Widgets Magazine
22:19 14. října 2019
Uhelná elektrárna. Ilustrační foto

Novinka o velmi staré historii Vladimíra Stehlíka aneb Co čeká český průmysl

© Fotolia / Martin33
Názory
Získat krátkou URL
14653
Sledujte nás na

Bývalý šéf kladenských hutí Poldi, Vladimír Stehlík, podal dne 15. 1. 2019 žalobu za náhradu škody na Obvodním soudu pro Prahu 2, a to ve výši 9 a půl miliardy korun. Podstatu jeho žaloby tvoří důkazy, že likvidace světoznámé Poldi Kladno byla plánovaným a organizovaným trestným činem v souvislosti s Přístupovými protokoly k EU.

Jde o velmi starý příběh, jehož okolnosti pro Sputnik připomněl místopředseda strany Národní socialisté, Přemysl Votava.

Votava: Osud Poldi Kladno, to je jedna smutná kapitola celé té tzv. divoké privatizace, již od roku 1993, kdy Poldi Kladno získala firma Vladimíra Stehlíka — Bohemia Art. Bohužel to nebyla jediná obří firma, která šla v průběhu devadesátých let tzv. ke dnu. Zde je třeba zdůraznit, že celý československý (český), zejména strojírenský průmysl, byl tradičně zaměřen na export a ten se rozpadem RVHP, ale i právně nedokonalou privatizací, dostal do existenčních problémů. Východní trhy, kam šla většina našeho exportu, se rozpadly, a naopak západní trhy před námi zůstaly pevně uzavřeny. Polistopadové růžové malování budoucnosti naší ekonomiky od představitelů EU brzy skončilo a k tomu všemu se přidaly naivní pohledy našich polistopadových politiků. Tito politici očekávali otevřenou náruč západních ekonomik a tím i plynulý přechod od plánované ekonomiky na ekonomiku tržní. Tím nastal rozpad české ekonomiky koncem 90. let. K dotazu o smutném osudu světoznámé Poldi Kladno je třeba uvést, že tzv. divoká privatizace dopadla na řadu dalších československých světoznámých firem, jako je i ČKD Praha, tradiční výrobce kolejových vozidel i investičních celků, či firma TOS, která je výrobcem obráběcích strojů. Ale také dopadla na celou řadu dalších firem z tradičních proexportních oborů, jako byl především strojírenský, ocelářský či zbrojní průmysl. Co se týče ocelářského průmyslu, zde svou roli sehrály i Přístupové protokoly do EU. Došlo tak k řízené restrukturalizaci (tedy řízené likvidaci) celého českého ocelářského průmyslu. Český ocelářský průmysl byl cíleně utlumen. A to je právě případ i nejznámější české ocelářské firmy Poldi Kladno a jejího majitele Vladimíra Stehlíka. Ten se již 22 let domáhá svých práv, a proto podal žalobu o náhradu škody.

Nebudeme ale dělat žádné závěry, ať o všem rozhodne soud. Měl by však, podle vašeho názoru, v takovém případě zachránit Poldi Kladno stát nebo by se měly dodržovat předpisy EU?

Stát měl hlavně od počátku hrát poctivou hru, jak k novým vlastníkům v době privatizace, tak i k samotným občanům. Polistopadové elity důsledně nechránily české národní zájmy, zejména při přístupových jednáních do EU. A zde vidím tu největší chybu polistopadových vlád ČR. Navíc likvidací zejména těžkého a strojírenského průmyslu zmizela konkurence předním západním firmám. A ty naše poslední přežívající věhlasné značky, jako jsou např. firmy Zetor, Tatra či Aero Vodochody, bojují o každou i drobnou zakázku. A je jen otázkou času, kdy i ony budou následovat smutný osud Poldi Kladno. A tak místo vysoce kvalifikované práce se stáváme velkoskladem Evropy. V tomto důsledku vyrostly kolem dálnic stovky či tisíce velkoskladů a desetitisíce kamionů se valí po českých dálnicích a silnicích.

Znamená to tedy, že už se německé ocelárny a zbrojovky nemusí bát konkurence? Je to tak?

Je to dlouhodobý trend. Je to vidět i ve zbrojních nákupech pro potřeby české armády. Tradiční české zbrojovky byly zlikvidovány nebo byla jejich výroba utlumena. Miliardy určené na výzbroj odchází mimo český průmysl. Tradice, zručnost a zkušenosti se z trhu práce rychle vytrácí a místo špičkového strojírenství stavíme montovny a velkosklady. V této souvislosti je třeba také říci, že i politika sankcí měla dopady, zejména pak na nové země z EU, které byly dlouhodobě napojeny na východní trhy, především v RF. To se týká hlavně našeho strojírenství. V tomto případě jsme možná byli příliš servilní k politice EU. Chtělo to více odvahy při jednáních s představiteli EU.

Vladimír Stehlík byl obviněn v roce 1996. Policisté mu dávali za vinu, že neodvedl 25 milionů korun na zdravotní pojištění zaměstnanců a daň ze mzdy. Podle obžaloby měl místo toho peníze použít na podnikatelské nebo osobní aktivity. Bývalý šéf kladenských hutí se léta soudí, aby očistil své dobré jméno, když jeho údajné trestné činy zahladila Klausova amnestie. Média hlásí, že Vladimír Stehlík přišel prakticky o vše, včetně své firmy Bohemia Art i rodinného domku. Nyní žije v bytě v panelovém domě a často nemá ani na kávu pro advokáta. Zajímal by mě váš osobní názor — má Vladimír Stehlík vinu na tom, že tato slavná firma zkrachovala nebo ne?

To celé je až příliš trapné, zamotané. Po letech se v této kauze již málokdo vyzná. Oněch často zmiňovaných a údajně „zneužitých" 25 milionů na sociální a zdravotní pojištění, je jen kapkou v moři. Celá kauza se táhne již 22 let, i to je podivné. A těch podivností je tam celá řada. Nejspíš není ani zájem tyto věci nestraně objasnit. Dát tedy průchod spravedlnosti. Dát aktérům této kauzy i naději na spravedlivý rozsudek. A v neposlední řadě i ta slavná značka Poldi Kladno si to zaslouží.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Ekonom prozradil, co by pomohlo české ekonomice. Co se týče Německa, je opatrný
Babiš: Česko má by jedním z inovačních lídrů Evropy (VIDEO)
Expert: Česká politika může v roce 2019 zažít i krizi. Co nás ještě čeká?
Štítky:
firmy, průmysl, ocel, privatizace, Přemysl Votava, Kladno, Česká republika, EU, Československo, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář