00:14 22. dubna 2019
Jamal LNG

Proč už Rusku neříkají „surovinový přívěsek“

© Sputnik / Eugene Odinokov
Názory
Získat krátkou URL
Irina Alksnis
8852

Generální tajemník Světové energetické rady (WEC) Christoph Frei prohlásil, že Rusko zůstane energetickou supervelmocí, ať už se světová energetika rozvíjí jakýmkoli směrem. Připomněl, že Rusko není jenom bohaté na přírodní zdroje a obnovitelné zdroje energie, ale je s to nabídnout světu nové technologie v rozvoji energetiky nehledě na tvrdou konkurenci v této sféře.

Za komentářem vysokého manažera klíčové mezinárodní nekomerční organizace se skrývá něco většího než poklona na adresu země, pro jejíž média poskytl interview.

Jde o to, že události poslední doby nutí k přehodnocení samotného pojmu energetická supervelmoc, který lidi poněkud omrzel. Původně tak říkali zemím, jež měly velké prozkoumané zásoby přírodních energetických nosičů (od uhlí po uran) a které jsou největšími vývozci těch nebo jiných druhů. Byly to země s naprostou národní suverenitou, které používaly energetickou páku jako nástroj své zahraniční politiky, především za účelem tvorby cen na světovém trhu.

Jako příklad energetické supervelmoci se obvykle během posledních 15 let uvádělo Rusko (především pokud jde o plyn) a Saúdská Arábie (ropa). Jako uchazeče o tento status se uváděla pomalu půldruhá desítka zemí, přes Austrálii a Kazachstán až k Íránu a Kanadě.

Přičemž tento název byl často používán s ironickou intonací, která měla zdůraznit zjevnou druhořadost podobného druhu moci a vlivu, jeho závislou a obsluhující povahu. Opačnou stranou tohoto přístupu byly takové názvy jako „země benzínová pumpa“, „ ropná narkotická závislost“, „surovinový přívěsek“ a „ palivové prokletí“.

V posledních letech ale došlo ke změnám, které nehledě na vnější skromnost mohou sehrát roli tektonických posunů, přičemž nejen na trhu energetických zdrojů, ale také na celosvětové politické aréně.

Za prvé Rusko a Saúdská Arábie se domluvily a v rámci OPEC+ úspěšně hodily rukavici USA, jež byly několik desetiletí centrem přijímání rozhodnutí a politické vůle v otázkách cen ropy. A prezident USA byl nucen psát prosebné tweety OPEC, aby nestimulovala růst cen, protože Američanům nestačí síly, aby samostatně dosáhli žádoucích výsledků.

Za druhé se Moskva blíží ke ztělesnění všech klíčových projektů v dodávkách plynu:

-výstavba plynovodu Síla Sibiře je téměř u konce, hotových je přes 99 % plynovodu. Gazprom plánuje zahájení dodávek Číně 1. prosince, o několik týdnů dříve než se plánovalo.

-19. března byl svařen poslední styk spojující mořský a pobřežní úsek Tureckého proudu. Spuštění nového plynovodu se také plánuje na konec letošního roku.

- dodnes bylo uloženo přes 800 z 1200 km plynovodu Severní proud 2. Zástupci společnosti Nord Stream 2 AG skládají účty o výborných tempech výstavby a plánují její ukončení také ke konci roku 2019. Spolu s tím také evropští zastánci tohoto projektu (hlavně německá vláda a velký evropský byznys) úspěšně čelí pokusům Bruselu převzít tento plynovod pod kontrolu a uvažují o nástrojích na ochranu druhé linky Severního proudu před jakýmikoli dalšími útoky v budoucnu.

Stojí za zmínku, že všechny tyto projekty byly uskutečněny v situaci, kdy bylo Rusko vystaveno nanejvýš tvrdému politickému a ekonomickému nátlaku, jehož výsledkem měla být naprostá a bezpodmínečná kapitulace před Západem.

Zvlášť připomeneme působivé úspěchy na světovém trhu zkapalněného zemního plynu, který měl podle plánu pohřbít evropskou závislost na ruském „potrubí“ (podíl tohoto plynu na evropském trhu stoupl loni na rekordních 36,7 %).

Za třetí Rusko je světovým lídrem v takovém složitém a technologicky náročném odvětví jako jaderná energetika. Přičemž pozadím tohoto postavení RF jsou vážné problémy, technologické a finanční, tradičních západních konkurentů. Nehledě na halasné výroky se jim zatím nedaří změnit tuto situaci.

Za čtvrté skutečnost nevypadá moc optimisticky nehledě na četné předpovědi radostné budoucnosti obnovitelné energetiky. Není to náhoda, že stejný Christoph Frei ve svém interview přímo řekl, že přechod z tradičních energetických nosičů na alternativní je otázka několika desetiletí, kdežto běžná situace je mnohem prozaičtější.

Takže je celkem logické, že vysoký manažer WEC pozitivně zhodnotil Severní proud 2, poněvadž zabezpečí Evropu nejlevnějším plynem ze všech možných.

Takže smutně proslulé energetické supervelmoci (Rusko je nepochybně nejvýraznějším příkladem, ale zdaleka ne jediným) dokázaly úspěšně překonat podřízenou a obsluhující funkci svého statutu, který předpokládal, že hlavní otázky budou řešit přece jen „opravdové“ velmoci. Začaly úspěšně prosazovat svůj názor a svoji vůli dokonce klíčovým geopolitickým silovým centrům, uplatnily své zdroje pro růst politického vlivu, pro technologický průlom a dosažení vytčených geopolitických cílů.

Před deseti, ba dokonce pěti lety, se dalo často slyšet, že všechny tyto halasné názvy a poklony (energetická a zemědělská supervelmoc, světová továrna, seznam se dá prodloužit) nejsou nic jiného než „korálky“ dnešního neokolonialismu, s jejichž pomocí drží Západ, jako skutečný pán světa, v podřízení všechny ostatní a vyměňuje za ně skutečně cenné zdroje a kapacity. Možná, že na tom bylo něco pravdy.

Avšak transformace světové energetiky a geopolitiky, která probíhá před našima očima, dává jinou lekci: lidé mají sklon naplňovat nové pojmy a názvy reálným obsahem.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Výstražné znamení pro Ukrajinu. Maďarsko a Rusko se dohodly o dodávkách plynu
OPEC hrozí, že zničí americkou břidlicovou ropu
Evropská parlamentní rezoluce na zastavení Severního proudu 2 nic neznamená
Volba je učiněna. Jak se Turecký proud dostane do srdce Evropy
Štítky:
Severní proud 2, Turecký proud, OPEC, plyn, ropa, energetika, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář