01:57 26. června 2019
Bílý jogurt RODOPI, foto, web, Nikolay Apostolov

Je bílý jogurt „řitní“ kondicionér, nebo zázračný elixír nezbytný pro vaši dlouhověkost?

© Foto :
Názory
Získat krátkou URL
Vladimír Franta
3603

Přibližně po jednu dekádu kolují po kyberprostoru varování před nežádoucími účinky plynoucích z bílých jogurtů. Pokusili jsme se ověřit adresy, z nichž varování zaznívají.

Vše nasvědčuje tomu, že jde o fejk. Žijeme však v době, kdy potravina není potravinou, nýbrž zbožím. Je třeba se mít všeobecně na pozoru, hlavně nenaletět na nekvalitní výrobky.

Pane Apostolove, máte firmu na bílé bulharské jogurty. Už asi 10 let straší český internet cirkulující maily o závadnosti jogurtů, zejména těch vyrobených v EU. Co by na tom mohlo být pravdy, čím jsou vaše jogurty unikátní a zdravé? Někteří Češi nazývají bílé jogurty nelichotivě „rektálními kondicionéry". Pomůžete vyvrátit mýty, oddělit zrna od plev?

Začal bych s odpovědí od konce. To, že někteří Češi nemají ponětí o kvalitách bílého jogurtu, je trestuhodné. A když něčemu nerozumíš, tak se o tom vyjadřuješ, pokud možno co nejsofistikovaněji, abys přidal svému tvrzení na váze. Takže nic podobného! Bílý jogurt můžete vyrobit jedině z mléka. Někteří vypečení producenti však používají mandlové rádobymléko („nemléka"), kokos, sóju atd. Pro výrobu jim stačí, aby základní surovina obsahovala nějaké bílkoviny a tuky — ostatní už poctivě odpracují bakterie, ty si už poradí. Ale je toto bílý jogurt? Kdepak, jedná se o náhražku. Pokud je na výrobku předem uvedena surovina, pak je vše „v pořádku", protože víte, že jíte cosi připomínající jogurt. Horší je, když vám na talíř naservírují jogurt bílý vytvořený ze suchého mléka (to je ještě dobré, ta lepší varianta!). Horší je pak, když je jogurt připraven bez mléka, a sice z bílé, mléku podobné tekutiny. Podobný výrobek nejen že se nepodobá ani tomu, ehm, „kondicionéru", ve skutečnosti je na hony vzdálen i opravdovému bílému jogurtu.

Podívejme se na výrobu jogurtů z ještě jednoho hlediska. Když se zpracovává menší množství mléka, výrobce si vystačí s určitým technologickým vybavením. Rozhodne-li se zpracovávat násobně větší množství, setkává se s problémy typu nedostatek suroviny, pořizovací náklady na surovinu — to může mít za následek jistou potřebu, kdy se při výrobě přikročí k vmíchávání suchého mléka. Aby toto mohl zpracovat, musí pořídit odpovídající technologii, která není vůbec levná. A protože je řádný hospodář a správný podnikatel, musí sledovat čísla. Ty mu v tuto chvíli říkají, že aby se tato technologie rozumně zaplatila, je nutné navýšit podíl suchého mléka! A čím vyšší je tento podíl, tím levnější je produkce jogurtu, a de facto rostou s tím zisky. Krásné, že? A tak se v jednom okamžiku stává, že kvůli vidině vyšších výnosů, se jogurt vyrábí pouze ze suchého mléka.

Může být pak ještě vůbec hůře? Vše je instantní, z prášku?

Ale ano. Když i tohle je málo, hledají se dokonce náhražky i za suché mléko, a to už víme, kam směřujeme. Jinými slovy — pokud se zákazník zaměří na kvalitní výrobek z čerstvého mléka, nejlépe od malého výrobce soustředěného především na jakost svých výrobků, i když si zákazník připlatí, dostane do ruky produkt, který znali už jeho předkové a který požívali kvůli jeho blahodárným účinkům na střevní mikroflóru, imunitní a kostní systém aj.

Na vašich stránkách se dočítáme, že na výrobě jogurtu se podílí streptokokové bakterie. To zní skoro hrůzostrašně. Streptokoky máme ve spojení s onou masožravou bakterií. Zhruba před 20 lety ve večerních zprávách hlásívali o „útocích" této bakterie, jež si vybírala oběti v Británii (streptokoky A). O jaký streptokok se jedná v souvislosti s kultivací bílých kysaných jogurtů?

Zde jde o termofilní streptokoky užívané v potravinářství, díky kterým máme tak báječný a zdravý prospěšný produkt, jakým je bulharský bílý jogurt. Jogurty, viz výše, prospívající tělu a ještě k tomu i báječně chutnají. Buďte bez obav.

Obyvatelé nad 100 let na Balkáně a na Kavkazu běžně konzumují bílé jogurty. Občas se říká, že tento kmetský věk vyplývá z chybně vedených záznamů tamních úřadů. Mohl byste jako člověk pocházející z Bulharska potvrdit, že oni století (tzv. „centenariáni") opravdu jednak existují, jednak svým zdravím potvrzují prospěšnost i jogurtů?

O blahodárných účincích bulharského jogurtu slyší každé bulharské dítě už od narození. Nejen, že slyší, ono je krmeno touto potravou už od svého půl roku věku (dnes dokonce od 2. měsíce po narození), jogurt ho poté provází celým jeho životem, jeslemi počínaje, školkou, základní a střední školou konče. Jogurt tvoří nedílnou součást stravovacího programu každého dítěte. Bulhaři jsou s touto potravou tak sžiti, že si nemohou představit svůj život bez ní. Jakmile se ocitnou za hranicemi Bulharska, ihned vyhledávají vhodné alternativy, kterými doplní onu svoji „závislost".
O tom, že Bulhaři žili déle než jiné národy, to se vědělo již dávno. O způsobu života jejich předků a stravovacích návycích psal už Herodes v 5. století př. n. l., resp. že „ovčí kysané mléko je dar od Thráků".

Jaký máte sortiment výrobků? Kdo jsou vaši odběratelé? Máte jen bílé jogurty?

Základním produktem mini mlékárny RODOPI je bílý jogurt z kravského mléka, který je balen do skla o objemu 200 a 450ml. Používáme i plastové kyblíčky o objemu 1 nebo 3 kg. Mou vizí je seznámit české zákazníky s pravým bulharským jogurtem, na jehož výrobě se sice používá české mléko, ale mléčné bakterie, které dělají z mléka jogurt, jsou pravé bulharské. Spotřebitelé si časem řekli o různé příchutě k základnímu provedení čistě bílého jogurtu. Právě kvůli tomu jsme do výrobního programu zařadili jahodovou, meruňkovou, medovou a později malinovou, borůvkovou či višňovou příchuť. A nezapomněli jsme i na milovníky vanilky nebo čokolády. Stále hledáme nové chutě, kterými bychom obohatili náš sortiment a jako poslední můžeme zmínit brusinku, lesní směs nebo štrůdl.

Tak jako se provozují minipivovary, chápu-li to dobře, vy máte minimlékárnu. Jak se zrodila myšlenka začít s výrobou bulharského jogurtu z českého mléka?

Náhodou. Ano, myšlenka se zrodila úplně náhodou. Na začátku roku 2013 jsme se odstěhovali z Prahy, protože jsme si postavili rodinný domek kousek od hlavního města, v obci Zájezd. Kdybych od kamaráda tehdy nedostal sklenici bulharského jogurtu, který si sám vyrobil, tak se asi nic nestalo. Svůj první bulharský jogurt jsem uvařil z plnotučného mléka, které jsem koupil v supermarketu a nechal své rodině ochutnat. Od dětí jsem měl hned velmi pozitivní ohlas. Docela jsem byl překvapen, tak jsem uvařil další várku a nabídl sousedům, abych otestoval také jejich chuťové buňky. Na vesnici jsme bydleli cca 3/4 roku a pro starousedlíky jsme byli ještě „ti z Prahy", takže jsem mohl očekávat velmi objektivní ohodnocení. Když jsem ale slyšel samou chválu, řekl jsem si, že buď jsou velmi slušně vychovaní a nechtějí mne zklamat, anebo na tom bude něco pravdy. Přesně v tomto okamžiku se zrodila myšlenka začít s výrobou bulharského jogurtu z českého mléka. Na jméno RODOPI jsem přišel o něco později.
Začal jsem se hledat někoho, kdo mi poradí s postavením a zprovozněním mini mlékárny. Měl jsem štěstí, že se mne ujali odborníci z Krajské veterinární správy Kladno. Poradili mi nejpodstatnější kroky, které musím provést, abych svůj sen splnil. Připravili jsme studii, kterou oni zkontrolovali, na základě jejich doporučení se pak vyhotovil projekt mini mlékárny. Pravda, chvilku mi to trvalo, ale nakonec, přesněji řečeno na konci roku 2015, byla mini mlékárna RODOPI realitou. 1. ledna 2016 oficiálně zahájila svůj provoz.

Dnes se prý u mnoha lidí projevuje netolerance k mléku. Jak to ovlivňuje obchod s takovou komoditou jako kysaný jogurt?

Máme zatím omezený okruh zákazníků, nemůžeme mluvit o vlivu intolerance mléčných výrobků na obchod. Jinými slovy řečeno: vše co vyrobíme, najde svoje zákazníky, kteří problém s intolerancí vůči mléku nemají. Samozřejmě se setkáváme i s takovými zákazníky, kteří problémy s intolerancí mají, ale mohu-li odhadnout, týká se to 5-10 % zájemců o naše produkty.
Budeme-li mluvit o alergii na kravské mléko, pak nabízíme alternativu, jíž jsou produkty z ovčího nebo kozího mléka. Máme-li na mysli laktózní intoleranci, tam už pomoct nemůžeme protože, i když se množství laktózy obsažené v mléce během fermentace do jogurtu sníží na polovinu, pořád polovina jí tam zůstává. Pak nám nezbývá nic jiného než zákazníka odkázat na produkty bez laktózy.

Říkáte o sobě, že jste Jogurtman. Má to nějak evokovat svět superhrdinů?

Kdepak! Tuto přezdívku jsem dostal od 6letého holandského kluka, který se moc netěšil do školky, protože se mu ráno těžko stávalo z postele. Jenže když mu máma připomněla, že je středa, okamžitě vyletěl se slovy „Jogurtman" poněvadž věděl, že ve středu mne potká u nich ve školce, kam jsme dováželi čerstvé jogurty. A tak moc mu chutnaly, že zapomínal na svoje trápení s ranním vstáváním.

Pocházíte z Bulharska — jak se vám jeví Češi a jejich chutě, resp. chuť k jídlu?

Základy, na kterých je postavena česká kuchyň, se velmi liší od základů kuchyně bulharské. Velmi zajímavá je např. konzervace potravin uzením — v Česku je naprosto běžné, kdežto v Bulharsku se tato metoda používá velmi zřídka. Bulhaři dávají přednost konzervaci osolením nebo sušením.
Dalším významným rozdílem je množství zeleniny, jíž v bulharské kuchyni najdete opravdu hodně, a to jak ve formě salátů, tak i hlavních jídel. A nejedná se o přílohovou zeleninu, nýbrž o základní ingredience daného jídla. Jinými slovy, pokud si v Česku dáte oblíbené vepřo-knedlo-zelo, každá jeho část se připravuje zvlášť, tj. maso se vaří odděleně od zelí a knedlíků. Kdežto takové vepřové se zelím podle bulharské tradice, to se vaří společně, buďto v hrnci, nebo na pekáči v troubě.
Polévku Češi znají coby předkrm, ale Bulhaři ji mohou mít buď jako předkrm, jmenuje se „supa" nebo jako hlavní jídlo, tzv. „čorba". V obou případech se v Bulharsku jí s chlebem, který se mimochodem také velmi liší od chleba v Česku. Základní bulharský chléb je z pšenice, je bílý a měkoučký a konzumuje se ke každému jídlu, ať se jedná o polévku, čorbu, hlavní chod. Hodí se také k bramborám či rýži. Tohle je de facto dalším významným rozdílem mezi oběma kuchyněmi. V bulharské kuchyni je mnohem vyšší spotřeba chleba.

Kde si můžeme vaše výrobky pořídit? Kde jsou k mání?

Jogurty RODOPI jsou k mání na farmářských trzích v Praze, ne na všech samozřejmě, ale najdete je např. na Jiřáku, na Brumlovce, příležitostně na Andělu, také v Klánovicích, Černošicích a v nově připravovaných Dolních Břežanech. Stále více rozšiřujeme výčet prodejních míst. Pro více informací navštivte naše webové stránky RODOPI.
Děkujeme za rozhovor, rádi ochutnáme.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Vědci objevili nový příznak dlouhověkosti
Lékaři promluvili o klíči k dlouhověkosti
Život dlouhý století: 101letá žena prozradila tajemství dlouhověkosti
Štítky:
jogurt, dlouhověkost, zdraví, Bulharsko, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář