Widgets Magazine
21:25 15. října 2019
Centrála NATO v Bruselu.

Trump může odejít z NATO. Začne Evropa čerpat z moudrosti vlastní civilizace?

© Foto: NATO
Názory
Získat krátkou URL
7721
Sledujte nás na

Americký prezident Donald Trump měl údajně během loňského roku svým poradcům sdělit, že chce vystoupit ze Severoatlantické aliance. Tato zpráva přirozeně vyvolala vlnu pobouření ve Washingtonu i mimo něj. Má ale skutečně současná podoba NATO stále smysl a co se stane, pokud „Yankeeové odejdou domů“?

Začátkem uplynulého týdne na stránkách „hroutících se New York Times", jak je přezdívá americký prezident, vyšel rozsáhlý článek, který varoval, že Trump skutečně chce opustit NATO. Článek, který tradičně odkazuje na nejmenované zdroje v okolí prezidenta, nešetří alarmismem.

„Pokud k tomu dojde, bude to geopolitická chyba epických rozměrů," citují NYT bývalého nejvyššího velitele aliančních vojsk Jamese Stavridise. „Už jenom nadhazovat tuto možnost — natožpak ji doopravdy provést — je tím největším možným dárkem, o kterém by Putin mohl kdy snít."

Studená občanská válka

Slova Stavridise jasně ukazují směr, kterým se veškerá debata v USA ubírá. Místo racionálního uvažování o smyslu aliance, které mimochodem bylo přítomné po konci studené války, článek zapůsobil jako červený hadr proti Trumpovým oponentům. Už jen samotná debata je příznakem vlastizrady a je potlačována.

„Dokonce i uvažování o odchodu z NATO je podle mě z pohledu (naší — pozn. red.) bezpečnosti hrozbou," uvedl bývalý ředitel tajných služeb James Clapper. Zatímco jiní začali hovořit o impeachmentu.

Jenže přemýšlet o nemyslitelném je nutnou součástí práce bezpečnostních a politických analytiků jak ve státní službě, tak i mimo ni.

„Trump mi je příjemný tím, že říká nahlas, co všichni ostatní prezidenti říkali tajně," řekl v rozhovoru pro Sputnik bezpečnostní analytik Jan Schneider, který působil jako ředitel Kanceláře Rady vlády ČR pro zpravodajskou činnost.

„On má odvahu to říct na plné pecky. Tím se politika odkrývá a ta žumpa se odvětrává. Myslím si, že je to ve svých důsledcích pozitivní," dodává.

Přitom načasování článku NYT nemusí být vůbec náhodné. Samotný text žádné nové informace nepřináší. To, že Trump je vůči alianci skeptický, je všeobecně známo, a obzvláště byl na své evropské spojence tvrdý před červencovým summitem NATO, kdy podle listu zazněla většina jeho vyřčení, aby je přiměl zvýšit výdaje na obranu.

Článek vychází v době bezprecedentní eskalace boje mezi Trumpem a jeho soupeři z tzv. deep state (hlubokého státu). Trumpovi oponenti se snaží prostřednictvím vyšetřování Roberta Muellera zvrátit výsledky amerických voleb. Dále se zjistilo, že agenti FBI začali vyšetřovat amerického prezidenta, zdali nepracuje pro Rusko, když odvolal jejich ředitele Jamese Comeyho.

Nakonec poslední rozhodnutí stáhnout armádu ze Sýrie znepřátelilo představitele vojensko-průmyslového komplexu a části americké generality. „Nic nespojuje naši politickou třídu jako hrozba ukončení nekonečné války," napsal komentátor časopisu Rolling Stone Matt Taibbi. A měl pravdu.

Stačí si vzpomenout, jaký poprask vyvolala demokratická kongresmanka Tulsi Gabbardová, když oznámila, že bude kandidovat v příštích prezidentských volbách. Připomněli jí cestu do Sýrie a její opozici vůči americkému vyzbrojování povstalců v této zemi a skutečnost, že dříve nepodporovala homosexuální sňatky.

Na toto pozdvižení reagoval Nassim Nicholas Taleb, autor knihy Černá labuť, slovy, že „levici" kontrolují stejné zbrojovky jako „pravici".

Vojensko-průmyslový komplex a ti ostatní

Po konci studené války NATO hledalo smysl své existence a poměrně brzy ho našlo. 12. března 1999 došlo k prvnímu postudenoválečnému rozšíření a o dvanáct dní později začalo bombardování Jugoslávie, které trvalo po dobu 78 dní. Out of area operations (operace mimo zónu působnosti) a rozšiřování k ruským hranicím se staly novou náplní aliance.

Trump ale dal jasně najevo, že jeho hlavním nepřítelem je Čína, a veškeré vojenské plánování tomu nasvědčuje. Jenže Čína je i pro NATO až příliš out of area a plýtvat zdroji na války, které začali jeho předchůdci a které nelze vyhrát, již nehodlá.

Ještě jako kandidát Donald Trump ve své řeči v Gettysburgy 22. října 2016 pronesl: „Máme scestná vojenská dobrodružství ve válkách v zámoří, které trvají věčně a které prostě nemohou vyhrát lidé, kteří to dnes řídí."

Pokud jsou tyto války zbytečné, tak smysl ztrácí i NATO, což se příčí vojensko-průmyslovému komplexu. „Politická moc v této zemi (USA — pozn. red.) není rozdělena mezi levicí a pravicí, a dokonce ani mezi bohatými a chudými. Opravdová dělící linie je mezi stranou války a všemi ostatními," napsal Taibbi.

Proč se ale tohoto vnitroamerického souboje má účastnit Evropa?

„Vůbec si nemyslím, že by pro Evropu bylo škodlivé, aby se odřízla od té vnitroamerické turbulence a začala se po tom světě rozhlížet sama a přemýšlet vlastní hlavou," vysvětlil Schneider své stanovisko Sputniku. „Evropa by se konečně jako civilizačně mnohem starší společnost než USA mohla osamostatnit od nekonečně mladšího ‚nutítka‘, tj. Spojených států a začít čerpat z moudrosti vlastní civilizace," doplnil.

Evropa první, nebo stíny minulosti?

Pro Donalda Trumpa vojenské aliance nejsou něčím posvátným a neměnným, nýbrž mají odrážet konkrétní vojensko-politické priority. Byl to ještě George W. Bush, který hovořil o „koalici ochotných". Pokud nynější americký prezident v souladu se svým mottem „Amerika první" bude postupně snižovat bezpečnostní závazky v Evropě, tak by i odpovědnost za svou obranu mohli postupně převzít sami Evropané.

Jak ale tato společná obrana má vypadat, zatím není zcela jasné. Jan Schneider byl vůči konceptu společné evropské armády spíše skeptický.

„Myslím, že obrana Evropy by byla nejsnazší a nejrozumnější v té podobě, jak to dělali naši předkové, když v šumavských hvozdech využívali tamních obyvatel k obraně svého teritoria. Tehdy to byli ti psohlavci," vysvětluje svou vizi Schneider. „Myslím si, že Řecko, Itálie, Španělsko či Francie, kteří čelí migračnímu tlaku nejvíce, by mohly vybudovat prostřednictvím svých lidí silné pohraniční jednotky. Samozřejmě takový voják na hranici musí velmi úzce spolupracovat s místním obyvatelstvem a těžko si dokážu představit, že by řecké obyvatelstvo spolupracovalo s vojákem, který by přišel ze Skandinávie," uvádí bezpečnostní analytik.

Nakonec může i být i resuscitována OBSE, která prozatím zůstává v mnohém nevyužita. Mnozí se však samostatnosti Evropy děsí. Přestože se Severoatlantická aliance po konci studené války angažovala v celé řadě konfliktu, Spojené státy coby hegemon svou přítomností na kontinentě udržovaly mír mezi jejími členy.

V roce 1990 profesor Univerzity v Chicagu John Mearsheimer napsal článek, ve kterém tvrdil, že nám všem bude brzy chybět studená válka. Věřil, že po kolapsu východního bloku existence NATO ztrácí smysl a americké jednotky odejdou domů. Za sebou však v Evropě nezanechají trvající mír, ale multipolární systém, v němž se znovu objeví stejná konfrontace, která zde po staletí před začátkem studené války byla.

„Perspektiva nových krizí a dokonce válek v Evropě prudce vzroste," varoval tehdy profesor. A po třiceti letech se jeho předpovědi mohou naplnit.

„Bohužel na tom něco je," souhlasí s těmito temnými prognózami Schneider, „protože například v případě Turecka a Řecka nebýt NATO, tak by se tam asi děly věci. Na druhou stranu USA na Balkánu krveprolití nedokázaly zabránit, přestože Spojené státy byly původně proti rozpadu Jugoslávie. Svou hanebnou roli sehrálo Německo."

„Určitou stabilizující roli to proto (americká přítomnost — pozn. red.) mělo, ale ne absolutní. Samozřejmě, že konflikty, které nepropukly, se těžko počítají. Ale na druhou stranu stačí ty konflikty, které propukají. Pak vůbec to přetočení aliance směrem na Východ, mně to přijde jako by chtěli zopakovat Drang nach Osten. To mi přijde velmi nemilé," dodává bezpečnostní analytik.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Srbský ministr zahraničí vyloučil možnost, že by jeho země vstoupila do NATO
Kosovo vynalezlo způsob, jak poděkovat NATO za „humanitární akci“ z roku 1999. Názor
Nástupce Pavla označil NATO za štít pro globální bezpečnost a mír
V Polsku promluvili o potřebě EU a NATO zformulovat pozici ohledně skandálu s Huawei
Bývalý šéf CIA označil Putina za „velký dárek“ pro NATO
Ukrajina uznala nemožnost brzkého vstupu do NATO a EU
Štítky:
samostatnost, obrana, NATO, Jan Schneider, Tulsi Gabbardová, Donald Trump, Evropa, USA
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář