03:27 13. prosince 2019
Migranti

„Syrští sirotci.“ Co by udělal Václav Havel a… ruské rodiny v době války?

© AFP 2019 / Joe Klamar
Názory
Získat krátkou URL
Migrační krize v EU (101)
18501
Sledujte nás na

Už více než rok se táhne skandální kauza s přijímáním/nepřijímáním sirotků z uprchlických táborů v Řecku. Už více než rok ji česká vláda nedokáže vyřešit. Nový kruh diskuzí však odkryl článek na serveru Hlídací pes. Média jsou tedy znovu plná článků s nadpisy jako: „Hamáček nechce přijímat děti z řeckých táborů.“

Je však třeba připomenout, že Řecko začátkem září vyzvalo všechny ministry vnitra Evropské unie, aby jejich země přijaly děti bez doprovodu z řeckých uprchlických táborů. Ministr vnitra Jan Hamáček na Twitteru uvedl, že dopis, na který upozornil server Hlídací pes, není ničím novým, pouze snahou Řecka vyvolat debatu o přemístění migrantů. Možná, že má pan ministr vnitra pravdu. Tyto děti z Afghánistánu, Pákistánu, a s třetím nejvyšším počtem pak ze Sýrie, stejně nemají nárok na azyl. Proč by je měla Česká republika přijmout?

„Já si myslím, že by Česká republika neměla ty děti přijímat, protože jsou ze zcela jiného kulturního prostředí, pokud jsou to skutečně děti věku, který deklarují, což vždy není pravda,“ řekl úvodem Sputniku zkušený politik a bývalý europoslanec Jaromír Kohlíček

Dále pak dodal: „V řadě případů se o tom přesvědčili ti, kteří je hostili, zejména pak v Německu, kde jsou tyto případy proslulé. Pokud jsou to skutečně děti, tak jsou ze zcela jiného kulturního prostředí. A jestli jim chceme pomoct, tak bychom jim měli pomoct tak, aby žili tam, odkud přišli. To znamená v Pákistánu, Afghánistánu a Sýrii. Neměli bychom zavírat oči před tím, že je v těchto zemích určitý problém. Měli bychom v těchto zemích pomáhat. To znamená, že bychom v těchto zemích měli podpořit vytváření kapacit. Když se podíváte na nejrůznější nevládní organizace, které říkají, abychom podpořili kozu někde v Africe a podobně, tak tady je krásně vidět, že ty náklady na podobné ubytování a vzdělávání v řadě zemí světa jsou mnohem nižší než v evropských státech. Jestliže chceme těm dětem racionálně pomoci, pomozme jim. Pomozme vytvořit kapacity v zemích původu a pomozme, aby ty děti mohly žít ve svých původních zemích. Vytržené ze svého původního prostředí a bez dospělých, kteří by byli schopni je vychovávat tím způsobem, jak jsou zvyklí ve své mateřské zemi, ať už jsou to sunnité, šíité nebo další. Těžko jim můžeme zajistit odpovídající vzdělávání a odpovídající potřeby, které tyto děti, mezi kterými vesměs nejsou žádné malé děti, potřebují. A dříve nebo později by tady vznikl problém, o kterém velmi často mluví němečtí, francouzští nebo belgičtí kolegové.“

Máte pravdu, ale dnes je situace dost vážná. Server HlídacíPes.org informuje, že podle statistik řeckého národního centra pro sociální solidaritu se na konci září v Řecku nacházelo 4 616 dětí bez doprovodu, z toho je sedm procent mladších 14 let. Jsou tam také děti ve věku 6-8 let. Jakou hrozbu terorismu mohou takové děti představovat? 

Kohlíček: Je to potenciální hrozba. Ty děti dříve nebo později vyrostou. Jednou se ohlásí jejich příbuzní, protože v těchto zemích jsou velké rodiny, velké klany. Ten problém tady bude, protože oni budou chtít, aby ty děti žily podle jejich způsobů. Budou vychovávány jiným způsobem, budou vytrženy ze svého prostředí. A není vůbec jasné, jak se může například šestileté dítě dostat z Afghánistánu do Řecka. To je pro mě naprosto nepochopitelná záležitost. To by mě zajímalo, když je ten HlídacíPes tak investigativní, tak jestli jsou tohle schopní nějak zjistit. To je pro mě naprosto něco nepředstavitelného. Vždyť takhle malé děti u nás nejedou ani na tábor. To znamená, že tady něco nehraje. Ty děti musely mít nějaký doprovod, musely se s nějakými dospělými do toho Řecka dostat. Nejsou tam první den, to znamená, že se do uprchlického tábora dostaly už před šestým rokem věku. To nechápu. 

Během válečných let v Sovětském svazu zůstaly stovky tisíc dětí bez rodičů a byly umístěny v přijímacích střediscích. Celkem 308 tisíc těchto dětí bylo vzato do rodin. Chápu, že je to takové nekorektní srovnání… 

To ale byly děti ve své zemi… 

Ale mnoho z nich lze dnes považovat za cizince, pokud si ruská rodina vzala ukrajinské nebo běloruské dítě. Ani Rusové si neumí představit, proč Česká republika nemůže poskytnout alespoň dočasné útočiště pro 40 nebo 50 dětí. 

To, co jste říkala, je nesrovnatelné. Rusové, Ukrajinci a Bělorusové, to všechno je jeden kulturní okruh. To jsou lidé, kteří se chovají a mají zvyky stejné třídy. To jsou všechno lidé, kteří žijí stejným způsobem. Ale jestliže malé afghánské děti přijdou do českého uprchlického tábora, tak rozhodně ty potřeby, které děti s islámským vychováním mají, nemůžeme dost dobře naplnit. A jestliže skutečně chceme těm dětem pomoct, tak vytvořme kapacitu, to se dá velmi rychle, v Afghánistánu, Pákistánu a Sýrii, kde budou domácí lidé, kteří se o ně budou starat. Z hlediska těch dětí to bude mnohem lepší a bude to skutečná pomoc. Ale tady se jen dohadujeme, jestli jsme nebo nejsme ochotní vzít 40 dětí. Samozřejmě 40 dětí jako takových není žádný problém. Zařízení pro takové děti jsou v každém státě. Ta volná kapacita se tam najde. Ale problém je, že ty děti v budoucím životě budou mít zaděláno na problém. A to je věc, která by se měla vyřešit. Jestli máme pomoct těm zemím, odkud ty děti přišly, pak daleko významnější pomoc bude, když jim pomůžeme kapacitu pro ty děti vybudovat, což se dá udělat velmi rychle na místě jednotlivých států. Ať už je to Afghánistán, Pákistán nebo Sýrie. To je skutečná pomoc, není to jen nějaké stínování a ukazování dobré vůle. Ukazování dobré vůle je samozřejmě potřeba, ale to neřeší problém. Jestli máme řešit problém, zkusme skutečně těm Řekům říci: „Dobře, jsou to děti z Afghánistánu, udělejme dohodu s Afghánistánem, udělejme v příslušném místě tábor, jak se dohodneme s afghánskými úřady. Financujme ho, povedou ho Afghánci, a my tam budeme mít podmínku, že tam bude 40 dětí, které přišly z Řecka. 40 malých dětí původem z Afghánistánu, které logicky patří do Afghánistánu. 

Babišův návrh na vybudování sirotčince přímo v Sýrii podle jeho slov padl. Týdeník Respekt tento týden informoval, že se projekt se neuskuteční. „Syrská strana odmítla českou firmu, nabídli nám syrskou firmu, ta je několikrát dražší,“ řekl tehdy Babiš. Jste jeden z mála politiků, kterému se podařilo navštívit Sýrii. Jaké další okolnosti by podle vašeho názoru mohly negativně ovlivnit plán premiéra Babiše?  

Jak jsem viděl, syrský režim je schopen se postarat. A s vynaložením prostředků, které jsou výrazně nižší než v České republice, bychom tam takové zařízení mohli podporovat. Ale jde o to, aby to vedli Syřané, abychom na to my přispívali finančním způsobem. Ještě jednou zopakuji. V Sýrii je složení obyvatel výrazně jiné než u nás. Pochopitelně by potřeby těch dětí měly být úměrně tomu uspokojovány. To znamená, že to zařízení by mělo odpovídat té kultuře, odkud ty děti pocházejí. Většina Syřanů jsou sunnité, část jsou alavité, část jsou tam také nejrůznější křesťané a podobně. Ale většina budou zřejmě sunnité. To zařízení by mělo být tomu odpovídající. Protože jakmile děláme něco jiného, tak tady pak ty lidi vytrháváme z jejich kulturního kontextu.

A to, co jste říkala vy, ano, to byly děti, které se dostaly do stejné kultury. Dostaly se do rodin, které prakticky žijí stejným způsobem. Rozdíl mezi Rusy, Ukrajinci nebo Bělorusy není výrazný. Takže děti žily ve svém kulturním okruhu. Jsou to Evropané, mají prakticky stejné zvyky. A ty děti byly vychovávány vlastně tak, jak byly zvyklé odmalička.

Jestliže ty lidi (syrské sirotky) přesadíme do úplně jiného prostředí, tak ty problémy tady jsou. Jsou to problémy, které vidíme v bývalých koloniích Afriky nebo jiného světa, kde jsou lidé vychováváni v jiném okruhu, než ve kterém vyrostli. Pak se vrací do své země a mají určité problémy. Ty problémy jsou známé. Takže já si myslím, že nejde o vytvoření střediska a ukázání dobré vůle, ale tam jde o to, aby ta dobrá vůle nebyla jen na naší straně. Ale i na straně ostatních našich partnerů v rámci Evropské unie. Já si myslím, že ta dobrá vůle v rámci Sýrie je a že syrský režim, jak jsem to sám poznal, velmi rád přijme pomoc. Ale skutečnou pomoc, nikoliv vměšování do vnitřních záležitostí.

Souhlasíte s tvrzením, že kauza přijetí syrských sirotků se změnila v politické téma? Kalousek to vyčítá Hamáčkovi a Okamura předpovídá zánik českého národa, pokud Evropská unie přinutí Česko azylový zákon změnit atd. 

Ano, je to dnes ryze politické téma. Pokud bych bral čistě otázku vytvoření kapacity pro 40-50 malých dětí, pak se jedná o čistě technickou záležitost, která se dá řešit velmi rychle, protože je to banální záležitost. Ale dneska se z toho stalo politikaření a každý se na tom snaží přihřát svoji politickou polívčičku. 

Připomínáme si 30. výročí sametové revoluce, proto je na místě otázka, jak by podle Vašeho názoru problém přijetí sirotků vyřešil Václav Havel? 

Václav Havel byl zcela mimo v jakýchkoliv racionálních otázkách. On by to zřejmě předal svým pobočníkům. Ti by udělali speciální zařízení, popřípadě by v některém ze zařízení v České republice řekli, že toto je zařízení pro uprchlíky. A tím by to pro ně bylo vyřešeno. Oni by se vůbec nezabývali těmi otázkami, které jsou naprosto nejpodstatnější pro ty děti, když trošku vyrostou. Podle mě by ta diskuze prakticky nebyla. Udělali by velké titulky do novin: „Česká republika přijímá 40 malých dětí.“ Teprve potom by na někom jiném nechali, aby řešil ty podstatné otázky. To znamená, jakým způsobem těm dětem skutečně pomoct, jak s nimi zacházet, jakým způsobem je vychovávat a podobně. To už by přenechal někomu jinému, protože Václav Havel ani jeho pobočníci tyto otázky nebyli schopni řešit.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Téma:
Migrační krize v EU (101)

Více:

Jakou roli hrají v českém školství Sorosovy neziskovky? Režisér připravuje dokument o negativnech plošné inkluze
Ministerstvo zahraničí Česka chce předat migrantům 300 milionů Kč
Hamáček: Česko nepodpoří návrh na dobrovolné přebírání migrantů
Šéfka resortu vnitra: Slovensko se nepřipojí do systému rozmísťování migrantů
Štítky:
Jan Hamáček, Andrej Babiš mladší, Václav Havel, pomoc, děti, azyl, migrační krize, přijímání uprchlíků, uprchlíci
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář