04:52 06. prosince 2019
Richard Sulík

Ve slovenských stranách to před volbami vře. Co znamená ztráta formální většiny koalice a co se děje v opozici?

© AP Photo / Petr David Josek
Názory
Získat krátkou URL
238
Sledujte nás na

Začátek poprázdninové politické sezóny na Slovensku se nesl ve znamení dvou témat. Tou první byly důsledky uniklé esemeskové komunikace obviněného podnikatele Mariána Kočnera, kterou postupně a účelově dávkuje především Denník N. Druhým tématem jsou pohyby ve stranách, jako důsledek začínající fáze horké předvolební kampaně.

Pokrytectví opozice

Hned první týden si kauza Threema (šifrovací aplikace, přes kterou komunikoval Marián Kočner) vyžádala první politickou oběť. Stala se jí státní tajemnice ministerstva spravedlnosti Monika Jankovská. Tato kauza měla pokračování. Jelikož její abdikace nepřišla podle Igora Matoviče, lídra strany OĽaNO, dostatečně brzy, opozice na jeho podnět svolala mimořádnou schůzi parlamentu, cílem které bylo odvolání premiéra Petera Pellegriniho. Paradoxně se však na mimořádnou schůzi s tímto bodem programu nedostavili ti, kteří ji svolali, což koalice využila a dvakrát obstruovala otevření schůze. Cílem bylo poukázat na pokrytectví opozice, která je schopná shcůzi svolat, ale už není chopná na ni přijít. Dokonce na schůzi nepřišli ani ti poslanci, kteří se pod její svolání podepsali. Mimořádnou shcůzi se nakonec povedlo zahájit až na třetí pokus v pátek 13. září. O důvěře se nakonec hlasovalo až v úterý 17.září a končilo to podle očekávání. Opozice získala na vyslovení nedůvěry premiérovi jen 62 hlasů, přičemž potřebných je 76.

Koalice ztratila formální většinu

První a druhý týden řádné schůze parlamentu se nesl ve znamení několika politických přestupů a silného vnitrostranického napětí. Poslanecký klub strany Most-Híd opustili dva poslanci – Martin Fedro a Katarína Cséfalvayová s cílem jak se později ukázalo, personálně posílit nově vznikající projekt Dobrá volba exministra Tomáše Druckera. Odchodem těchto poslanců z poslaneckého klubu, a v případě Kataríny Cséfalvayové i ze strany, vláda ztratila formální většinu. Reálně se však na fungování koalice nic nezměnilo, protože oba odcházející slíbili, že budou podporovat ta opatření, která byla součástí programového vyhlášení vlády. Kromě toho se vláda dlouhodobě opírá o tři osoby, které odešly z klubu JSME RODINA. Jde o Borise Kollára, Rastislava Holúbeka, Petra Marčeka a Martinu Šimkovičovou. Vládu ve většině hlasování podporuje i nezařazená poslankyně Alena Bašistová, zvolená do parlamentu za stranu #Síť. Na rozdíl od kolegy Bašistové však po rozpadu poslaneckého klubu této strany nepřestoupila do poslaneckého klubu strany Most-Híd, takže vláda se stále reálně opírá o podporu 78 – 79 poslanců.

Nový projekt Tomáše Druckera – Dobrá volba

Nově vznikající strana Tomáše Druckera Dobrá volba se ještě před oficiální tiskovkou, na které se představila veřejnosti, ocitla ve dvou průzkumech veřejného mínění. Zatímco v průzkumu agentury AKO získala velmi překvapivých 7,4 %, v průzkumu Focusu měla něco nad 2,4 procenta. Tato strana je mnoha lidmi považována za záložný politický projekt pro premiéra Petera Pellegriniho, který mu má umožnit jeho další politické přežití v případě, že nedokáže programově či personálně prosadit své představy o kandidátce strany Směr.

Už první veřejná tiskovka strany ukázala hlavní slabinu tohoto politického projektu. Ten spočívá v tom, že nedisponuje výraznými politickými osobnostmi. Kromě zakladatele Tomáše Druckera, který je vnimaný spíše jako schopný manažer, není však charizmatický politik, patří k straně již zmínění dva poslanci Martin Fedor a Katarína Cséfalvayová, dále relativně známá rektorka Akademie Policejního sboru SR a odbornice na trestní právo Lucia Kurilovská, občanská aktivistka a bývalá novinářka Anna Ghannamová. Známé tváře strany ještě doplňuje bývalý ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Miroslav Kočan. I přesto, že strana zatím nedisponuje významnými politickými osobnostmi a bez pochyb má velmi silné finanční zabezpečení (billboardy této strany jsou viditelné po celém Slovensku), reálný politický výtlak se dnes pohybuje na úrovni okolo 2 %.

Turbulence ve straně SaS

Velké turbulence jsou však ve straně SaS. Tato strana měla v první polovině volebního období ambice být lídrem opozice. V čase zenitu přízně voličů atakovala 16% podporu. Potom však nastoupili nové strany, hlavně Progresivní Slovensko (PS) a Spolu, dále vznikl projekt bývalého prezidenta Andreje Kisky Za lidi a liberální a středopravý elektorát se rozdělil na vícero segmentů, čímž preference strany klesly na úroveň těsně přesahující hranici 6 %. Vnitrostranické poměry zásadním způsobem ovlivnila i skutečnost, že předseda stran Richard Sulík působil v letech 2014 – 2019 jako europoslanec v Bruselu či Štrasburku a přenechal vedení strany především v rukách svého místopředsedy Ľubomíra Galka.

Prudký pokles preferencí strany, jako i pokles vlivu Richarda Sulíka na stranu jako takovou, vedl k mnoha napětím. Poprvé se nejednotnost a vnitřní spory ve straně projevily, když se druhá nejpopulárnější politička strany Lucia Ďuriš Nicholsonová i přes výraznou a otevřenou podporu od předsedy Richarda Sulíka nedostala do republikové rady SaS. Lucia Ďuriš Nicholsonová  přitom získala nejvíce preferencí ve volbách do Evropského parlamentu a druhý největší počet měla při volbách do národního parlamentu, díky čemuž se stala místopředsedkyní NR SR. V reakci na toto nezvolení poté přerušila členství ve straně.

Richard Sulík pochopil, že část strany se připravuje na jeho výměnu přibližně půl roku po volbách, které pravděpodobně dopadnou hůř, než většina straníků očekává. Proto využil kompetence, které mu dovolují stanovy, a svolal mimořádný kongres strany na 6. září. V reakci na takové zneužití stanov se skupina 34 členů strany (strana má celkem jen 211 členů), z toho jsou však dva místopředsedové, šéfka poslaneckého klubu a další poslanci kongresu nezúčastnili a ohlásili platformu Demokratické jádro SaS. Richard Sulík na kongresu svůj post předsedy obhájil, ale část strany okolo již zmíněné frakce Demokratické jádro SaS jeho legitimitu zpochybňuje.

Situace ve straně se komplikuje i proto, že Sulík má sice podporu většiny členské základy, ale nemá většinu v republikové radě. Tam je poměr 6 lidí loajálních Sulíkovi a sedm podporuje jeho rivala Ľubomíra Galka. Problém je v tom, že kandidátní listinu do voleb sice navrhuje předseda, ale schvaluje ji republiková rada. Sulík si uvědomoval tuto skutečnost, a svolal měsíc po zářijovém mimořádném kongresu SaS další, a to na říjen, s cílem nechat schválit kandidátní listinu strany ne republikové radě, ale celému kongresu. Zároveň oznámil, že po těchto krocích ohlásila Lucia Ďuriš Nicholsonová návrat do strany, přičemž Sulík jí přislíbil druhé místo na kandidátce. Zároveň jasně naznačil, že na kandidátní listině nebudou lidé, kterým nedůvěřuje. Jde především o dvojici předsedy Ľubomíra Galka a poslance Jozefa Rajtára.

SaS tak vstupuje do horké fáze volební kampaně plná rozbrojů a nejednotná. Je sice velmi pravděpodobné, že vnitrostranický boj nakonec vyhraje Richard Sulík, ale je otázkou, jaké velké preferenční ztráty si tento souboj vyžádá. Slovenksá opozice se tak na prahu volební kampaně ocitá ve velmi nekonsolidovaném stavu plném vzájemných útoků uvnitř stran a i mezi stranami jako takovými. To ve značné míře problematizuje její možnou výhru ve volbách v roce 2020. Je přitom velmi pravděpodobné, že do kampaně vstoupí ještě jeden relevantní neliberální politický subjekt, který může povolebními kartami velmi zásadně zamíchat.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Na Slovensku se dnes koná další protest iniciativy Za slušné Slovensko
Fico se vysmívá Matovičovi a spol.: Vzájemně se kanibalizují, my chráníme lidi před pravicovými experimenty
Na Slovensku to vře. V úterý se bude hlasovat o nedůvěře premiérovi Pellegrinimu
Štítky:
Marian Kočner, volby, Slovensko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář