogenní konsekvence… Nezbývá než věřit, že věda kráčí mílovými kroky kupředu. Nezbývá než věřit a doufat, že malé částice plastu buď opravdu zázračně neškodí, nebo pokud ano, věda si s tím brzy poradí. Třeba vše dopadne po výtce dobře a my se nebudeme muset vzdát všech senzačních výdobytků civilizace.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

 

Více:

Psychologové považují Instagram za nebezpečný pro zdraví
Na Sibiři byla objevena ryba, která nejvíce prospívá zdraví
Čerstvá porce mýtů o zdraví, které by už měly být v muzeu a ne ve vaší hlavě
Štítky:
mikročástice, plast, expert, voda, zdraví, svět, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku