Widgets Magazine
15:01 16. září 2019
Ministerstvo kultury ČR

Herec Vyskočil k vládní krizi: Kultura je jen zástěrka. Kulturu míní vážně jen Zeman

CC BY-SA 3.0 / Ludek / Nostic palace, Ministery od Culture of the Czech Republic
Názory
Získat krátkou URL
3500
Sledujte nás na

Herec Ivan Vyskočil je známou osobností českého kulturního života. Momentálně kulminuje krize kolem kádrového složení Ministerstva kultury ČR. Způsob střídání ministrů na dané pozici připomíná sousedské handrkování; ČR za posledních 20 let vystřídala na dané pozici více představitelů resortu, než by bylo racionální. Níže názor Ivana Vyskočila.

Pane Vyskočile, proč se kolem resortu kultury dělá nyní takový velký humbuk? V médiích se spekuluje, že se tento resort obsazuje až na posledním místě. Proč by právě kvůli tomuto resortu měla být nestabilní hned celá vláda? Jak si to jako člověk z branže (od fochu) vykládáte?

Ivan Vyskočil: K tomu celému mohu říct jen tohle: nejsmutnější na tom je, že tady vůbec nejde o kulturu. Kultura – nemyslím tím kultura životní, míním tím kulturu jako umění, která tu životní ovlivňuje – tak o tu nejde vůbec. Jediný, kdo tu pamatoval na kulturu, tak byl zřejmě pan prezident. Ten jediný řekl, že nechápe, proč by měl odstupovat člověk, který kultuře sloužil, když odvolal někoho, kdo si z té kultury „hrabal pod sebe“. Pak už začalo přetahování a ukazování svalů, kdo prosadí svoje, začalo se hovořit o tom, zda to jsou ústavní povinnosti, zda to nejsou ústavní povinnosti… Ústavní povinnosti nemohou jít proti smyslu věcí. Jestliže odvoláme někoho, kdo tomu dělal dobře a budeme tam dávat někoho, o kom nevíme vůbec nic, tak to přece pan prezident není povinen podepsat kývaje na to. To by na ministerstvo mohli klidně přijít i Pat a Mat. A prezident by to musel podepsat? To je přece nesmysl.

Za další – nechci nijak snižovat roli pana Šmardy, vůbec ho neznám. Vím ale, že co umění se týká, v této souvislosti jsem o něm nikdy neslyšel. Nezaznamenal jsem také, že by se na něčem [kulturním] podílel. Nechápu, že když ČSSD mívala takového dobrého ministra kultury, kterým byl Pavel Dostál – nejsem si jist, zda je tam (v ČSSD) pořád Slávek Jandák (jednoho času také dělal ministra kultury) –  proč tedy nehmátne po nějakém takovém jménu, které v kultuře něco znamená?

Pokud se sociální demokracie začne zaštiťovat takovým jmény jako třeba nešťastný pan Petříček, který na ministerstvu zahraničí pěstuje čmeláky – to s těmi čmeláky, to je opravdu tedy věc, pro ministerstvo zahraničí a pro naši zahraniční politiku věc nesmírně důležitá. Takovou pitomost jsem už dlouho neviděl! – [politice tím asi neprospěje] …

Chci tím zkrátka povědět, že když jsem o Šmardovi doposud neslyšel, nevím, jak by kultuře mohl prospět. Včera večer (Šmarda) řekl, že se aspirace na post ministerstva kultury vzdává, tím pádem se situace možná uklidní. Nechápu však, proč jej sociální demokracie takovým způsobem prosazovala. Proč chtěla prorazit něco, co připomíná taktiku „hlavou proti zdi“. Jak říkám, pokud dělá takové kroky a la ministerstvo zahraničí, pak tomu nerozumím. Je to, jako si řezat pod sebou větev, na které člověk sedí.

Situace v jiných resortech může být obdobná. Z nějakého důvodu se o tom nemluví. Lidově řečeno: je to celé o tom, že někdo někomu opět nevyhověl, někdo se někomu znelíbil, někdo někomu šlápl na kuří oko? Není to celé legrační v naší rozvinuté společnosti, jíž vévodí takovéto tahanice?

Jde-li o mě, režíroval jsem několik věcí. Nevezmu si do týmu člověka, se kterým si nerozumím. Osobní animozity hrají v lidském společenství určitou úlohu. Může se nad ně člověk povznést nebo nad nimi přimhouřit oko. Nicméně tu stále jsou a určitě jsou i v politice. Pokud chování pana prezidenta bylo odůvodněno těmi věcmi, které jsem zmínil, pak soudím, že bylo zcela v pořádku.

Poslední otázka. Kdybyste průřezově zhodnotil stav české kultury? Jaký by byl závěr?

Víte, vyrobí-li někdo stůl, ten pak má tolik a tolik centimetrů. Dá se to změřit. Neviklá-li se, je vše v pořádku. Změřit se dá i sportovní výkon: ten doběhne první, ten skočí nejvýše. V kultuře tohle není možné. O někom si můžete říct – je vynikající herec. Druhý o něm řekne „ten je úplně nemožný“. Prostě věc názoru, jenž v kultuře není dost dobře měřitelný. Zažívám to sám u sebe. Snad měřit lze například dle toho, když vás někdo obsadí do filmu, obsadí-li vás ještě podruhé a potřetí. To pak znamená, že jste asi rozhodně nepropadl sítem. Že jste nějakým způsobem zaujal a máte nějakou cenu. Takto by se dalo jakžtakž měřit. Kultura se jinak hodnotí těžko. A její současný stav? Něco je dobré, něco špatné, každopádně je na tom špatně film. Hodnotit dle Českých lvů? Jaké filmy dostávají Českého lva? Mně nad tím vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Líbily se mi třeba Pohádky pro Emmu (2016), tam to ocenění nebylo. Pohled je subjektivní, nedá se hodnotit dobře. Divadla jsou ale plná, jsou tu zajímavé koncerty. Řekl bych, že kultura prosperuje i bez ministerstva kultury. I když nechci podceňovat jeho funkci. Takové ministerstvo má být, má jej Francie, je to výraz nějakého státního pohledu na to, že si kultury vážíme. Neměl by se razit trend, měli bychom chtít ukázat lidi, díla, kteréžto bychom rádi v kultuře podporovali.

Děkujeme za rozhovor.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Hamáček odmítá řídit kulturu. Scénář Pocheho opakovat nebude
Staněk se rozchází s ministerstvem kultury, hlavou resortu se zatím stane Schreier
Bývalý ministr kultury Staněk úřadoval i poslední den ve funkci
Štítky:
kultura, politika, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář