Widgets Magazine
01:08 25. srpna 2019
Protestní akce žlutých vest v Paříži

Maastrichtská smlouva po 27 letech. Jak se epochální dohoda EU stala časovanou bombou

© Sputnik / Julien Mattia
Názory
Získat krátkou URL
1261

EU vděčí za své jméno Maastrichtské smlouvě, formálně známé jako Smlouva o Evropské unii, která byla podepsána 7. února 1992 dvanácti zeměmi. Na rozdíl od svého předchůdce, Evropského ekonomického společenství, se vzdaly slova ekonomický, aby zdůraznily politickou, a nejen ekonomickou, integraci.

Epochální dokument založil Evropskou centrální banku, která tiskne společnou evropskou měnu, a zahájila cestu k těsnější spolupráci členských států v zahraniční a bezpečnostní politice a také v soudnictví a vnitru.

I když původní úspěch umožnil unii víc než dvakrát zvýšit počet členů na 28, v době, kdy EU oficiálně dosáhla „plnoletosti", odhalila globální ekonomická krize 2009 definitivně velké chyby v koncepci „Spojených států Evropy". Zároveň vyústil chaos arabského jara do trvalé migrační krize v Evropě, což přispělo k tomu, aby Velká Británie, jako první stát EU, vystoupila v roce 2019 z unie, což zase způsobilo šíření kritických názorů uvnitř unie.

„Žádná demokratická odpovědnost"

„Maastrichtská smlouva byla začátkem konce suverénních států v Evropě, avšak vyvolala nadšení velkého byznysu, evropské byrokracie v Bruselu a osy Berlín-Paříž, které se domnívaly, že dokážou vládnout celé Evropě přes byrokracii a bez žádné demokratické odpovědnosti," řekl akademický a politický komentátor Rodney Atkinson ve svém interview pro Sputnik. „Mnozí lídři EU se chlubili, že by nikdy nedokázali vytvořit tuto zemi jménem Evropa demokratickou cestou."

„Nemyslím, že se EU dá reformovat. Byl záměrně vytvořen obrovský demokratický deficit, poněvadž v opačném případě by se byrokracii nepodařilo vybudovat Evropu s takovými disproporcemi, jež by v rámci jakýchkoli demokratických zemí nikdy nepřipustili svobodní lidé a politici, kteří jim musí skládat účty."

Euro je beznadějná věc?

Šest let po nabytí v roce 1993 platnosti Maastrichtské smlouvy vytvořily členské státy EU eurozónu a společnou měnu.

S ohledem na to, že euro je naprosto „smluvená" měna, což znamená, že ji nepodporuje materiální zboží, ale vláda, která ji vydává, stejně jako dolar USA, říkají někteří komentátoři, že nemá sama o sobě hodnotu a je odsouzena ke krachu.

Atkinson, který je autorem dvou knih o založení a řízení EU, Z bláta do louže a Zrada v Maastrichtu — zničení suverénního státu, nazývá euro nejničivější politikou v EU z ekonomického a demokratického hlediska.

Píše, že opustit eurozónu je obtížné z ekonomických důvodů, a odvolává se na ničivé následky finanční nestability ve Španělsku a Řecku. Jeho prognóza ohledně společné evropské měny není optimistická. „Euro padne, stejně jako ostatní měnové svazy, ale není jasné, kdy utrpení a nerovnost dosáhnou takové úrovně, že revoluční politika přinutí národní vlády vystoupit z unie."

„Euro má spoustu ekonomických a etických chyb. Například ztrácí časem svoji koupěschopnost, což způsobuje nekontrolované znovurozdělení příjmů a blahobytu lidí, způsobuje cykly vzestupů a pádů," řekl profesor Torsten Pollit, ekonomický poradce P & R Real Value Fund.

Oslabení role národních vlád je podle jeho názoru stejný problém pro peněžně úvěrovou politiku, jako pro evropskou politiku vůbec.

„Peněžně úvěrová politika Evropské centrální banky spočívá fakticky v značném znovurozdělení příjmů a blahobytu lidí uvnitř a mezi národními státy, bez zjevného schválení národních parlamentů."

Trvá na tom, že cena „záchrany" eura tiskem nových peněz bude časem stoupat, což nevyhnutelně zvýší pravděpodobnost toho, že v některých státech budou lidé chtít opustit eurozónu.

„Stručně řečeno, přežití eura v jeho nynější podobě není naprosto zaručené."

Delegovat suverenitu Bruselu (Vzdát se suverenity ve prospěch Bruselu)

Poukázal rovněž na sílící korupci integračního projektu. „V současné době spočívá hlavní idea, která povzbuzuje vlády a byrokraty mnoha národních států, v tom, aby vytvořili něco jako „Spojené státy Evropy", s prohloubením centralizace politických sil v Bruselu.

„Ve skutečnosti se musíme obávat, že to vyvolá ještě větší konflikty, jak uvnitř národních států, tak mezi nimi," varuje profesor a zdůrazňuje, že jediný způsob záchrany EU spočívá v jejím „omezení" na prostor volného obchodu, který se skládá z naprosto suverénních národních států.

Na druhou stranu Theodora Kostakopoulouvá, která je členkou Vědeckého výboru Agentury pro základní práva Evropské unie (FRA), má za to, že chyby unie souvisí hlavně s bojem o moc a dají se napravit dalšími reformami.

„Nesmíme zapomínat, že EU neměla dlouhé dějiny, že její chyby souvisí v mnohém s hrami o moc, na které hrají členské státy a jejich vedoucí činitelé. Členské státy nechtěly původně mít demokratickou Evropskou unii, která by přispívala k zodpovědnosti, respektování priority zákona a základních práv," napsala ve svém komentáři.

Podle profesora Michaela Gearyho, docenta historické katedry Norské univerzity vědy a technologie, přesto, že všechny členské státy měly ze společného trhu zisk, takové státy jako Itálie, Portugalsko, Španělsko a Řecko, jež mají velmi nestabilní ekonomiky a byly postiženy bruselským tvrdým šetřením, neměly být připojeny k eurozóně bez příslušného politického dozoru.

„Pokud jde o peněžně úvěrovou politiku Maastrichtské ekonomické a měnové unie, má nepochybně spoustu chyb, poněvadž země nemohly dál znehodnocovat své měny v eurozóně, a byly nuceny akceptovat pravidla Bruselu, občas velmi obtížná pro některé z nich," řekl v interview pro Sputnik.

Pro členské státy EU je také velmi obtížné zachovat rovnováhu, když jde o projev politických názorů na široký okruh problémů. Zatímco malé země, jako Lucembursko a Belgie, se cítí jistě v situaci soustředění velké moci v jednom centru, poněvadž to oslabuje hlas větších států, netěšila ztráta vlastního vlivu takové členské státy, jako je třeba Velká Británie.

Vedlo to k tomu, že se Velká Británie rozhodla, že záporů je víc než kladů, míní profesor. „Dnes se poprvé v dějinách EU nacházíme v etapě, kdy se některé zemi nelíbí pravidla hry, pravidla účasti, a rozhodla se, že prostě tento klub opustí."

„Existuje spousta variant měkké síly, kterou máte jako část této větší organizace. Avšak pro takovou organizaci jako Evropská unie jsou minusy přirozené, z tohoto hlediska je to organizace unikátní, a musíte se vzdát národní suverenity kvůli centralizovanému přijetí rozhodnutí. Existuje napětí, bylo tam již od šedesátých let. Některé země akceptovaly pravidla hry, pro jiné, například Velkou Británii, bylo těžké to spolknout, aby Westminster delegoval svoji suverenitu Bruselu.

Více:

Ekonom: Pokud přijmeme euro, čeští důchodci budou udržovat životní standard řeckých
Další průšvih: Sputnik se snažil pochopit systém eurodotací, ale nedokázal to
Le Penová: Odchod od eura už není prioritou
Německo zavinilo oslabení kurzu eura
Štítky:
Maastrichtská smlouva, euro, EU
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář