Seznam Zprávy. Přišly, aby vrazily poslední hřebíček do rakve české demokracie?

Po Slonkové a Kubíkovi, kteří pořádali hon na psychicky nemocného syna Andreje Babiše a pomocí jeho „výpovědi“ se snažili premiéra připravit o mandát, se vyznamenal další novinář spolupracující s portálem Seznam Zprávy – Jindřich Šídlo. Ve svém satirickém pořadu Šťastné pondělí si „vystřelil“ z poslance Zdeňka Ondráčka tak, až zůstává rozum stát.

V pořadu Šťastné pondělí chtěl Šídlo po poslanci Ondráčkovi, aby mu ukázal, jak se používá obušek proti lidem (studentům). Ondráček, který byl očividně do studia pozván z jiného důvodu, byl požadavkem Šídla překvapen.

Šídlo: „Já jsem Jindřich Šídlo, jsem ze Šťastného pondělí. Mám tady kolegu Konstantina Sulimenka, který se narodil v roce 1997. (…) Já jsem mu slíbil, že mu zprostředkuji rozhovor s někým, kdo si pamatuje Palachův týden."

Ondráček: „Já nemám pocit, že bych se o tom chtěl bavit."

Šídlo: „Já jsem to tušil. (…) Říkal jste, že jste na to byl pyšnej (pozn. Ondráček během Palachova týdne zasahoval proti demonstrantům v řadách československých bezpečnostních sborů). Já jsem vás chtěl poprosit, jestli byste nám to neukázal."

Následně z připravené krabice začal vytahovat helmu a obušek používaný československými bezpečnostními sbory.

Ondráček si se slovy, že s hlupáky se nebude bavit, sundal připravený studiový mikrofon a odešel.

Jako naprostá ztráta zdravého rozumu působí věta vyřčená mladým kolegou Jindřicha Šídla, který byl představen jako Konstantin Sulimenko. Poté, co se Ondráček odmítl se Šídlem bavit a chystal se k odchodu, Sulimenko začal na poslance vykřikovat, že by se mohl bavit alespoň s ním, jelikož „má vysoké IQ".

Na žádost Sputniku o komentář k tomuto incidentu poslanec Ondráček reagoval slovy, že se v tom nemá zájem rýpat. „Rozumný člověk to umí zhodnotit sám," řekl poslanec.

Vyjádření Seznamu Zprávy na téma, kde vidí meze satiry, se redakci získat nepodařilo. Na žádost Sputniku reagoval na svém Twitteru pouze sám Jindřich Šídlo.

Píše mi kvůli Ondráčkovi agentura Sputnik. To je velká čest, naposledy jsem se zástupci Kremlu komunikoval před 35 lety, když jsme jim v Turnově kopli omylem míč na dvůr kasáren a prosili je, aby nám ho vrátili.

— Jindrich Sidlo (@jindrichsidlo) 17. ledna 2019

​Po úpadku žurnalistiky následuje nevyhnutelný úpadek demokracie

Během pozorného studia Koránu nevyhnutelně narazíme na verše obsahující pojem Al Furkan. Ten zkušení překladatelé v kontextu překládají dvěma způsoby. Buď jako „schopnost rozlišovat", nebo jako „spasení". Spasen je (bude) ten, kdo umí (se naučí) rozlišovat (dobro od zla, světlo od tmy, lásku od nenávisti,…).

Ve svém pondělním pořadu (14. ledna) se Jindřich Šídlo projevil jako člověk, který přišel o schopnost rozlišovat. Přitom mezi satirou a hloupostí existuje jasná hranice.

Šídlovo divadélko s Ondráčkem získává zcela jiný rozměr, hledíme-li na něj na pozadí předcházejícího „zvláštního vyšetřování" portálu Seznam Zprávy — tímto názvem portál označuje aféru okolo syna premiéra Babiše. Při pokusu vysvětlit zkušeným a otrlým ruským novinářům počínání Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka při honu na premiérova syna a jeho nejbližší okolí (vnikání do objektů v cizí zemi, natáčení psychicky nemocného premiérova syna na skrytou kameru a následné rozdmýchávání skandálu, v jehož centru byl premiér Andrej Babiš, jenž kulminoval hlasováním o nedůvěře vládě), je nutné postupovat pomalu. Jak se ukazuje, podobná úroveň marasmu není snadno představitelná.

O tom, jak utrpěla důvěra v žurnalistiku ze strany občanů České republiky po snažení Slonkové a Kubíka, si není třeba nic říkat. To je každému jasné. Pokud se svojí činností snažili oslabit pozici premiéra Andreje Babiše, ve výsledku se jim podařil pravý opak.

V učebnicích politologie a sociologie existuje o demokraciích prostá poučka — aby mohla společnost fungovat podle demokratických principů, potřebuje silnou, sebevědomou a důvěryhodnou žurnalistiku dozorující politické procesy. Úpadek žurnalistiky v České republice, k němuž portál Seznam Zprávy mohutně přispívá, nás v důsledku připraví i o demokracii samotnou.

Češi ovšem v diktatuře, do níž zemi odvede novinářský marasmus, žít nechtějí. Zůstává proto otázkou, kdo bude reputaci žurnalistiky a důvěru v naší činnost v očích české veřejnosti napravovat? Konstantin Sulimenko, mladý kolega pana Šídla, s jeho „vysokým IQ", zato bez kapky zdravého rozumu? Václav Moravec, který, soudě podle jeho nového studia s jeho podpisem vyobrazeným na podlaze, sám přestal rozumět faktu, že jako novinář a moderátor je pouze průvodce a uvěřil, že je rocková hvězda? Kremlem placený „propagandistický" a „fake news" portál Sputnik? Přicházející Číňané? Kdo?

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce