Widgets Magazine
03:01 18. října 2019
Neurony mozku. Ilustrační foto

Potýkáte se s halucinacemi? Zachovejte klid. Nejste blázni!

CC0 / Pixabay
Názory
Získat krátkou URL
6211
Sledujte nás na

Mozek je složitý orgán. Lidé občas zažívají pozoruhodné stavy, o nichž se raději nikomu nesvěřují. Kdyby ale tušili, že řada „zvláštních“ zážitků je poměrně normálních a rozšířených, žilo by se jim snadněji, klidněji a lépe.

Níže citujeme z knihy Olivera Sackse „Halucinace“. Mnohým se snad uleví. Spánkové vidiny měli i spisovatelé Nabokov či Poe.

(Článek průběžně cituje knihu Olivera Sackse „Halucinace“, která u nás v češtině vyšla v roce 2013 v nakladatelství Dybbuk. Budete-li mít štěstí, ještě vám ji někde ze skladu v knihkupectví prodají.)

Pokud se ráno probudíte a na posteli vám sedí obluda jak z hororu – nepodléhejte panice!

Je zajímavé, jak jsou halucinace lidí podobné. Zas tak jednoduché to s nimi není, proto z kraje říkáme, že zde vylučujeme (nebudeme uvažovat) chorobné bludy, halucinace vyprovokované toxickými látkami, drogami nebo případně vzniklé v důsledku užívání určitých léků. Zaměříme se na ty poměrně běžné, přesto tabuizované a neskutečně zajímavé vidiny těsně spojené s procesem usínání, procitání a probouzení.

Pokud během usínání uslyšíte cizí rozkazující hlas, že máte dojít pro sušenky, ignorujte to, klidně usněte…

Píšeme o nich (pseudo– či kvazihalucinacích) proto, poněvadž si ti, co takové prožitky mají, mohou myslet, že přišli o rozum, mohou zažívat i deprese. Úzkost z halucinací (interpretovaných jako děsivé noční můry) pak v těchto případech ústí v tendenci nespat. Nedostatek spánku všechno jenom zhorší a dotyční mají zaděláno na ty skutečné psychické problémy. V tomto smyslu je četba knihy Olivera Sackse „Halucinace“ velice významným zdrojem cenných informací.

„Hypnagogické kvazi-halucinace […] termín, jejž v roce 1848 jako první použil francouzský psycholog Alfred Maury. Odhaduje se, že přinejmenším občas se vyskytují u většiny lidí, třebaže mohou být natolik slabé, že si jich ani nevšimneme.“ Sacks (2013: str. 166)

Je důležité rozlišit tzv. hypnagogické a tzv. hypnopompické PSEUDOhalucinace. Při pseudohalucinacích (nepravých halucinacích) si člověk uvědomuje, že to, co halucinuje (co vidí/slyší/cítí/chutná…) není skutečné. Sacks na příkladech uvádí, že navzdory vědomí oné nereálnosti vnímaného, tváří se pseudohalucinace velice skutečně, což může neinformovaným jedincům přivodit šok.

YouTube: (přivolávání pěkného snu)

Pseudohalucinace (vidiny) bývají prokresleny do úžasných detailů. Může jít o jednoduché světelné záblesky (fosfeny), nebo naopak o vizualizace složité. Lidé pak vidí tváře neznámých lidí, fantastické bytosti, zvířata, písmena, celé situace atd. Mohou slyšet hlasy, zvuky, vnímat chutě, cítit doteky, registrovat přítomnost „někoho třetího“, kdo například sedí na posteli. Mohou se dostavit tělesné zážitky, například pocit otáčející se postele či volného pádu. Sacks píše, že tyto jevy systematičtěji studoval např. Francis Galton, který tvrdil, že dané fenomény jsou běžné a neškodné: „Většina lidí je občas mívá. Je to běžný jev, třebaže vyžaduje specifické podmínky – tmu nebo zavřené oči, nečinnou mysl, blížící se spánek.“ Sacks (2013: s. 166)

„Označení hypnopompický (vidiny po ránu) zavedl v roce 1901 anglický básník a klasický filolog Frederic W. Myers […] hypnopompické halucinace mohou být zlomky snů nebo nočních můr pokračujících i po procitnutí – v podstatě jde o bdělé snění.“ Sacks (2013: s. 177)

Hypnagogické výjevy obvykle začnou naskakovat při ulehnutí, kdy člověk zavře oči. Pseudohalucinace se započnou promítat jakoby na zadní stranu víček. Halucinující subjekt poté volně přejde do spánku. Pseudohalucinace tohoto typu jsou častější a většinou představují příjemné vize. Naopak hypnopompické halucinace se dostaví v okamžiku procitnutí, mohou přecházet i do probuzení. Člověk otevře oči a stále ještě může vnímat doznívající nereálné obrazy, výjevy. Při hypnopompických pseudohalucinacích bývají zjevení „jako z hororu, který by ani Hollywood nevymyslel“.

„Halucinace se mohou objevit při truchlení nad bolestnou ztrátou, ve chvílích sociální izolace nebo smyslové deprivace, a hlavně v ospalosti nebo ve stavech připomínajících trans.“ Sacks (2013: s. 178)

Člověk pak může být značně vyděšen a frustrován. Jsou případy, kdy takovéto výjevy provází dočasná paralýza (ochrnutí) těla: tělo ještě částečně spí, zatímco mozek už je vzhůru. Když dojde k „poruše“ přechodové fáze, nastávají hypnopompické vize. Lidé halucinují zásvětní bytosti, mimozemšťany, (animované!) pohádkové postavy (anděly, ďábly…), deformované obličeje (se znetvořenými/zkreslenými zuby, s atypickýma očima)… Obrazy mají často surrealistický charakter, někdy se střídají s ohromnou rychlostí. Může jít o zmnožené objekty (tzv. polyopie), které se nadto různě otáčí (rotace) – to vše uvádí Sacks ve své podivuhodné antologii halucinací. Škála halucinovaných objektů je pestrá: od barevných skvrn, přes geometrické obrazce až po složité výjevy.  Velmi zřídka se stává, že ranní hypnopompické vize nastávají naopak při usínání – usínání je v tomto případě nepříjemné, ba traumatizující, zatímco při probouzení propukají příjemné hypnagogické stavy (jinak typické pro usínání), při nichž probouzející se vnímá např. příjemnou hudbu, vidí obrazy, které okamžitě zmizí, jakmile se otevřou oči.

Vadí vám pseudohalucinace? Nejezte a nečtěte si před spaním. Vyvětrejte si, projděte se. Choďte spát v tutéž dobu. Pokud máte snesitelné pseudohalucinace, můžete se jimi nechávat ovlivňovat ve své tvorbě, jako to ostatně dělali spisovatelé Vladimír Nabokov, Alan Edgar Poe…

Pseudohalucinace, o nichž jsme psali, se od běžných snů liší tím, že je člověk vnímá jako výjevy bez citového obsahu, bez dějové linky. Tyto vize se vymykají vůli snícího, nejde je nijak vědomě ovlivnit. Většinou jako takové dlouho netrvají. Existuje možnost, že se dostavují v důsledku zhoršeného metabolismu, jako vedlejší příznak problémů s dýcháním. Pokud vás mučí tyto stavy, můžete se poradit ve spánkové laboratoři. Vyhněte se určitě alkoholu, dodržujte režim dne, choďte včas spát, vyhýbejte se stresu.

Rovněž doporučujeme knihu Františka Koukolíka – Já. O mozku, vědomí a sebeuvědomování. Zde se čtenář dovídá o tom, čím se liší sen od bdělého stavu. Velmi pěkným jazykem je napsán i Výklad snů od Sikmunda Freuda.

Pokud vám pseudohalucinace vadí, vězte, že obvykle s dodržováním životosprávy a zdravého životního rytmu – pominou. Máte-li však pochybnosti, můžete se svěřit neurologovi, psychologovi. Nebo si přečtěte knihu Olivera Sackse. Je věnována i dalším případům halucinací, možným příčinám. Jisté je, že halucinace nejsou sny. Funkční magnetická rezonance potvrdila, že se při halucinacích aktivují jiné části mozku, než jak je tomu při procesu běžných snů. Zatímco sny si málokdy pamatujeme, zážitky z pseudohalucinací zůstávají dlouho ve vědomé paměti. Většinou jde o jev neškodný.

Poznámka: Sacks uvádí, že izolujeme-li člověka v temném prostoru, halucinovat začne skoro každý.

Zdroj:

Sacks, Oliver: Halucinace. Praha 2013. ISBN 978-80-7438-091-4

Koukolík, František: Já. O mozku, vědomí a sebeuvědomování. Praha 2013. ISBN 978-80-246-2249-1

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Vědci zjistili další velké nebezpečí spánkové deprivace
Vědci označili spánek během dne za předzvěst demence
Štítky:
knihy, člověk, spánek, mozek, svět
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář