13:13 15. listopadu 2019
Raketomet Grad

Ruská armáda plánuje „pochod k La Manchi“. Ubrání se Ukrajina?

© Sputnik / Iskandar Aminov
Názory
Získat krátkou URL
162130
Sledujte nás na

Vojenský odborník a šéfredaktor projektu MilitaryRussia Dmitrij Korněv zhodnotil úspěchy vojensko-průmyslového komplexu Ukrajiny a možnosti jejích raketových systémů.

Některé druhy ukrajinských zbraní jsou schopny dát důstojnou odpověď ruským vojskům na Donbasu. Promluvil o tom v rozhovoru pro portál Apostrophe ředitel ukrajinské informační a poradenské společnosti Defense Express Serhij Zhurec.

Nechme stranou politickou stránku věci: je přece nudné poslouchat pořád řeči o „ruské agresi“ – tím spíše, když se to zveřejňuje pod titulkem: Zahájí-li Rusko válku, půjde až k La Manchi. Soustřeďme se výlučně na vojensko-technické aspekty.

Situaci s raketami na Ukrajině můžeme stručně zcharakterizovat takto: mají technologie, mají tradice, mají mozky, chybí jim ale rychlost a kontrola výdajů.

Sovětská minulost se nedá odmítnout

Na nedávné výstavě v Kyjevě pod názvem Zbraně a bezpečnost 2019 byly ukázány makety některých typů nových raket vyprojektovaných na Ukrajině. Například konstrukční kancelář Južnoje předvedla reaktivní střely Tajfun-1, Tajfun-2 a Tajfun-3.

Tajfun-1 je modernizací nejmasovějšího sovětského raketometu Grad. Podle slov Serhije Zhurce budou rakety Tajfun-1 mít dolet o 20 km větší, než střely sovětského systému Grad. Tajfun-2 je nadějnou střelou pro sovětské raketomety Uragan, a Tajfun-3 má nahradit střely velkorážního sovětského raketometu Smerč, a je v jistém slova smyslu konkurentem jiného ukrajinského projektu – Olcha, který vyvíjí kyjevská konstrukční kancelář Luč.

Slovo „sovětský“ bylo v předchozím odstavci tak často použito nikoli náhodou. Ukrajinské konstrukční kanceláře Južnoje a Luč jsou nástupci velkých podniků – projektantů raketové techniky a zařízení pro raketová vojska vojensko-průmyslového komplexu SSSR.

V kooperaci, která byla v sovětské době, zaujímala konstrukční kancelář Južnoje vedoucí postavení ve výrobě mezikontinentálních balistických raket na tekuté palivo (například známé rakety R-36M2 Vojevoda) a kosmických nosných raket Cyklon a Zenit. Po zastavení vojensko-technické spolupráce s Ruskem v roce 2014 prožívá tento podnik ne zrovna nejlepší časy a pokouší se světovému trhu nabídnout několik exportních projektů raketových komplexů taktického (dolet až 100 km) a operativně-taktického (dolet až 300 km) určení.

Ubráníme nejdříve Saúdy, a pak Ukrajince

Problém konstrukční kanceláře Južnoje spočívá v tom, že kolem několika jejich projektech bylo více řečí, než výsledků. Příkladem toho je příběh operativně taktického komplexu Sapsan, který se vyvíjel s přestávkami od poloviny 2000. let. Projekt byl nejednou zastaven „shora“ kvůli neefektivnímu utrácení rozpočtových prostředků, a v daném okamžiku je stále ještě na úrovni makety, která byla ukázána na vojenské přehlídce u příležitosti Dne nezávislosti Ukrajiny.

Jsou pravdaže i šťastnější případy. Ze Sapsanu se zrodil projekt Hrom-2. Probíhají zkoušky motorů pro tento raketový systém. Projektanti slibují dolet až 300 kilometrů s perspektivou jeho zvýšení až na 1500 kilometrů. V zásadě se dá Hrom-2 označit za blízký analog ruského Iskanderu-M, například pokud jde o použití kromě balistických raket také raket s plochou dráhou letu.

Je ale třeba upřesnit, že konstrukční kancelář Južnoje  vyvíjí nyní Hrom-2 pro Saúdskou Arábii, která financuje experimentální projekt a zkoušky. Hrom-2 se může stát nejmohutnějším raketovým systémem ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu, mohl by se ale vůbec neuskutečnit, kdyby se nenašel v roce 2014 bohatý zákazník v osobě Rijádu, který projekt nejen financoval, ale i kontroloval rozdělení peněžních proudů, protože ukrajinská „stará raketová garda“, která sedí na svých pohodlných místech od 90. let, má, mírně řečeno, jistou náklonnost ke korupci.

A přece letové zkoušky tohoto komplexu nebyly zatím zahájeny, i když bylo oznámeno, že budou probíhat v říjnu a listopadu letošního roku. Čas ještě je, možná, že to stihnou. Podle předběžných výpočtů v roce 2022 dostane Hrom-2 armáda Saúdské Arábie, není ale zatím jasné, kdy bude moci posílit vlastní ukrajinskou armádu, a v jakém množství se bude vyrábět pro její potřeby. Malá sériovost (tedy počet vyrobených kusů toho či onoho systému) je dalším problémem ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu.

Perspektivu Hrom-2 nesporně má. Jak už jsme podotkli, konstrukční kancelář Južnoje má dostatek zkušeností. Problém je v nedostatku prostředků u samotného státu a v zařizování čistě ukrajinské vnitřní kooperace podniků pro vytvoření raketového komplexu.

Takže ve stádiu velké hotovosti k dodávkám do vojenských jednotek je nyní na Ukrajině jen raketový systém Olcha-M.

Úspěchy ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu

Konstrukční kancelář Luč spolu s kyjevským závodem Arťom se vyznamenala v posledních letech dost úspěšnou prací na vytvoření modernizovaných variant již existujícího raketometu Smerč ráže 300 mm – řízené střely Olcha-M. Tato raketa se úspěšně zkouší od roku 2016, a může být pravděpodobně v nejbližším roce nebo roce a půl zařazena do výzbroje ukrajinské armády. Konstrukční kancelář Luč začala obsluhováním a modernizací sovětských raketových komplexů a za pár desetiletí přešla k projektování vlastních řídicích systémů raket, které zdědila Ukrajina po SSSR, a tato cesta se ukázala být dost produktivní.

Konkurenty komplexu Olcha-M jsou ruský systém Tornado-S a běloruský systém Polonez. Raketové systémy této třídy jsou nanejvýš vyžádané, a to znamená, že ukrajinský systém bude mít exportní vyhlídky. S ohledem na obrovské sovětské zkušenosti a na využití starého sovětského základu má být ukrajinský projekt velmi přesný a nenákladný, a proto může být lákavým pro země, které mají ve výzbroji raketové systémy Smerč – například, Indie, Kuvajt, SAE, Peru a členské země SNS.

Je třeba se zvláště zmínit o protilodní raketě Neptun. To je moderní reinkarnace sovětské rakety X-35 s ukrajinským systémem samonavádění. Raketa se také zkouší poměrně úspěšně a bude svými možnostmi blízká ruskému raketovému komplexu Bal s analogickou raketou.

Kdo chystá napadnout Ukrajinu?

Co všechno zmíněné raketové systémy dokáží, a jaký mají „odvetný potenciál“?

Ani jeden z uvedených komplexů není strategickým prostředkem zadržování, a proto samozřejmě skutečnost, že ukrajinská armáda bude mít ve výzbroji určité množství těchto raketových systémů, nemůže být zárukou ochrany země. Avšak v případě dodávek armádě velkého množství raket Olcha-M (dolet až 130 km) jejich možnosti zasazení přesných úderů pro operativně taktické hloubce bojových sestav nepřítele mu vytvoří poměrně vážné problémy a mohou zmařit dost velké vojenské operace. Dodáme-li k tomu škodu, kterou mohou způsobit lodím pobřežní komplexy Neptun (dolet až 300 km), a také ostřelování dálného zázemí nepřítele raketami nadějného komplexu Hrom-2, nebude to mít útočící strana snadné.

Není ale jasné, jaký vztah má k tomu všemu Rusko. 

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

PAK DA bude hlavním ruským bombardérem do poloviny 21. století
Bezpilotní letoun Altius-U: oči a uši Ruska v bojových operacích budoucnosti
Umělá inteligence povede k jaderné válce? Určitě ne vinou Ruska
Ruská raketa Bulava: jaderná výstraha z moře
Hypersonické zbraně. Co označují za „vraha americké protiraketové obrany“?
Štítky:
zbraně, Ukrajina, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář