Widgets Magazine
12:33 16. října 2019
Muslimové v mešitě v Marseilli

Evropu soudí podle šaríi. Ta ale klade odpor

© REUTERS / Jean-Paul Pelissier
Názory
Získat krátkou URL
6472
Sledujte nás na

Evropské demokracie se mají vzdát šaríi ve své soudní praxi, usneslo se Parlamentní shromáždění Rady Evropy. Zvláštní kritice byly vystaveny Velká Británie a Řecko, kde úřady zavírají oči před tím, že v soudních přích imigrantů islámské právo vítězí stále častěji nad sekulární Femidou.

Muslimové mají své právo na právo

Diskuse o uplatnění u soudů norem šaríi — souboru náboženských, právních a životních pravidel — začala na zimním zasedání PS RE. Byly ostře kritizovány členské státy Rady Evropy, v nichž většina obyvatelstva vyznává islám. Jde především o Turecko, Albánii a Ázerbájdžán. Schytaly to ale i jiné. Použití dvojího soudního řízení — sekulárního a islámského — vytkli evropští poslanci Kyrgyzstánu, Jordánsku, Maroku a Palestině. Tyto země nepatří do PS RE, mají ale status partnerů v demokracii.

Hlavní výtka evropských poslanců jejich kolegům v zemích s muslimskou většinou spočívá v tom, že se podepsali svého času pod dokumenty, které si navzájem odporují. Jako členové nebo partneři Rady Evropy převzali závazek plnit normy Evropské úmluvy o lidských právech založené na sekulárním právu. A zároveň jako členové Organizace islámské spolupráce (OIC) připustili uplatnění šaríi při urovnání sporů.

Členy PS RE nejvíce pobouřila Káhirská deklarace o lidských právech v islámu. Soudy šaríi se často odvolávají na tento dokument, aby dokázaly legitimitu vynášených rozsudků.

Tento dokument, který byl schválen v egyptské metropoli v roce 1990, se stal reakcí muslimských zemí na Všeobecnou deklaraci lidských práv. Členské země OIC chtěly ukázat, že islám zaručuje svým vyznavačům neméně práv a svobod. A přitom bere ohled na kulturní a náboženské zvláštnosti stoupenců proroka Mohameda.

Dalším důvodem ve prospěch Káhirské deklarace bylo to, že prakticky celé mezinárodní právo se zakládá na křesťanských a židovských tradicích. A muslimům se přece nesluší žít podle zákonů jinověrců.

Kritika tohoto dokumentu zněla už dávno. Ještě v roce 1992 označila Komise pro lidská práva OSN tuto deklaraci za odporující hodnotám demokratického světa. I když stejně jako normy evropského práva zakazuje diskriminaci podle rasového, jazykového, genderového a náboženského příznaku.

A přece podle Káhirské deklarace má muž více práv než žena. Muslimům je zakázáno měnit náboženství. A svoboda názorů se připouští, jen pokud neodporuje šaríi.

Komise právníků OSN, která provedla jako jedna z prvních expertizu deklarace, se usnesla, že tento dokument může porušit dialog mezi kulturami, na němž se zakládá současný systém lidských práv. Právníky nepřesvědčilo ani to, že uplatnění norem šaríi má v soudní praxi doporučující, a nikoli právně závazný ráz.

Nehledejte Alláha v ilegalitě

Až do nynějšího zasedání PS RE se však jen málokdo zamyslel nad vzniklým paradoxem: není možno plnit normy šaríi a současně hájit evropské sekulární právo.

A mezitím, když kritizovali tento dokument, nevzali evropští poslanci v úvahu podmínky, v nichž jeho koordinace probíhala. Pro mnohé znamenalo podepsání Káhirské deklarace spíše demonstraci své kulturní a náboženské identity. A členství v Organizaci islámské spolupráce jim slibovalo politické a ekonomické výhody v podobě investic.

V zemích, v nichž se většina obyvatelstva vždy pokládala za přívržence islámu, se na začátku devadesátých let začaly nelegálně šířit myšlenky radikálního islamismu. Aby této tendenci zabránily, zesílily úřady spolupráci s mezinárodně uznávanou OIC. Naznačovaly tím svým občanům, že samotný stát se stal přívržencem umírněného islámu, a proto nemá smysl hledat Alláha v ilegalitě.

Dalším důvodem k podpoře deklarace se stala „móda na islám". Zachvátila také postsovětský prostor a Turecko. Normy šaríi, které podle názoru mnoha lidí připouštěly polygamii, nadvládu muže nad ženou a možnost rychlého rozvodu, si získávaly stále více zastánců. Dokonce i nevěřící občané se začali modlit a vykonávat hadždž.

To však vůbec neznamenalo, že se vzdávají sekulárního evropského práva. Základem právního systému Ázerbájdžánu, Kyrgyzstánu, Turecka a Albánie jsou přece Všeobecná deklarace lidských práv a Evropská úmluva o lidských právech, a nikoli Káhirská deklarace.

Evropa a šaría

PS RE kritizovalo také Velkou Británii a Řecko. Příčina je stejná — uplatnění šaríi v soudním řízení. Poslanci z těchto zemí proti tomu ani nenamítali. Migrační krize, která urychlila beztak prudký růst muslimského obyvatelstva v Evropě, přiměl úřady těchto zemí k tomu, aby se se šaríou smířily.

Londýn v tom pokročil nejdále a jako jeden z prvních zapsal do zákona o arbitráži pojem „islámský soud". Umožnilo to legální uplatnění šaríi při urovnání sporů mezi muslimy. Svou pozici odůvodňují Britové tím, že ignorování tohoto problému jen zvýší počet případů ilegálního soudního řízení.

Řecko si zvolilo cestu nejmenšího odporu. Nejvyšší soud této země uznal loni za zákonné rozhodnutí muftího, který ve sporu příbuzných o dědictví je rozdělil podle šaríi.

To všechno se už stalo tématem žertů. V arabských a západních médiích se dost často píše o tom, že zatímco Evropané bojují s islámskými tmáři v Afghánistánu, v jejich vlastních zemích uplatňují islámští tmáři zákony šaríi. Nikdo ale neví, jak vyřešit tento problém, když se už zformovala uvnitř EU paralelní společenství.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Odborníci uvedli, která země je v Evropě nejvíce islamofobní a nejvíce antisemitská
Zdechovský: Hrozba prosazení politického islámu v západní Evropě nepatří do říše sci-fi
„Pouhá teorie evoluce: Evropská islámská unie po čtyřiceti letech“
„Islám není součástí Německa.“ Kdo není v Evropě spokojen s migranty
Štítky:
šaría, islamizace, islám, migrace, Evropa
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář