14:15 15. listopadu 2019
Mladá žena v posteli

Modelky s rukou v kalhotkách, genderově neutrální burčák aneb Prsa i falus v jednom těle?

© Depositphotos / AllaSerebrina
Názory
Získat krátkou URL
1358
Sledujte nás na

Modelky se fotí v lechtivých pózách spoře oblečené. Mužům tekou sliny. Média se mohou přetrhnout: přebírají fotky a masově publikují. Rafinovaným ženám roste sledovanost. Množí se snímky influencerek s rukama v kalhotkách – analogie chlapáckého gesta „drsných mužů“? (Viz gesto Ala Bundy.) Genderová vyváženost snad brzy zavelí: všichni stejné faly.

Reklama v pražském metru: „Genderově neutrální burčák – všem chutná stejně sladce“.

V jednom z dílů Simpsonů puberťák Bart Simpson volá panu Vočkovi do nálevny (majiteli putyky) a chce mluvit s Hermou Froditovou, přeje si ji k telefonu. Vočko volá mezi štamgasty: „Herma Froditová…Tak sakra, je tu mezi vámi nějaká Herma Frodit?“… Štamgasti se smějí, Vočko zuří, že neprohlédl neznámého chuligána fór, Bart se baví doma u telefonu.

„Prsa se často pokládají za znak ‚ženský', přestože značné množství žen má hruď docela plochou, a velká prsa jsou zase dnes dost rozšířená u můžu v USA […] V televizní komedii ‚Seinfeld', a sice v jedné epizodě, padne návrh prodávat podprsenky pro muže, kterým by se říkalo (podprsenkám) buď ‚The Bro', nebo ‚The Mansierre'…“ (Alice Dreger, autorka knihy HERMAFRODITI, Praha, Triton, 2009)

Politická korektnost povede k absurdní genderové rovnosti? Všichni budou mít orgasmy stejné intenzity? Všichni si budeme dělat selfíčka v „kalhotkách“ zn. „UNISEX“?

V Česku vyšla přesně před deseti lety kniha Alice Domurat Dreger pod názvem HERMAFRODITI. Proč vás o tom informujeme? Ještě donedávna byla k dostání v levných knihách. Tato práce je aktuální tím, že v poslední době přestává být zejména v médiích zřetelná hranice mezi muži a ženami. To, co by běžný jedinec považoval za samozřejmé, představte si, samozřejmé vůbec není. Možná právě proto se v těchto dnech v pražském metru můžete ve vagonech podzemky setkat s tímto reklamním sloganem zhruba v tomto znění: „Genderově neutrální burčák – všem chutná stejně sladce“. Jak tento trend skončí? Začneme si geneticky upravovat těla, aby byla navlas stejná? Hlavně že v roce 1989 tento národ nechtěl komunismus, který byl považován za symbol čím dále tím větší stejnosti…

Běda, když někdo nezažije ten správně intenzivní orgasmus či se omylem napije burčáku pro pány (nebo pro panny). Jedině genderově neutrální burčák je správně?

Alice Dreger: „Jestliže totiž nevíte, kdo je mužem a kdo ženou, jak se dozvíte, že to, co vidíte, je případ heterosexuality nebo homosexuality? Mnozí se domnívají, že jestliže nezachováme muže a ženy roztříděné, alespoň na nějaké základní úrovni, pak sociální instituce, kterých si tak ceníme – včetně dělení na heterosexualitu a homosexualitu, na matky a otce, na atletky a atlety – nebudou již déle životaschopné…Naše společenská a osobní identita projde vážným zpochybněním…“ (str. 19)

Už se to děje, protože proč by v pražském metru měli jinak ujišťovat, že je burčák genderově neutrální? (Prosím, jde nám o logiku, nikoli o burčák jako takový…) Proč není genderově neutrální pivo, víno, jahody se šlehačkou či svíčková? Konečně, proč by měl chutnat burčák všem stejně? Mají všichni prožívat stejně i sexuální vyvrcholení zvané orgasmus? Jsou lidé, kteří jej nikdy neprocítí. Budou mít potřebu jej odepřít těm orgasmicky senzitivnějším a „šťastnějším“?

​Pamatujete si případ z USA z let devadesátých? Milenka (Lorena Bobbitt) svému milenci uřízla kuchyňským nožem penis poté, co ten na ni v předmětu orgasmu – zase sobecky nepočkal: "He always have orgasm [sic], and he doesn't wait for me ever to have orgasm. He's selfish.“

Nyní se stal podobný případ Tentokrát Brenda Barattini z Córdoby v Argentině provedla svému milenci tuto příšernost, jelikož ten sdílel její „sexy“ fotky…

Alice Dreger píše, že rozdíly mezi normálně ženami, o jejichž ženství nikdo nepochybuje, jsou veliké, tzn. i mezi jejich pohlavními orgány. Totéž platí o mužích – rozdíly mezi muži, o jejichž příslušnosti k mužskému pokolení nikdo nepochybuje, mohou být také značné. Alice Dreger píše: „Poštěváčky a penisy se vyskytují v rozličných tvarech a rozměrech i u lidí, kteří jsou z hlediska pohlaví ‚označeni' jako normální“. (str. 15)

Milá dámo, vy jste vlastně muž…

Kniha Alice Dreger je zejména o těch sporných případech, kde se nedá prakticky jednoznačně říct, zda je člověk muž či žena. Geneticky a hormonálně se sice dá něco konstatovat, ale co by si měl současný muž bez předběžné lékařské správy myslet o sličné Russelle Andrewsové, která má na fotce krásnou ženskou postavu, s hezkými pevnými prsy a čnícími bradavkami („trčáky“), o které se ale píše: „Pacientka Russella Andrewsová, … měla dvě varlata a žádné vaječníky…“ (str. 185) Možná si zde vybavíte jeden díl Ally McBealové, tam se McBealové kolega John Cage zamiluje do ženy (ztvárněné herečkou Lisou Edelsteinovou), která mu během randění prozradí, že sice má ňadra, ale že má také penis… Kam tento trend povede je možné vidět v komedii Dám mi, nedá mi (Sorority Boys/USA, 2002) …

Závěrem: medializovaný pohled na dámy či pány, kteří cosi „hledají“ ve svých kalhotkách či slipech je velmi levné gesto. Pokud jde o plakátovou krásu influencerek, do jaké míry by se jich asi týkal apel na rozum, který by se jim mohl dostat z české verze písně Nádherná krásko.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Huntington spojil Čechy a Rusy: Institut světových civilizací je otevřen studentům z Česka
Novotný: Seberme ČT zlatonosnou kvočnu aneb Pryč s poplatky
Foldyna: Soumrak bílého heterosexuálního muže. Jsme ohroženější než bílý nosorožec…
Štítky:
modelky, společnost, homosexualita, heterosexualita, sex, muži, ženy, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář