13:42 09. prosince 2019
Tiskový mluvčí prezidenta České republiky Jiří Ovčáček

Ovčáček pro Sputnik o čs. vládě, Ukrajině, Izraeli, Číně, Nočních vlcích – otevřeně a bez zábran

© Sputnik / Vladimír Franta
Názory
Získat krátkou URL
1813410
Sledujte nás na

Dlouho jsme se chtěli Jiřího Ovčáčka, tiskového mluvčího prezidenta republiky a ředitele Odboru tiskového, zeptat, proč byli v Lidicích ponížení Noční vlci a proč to prezident komentoval stručně; proč se stěhovala US ambasáda do Jeruzaléma a česká diplomacie to musela komentovat, stejně jako dění ve Venezuele. Neměli bychom si v Česku hledět svého?

Jiří Ovčáček přijal reportéra Sputniku v Sloupovém sálu Pražského hradu, kde obvykle zpovídá prezidenta Zemana ředitel TV Barrandov pan Jaromír Soukup. Jiří Ovčáček poskytl 30minutový video rozhovor, jehož plný přepis přineseme o něco později. Zatím se můžete podívat a poslechnout, o čem jsme si s Jiřím Ovčáčkem povídali, viz VIDEO.

© Sputnik . Vladimír Franta
Rozhovor s tiskovým mluvčím prezidenta republiky Jiřím Ovčáčkem

Pan Jiří Ovčáček, tiskový mluvčí prezidenta republiky, ředitel Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky. Chtěli bychom začít provokativně, pokud dovolíte.

Provokativní otázky mám nejraději.

Zaujalo nás, že na nedávné akci v Lidicích nebylo umožněno českým Nočním vlkům, to jsou čeští občané sympatizující s ruskými Nočními vlky, aby položili květiny obětem nacistického řádění v Lidicích. Místo, aby byli motorkáři pochváleni, spíše jim bylo bráněno účastnit se pietního aktu. Proč prezident republiky poskytl k dané věci až tak stručné vyjádření (na TV Barrandov)?

Pan prezident se vyjádřil výstižně. Mnohdy hodně slov neznamená nic, zatímco stručné a výstižné vyjádření velmi jasně popsalo tuhle situaci. Já k tomu mohu pouze dodat, že to byla nejen ostuda, bylo to také nepřijatelné. Je nepřijatelné, aby bylo znemožňováno lidem uctít památku lidického masakru. V tomto směru jsem se také vyjádřil. Udělal to tak i pan prezident. Z Pražského hradu zaznělo jednoznačné odsouzení toho, co se stalo v Lidicích. Doufáme, že už se nic takového nebude opakovat. Platí zlaté pravidlo: pietní akty nejsou místem, kde by se měla řešit politika či politické preference kohokoliv. Zvláště to platí pro správce a zřizovatele takového památníku. Je třeba ctít to, když někdo chce uctít památku obětí, a nikoliv takové lidi se snažit „vymístit“. Doufáme, že už se v příštích letech při podobných příležitostech nebude taková situace opakovat. Je to velmi neblahé a nemilé. Je to ostudné.

Existuje Smlouva o přátelství a spolupráci s Ruskem z roku 1993 (podepsána dva roky poté, co byl sovětský tank /památník/ v Praze natřen narůžovo). V podstatě to vypadá jako odbytá historie, jenže v roce 2019 tu máme odstraněnou pamětní desku se jménem maršála Koněva ze Staroměstské radnice. Je na tom udivující, že se to děje po tolika letech. Jako by se čekalo, až vymře generace, která si pamatuje ony historické události. V ČR nevoli vzbudilo, že ruští komunisté (КПРФ) přišli s návrhem, aby kdysi intervenující sovětští vojáci na našem teritoriu (1968) směli získat status válečných veteránů. Češi to vzali negativně, přitom ruská společnost jako kdyby si nechala líbit, co se děje s památkou maršála Koněva nebo s tankem z nám. Kinských. Jaký má tohle všechno vztah ke smlouvě z roku 1993, viz výše?

Bylo by třeba ty věci od sebe oddělit. Za prvé nejsem příznivcem toho, aby se v současné době, tak jak se čas od času děje, odstraňovaly pomníky a pamětní desky z důvodu jiného výkladu historie. Úcta k osvoboditelům je jedna a nedělitelná. Zaznamenal jsem celý případ odstranění pamětní desky. Nepovažuji to za správný krok. Taková politizace neprospívá ani ne tak mezinárodním vztahům, ale především samotné historické paměti. Vy jste na to vlastně narazil v otázce. Dochází k tomu, že se vytrácí historická paměť. Odchází generace lidí, která zažila druhou světovou válku, která zažila německou okupaci a poté osvobození. Je velmi nebezpečné, abychom my jako český národ takovouto paměť ztratili. Zmíněné incidenty ke ztrátě historické paměti přispívají.

Pokud jde o druhou záležitost, je to věc, která vyvolala v ČR velkou odezvu, také ze strany pana prezidenta. Jsou věci, které jsou absolutně nepřijatelné, zvláště v situaci, kdy se tu bavíme o okupaci ČSSR v roce 1968. Je důležité, aby takový zákon nebyl schválen. Zbytečně by to narušilo česko-ruské vztahy a zbytečně by je to zatěžovalo. Je to věc, která si zasloužila razantní reakci. Pan prezident o té záležitosti jednal s velvyslancem Ruské federace, ale vracím se zpět: první věcí, o níž jsme se bavili, je historická paměť. Je nebezpečné, pokud se my sami budeme této paměti zbavovat, pokud bude docházet k tomu, že mladí lidé nebudou mít povědomí o tom, co se stalo v roce 1938, 1939 a v roce 1945. Nependlujeme mezi extrémy. Za minulého režimu jsme vymazali z veřejné historiografie osvobození západních Čech americkou armádou. Teď dochází mnohdy k opačnému extrému, kdy tu jsou tendence snižovat význam osvobození Československa Rudou armádou. To si zaslouží jednoznačné odsouzení. Z Pražského hradu zaznívají oba hlasy: jsme proti pokusům vymazat historickou paměť, tak i, na straně druhé, jsme proti tomu, aby docházelo k jakémusi znevažování situace po roce 1968. Celá záležitost s okupací Československa měla ve finále i neblahý dopad také na samotný Sovětský svaz.

Akce komunistů v Rusku vyhlíží jako výkřik do tmy. Snad se to zbytečně medializovalo. Samozřejmě uvidíme a počkáme si, jak se věc bude vyvíjet. Letmo k tanku: není to trochu podivné, že máme narůžovo natřený tank, který nesouvisí s okupací roku 1968, který v tomto zneváženém stavu existuje už tolik let? Jako by zde chyběl projev dobré vůle v tomhle směru. Asi poslední tank T-34, jenž byl ve Vojensko-historickém muzeu na Vítkově, i ten byl odstraněn, přitom nedávno. Podle mých informací se už nemá vrátit na své místo, kde dlouhá léta stál. Není to projev současného retušování historie?

Nemyslím si, že by v ČR docházelo k masivním pokusům retušovat historii. To se týká mediální sféry a některých „takzvaně demokratických politických stran“, které mají tendenci v tomto směru „zmizíkovat“ (pozn. zmizíkem se kdysi odstraňovaly pasáže napsaného textu) naši historii a snižovat váhu osvobození Československa Rudou armádou v roce 1945. V každém případě záležitost tanku na Smíchově je stará, v dnešní době je to už zapomenuté. Spíše hleďme do budoucnosti, aby už nedocházelo k odstraňování pomníků osvobození Československa. Nejsem příznivcem pokusů tyty pomníky přemisťovat z centrálních náměstí a měst třeba na hřbitovy, aby zůstaly skryty. Neměli bychom zapomínat na naši historii a vděčnost. Platí jedna věc, kterou si musíme stále připomínat. Pokud by Československo nebylo v roce 1945 osvobozeno, neexistoval by v tuto chvíli český národ.

V poslední době se lidé sdružují v ČR na náměstích. Někteří třímají sovětské vlajky, které se zasazují do kontextu tak, aby to působilo směšně, záměrně směšně. Míchají se tady a pokřivují významy historických epoch. Vy říkáte, že je důležité neustupovat ulici. Na Majdanu na Ukrajině se ulici ustoupilo, dokonce to bylo podporováno ze strany různých zahraničních představitelů. Česká republika s tím v rámci EU očividně nemá problém. Dokonce byly i události ve Venezuele, kde se západní svět klonil k tomu, aby se uznal názor ulice. Jak si myslíte, že se má vybruslit z takovéto docela složité situace?

Já bych situaci neviděl takto složitě. ČR je už 30 let demokratickým státem. Probíhají zde standardní demokratické volby. V demokratické společnosti jsou právě volby nástrojem ke změně vlády, nikoli demonstrace v ulicích. Situace na Ukrajině a ve Venezuele byly mnohem specifičtější. Byla tam jiná situace. Vyhrocenější. Z hlediska demokratického pořádku absolutně jiná než v ČR. Vyspělá demokratická země se vyznačuje tím, že právě ctí svobodné volby. Samozřejmě ctí právo občanů demonstrovat. Potom my ale z Hradu říkáme, ano, my ctíme vaše právo demonstrovat, ale nesouhlasíme s tím, aby se prostřednictvím náměstí měnily vlády, aby docházelo k nějakým změnám režimů, systémů. Proto jsme také jasně řekli, že svobodné volby jsou tím prostředkem, kterým občané mohou rozhodnout o novém premiérovi, o novém složení vlády. Volby budou v roce 2021, pokud budou v řádném termínu. Všichni, kdo byli na Letenské pláni, mají obrovskou šanci jít ke svobodným volbám a přispět k nějaké změně. To je alfa a omega demokratické společnosti. Jinak bychom se dostali nejen do stavu anarchie, ale i k tomu, že by došlo k dalšímu rozdělování společnosti, to je mimochodem velmi nebezpečná tendence, která se v celé západní společnosti objevuje.

Že se naši politici vyjadřují k dění na Ukrajině, to je ještě pochopitelné. Proč se Hrad musel vyjadřovat zrovna k Venezuele? Je to přece jen dost daleko za „atlantickou louží“…

Je to sice daleko, ale situace ve Venezuele je velice neblahá. Všichni víme, že v současné době je tam jakési dvojvládí. Máme tam pana Madura, který jest sám sebe prohlášen za venezuelského prezidenta. Je tam jakési náhradní národní shromáždění. Politou Pražského hradu je přispět k tomu, aby ve Venezuele proběhly svobodné volby, které by rozhodly o dalším směřování země. Co je pro nás klíčové (nepřekročitelná meta): pokud by ze strany současné druhé garnitury ve Venezuele, tzn. té, která je mezinárodně uznávaná většinově, došlo k volání po jakékoli zahraniční vojenské intervenci, veškerá podpora z Pražského hradu skončí (pozn. Trump už vyhrožoval Venezuele intervencí).

To mi připomíná, že existuje Czechoslovak Group, která vybavuje zbraněmi ukrajinskou stranu, tu, která nyní tvoří oficiální vládní garnituru. Domníváte se, že se tohle slučuje s dlouhodobými zájmy České republiky?

S dlouhodobými zájmy ČR se slučuje podpora českého průmyslu včetně zbrojního. Ukrajina není zemí, se kterou bychom byli v nějakých válečných stavech… My podporujeme demokratizaci na Ukrajině, podporujeme proevropské směřování Ukrajiny, také to, aby se situace na Ukrajině uklidnila. Proto klademe důraz na intenzivní dialog mezi Kyjevem a Donbasem. K tomu nedochází. To je dle nás jediné řešení. To znamená, regiony by měly mít větší míru samosprávy. To se týká také otázky jazyka, což je citlivá záležitost, která se dotýká Maďarska, respektive vůbec národnostních menšin, které se na Ukrajině vyskytují. Tzn. naším cílem je podpořit demokratickou Ukrajinu, která spěje k nějakému národnímu usmíření. To je klíč k celé záležitosti. Řešením není rozhodně válka.

Sovětský svaz se rozpadl neústavní cestou. Západ se angažuje na bývalém teritoriu SSSR. Proč se o Rusku říká, že je agresivní?

Souvisí to objektivně s rostoucí silou Ruska. Prezident Putin je prezidentem, který zastává velmi výrazně ruské národní zájmy tak, jak to dělá US prezident Donald Trump, který stejně intenzivně hájí zase americké národní zájmy. Může docházet k určitým kolizím na mezinárodní scéně… Pražský hrad se drží politiky dialogu. Hrad není příznivcem jakýchkoli sankcí, blokád, jakéhokoliv přerušování dialogu, protož jinak se nikdy nedospěje žádných pozitivních výsledků, resp. takovouto cestou nekomunikace. Je potřeba s Ruskem hovořit, je potřeba s Ruskem vést dialog, vzájemně se navštěvovat, diskutovat spolu. Pan prezident přislíbil, že přijede na 9. května do Moskvy v příštím roce. To jsou důležité věci. Je třeba také odstranit mediální balast. Tady v ČR se s tím hodně setkávám v některých médiích, která ve své rusofobii jsou velmi zaslepena a nevidí to, že intenzivní dialog s Ruskem můžeme vidět ze strany Německa. Dochází k „oťukávání“ (zlepšení vztahů?) ze strany Velké Británie. Ukázkou racionálního dialogu a úzké spolupráce je Izrael. Dále třeba Rakousko… Pokud odstraníme mediální balast, který vidíme v rámci EU a jiných zemí, které jsou blízké kulturnímu okruhu západní Evropy, spatříme snahu o dialog s Ruskem. Řešením není cesta vzájemných sankcí. Takto bychom se „usankcionovali“, což by poškodilo obě strany. Jsme v situaci, kdy EU je z jedné strany blokována protiruskými sankcemi, z druhé strany ji tlačí migrační krize. Je to poznat i na fungování EU (že ji brzdí taková situace).

Říkáte, že Rusko anektovalo Krym. Kdyby nedošlo k připojení Krymu k Rusku, jak by dle vás dnes vypadala situace na Krymu?

Nemám rád kdyby. Vždy novinářům říkám, že na otázky „kdyby“ neodpovídám. To je spíše pro science fiction téma. Ale upřímně řečeno, je třeba si říct, jak se věci mají. My sice říkáme – ano, došlo k anexi Krymu, ale v tuto chvíli není východiskem podpora silových řešení. Proto říkáme, že situace je ve stavu fait accompli (hotová věc). Vycházíme z toho, musíme s tím pracovat. Usilujeme o smírné řešení. Zároveň je třeba dbát na ukrajinské zájmy a ukrajinské pocity v této záležitosti. Je to věc citlivá. Rozhodně nelze očekávat od Pražského hradu, že bychom anexi Krymu uznali. Zároveň říkáme to „B“, že v tuto chvíli nelze očekávat jakékoli řešení, protože to by znamenalo válku, ale tu přece nechceme připustit.

Zmínil jste stát Izrael. Proč česká strana podpořila přesun americké ambasády do Jeruzaléma?

Česká republika je dlouholetým přítelem státu Izrael. Jak od roku 1989, tak v době poválečné, kdy Československo velmi významně přispělo dodávkou zbraní (atd.) ke vzniku státu Izrael. Pro nás je to srdeční záležitost. Je to určitým úhelným kamenem zahraniční politiky Pražského hradu. V tuto chvíli sice ministr zahraničí Petříček hovoří o tom, že věc není na pořadu dne, ve své podstatě se vyslovuje proti takovému kroku. Ale pan prezident je trpělivý a bude trpělivě prosazovat přesun ambasády do Jeruzaléma (pozn. že to byla správná věc), protože to je věc cti.

Říkáte, že jsme přáteli Izraele, v pořádku. V Brně se hrála skandální hra. Pojednává o tom, že Boží Syn tam znásilnil muslimku. V rámci udržitelných vztahů se všemi těmi našimi partnery, jak je možné politicky podporovat přesun ambasády, na stranu druhou tolerovat to, že se sahá po takových kontroverzních látkách?

Vůči této divadelní hře se ostře vyjádřil kardinál Dominik Duka. Tento jeho ostrý protest a postup, který zvolil, má jednoznačnou podporu Pražského hradu. My jsme se i sami ozvali proti takové divadelní hře, která uráží city věřících. Pikantní je, že kdyby ta věc byla podaná obráceně, v jistých mediálních kruzích by to vyvolalo velké pobouření a byli bychom svědky např. v ČT mnoha reportáží, které by to odsuzovaly. Dali jsme tedy jednoznačnou podporu panu kardinálovi, jednoznačně jsme tuto divadelní hru odsoudili.

Z domácí scény: máme retroaktivní „antikomunistický zákon“ a tzv. „Lex Babiš“. Máme tu trestně stíhaného premiéra, což kritizují „Chvilkaři“. Připomíná to Kocourkov. Kdo jsou v naší zemi vyvolení Bohové a kdo obyčejní volové?

Když jsem hovořil o rozdělení společnosti v západní Evropě, už jsem to nakousl; týká se to společnosti v Německu, Velké Británii, v USA… Zde dochází k určitému rozdělení mezi lidmi z velkých měst. Nedávno jsem zaznamenal, že jde o novou buržoazii (levicově-liberální). Že jde o jakousi novou šlechtu, elitu, která si osobuje právo na jediný správný názor oproti zbytku společnosti. Celá věc je komplikovaná tím, že právě proto, že máme svobodné volby, dochází k tomu, že tito lidé nemají dostatečnou volební sílu, aby dokázali prosadit jimi podporované politické strany. Většinové občanstvo pak volí jiné politické strany. To vyvolává nespokojenost v těchto kruzích, dochází zde k jisté radikalizaci. Po boji na parlamentní půdě se boj začíná přesouvat do ulic prostřednictvím požadavků na odchod premiéra, který má jednoznačně demokratický mandát. Je třeba připomenout, že A. Babiš byl kandidátem na premiéra (ANO) a už tehdy se řešily otázky Čapího hnízda. Přesto občané Andreji Babišovi dali důvěru. Rozdělení národa tu je, ale ne půl na půl. Někteří lidé mají tu nectnost, že nejsou schopni dialogu a nejsou schopni uznat názor někoho jiného, nebo si jej aspoň vyslechnout. Pak co mi nejvíce vadí na demonstracích (Milion chvilek…), že jsou uráženi občané, kteří mají jiné stanovisko. Politik musí snést to, že ho někdo kritizuje na demonstraci, třeba i hodně drsně. Ale zde už zaznívají takové věci, že oponenti jsou negramotové, koblihové, hlupáci…, to může ohrozit demokracii v ČR.

Malý flashback: na Ukrajině na Donbase jsou lidé v nemilosti. Jsou označováni Kyjevem za mandelinky bramborové, nebo že jsou to „neobčané“ („untermenschen“?). Tak se na jejich adresu vyslovuje současný „oficiální“ establishment. Sám jste zmínil, že u nás jsou ve hře motýli („motýle“), koblihy atd. Nehrozí i u nás to, co se stalo na Ukrajině, že dojde na nepředstavitelné? Že se ulice přenastaví ve svém myšlení a rozehraje se tu scénář, který nám zatím připadá jako fikce?

To si nemyslím. Dokážu si představit různé formy radikalizace. Ale asi ne. Jinak nesouhlasím s tím, aby lidé na Donbase byli takto označováni. Uvidíme, jakou praktickou politiku si zvolí nový ukrajinský prezident (Zelenskyj). Přece jen budou na Ukrajině parlamentní volby. Budou velmi důležité pro další osud Ukrajiny. Tedy z hlediska možného národního usmíření a vyřešení situace na Donbase. Je důležité, aby docházelo k intenzivnímu dialogu nejen na mezinárodní scéně v rámci minských dohod, ale aby dialog běžel i uvnitř Ukrajiny samé. Ten současný stav přece není dlouhodobě udržitelný. Zaznamenal jsem, že měl proběhnout telemost mezi Kyjevem a Moskvou. Nakonec byl zrušen.

Ukrajinskou stanou…

Některým novinářům mělo být i vyhrožováno (pozn. těm pro dialog s Moskvou). To jsou věci, které do západoevropské společnosti nepatří. Chce-li Ukrajina aspirovat na členství v naší kultuře, která vychází z Evropy, musí opustit takové způsoby jednání. To je přátelsky řečeno, nikoli kárání. Dialog by se měl zpět vrátit do mezinárodní politiky. Pokud jej úplně opustíme, pak už nám opravdu zbude jen ta válka. Buď obchodní, nebo opravdová.

Srovnáme-li s Ukrajinou: jsou naši vlastní politici schopni dialogu? Ve hře je i úvaha, že by ČSSD mohla odejít z vlády. Jaký další scénář předvídáte, pokud by k tomuto došlo?

Pokud by ČSSD odešla z vlády, neznamená to, že by vláda musela padnout. Došlo by spíše k rekonstrukci vlády. Domnívám se, že by vláda nemusela žádat Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry. Lze očekávat, že by vznikl návrh na vyslovení nedůvěry vládě. Pak by záviselo na početním stavu a podpoře vlády v PSS. Pro ČSSD je to rozhodnutí velmi důležité, které rozhodne i o jejím dalším osudu. Pokud ČSSD ve vládě zůstane, znamená to, že bude moci něco učinit pro občany ČR, prezentovat své výsledky. Pokud z vlády odejde, stane se součástí konglomerátu TOP09, STAN, ODS, pirátů a KDU-ČSL a rozpustí se v tomto moři tzv. demokratických stran.

ČR má zkušenosti s „opoziční smlouvou“ z 90. let. Ta smlouva je do určité míry kritizovaná, poněvadž si někteří myslí, že nereflektovala výsledky voleb. Jaké z toho plyne poučení pro současnost?

Opoziční smlouva je účinný a produktivní nástroj. Je to smlouva o tom, že vítězná strana dostane šanci vládnout a opozice umožní této vládě toleranci. Přičemž si zachovává své názory a prosazuje své názory a návrhy. Nestává se součástí této vlády. Je to o slušnosti. Je to vyspělý typ demokratické smlouvy. Ten negativní ohlas vůči opoziční smlouvě v tehdejší době vycházel ze stejných politických kruhů, jaké v současnosti kritizují Andreje Babiše a prezidenta republiky. Jsou to tzv. „liberální strany“. Důvod byl prostý. Ztratily jakoukoli moc. Jsme svědky i dnes mocenského boje. V ČR máme přímo zvoleného prezidenta republiky Miloše Zemana. Již podruhé. Máme tu A. Babiše a jeho vládu, Poslaneckou sněmovnu, v níž má většinu vládní koalice. Zbývá Senát, který je ve své podstatě bezvýznamný. Senát je jediná mocenská pozice, kterou si tzv. liberálové ještě udrželi. Proto zaznívá ostrá kritika od těchto lidí. Z mého pohledu má Senát spornou legitimitu, jelikož je do něj ve volbách minimální účast. Jinak řečeno, když se vrátím k opoziční smlouvě – vrací se nám stále to samé. Ti, kdo jsou nespokojeni se svým mocenským neúspěchem, ti se snaží svolávat demonstrace, podepisují petice, používají velká slova o morálce, hodnotách a etice. Přitom se oni sami dopouští porušování etických pravidel a sami se dopouští návrhů a názorů, které jsou proti demokracii. Viz poslední návrh ODS, aby se zrušila přímá volba prezidenta republiky. To je klasický příklad.

V ČR máme oficiální struktury moci. Působí tu neziskovky, které sofistikovaným způsobem učí občany ČR práskat a donášet. Mají na to podrobné manuály. Některé dokonce učí lidi, jak správně iniciovat lokální referenda, jež umí zneakceschopnit místní zastupitelstva. Vypadá to, že tu je loutková vláda, resp. pokud by popsaný jev existoval v ještě větším formátu, než jak se na první pohled jeví.

Podíváme-li se na neziskový sektor, musíme jej rozčlenit. Jsou tu neziskové organizace, které pomáhají handicapovaným, které pomáhají těžce nemocným, pomáhají seniorům, matkám samoživitelkám. Takových neziskových organizací je více a jsou potřebné. Jenže pak tu jsou ony politické neziskové organizace, které se snaží vstupovat do politického běhu, do politických dějů, bez jakéhokoli mandátu z demokratických voleb. Snaží se ovlivnit dění na politické scéně. Zapojují se do výše uvedených protestů, které i přímo podporují. Jsou to organizace placené zahraničím, třeba ze Sorosova fondu. Domnívám se, že v tomto směru bychom se měli inspirovat u našich přátel ve Spojených státech amerických: důsledná kontrola financování ze zahraničí je velmi potřebná. Je nutné, aby stát přestal financovat politické neziskovky. Dochází i k paradoxním situacím: stát financuje i ty neziskovky, které pracují proti demokratickému státu. To je absolutně nepřijatelné. Nechť jsou financovány ze soukromých prostředků, klidně i ze zahraničí. Ale nechť je to transparentně uvedeno, ať občané vidí, kdo v tuto chvíli hovoří. Dnes je to všechno hezky skryto. Kdyby jakákoli neziskovka byla financována z rozpočtu ČR, měla by podléhat kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. Momentálně je financování nepřehledné. Je třeba rozkrývat celé financování; neziskovky si nepřehledně posílají navzájem peníze… Na to je nutné se také zaměřit. Demokratický mandát v demokratické zemi mají volení zástupci lidu: poslanci, senátoři, prezident republiky a zastupitelstva.

Jak to dopadlo s páry stejného pohlaví? Mohou vychovávat děti? Je to žádoucí? Má jít ČR tímto směrem?

Pokud jde o tuto záležitost, parlament stále věc odkládá. Pokud by však došlo na schválení výchovy dětí takovými páry, prezident republiky bude tento zákon vetovat. Pan prezident to jednoznačně řekl a také to jednoznačně dodrží. Je to jiné než před rokem, kdy byl vyvíjen lobbistický tlak na zákonodárce, aby co nejrychleji tuto úpravu schválili. Rozvinula se širší diskuse. Stanovisko Hradu je jednoznačné.

David Rath vyfasoval katr za 7 milionů plus další drobné… Jsou tu daleko větší kauzy, které rozkrývá Jaromír Soukup v TV Barrandov. Zdá se, že se nic neděje. Lidé o tom dost hovoří po hospodách a kladou si otázku. Proč, když je toho tolik známo – Jaromír Soukup má přímo monopol na besedy s prezidentem (čili prezident o všem ví) – přesto se zdá, že se nic neděje. Vše zůstává, jak bylo. Proč?

To je právě kouzlo demokracie. Prezident republiky nemůže úkolovat soudy a vyšetřovatele. Může však apelovat. Pan prezident to dělá dlouhodobě. Případ Dr. Ratha, ten byl pravomocně odsouzen za trestný čin. Pak tu máme kauzy jako OKD, které se podivuhodně táhnou, jsou nedořešené… Různě se to odkládá. Chvíli se o tom hovoří, pak zas ne. Občané si jistě všímají, že jsou kauzy, které se vyšetří a které se nechtějí vyšetřit. To neznamená, že by prezident republiky nic nedělal. On může apelovat. Může o tom otevírat veřejnou debatu. Touto formou pak tlačit na vyšetřování kauz. Bylo by záhodno, aby se tíživé dědictví ČR konečně dořešilo.

Soukup v TV hovořil o Exportní bance, která financuje ztrátové projekty snad v Turecku či i ve Vietnamu. Hovoří se o tom, zda Rusové dostanou šanci dostavět bloky jaderných elektráren v ČR. Konkurentem je zde americká firma Westinghouse, která v USA už prý 20 let nepostavila reaktor.

Neřeknu vám, kdo by měl dostavět jaderné bloky v ČR. Nejlepším řešení je transparentní tendr. Nechť vyhraje nejlepší, kdo dá největší šanci čs. podnikům se na tom podílet. Český vyspělý průmysl by měl participovat. Tato věc začíná už spěchat vzhledem k energetické situaci v Evropě. Dobře, že vláda v tom koná. Jistě, je to politikum. Mnozí budou rozehrávat geopolitické hry, různé hry ideologické. Je třeba být asertivní, nenechat se ničím zneklidnit. Trvat na tom, aby vše proběhlo transparentně.

Co se stalo s Českými aeroliniemi? Skoro to vypadá, že neexistují! Na letence jsem měl ČSA, let obsluhoval stroj v barvách Smartwings. V ceně letenky nebyla ani káva. Palubní letáky s leteckým parkem měly asi jen tři stroje v barvách ČSA. Přitom tato společnost měla v minulosti až desítky strojů. Copak tohle dobře reprezentuje ČR?

Tak je to soukromá společnost. Zaplaťpánbůh, že se podařilo ČSA aspoň takto zachránit. Situace po minulých garniturách nebyla dobrá. V dnešním konkurenčním světě je ve své podstatě i malým zázrakem, že ČSA existují. Jsou státy v Evropě, které nemají národní aerolinie. Je potřeba to vidět tímto způsobem. Je to soukromý podnik. V tomto směru stát už nemůže ingerovat do činnosti soukromého podniku. Můžeme tomuto soukromému přepravci držet palce, aby České aerolinie udržel.

Pan prezident Zeman létá často do Číny. Připravuje se tu půda pro systematičtější „nástup“ Číny na našem území? Číňané u nás kupují velké prostory, až neúměrně velké vůči tomu, co se v nich provozuje. Náhoda? Zbytečné obavy? Nemáme se smířit se změnou geopolitiky?

Zvyšuje se příliv čínských turistů do ČR, vidíme to i na Pražském hradě. Na nádvoří přibývá čínských turistů. Je v zájmu ČR spolupracovat s klíčovými hráči na světovém poli. Musíme odhodit ideologické brýle. Naši spojenci v západní Evropě žádné ideologické brýle nenosí. S Čínou intenzivně spolupracují: od Británie přes Francii po SRN. Ideologizace v médiích je určitým dědictvím komunistické éry. To myšlení, kdy se snaží někteří lidé vidět věci černobílé – to je produkt totality 1948-1949. ČR má zájem na obchodu s ČLR. Má zájem na čínských investicích. Jenom to vítáme. Přece nesmíme zaostat za našimi partnery ze západní Evropy a z USA.

Černobílý pohled na realitu za socialismu? Barbra Streisand u nás za socialismu v ČSSR točila film Jentl. Jezdili sem představitelé amerického showbusinessu. Naši vědci létali přes Atlantik. Koupil jsem si knihu z antikvariátu Ilustrované dějiny amerického muzikálu ze 70. let v angličtině. Překvapilo mě, že je tam napsáno printed in Czechoslovakia. Trváte na tom, že náš pohled býval černobílý?

Z hlediska obchodu jistě docházelo ke kontaktům. Není tajemstvím, že v 70. letech docházelo k narovnání majetku kvůli znárodnění. Podepsala se dohoda s NSR (SRN). To jsou objektivní fakta. Z hlediska ideologie, prezentace vůči veřejnosti, tam to černobílé vidění světa bylo jednoznačné. O tom se teď bavíme. Objektivní pohled vs. ideologizace. Ideologizace kontaminuje normální fungování. Demokratickou společnost může i paralyzovat. To považuji za určité dědictví minulého režimu. Tenkrát byli také ti, kteří se prezentovali jako jediní nositelé pravdy a snažili se poučovat ostatní, co mají a co nesmějí dělat, psát a říkat. Přenáší se to do dneška. Kdy tu máme různé (pseudo)elfy, kteří se chovají stejně. Tyto jevy nazývám „normalizační mentalitou“.

Poslední otázka: Řekl jste, že byste mohl vstoupit do politiky. Pokud ano, jak váš vstup bude vypadat? Založíte si vlastní stranu?

Do politiky vstoupím v případě, kdyby na podzim letošního roku došlo k výraznější radikalizaci liberální levice. To by bylo pro mě motorem, protože to už bych cítil, že tu dochází k pokusům nabourat demokratický systém v naší zemi. Zvláště když si připomínáme 30. výročí listopadu 1989. Pravdivé je heslo, že v roce 89 jsme demonstrovali za svobodné volby. Dnes někteří demonstrují proti svobodným volbám. To je pro mě ta určitá červená čára. Pokud protesty proběhnou slušnou formou a nebudou probíhat nějakou radikálnější formou (bez dalšího urážení milionů občanů s jiným názorem), pak nebudu mít důvod do politiky vstupovat. Pokud se to stane, do politiky vstoupím. Teď nemůžu hovořit o žádné konkrétní straně. Ale jistě by to byl směr konzervativnější. Domnívám se, že poptávka po konzervativnějším programu je značná nejen v ČR ale i na západ od našich hranic. O založení vlastní strany neuvažuji. Lidé čekají na racionální konzervativní politiku. Mají dost oné politiky různých genderů apod. Mají dost politiky pro exkluzívní skupiny. Zapomíná se na miliony občanů, kteří žijí v regionech, každý den chodí do práce, musí vyjít s každou korunou, starají se o své děti, jsou to lidé, kteří celý život pracovali. Dnes jsou ve vyšším věku a dnes jsou také uráženi. To je další varovný vykřičník, že často zaznívá ze strany levicově-liberálního tábora urážka staršího tábora. Nepřijatelné. To je i věc, na niž poukazuje papež František.

Vaše motto pro čtenáře Sputniku?

Co je důležité si uvědomit v každé situaci: Musíme umět rozpoznat zlo a pojmenovat ho. Jinak se propadneme do temnoty.

Děkujeme za rozhovor.

Není zač.

 Sloupový sál Pražského hradu. Zde J. Ovčáček poskytl Sputniku interview
Sloupový sál Pražského hradu. Zde J. Ovčáček poskytl Sputniku interview

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Smartwings má v plánu nakoupit nová letadla kvůli problému s chybějícími boeingy
Zeman odhalil, kdo stojí za Milionem chvilek, a prozradil, proč ČSSD nikdy z vlády neodejde
Noční vlci poníženi v Lidicích. Nesměli klást věnce obětem nacismu tam, kde ostatní! (FOTO, VIDEO)
Zaldastanov okomentoval incident s Nočními vlky v Lidicích
Zeman u Soukupa bránil Noční vlky: Oslavují vítězství nad nacismem. Je třeba jim poděkovat, že se zastavili v Lidicích
Štítky:
vláda, Noční vlci, letecká společnost, dějiny, svět, Miloš Zeman, Československo, vztahy, Rusko, rozhovor, Jiří Ovčáček, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář