22:48 13. prosince 2019
Slovenský podnikatel Marián Kočner

Kdo, kdy a jak. Co je třeba vědět o kauze Gorila, aneb Proč slovenská opozice nepatří mezi svatoušky

© AFP 2019 / Tomas Benedikovic
Názory
Získat krátkou URL
5352
Sledujte nás na

Poslední dny na slovenské politické scéně se nesou ve znamení několika kauz, které souvisely s únikem důvěrné komunikace. Zveřejnění audiozáznamu komunikace bývalého generálního prokurátora Dobroslava Trnky s Mariánem Kočnerem ukázalo, jak fungovalo pozadí politiky a jak bylo možné ovlivňovat soudní procesy.

To, co se veřejnost dozvěděla, definitivně diskvalifikuje Dobroslava Trnku, a to nejen z postu generálního prokurátora, který v minulosti zastával, ale také z pozice prokurátora jako takového.

Výbušný materiál v šuplíku generálního prokurátora

Z obsahu audiozáznamu bylo zcela jasné, že Dobroslav Trnka, respektive, jeho známí, se pokusili vydírat společníka finanční skupiny Penta Jaroslava Haščáka. Jejich cílem bylo prodat mu audionahrávku Gorily, a to za částku pět milionů eur. Problém ale spočíval v tom, že ji Marián Kočner již dříve prodal Jaroslavovi Haščákovi, přičemž garantoval, že existuje pouze jediný exemplář této nahrávky. Paradoxem je, že si danou nahrávku uschoval právě u tehdejšího generálního prokurátora Dobroslava Trnky, protože předpokládal, že trezor generálního prokurátora je právě pro takový „výbušný“ materiál tím nejbezpečnějším místem. Předpokládal totiž, že se jen stěží najde nějaký policejní orgán, který by byl schopen zkoumat obsah trezoru na generální prokuratuře.

Potvrdilo se tedy jen to, co jsme už věděli. Jaroslav Haščák se už dříve v rozhovoru pro Aktuality.sk s Markem Vagovičem a Petrem Bárdym prořekl, že za Gorilu zaplatil. Cenu sice neprozradil, ale dnes už víme, že se mělo jednat o milion eur. Nepochválil se však, že tím to celé neskončilo, protože byl pak i vydírán, a už vůbec nemluvil o tom, že za tím vším stál bývalý generální prokurátor Dobroslav Trnka. Z rozhovoru jsme se dozvěděli také o korupčním schématu, tedy o způsobu, jakým byl Dobroslav Trnka vyplácen. Marián Kočner podle audionahrávky evidoval Trnkovy služby a ukládal mu finanční odměny za ně na svůj účet s tím, že časem, až už nebude ve funkci, dostane vše, „co mu náleží“. V případě, že by potřeboval nějakou částku ještě předtím, měl Dobroslav Trnka u Mariána Kočnera, takříkajíc, otevřený účet a vždy mohl čerpat takové částky, které aktuálně potřeboval.

Další linií rozhovoru byly okolnosti volby generálního prokurátora. Jak víme, okolnosti této volby byly více než pochybné a také, že k tomu, aby volba dopadla podle očekávání jistých skupin (Penty a Mariána Kočnera), oba subjekty investovaly relativně vysoké částky. Konkrétně dva miliony eur s tím, že jeden poskytl Marián Kočner a druhý Jaroslav Haščák. Když si uvědomíme, že to mělo jít na čtyři poslance, vychází to na půl milionu pro každého. Dnes však víme, že se tento scénář nepodařilo vyplnit. V plánu nastala neočekávaná okolnost, když na hlasování nečekaně a na poslední chvíli přišel jeden poslanec ze služební cesty. Tím celý plán na prosazení Dobroslava Trnky padl.

Může Fico za... Dzurindu?

Slovenský mediální mainstream se toto fatální systémové selhání snaží připsat především současné vládní garnituře. Tak jednoduché to ale není. K dokreslení okolností je totiž zapotřebí uvést několik okolností na pravou míru. Dobroslav Trnka byl generálním prokurátorem zvolen v roce 2004 za druhé Dzurindovy vlády. V nové volbě, po vypršení sedmiletého mandátu, ho do této funkce znovu navrhl Stanislav Janiš, šéf poslaneckého klubu SDKÚ. Proč to tak bylo? Protože vyhovoval všem. Dobroslav Trnka byl totiž známý tím, že zastavoval stíhání jakékoliv vládní garnitury, která byla u moci, byl spolehlivý a tedy, ti co byli aktuálně u moci, mohli klidně spát.

Tehdejší volba generálního prokurátora mohla mít ještě jeden bonus. Premiérka Iveta Radičová podmínila své setrvání ve funkci výměnou na postu generálního prokurátora. Přitom se vědělo, že paradoxně v její mateřské straně SDKÚ byl skrytý zájem v tom, aby Iveta Radičová jako premiérka skončila. Hlavní zájem o to měl předseda strany Mikuláš Dzurinda a také místopředseda Ivan Mikloš, kterého porazila ve vnitrostranických primárních volbách v boji o volebního lídra strany. V té době měl o výměnu premiérky zájem i předseda koaliční SaS Richard Sulík. Ten se právě v této době setkal s Mariánem Kočnerem a velmi žoviálně se s ním bavil i o výměně Ivety Radičové na postu premiérky, přičemž výměny se dalo dosáhnout právě zvolením Dobroslava Trnky. V té době měla SaS stejný zájem jako Mikuláš Dzurinda a Ivan Mikloš, kterým šlo o to, aby právě ten druhý z dvojice vystřídal Ivetu Radičovou.

Právě v této souvislosti se dnes široce diskutuje o tom, z jakého klubu byli ti čtyři pověstní koupení poslanci. A, samozřejmě, nejvíc se hodí svést zodpovědnost na koaliční stranu Most-Híd a Bélu Bugára.

Pokud je v kauze Kočner–Trnka hlavní linií rozhořčení veřejnosti to, jak je možné, že se něco takového vůbec mohlo stát, tak při zveřejnění audionahrávky Gorily se média jednohlasně snaží vsugerovat veřejnosti, že jasná a jednoznačná kauza druhé Dzurindovy vlády je vlastně kauzou Roberta Fica.

„Chyba v systému“

I tady ale došlo k „chybě v systému“, když novinář v SME Ján Krempaský dělal rozhovor s investigativním novinářem Tomem Nicholsonem. Zeptal se ho, jestli může novějším opozičním stranám tato nahrávka pomoci získat nové voliče před volbami. Ten na dotaz odpověděl následovně: „Určitě, protože jedině ony mohou říkat, že s tím opravdu neměly nic společného. Bohužel to neplatí pro takové politiky jako jsou Richard Sulík (SaS) a Igor Matovič (OĽaNO). Sulík měl přece spis Gorila a byl zticha. Matovičovi jsem ho také ukázal. Nezajímalo ho to, protože to bylo příliš komplikované a obtížné. Bylo to dávno před tím, než to vyšlo na internetu.“

Málokdo si také pamatuje, že tehdejší, a i pozdější, ministryně spravedlnosti Lucia Žitňanská po provalení kauzy Gorila ve vládě hlasovala proti odvolání Anny Bubeníkové z postu šéfky Prezídia Fondu národního majetku SR (FNM SR). Přitom právě Anna Bubeníková spolu s Jiřím Malchárkem a Jaroslavem Haščákem byly nejkompromitovanejšími osobami v kauze Gorila. Audiozáznam této kauzy však otevřel i další morální dilemata, která se týkají i současných opozičních politiků.

Právě za svou nečinnost v té době a oportunismus si předseda strany Spolu Miroslav Beblavý vysloužil tvrdé ataky od Igora Matoviče. Paradoxně, Igor Matovič, který sám podporoval vládu, v níž působily dva významní aktéři kauzy Gorila – ministr zahraničních věcí Mikuláš Dzurinda a ministr financí Ivan Mikloš, dnes zásadně zpochybňuje „osobnostní integritu“, Miroslava Beblavého, který i po provalení této kauzy vstupoval za SDKÚ do NR SR. Jistě, dělal to ve snaze udržet se v politice za každou cenu, dnes se však tento postoj oprávněně vnímá jako čistý oportunismus. Je samozřejmé, že Miroslav Beblavý ve světle těchto skutečností nemá ani nejmenší právo někomu vstupovat do svědomí. Paradoxní však je, že ho za tyto postoje veřejně pranýřoval jeho možná příští koaliční kolega Igor Matovič, který v této kauze také nemá čisté svědomí.

V této souvislosti je zapotřebí připomenout i nečistou hru pravicových médií, především vydavatelství Petit Press, které vydává deník SME. Právě v tomto periodiku působil Tom Nicholson, který spisem Gorila disponoval asi jako první novinář a psal o tom knihu. Mezitím však v listopadu roku 2011 padla vláda Ivety Radičové kvůli eurovalu, a následně byl na americkém webu zveřejněn přepis Gorily. A právě v té době Alexej Fulmek předvedl vrcholné profesní selhání, když po pádu vlády a po propuknutí Gorily řekl, že zvažovali, že spis nezveřejní, protože by před volbami poškodili SDKÚ.

Na pokračování...?

Ukazuje se však, že kauzám, které jsou podmíněny masivními úniky z vyšetřovacího spisu v kauzách Mariána Kočnera, není ani zdaleka konec.

Igor Matovič v těchto dnech zveřejnil komunikaci Mariána Kočnera s místopředsedou parlamentu za Směr Martinem Glváčem. Z jejich vzájemné komunikace vyplývá, že byly důvěrní přátelé, že měl Marián Kočner vliv na výběr náměstka šéfa SIS, že intervenoval na daňovém ředitelství, že Martin Glváč prodával nemovitost, která formálně nebyla jeho a mnoho dalších kompromitujících informací. V době uzávěrky tohoto příspěvku zatím nevíme, zda Martin Glváč abdikuje na post místopředsedy NR SR, nebo bude čelit odvolávání na půdě NR SR. Pokud tak v krátkém čase neučiní, opozice je připravena svolat mimořádnou schůzi parlamentu s cílem odvolat jej.

Ukazuje se tedy, že volební kampaň bude zásadně ovlivňována masivními úniky z vyšetřovacího spisu Mariána Kočnera. Opozice tyto informace logicky využívá či zneužívá v předvolebním boji. Právě tyto kauzy ukázaly, do jaké míry přerostlo napojení pochybných osob na politické, justiční a policejní špičky. Problém je v tom, že toto napojení nevzniklo v průběhu jednoho volebního období, ale narůstalo minimálně od druhé poloviny devadesátých let a fungovalo tak v průběhu několika navzájem se střídajících garnitur. To však média hlavního proudu nevidí nebo nechtějí vidět.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Kauza Gorila nabírá na obrátkách. Hrnko se obul do Kisky: Chcete říct, že my Slováci jsme všichni mafiáni?
Chmelár o Gorile: Problémem je kapitalismus, ne Kočner. V roce 1989 ho chtěla jen 3 % lidí, jež dnes ovládají společnost
Čaputová chce konec prokurátora kvůli kauze Gorila. Veřejný tlak na justiční orgány přináší své výsledky, dodává
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář