14:26 15. listopadu 2019
Panda a lední medvěd v centru Prahy

Čínských turistů bude méně. Zvláštní dík pražskému primátoru Hřibovi! Názor

© Depositphotos / DaLiu
Názory
Získat krátkou URL
13664
Sledujte nás na

Příběh o přerušení vztahů mezi Prahou a Pekingem nabývá na síle. Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09) v reakci na slova čínského velvyslance, že Praha může doplatit na svůj přístup k Číně, přišel s vlastním trestem pro čínskou ambasádu. Nepozve ji na příští ročník Festivalu ambasád, který městská část pořádá. Uvádí to web Aktuálně.cz.

Pan Kolář se tak rozhodl podpořit iniciativu  primátora Zdeňka Hřiba, jejímž podáním české hlavní město přerušuje vztahy s hlavním městem Číny. Silný tah?   

„Chci vám připomenout, že v takovém demarše - přerušení vztahů s hlavními městy - nepatří palma prvenství panu Hřibovi,“ říká hned na úvod v rozhovoru pro Sputnik politolog a občanský aktivista Jan Miklas.  

Několik let nazpátek to samé podnikl primátor Prahy Tomáš Hudeček, který byl ještě horší, jelikož se osobně postavil na stranu ukrajinských banderonacistů - kvůli tzv. „anexi Krymu“. Vypověděl smlouvu Prahy s Moskvou a Petrohradem. V dalších volbách již naštěstí nebyl zvolen a po něm zvolená paní primátorka Krnáčová (ať již byla jakákoli) partnerství Prahy s Moskvou a St. Peterburgem znovu obnovila a k tomu navíc uzavřela nyní panem Hřibem rušené partnerství Prahy a Pekingu.

Takže silný tah to rozhodně není, je to naopak klasická ukázka malosti a provinčního myšlení některých českých politiků, v tomto případě pana Hřiba, a ještě více pana Koláře, kteří své představy nazírají nejen ze sebestředného pohledu malé české kotliny, ale především z vlastního velmi omezeného myšlení a vlastních komplexů.

Připomínají tak malé egocentrické děti, které svoje omezené představy aplikují na globální politiku, v tomto případě na Čínu. Pokud by se v případě Koláře a Hřiba jednalo o marginály bez vlivu, byly by jejich představy jak „trestat“ Čínu k pousmání, jenže oni bohužel k aplikaci svých představ používají reálný politický vliv a mohou zcela zbytečně pro své vlastní zviditelnění poškodit vztahy České republiky a Čínské lidové republiky. Chci se vyjádřit především k tomu, jakým amatérským a zideologizovaným způsobem pražský magistrát a starosta Prahy 6 Kolář s Čínou jednají a tahají do toho své negativní emoce vůči této zemi. 

Čína je totiž u části českých politických elit zatížena podobnou negativní konotací jako Rusko. Rusko a Čína jsou zdroje „světového zla“ pro část českých politických elit, stejně jako pro druhou část je to třeba EU, islám, apod. Obojí je špatně a vychází z toho, co se dá nazvat „malé české myšlení“ (myšleno v negativním smyslu).

Ale zpět k problému: pan primátor Hřib se rozhodl vypovědět smlouvu o partnerství Prahy a Pekingu, údajně pro to, že má prý „politický nátěr“. Tím politickým nátěrem je v podání pana primátora klauzule o „jednotné Číně“, která je prý zdrojem útlaku a „čínského imperialismu“ (parafrázované mými slovy). Pokud se dostaneme k meritu věci, tak je tím nevyřčeným problémem pro pana Hřiba otázka Tibetu a Tchaj-wanu, který vnímá jednoznačně jako oběť imperiálních ambicí Číny. Pan primátor totiž zcela nediplomaticky straní Tchaj-wanu z důvodů osobních sympatií, protože zde kdysi několik let studoval, a z důvodů osobních sympatií upřednostňuje Tchaj-wan před Čínou. Jenže když už se pan Hřib plete do diplomacie, měl by vědět, že subjektivní sympatie vůči jakékoli zemi do diplomacie nepatří. Nic proti Tchaj-wanu, je to určitě bezesporu zajímavá země, a je dobře, že se zde delegace pirátů při své poslední návštěvě snažila navázat další vztahy a zintenzivnit spolupráci, jenže celé to „pohřbili“ v okamžiku, kdy podpořily Tchaj-wan ve sporu s Čínou.

Pan primátor Hřib dále vypovězením smlouvy o partnerství údajně kvůli klauzuli o „jednotné Číně“ situaci ještě více akceleroval negativním směrem, kdy se do situace dále vložil již zmíněný Kolář (negativně známý v kauze památníku Koněva), a aby nezůstal pozadu, vyškrtnul Čínu z události setkání ambasád na Praze 6. Zdá se, že dotyčným asi dělá dobře vyvolávat spory s Čínou, jelikož si tím vyřizují svoje osobní účty a averzi vůči Hradu a prezidentu Zemanovi, který Čínu naopak podporuje. 

Celý spor kvůli partnerství Prahy a Pekingu je tak vlastně nezralou klukovinou Hřiba a Koláře proti Hradu, ve stylu: ty se mně nelíbíš, ty mne štveš, tak já ti zkazím vztahy s Čínou. Je to vlastně smutné, protože to skutečně může poškodit vztahy s touto zajímavou a důležitou zemí, a to nejenom politicky, ale i kulturně a ekonomicky. Spíše směšné navíc je, že oba politici ve své sebestřednosti si myslí, že většina obyvatel sdílí jejich postoj vůči Číně.

Otázka je, co dělá česká diplomacie, která by správně měla tento spor urovnat?

Dělá mrtvého brouka, bohužel. Ministr zahraničí Petříček se sice opatrně vyjádřil v tom smyslu, že nezpochybňuje politiku jednotné Číny, nicméně příliš přesvědčivý nebyl, naopak se mi zdá, že straní dvojici Hřib - Kolář, kdy se naopak postavil na jejich stranu proti čínskému velvyslanectví, kdy zkritizoval tlak čínského velvyslance na pražský magistrát místo toho, aby se distancoval a odmítnul iniciativy Hřiba a Koláře, jelikož to jen otevírá dveře k další gradaci sporu. Na místě by byla spíše omluva čínskému velvyslanectví a snaha urychleně tento spor urovnat ve prospěch znovunavázání dobrých vztahů s Čínou. 

Jak je obecně účinná metoda zákazů a sankcí? Nezdá se vám, že těmito zákazy pražské městské úřady obrazně řečeno střílí do vlastních řad?

Politika zákazů a sankcí se ještě nikde na světě neosvědčila. Dokládá to Kuba, Írán i současné Rusko, kdy sankce rozhodně nevedly ke kýžené změně režimu ve prospěch toho, kdo sankce zavedl. Je nutné připomenout, že tento prostředek používaly (a stále používají) především Spojené státy pro prosazení vlastních zájmů ve světě, k čemuž tlačily i své spojence. Rovněž tak je pochybná i politika, kterou provádí pan primátor Hřib v domnění, že vypovězením partnerství Prahy a Pekingu potrestá Čínu. Sama tato představa je absurdní vzhledem ke globálnímu významu Číny a České republiky, kdy Česká republika v současném světě nemá v podstatě žádný vliv ani význam, což zvlášť kontrastuje ve srovnání s Čínou, a česká ultimáta vůči Číně zní směšně a hloupě.

Vypovězení partnerství Prahy s Pekingem Čínu nijak nepoškodí, významně ale může poškodit Česko, a to především ekonomicky. V posledních letech do České republiky a především do Prahy míří stále větší množství čínských turistů, kteří již nyní tvoří nezanedbatelnou část příjmů Prahy a České republiky. Čínští turisté jsou již nyní čtvrtí v globálním srovnání zahraničních návštěvníků ČR, zaznamenali také bezkonkurenčně nejvyšší tempa růstu návštěvnosti. V případě vypovězení partnerství se domnívám, že proud čínských turistů výrazně zeslábne. V Číně se nyní prosazuje stále více státní politika čínského patriotismu, který kolektivně vyznává jako hlavní ideologii obrovská část čínské populace. Stačí jenom naznačit ze strany čínského vedeni: nejezděte do Prahy, a tato výzva bude mít značnou rezonanci mezi potenciálními čínskými návštěvníky Prahy. 

Možná je křeslo pražského primátora pro Zdeňka Hřiba malé, někdy se zdá, že má ambice přímo na ministra zahraničí… 

Možné to samozřejmě je, nicméně pan Hřib by již z důvodu zmíněné emocionální ideologičnosti nebyl vhodným kandidátem na tento post. Dokládá to nejen současná kauza vypovězení partnerství Prahy a Pekingu, ale též například přístup pražského magistrátu vedený panem Hřibem při oslavách vstupu České Republiky do NATO, kdy ve stanicích metra byly několikrát denně přenášeny servilní zdravice oslavující výročí vstupu ČR do této nikterak chvályhodné organizace. 

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Peking s okamžitou platností vypověděl sesterské partnerství s Prahou
„Přidáváme obrázek, který by čínští cenzoři rádi vymazali z internetu.“ Piráti zareagovali na varování Číny
Číňané si kupují cizinky. Je to levnější
Zeman: Čína zastaví financování Slavie
Štítky:
diplomatické vztahy, partnerství, Ondřej Kolář, turismus, sankce, Zdeněk Hřib, Peking, Praha
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář