01:40 17. listopadu 2019
Evropská komise v Bruselu

Evropská komise: čekají nás problémy. Co s tím má společného Rusko?

© AFP 2019 / Georges Gobet
Názory
Získat krátkou URL
127517
Sledujte nás na

Evropská komise zveřejnila předpověď hospodářského růstu Evropské unie a dospěla k závěru, že ve srovnání se situací před třemi měsíci se všechno mnohem zhoršilo a že Evropa má před sebou „těžkou cestu“. Co s tím má společného Rusko?

Nejlepší mozky „vlády Evropské unie“ (a právě tuto funkci vykonává v podstatě Evropská komise) pečlivě vyjmenovaly všechny faktory, které mají negativní vliv na evropskou ekonomiku, a což je divné – nepadla přitom ani zmínka o Rusku. Je jenom nepřímá zmínka o „dohodě OPEC + Rusko“ (dokument byl podle všeho tak závažný, že ho nechtěli využít pro propagandu).

Jsou tam zato USA, Čína a Velká Británie. Je příznačné, že soudě podle tohoto seznamu sami bruselští úředníci nezavinili ani jeden z budoucích problémů.

„Hospodářský růst v EU se zpomaluje vysokou úrovní nejistoty spojené s obchodním napětím a se strukturními činiteli, z nichž jsou některé dočasné a jiné stálé. V USA jsou cyklické faktory (doplňované neurčitostí obchodní politiky) aktuálnější. Abychom zhodnotili faktory ovlivňující hospodářský růst, musíme rozlišovat faktory odrážející dlouhodobé tendence (například tendence ke snižování produktivity práce a stárnutí); „dodávkové šoky“ (například obchodní napětí mezi USA a Čínou, Brexit a dočasná omezení dodávek ropy); cyklické zvláštnosti (například ekonomický cyklus v USA a asijský technologický cyklus); strukturální posuny (například poptávka po autech se stává „zelenější“, změna na automobilovém trhu v Číně); politické vlivy (například oslabení daňové a rozpočtové stimulace v USA); a také značnou nejistotu spojenou s obchodní politikou, Brexitem a geopolitickými problémy“.

Takový obraz není právě nejpříjemnější: evropský světadíl stárne a pracuje hůř, odpadla od něho Velká Británie a USA a Čína vedou fakticky obchodní válku s EU i mezi sebou, což roztrhává globální výrobní řetězce, a k tomu se přidává drahá (pro Evropany) ropa kvůli omezení dodávek (narážka na „společnou tvorbu“ Ruska a OPEC). Nezaujatý pozorovatel by k tomu dodal ještě zadluženost mnoha evropských zemí a korporací a také nadcházející důchodovou krizi, protože snížení důchodů (které je už naplánováno na příští rok například v Nizozemsku) bude sotva napomáhat hospodářskému růstu.

Je třeba chápat, jak vidí vedoucí představitelé Evropské unie okolní svět, který považují jako nepřátelský zdroj problémů, přičemž na prvním místě jsou v seznamu (pravděpodobně již bývalí) spojenci z USA.

V tomto kontextu se stává jasnou zahraničněpolitická (a brzy to bude i vnitropolitická) linie, kterou prosazují úřady Německa a Francie. Podstata tohoto schématu je následující: jediným způsobem prosazovat zájmy Berlína a Paříže je sevřít celou Evropskou unii v hrsti, umlčet nespokojené přitakávače Američanů z pobaltských zemí, jihovýchodní Evropy a zejména z Polska a pak se domlouvat nebo se dostávat do konfliktu s okolním světem z pozice síly, a to síly největšího politického svazku na zeměkouli.
Ne všichni jsou s tím spokojeni a ti nespokojení jsou především v Polsku, odkud se už po několik měsíců ozývá kritika na adresu neformálního autora této geopolitické strategie – Emmanuela Macrona, který odpověděl nedávno všem varšavským nespokojeným osobám na stránkách britského listu The Economist. Macron učinil hned několik tvrdých prohlášení. Řekl za prvé, že NATO je v kómatu (jeho výrok se také dá přeložit „NATO zemřel mozek“). Pak zdůraznil, že Evropská unie by měla začít sama sebe považovat za geopolitickou sílu. A aby polští politici jeho poselství dobře pochopili, zmínil se o tom, že Evropa má obnovit vztahy s Ruskem, dokonce I když mu Polsko a pobaltské země nedůvěřují.

Je třeba uvést, že v poslední době byl zaznamenán určitý pokrok v otázkách důležitých pro rusko-evropské vztahy. Dánsko přece jen vydalo zásadní povolení k výstavbě Nord Stream 2 a Evropská komise vyvíjí dost silný nátlak na Ukrajinu ohledně přijetí evropských energetických zákonů, které mají značně usnadnit činnost Gazpromu. Víc než to: smlouvy o dodávkách energetických médií se postupně převádějí na eura místo dolarů a přitom je zřejmé, že na obou stranách bylo přijato právě politické rozhodnutí o dedolarizaci energetických trhů.

Francouzská agentura France-Presse v tomto týdnu oznámila, že Evropská unie (a zase pod neformálním francouzským vedením) připravuje vlastní systém elektronických plateb – jakousi analogii ruského systému Mir. Přičemž vyhlášeným cílem této operace, do níž už zapojily vlády EU dvě desítky předních evropských bank, je zbavit se dominance amerických společností Mastercard a Visa.
Bankéři předních evropských bank si stěžují, že rozhodnutí o vytvoření evropského elektronického platebního systému a systému bezhotovostních plateb (pracovní název PEPSI – Pan European Payment System Initiative) je „nikoliv ekonomické, ale politické“. Je třeba upozornit na to, že v případě Ruska byla dedolarizace a likvidace „karetní závislosti“ reakcí na americké sankce a prudké zhoršení vztahů s Washingtonem kvůli Krymu, a také reakcí na nebezpečí odpojení Ruska od dolarového systému.

Podniká-li nyní Evropská unie opatření pro vnitřní konsolidaci, zabývá-li se dedolarizací energetického importu a pokouší-li se spěšně vytvořit PEPSI, aby zlikvidovala svou zranitelnost ve sféře finanční infrastruktury, znamená to, že EU se buď už radikálně pohádala s USA (a Macronova kritika NATO je jen příznakem tohoto nového nepřátelského formátu vztahů), nebo předáci Francie a Německa očekávají, že radikální zhoršení vztahů se Spojenými státy je očekáváno už v nejbližší budoucnosti. A právě na tuto nejbližší budoucnost, v níž bude Washington pro Evropu problémem a nepřítelem, se pokoušejí Evropané předem připravit. Podle toho, co víme o charakteru americké politické elity, přivedou podobné akce Macrona a jeho kolegů jen k tomu, že se je pokusí demonstrativně potrestat. Nezávisle na výsledcích tohoto pokusu se vztahy mezi Bruselem a Washingtonem sotva zlepší a celý ostatní svět tím jenom vyhraje. Jak Rusko, tak i Čína mají přece jen šanci (ale nikoliv zaručenou možnost) domluvit se s Evropskou unií – tím spíše, že v případě Ruska dokonce i Macron říká, že by bylo „velkou chybou“ nehledat s Rusy společný jazyk.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Ekonom výbušně: Spojené státy čeká „finanční Armageddon“
Fiala vyzýval ke spolupráci s Ruskem. Ekonomická závislost na EU přináší politickou závislost, varuje
Trump USA v případě vítězství demokratů předpověděl ekonomickou recesi
Štítky:
Rusko, EU, ekonomika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář