Štěpánek: Mediální hlavní proud se ubírá směrem k propagandě. Pražská kavárna nezná míru

Na oprávněné stížnosti od diváků Česká televize nereaguje. Jedná se o názorové ghetto, kde lidé žijí sami mezi sebou. Takový je nyní trend, prohlásil v rozhovoru pro Sputnik bývalý místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a bývalý člen Rady Českého telekomunikačního úřadu, mediální expert Petr Štěpánek.

Pane Štěpánku, vy jste 10. ledna u sebe na Facebooku publikoval informaci o tom, že jste odeslal stížnost Radě pro rozhlasové a televizní vysílání a Radě České televize ohledně manipulace s historickými fakty ve vysílání ČT o Janu Palachovi ze dne 9. ledna.

ČT odvysílala upravený záznam: „Včera, dne 20. srpna 1968 překročila vojska Sovětského svazu státní hranice Československé socialistické republiky…" Originál ovšem zní jinak: „Včera, dne 20. srpna 1968, kolem 23. hodiny překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice Československé socialistické republiky…"

Dá se tento přístup České televize omluvit nějakou novinářskou etikou, redakční politikou, nebo ti lidé už skutečně zcela přišli o pocit míry a dělají si, co chtějí s vírou, že jim vše projde?

Štěpánek: Ono se nejedná ani tak o novinařinu, jako o propagandu. Pokud by to byla novinařina, tak musím informace brát tak, jak se udály, jak se dějí, a tak o nich také referovat. A ne něco zamlčet, něco si přidat, něco zveličit. To už není novinařina, to je propaganda. Bohužel, hlavní proud médií v České republice se ubírá směrem spíše k té propagandě než k poctivé novinařině.

Ze strany České televize, máte již na vaši stížnost nějakou reakci?

Rada České televize je spící, zcela zbytečný orgán, jenž na podobné stížnosti, a já jsem jich v poslední době několik podal, nereaguje. Stejně tak nereagovali na moji stížnost, kterou naopak Rada pro vysílání poměrně poctivě řešila, když Česká televize na mě pořádala mediální štvanici kvůli mé nominaci do Rady pro vysílání.

Rada ČT nereaguje. To je házení hrachu o zeď. Rada pro vysílání reaguje. Na tuhle poslední stížnost ale odpověď ještě nemám. Nicméně, jak jsem před chvílí říkal, v tom případě mediální štvanice ČT proti mně reagovali a dali mi za pravdu. S ČT zahájili správní řízení pro možné porušení zákona.

Podobný způsob nakládání s fakty — je to v ČT považováno za normální, nebo se v tomto případě jednalo o exces, kdy někdo z redaktorů měl slabší chvilku? Hrozí za podobnou práci uvnitř ČT kární postihy?

Já se obávám, že Česká televize, a zde se bavíme především o zpravodajském domě, je názorové ghetto. V jeho nitru si lidé žijí sami mezi sebou. Netvrdím, že úplně všichni jsou propagandisté a všichni propadli tomu, aby novinařinu dělali takhle. V zásadě se tam ovšem nic jiného nenosí. Tomu se jen těžko odolává. To znamená, že i lidé, kteří by za jiných okolností byli normální, nepracují úplně normálně.

Pak je tam samozřejmě několik ideologicky úplně pomatených jedinců, kteří bezvýhradně věří všem těm propagandistickým pitomostem, jimiž televizního poplatníka bombardují.

Takže je to něco, co se jednoduše obejde a půjde se dál…

Jedná se o celkový trend. Jako by těch konfliktů na našem světě nebylo dnes dost samo o sobě, ještě pod těmi ohýnky přitápí a přihazují polínka. Ti lidé stále bojují minulou válku a události staré 50 let jim slouží k tomu, aby jimi vykreslovali dnešní současnost. Jenže on se svět za posledních 50 let dost změnil a posunul jinam. Normálně myslící člověk nemá potřebu nějakým fatálním způsobem řešit například srpen 1968. A už vůbec nemá potřebu řešit ho tak, že z této události okleští informace a vybere si z nich jen něco. Například fakt, že nás v roce 1968 obsadila ruská, respektive sovětská vojska, přičemž se zamlčí skutečnost, že to byla především komunistická operace — mezinárodní komunistická operace. A dává se k tomu jednostranný nacionální náboj. Současné Rusko se ztotožní se Sovětským svazem před 50 let a následně se to takhle servíruje.

Před chvílí jsem se díval na onen šílený propagandistický pořad Nory Fridrichové 168 hodin, tam byla reportáž o Karlu Krylovi. To je naprosto unikátní osobnost. Dobu před 50 lety ve svých písničkách ztvárnil geniálně. Bratříčku, zavírej vrátka a další, jsou muzikantské skvosty. Ale pozor. Když Kryla uchopí Česká televize, tak ho uchopí jen z roku 1968 a 1969. Jenže Kryl má svůj další vývoj. Díky tomu, že se jedná o geniálního tvůrce, tak svoji i naši dobu velmi výrazně předešel. On, na rozdíl od mnoha nás ostatních, viděl problémy i té nové společnosti, nového režimu, a upozorňoval na ně. Je velká škoda, že tak brzy zemřel. Teprve dnes mnozí z nás dokáží ocenit, že on byl kritický už v době, kdy my ostatní jsme nad nešvary současného režimu přivírali oči, neboť jsme je nechtěli vidět. Karel Kryl v podání České televize je ovšem jen ten chlapík z roku 1968. Fakt, že on tu naši liberální demokracii, jež není ani liberální ani demokracie, kritizoval už v 90. letech a krátce předtím, než zemřel, o tom se mlčí.

Pojďme otevřít ještě jedno téma z období 1968. Odkud se letos vzala ta intenzivní mediální masáž okolo Jana Palacha?

Ono, opět, nejde o Palacha roku 1969. Jde o Palacha roku 2019. Jeho smutný osud jako člověka, který se upálil, se využívá k propagandě roku 2019. Opravdu se nechci pouštět do hodnocení, natož kritiky jeho činu. Na to jsou různé názory. Já jsem jen před nedávnem napsal, že mě jeho čin neoslovuje. V životě bych si ale nedovolil na Palacha plivat.

Jenže udělat z Palacha to, co z něho dělají dnes, kdy je naprosto přepalachováno, je spíše kontraproduktivní. Stejně jako když je třeba přehavlováno. Kavárna prostě v ničem nezná míru. Výsledkem je, že mnozí lidé jsou pak na Havla či Palacha spíše alergičtí. Ne ovšem proto, že by Havla či Palacha nenáviděli. Štve je spíš to, že tihle mrtví lidé, kteří se tomu navíc už ani nemohou nijak bránit, slouží jako propagandistická monstrance jedné názorové partičky.

Výsledek je tedy úplně opačný…

Tragédie je pak v tom, že chudák Palach pak naši společnost rozděluje ještě více, než už rozdělená je. Jedni si z Palacha dělají svoji monstranci, jež jim slouží v jejich utvrzování se, že oni svět vidí správně a že druhá polovina společnosti jsou jen pitomci a omezenci. A druhá polovina nás „omezenců" a „pitomců" naopak na ty zastydlé válečníky minulých válek hledí dílem nevěřícně a dílem s pobavením. Proč? Protože ti lidé poztráceli cit pro míru i schopnost respektovat a akceptovat také jiné názory a jiné pohledy na svět. Vlastně se jim stýská po totalitě. Té totalitě, ve které existuje jen jedna jediná Pravda. Ta jejich. Kdo nejde s nám (s nimi), jde proti nám (nim). To už jsme kdysi zažili.

Nic proti tomu připomenout si 50 let starý čin, jenž je součástí naší historie. Nic se ale nemá přehánět.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce