Widgets Magazine
21:29 15. října 2019
Dolarové bankovky

Americká média: Planeta uniká moci dolaru, co musíme dělat?

© Depositphotos / VadimVasenin
Názory
Získat krátkou URL
211960
Sledujte nás na

Jedna z překvapivých změn v oficiálním zahraničněpolitickém diskursu USA spočívá v tom, že americká média, diplomaté, úředníci a odborníci už bez ostychu mluví o tom, že dolar je finanční zbraní, kterou užívá Washington k potlačení geopolitických konkurentů.

Ještě před několika lety za vyslovení zcela očividné teze, že dolar není měna, ale nástroj americké hegemonie, byl ruský sloupkař obviňován ze šíření konspiračních teorií a z toho, že „píše kremelskou propagandu“. Teď se ale stala fráze „Dolar je základem americké moci. Soupeři si hledají okliky“ titulkem velkého článku v deníku The Wall Street Journal.

Američané nejen sundali imperiální masku z vlastního finančního systému, ale navíc projevují dost vážné znepokojení tím, že jejích odpůrci (a dokonce i spojenci) se pokoušejí zbavit závislosti na dolaru.

Zastánci (mj. i ruští) Pax Americana přešli nyní od pozice „v dolarovém systému není žádný problém“ k pozici „ano, dolarový systém je karabáčem strýčka Sama, nemůžete se mu ale vyhnout, a proto musíte hned vylízat americké boty“. Toto jednoduché poselství můžeme přečíst v četných článcích světového tisku, který periodicky využívá statistiky mezinárodního obchodu nebo transakcí prostřednictvím systému SWIFT, aby ukázal, že ani euro, ani jüan, ani zlato nedokázaly vzít americké měně významnější část trhu. Tento postup je velmi dobrý z hlediska propagandy, ale naprosto neudržitelný z hlediska ekonomické teorie.

Situace s alternativními měnami pro mezinárodní obchod a se systémy výměny informací mezi bankami, které by mohly nahradit SWIFT, není zdaleka příkladem normální tržní konkurence. A nedá se hodnotit na základě takových parametrů, jako je podíl na trhu nebo preference spotřebitelů. Situace se dá vysvětlit pomocí metafory: představte si zemi, která je závislá na dodávkách potravin z nepřátelského státu. V podmínkách, kdy alternativa neexistuje, může dodavatel vydírat zákazníky, jak chce, protože alternativou podřízení bude hlad. A teď si představte, že se situace změnila a že dovážející země má ještě jednoho dodavatel potravin, avšak sortiment, který nabízí, se omezuje na jednoduché a nepříliš levné masné konzervy.

Je jasné, že v podmínkách volné konkurence nemá tento druhý dodavatel šanci získat větší část trhu, avšak samotná skutečnost jeho existence likviduje možnost vydírání hladem a ničí celý dosavadní systém vztahů mezi obětí a vydíračem. S dolarovým systémem je situace stejná. Abychom „vytrhli dolaru tesáky“, vůbec nepotřebujeme jeho plnohodnotnou náhradu. Stačí, aby se objevily měny a obchodní systémy, které umožní Washingtonem ohrožovaným zemím zahraniční obchod a finanční činnost (i když v ne právě nejpohodlnější formě), a to dokonce za zavedení totálních finančních sankcí ze strany USA.

Právě kvůli těmto rizikům spatřují američtí odborníci a novináři The Wall Street Journal důvod ke znepokojení v pokusech Evropské unie, Číny, Ruska a dokonce i Indie vytvořit vlastní systémy zahraničního obchodu bez použití dolaru: „Spojenci USA ve snaze oslabit americkou kontrolu mezinárodního obchodu vyvíjejí alternativní systémy nezávislé na americké měně. Velká Británie, Německo a Francie nepodpořily sankce, včetně zákazu dolarových operací s íránskými bankami. Zařizují systém, který by společnostem umožnil obchod s Íránem bez použití dolaru… Írán je dávným obchodním partnerem (pozn. Indie) a Indie chce íránskou ropu. Indie začala užívat analogického alternativního systému v listopadu a podle zpráv o dodávkách mezinárodní společnosti ho už využívají pro obchod s íránskými podniky, na něž byly uvaleny sankce. Čína a Rusko, které se také snaží uniknout kontrole USA, prosazují vlastní alternativy globálního systému bankovních převodů, který USA fakticky kontrolují, a uzavírají obchodní dohody v rublech a jüanech místo dolaru.“

Prezident Venezuelské republiky Nicolas Maduro
© Sputnik / Carlos Herrera
Snaha o dedolarizaci postupně vítězí nad svými administrativními oponenty v nejrůznějších zemích, které v té či oné míře utrpěly americkými sankcemi nebo diplomatickým nátlakem. Evropští, čínští a ruští úředníci a „kapitáni byznysu“ postupně přivykají k myšlence, že dolarový systém je třeba obcházet a že alternativní strategie prostě neexistuje. Zvláště ostře se projevuje boj o finanční svrchovanost v Evropské unii, kde uchazeči o úřad příštího vedoucího Evropské centrální banky přísahají věrnost myšlence internacionalizace eura a ochrany EU před dolarovým nátlakem.

Jestliže nynější vedení Evropské centrální banky fakticky sabotovalo úsilí Evropské komise (a konkrétně Jeana-Claudea Junckera) na rozšíření použití eura v EU a trvalo na tom, že o všem musí rozhodovat trh, pak nový vedoucí ECB může být klidně „evropským nacionalistou“. List The Financial Times poněkud udiveně oznámil, že jeden z pravděpodobných kandidátů na úřad vedoucího Evropské centrální banky – nynější vedoucí Francouzské banky François Villeroy de Galhau - prohlásil: „Můžeme očekávat, že ECB se posune od své dřívější neutrality směrem kladnějšího přístupu k mezinárodní expanzi eura.“

Jeho pozice předpokládá zcela pragmatická opatření: „Pořad dne v otázce rozvoje mezinárodní úlohy eura se prakticky značně shoduje s vytvořením skutečného (evropského) sdružení trhů kapitálu – s rozvojem plně unifikovaných evropských systémů rychlých plateb, integrovaných trhů kapitálu a s možným vytvořením bezpečného aktiva denominovaného v eurech.“ Tím bezpečným aktivem se myslí jistý analog amerických státních dolarových obligací, jenomže v evropské variantě – mají to být tedy obligace celé Evropské unie a mají se stát jakýmsi „bezpečným přístavem“ pro kapitály, které si v případě krize tradičně hledají útočiště v amerických dolarových státních obligacích.

Schopnost USA užívat dolaru jakožto „sankčního obušku“ je nyní menší než v minulosti a bude se snižovat dál. Washington stojí před nezáviděníhodnou volbou: buď naposledy použít tento „obušek“ naplno, anebo naopak projevit zdrženlivost a ušetřit ta nejtvrdší opatření pro krajní případ. Prostě proto, že strach je občas tou nejmohutnější zbraní. Jestliže první roky Trumpova prezidentství nás něčemu naučily, můžeme klidně vsadit na to, že Bílý dům si zvolí maximálně agresivní variantu s maximálně krátkodobým účinkem. Ironie osudu: jak správně podotýkají američtí novináři, právě takové akce podněcují celý ostatní svět k tomu, aby se zbavil dolarové závislosti co nejdříve.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Spiknutí proti dolaru. Čína lobbuje ASEAN za použití juanů k rozšiřování ekonomického vlivu
Průzkum ukázal, jak Rusko za léta sankcí snížilo podíl dolaru v zahraničním obchodu
Rusko se zřeklo dolarů a odhalilo své rezervy
Zlatá past: Jak Rusko a Čína skoncují s hegemonií dolaru
Štítky:
měna, EU, ekonomika, USA, dolar
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář