Jde o prudkou změnu pozice Francie v otázce plynovodu Severní proud 2, která pořádně znervóznila mnohé z těch, kdo sledují příběh ruského projektu vystaveného neustálým útokům ze strany USA a Evropské komise.
V pátek se konalo hlasování v Evropské radě ministrů, která měla přijmout nebo zamítnout návrh oprav tzv. plynové směrnice EU. Tyto změny fakticky dávaly Evropské komisi právo blokovat výstavbu plynovodu Severní proud 2 z politických důvodů a převáděly plynovod z jurisdikce Německa do jurisdikce EU, což by způsobilo dost vážné problémy pro jeho výstavbu a následující provoz.
Stalo se ale něco nečekaného: francouzská vláda prudce změnila svůj postoj a prohlásila, že podporuje směrnici proti Gazpromu i přesto, že její schválení by způsobilo přímou mnohamiliardovou škodu francouzskému investorovi do Severního proudu 2 (energetické společnosti Engie, která není jen hlavní francouzskou energetickou společností, ale i je fakticky kontrolována státem).
Bez hlasu Francie by nemohli zastánci Severního proudu 2 zorganizovat „blokující menšinu", a rozhodnutí proti Severnímu proudu 2 by bylo přijato.
Co mohlo stát za tak podivným rozhodnutím Elysejského paláce?
Bylo by logické spatřit v tom vliv Washingtonu, tato verze je ale poněkud problematická. Za prvé, Macron má dost napjaté vztahy s Trumpem, mezi EU a USA probíhá slabší obchodní válka. Za druhé, americká média, která bývají obyčejně velmi dobře informována o opatřeních americké diplomacie, nemohla utajit šok ze „zrady" francouzského prezidenta. Za třetí, Francouzi by mohli snadno odůvodnit své chování právě nátlakem Washingtonu, což by vyvolalo nadšení mnoha evropských a amerických politiků, místo toho ale zástupci francouzských úřadů žvatlali něco o „nutnosti hájit východní Evropu" a celoevropské zájmy.
„Francouzský prezident Emmanuel Macron chce, aby Merkelová přijala jeho návrhy na reformování Evropské unie, Merkelová ale nepodpořila jeho myšlenky společného rozpočtu a dlužního systému eurozóny."
Francouzský prezident narazil na nemožnost realizovat své plány reformování Evropské unie a její změnu na více centralizovanou strukturu, v níž by hráli Francie a osobně Macron klíčovou roli. Macrona prosadily na úřad prezidenta zcela konkrétní nadnárodní finanční struktury, a mnozí ho berou jako hlavní globalistický projekt, který celému světu ukázal, že globální establishment našel správnou odpověď na populistické (tedy antiglobalistické) politické projekty, jako jsou Donald Trump, brexit a italské Liga a Hnutí pěti hvězd.
V praxi to ale dopadlo tak, že místo aby se změnil na celoevropského lídra a reformátora Evropské unie, a také vůdce jakési „světové koalice proti populistům", narazil francouzský prezident na pokles popularity ve své vlasti a musí nyní spěšně urovnávat politickou krizi, kterou způsobily protestní akce žlutých vest.
Aby vyřešil problémy Francie a financoval svůj plán reformování Evropské unie, potřebuje Macron naléhavě peníze. Ve Francii peníze nejsou, institucionální investoři nebudou úvěrovat Macronovy projekty. Východisko má jen jedno: Aby zachránil Francii a EU podle svého plánu, má se finanční podpora slabších zemí Evropské unie financovat dluhy EU, které zaručí Německo, protože v opačném případě nikdo na to peníze nedá. Jen málokomu v Berlíně se může líbit myšlenka, jak „Francouzi, Italové, Poláci a všichni ostatní budou utrácet na sebe peníze vypůjčené na záruky německého rozpočtu a daňových poplatníků".
Avšak Angela Merkelová, jak poznamenal Forbes, nepodpořila tak odvážné projekty a sobecké myšlenky francouzského lídra. Asi to byly žluté vesty a ekonomické problémy, kdo ve Francii k tomu donutily Emmanuela Macrona — a pomyslel si, že vezme-li Severní proud 2 jako rukojmí, Německo přece jen dá Francii peníze.
Podobné rozhodnutí vyvolalo šok v evropském energetickém a finančním společenství: nikdo totiž nečekal, že francouzský prezident zmaří projekt výhodný pro zemi a pro francouzskou společnost. Ostatně dokonce kdyby byly protiruské opravy plynové směrnice přijaty, neznamenalo by to zablokování projektu, protože Evropská komise by musela opravy prosadit v Evropském parlamentu před vypršením jeho pravomoci letos v květnu, a pak ještě dokazovat u Evropského soudu, že normy plynové směrnice se dají uplatnit vůči Severnímu proud 2 retroaktivně, tedy s porušením fundamentální právní zásady, že zákon nemá zpětnou účinnost. Přičemž je třeba zvláště poznamenat, že právní expertiza Rady ministrů Evropy už dala negativní posudek na protiruské opravy plynové směrnice.K tomu všemu ostatně nedošlo, protože do zkrocení Macrona se zapojila sama Angela Merkelová, která tuto otázku vyřešila za 24 hodin: Už v pátek, v den osudového hlasování, vystoupila s prohlášením, v němž oznámila, že Paříž „přistoupila na kompromis". Definitivní znění znovu opravené plynové směrnice se podobá čemukoli, jenom ne kompromisu. Nejvíce se podobá jemnému výsměchu německých diplomatů jejich evropským oponentům: v dokumentu byly ponechány všechny protiruské body, ale s poznámkami, které dávají německým úřadům právo je neuplatňovat, a také dělat prakticky libovolné výjimky z pravidel samotné směrnice.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce
Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.
Kliknutím na tlačítko „Přidat“ vyjadřujete výslovný souhlas se zpracováním údajů na vašem účtu Facebook, abyste mohli pomocí tohoto účtu komentovat zprávy na našem webu. S podrobným popisem zpracování údajů se můžete seznámit v Zásadách ochrany osobních údajů.
Souhlas můžete zrušit smazáním všech vašich komentářů.
Všechny komentáře
Ukázat méně komentářů (0)
Odpovědět(Ukázat komentářSkrýt komentář)