14:51 18. června 2019
Těžba ropy v Norsku

Zelená hrozba. Svět směřuje k nové energetické krizi. Názor

© Fotolia / Nightman1965
Názory
Získat krátkou URL
Maxim Rubčenko
12758

Ropné a plynárenské společnosti po celém světě ztrácejí možnost získávat naleziště pod nátlakem bojovníků proti globálnímu oteplování. Vznikly celé aliance investorů a akcionářů, kteří nutí naftaře měnit strategii ve prospěch obnovitelných zdrojů energie. Dosáhnou zelení globální energetické krize?

„Nechte ropu pod zemí“

Norský parlament přijal rozhodnutí o zákazu průzkumu ropy na šelfu Lofotenských ostrovů (Lofot) v Barentsově moři a tím přivedl národní ropný průmysl na hranici akutní krize. Rezervy u pobřeží Lofoten jsou odhadovány na tři miliardy barelů, což představuje celkovou částku kolem 65 miliard dolarů.

Norské společnosti spojují s Lofoty největší naděje na udržení objemů těžby ropy a plynu, protože ostatní naleziště jsou už téměř vyčerpaná. V lednu Norské ředitelství pro ropu (NPD) informovalo o snížení prognózy těžby o 4,8 procenta na nejnižší úroveň za 13 let, tzn. 1,42 milionu barelů denně. Přitom v minulém roce se těžba ropy v zemi snížila téměř o 7 procent.  

„Celé odvětví je překvapené a zklamané rozhodnutím parlamentu,“ řekl Bloombergu ředitel Norské ropné a plynárenské asociace Karl Eirik Schjøtt-Pedersen. Naftaři se obávají, že dalším krokem zákonodárců může být úplný zákaz průzkumných vrtů v Barentsově moři.

Tyto obavy jsou opodstatněné, neboť norské právní předpisy stanovují cíl snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů 11krát, to znamená z 11 tun na jednoho obyvatele na jednu tunu. Proto se nátlak vlády na naftaře neustále zvyšuje.

Asi před měsícem norská vláda doporučila Globálnímu státnímu penzijnímu fondu (GPFG), jehož aktiva převyšují jeden bilion dolarů, aby snížil investice do akcií společností zabývajících se průzkumem a těžbou uhlovodíků. Ministryně financí Siv Jensenová to vysvětlila snahou více investovat do společností spojených s obnovitelnými zdroji energie.

I když na ropný a plynárenský sektor v Norsku připadá asi 22 procent HDP země a 67 procent vývozu a v těžbě uhlovodíků pracuje téměř 200 tisíc lidí, tato politika je podporována obyvatelstvem.

Nedávný průzkum mezinárodní consultingové společnosti Ipsos ukázal, že 44 procent Norů navrhuje, aby „ropa zůstala pod zemí“, pokud to pomůže snížit emise skleníkových plynů.

Peníze nejsou to hlavní

Strach z globálního oteplování se stává hlavním problémem světového ropného a plynárenského průmyslu.

Na podzim byl irskému parlamentu předložen návrh zákona o zákazu Irskému strategickému investičnímu fondu (ISIF) investovat do společností nebo projektů, v jejichž případě je více než 20 procent příjmů spojeno s těžbou fosilního paliva včetně uhlí, ropy, plynu či rašeliny. Podobná omezení se chystají zavést i další evropské země se státními investičními fondy.   

Ale to vše vypadá jako drobná nepříjemnost ve srovnáním s vytvářením velkých skupin ekologicky orientovaných investorů a akcionářů, kteří už nestaví na první místo komerční zisk.

Například asi před měsícem byla vytvořena aliance Climate Action 100+, která spojuje více než 300 investičních fondů, bank a soukromých investorů, kteří spravují aktiva v hodnotě 32 bilionů dolarů.

Hlavním cílem aliance je pomocí svých balíků akcií ropných a plynárenských společností nutit je měnit strategii ve prospěch energeticky úsporných projektů. K prvním obětem Climate Action 100+ patří společnost Royal Dutch Shell, kterou akcionáři donutili investovat více prostředků do obnovitelných zdrojů energie.

Švýcarská společnost Glencore, jeden z největších dodavatelů surovin na světě, se musela pod nátlakem investorů a akcionářů vzdát nových projektů týkajících se těžby černého uhlí.  

Trh pod kontrolou států

Zatímco se bojovníci proti globálnímu oteplování snaží zmařit práci na dalším ropném a plynovém poli, odborníci varují před následky. Očividným rizikem je možný deficit nabídky na palivovém trhu a prudký skok v cenách ropy a plynu.

Jak uvádí OPEC, v období let 2014-2018 se investice do průzkumu a těžby ropy a plynu značně snížily a vytvořily bilionový dolarový rozdíl. Akumulovaný nedostatek investic bude tlačit ceny ropy nahoru v průběhu příštích dvou až tří let. Pokud bude vývoj nových polí nadále uměle omezován, prudký nárůst cen pohonných hmot bude nevyhnutelný už v roce 2025.

Méně očividným výsledkem nátlaku akcionářů a investorů na ropné a plynárenské korporace je to, že ve výhodnější situaci se nacházejí společnosti, které jsou kontrolované státem. Takové jako Saudi Aramco nebo ruský Gazprom či Rosněfť.

„Státní ropné a plynárenské společnosti nejen vlastní převážnou většinu zásob uhlovodíků na světě, ale nejsou ani omezeny v činnosti akcionáři či nátlakem ekologických stran,“ uvádí ředitel holandské consultingové společnosti VEROCY Cyril Widdershoven. „Na rozdíl od mezinárodních korporací se státní společnosti nesoustředí na cenu akcií a zisk, ale na podporu ekonomického růstu země,“ řekl.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Média informovala o hrozbě ekologické katastrofy v Polsku
Jak v Česku ekologové brání realizaci klíčových infrastrukturních projektu (Názor)
Hlavně ekologicky. Přechod Číny na plyn srazí na kolena ceny uhlí
Američtí ekologové bombardují jezera rybami (VIDEO)
Štítky:
Norsko, energetický trh, energetika, ekologie, ropa
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář