03:20 13. prosince 2019
český spisovatel Milan Kundera

„Román“ Milana Kundery a Niny Šulginy

© AFP 2019 /
Názory
Získat krátkou URL
0 162
Sledujte nás na

Milan Kundera znovu získal české občanství. Určitě by se za něj radovala obyvatelka Moskvy Nina Šulgina, jeho jediná a milovaná (nyní již, bohužel, zesnulá) překladatelka do ruštiny, a to jak z češtiny, tak i z francouzštiny! I díky ní totiž vydavatelé a prodejci knih tvrdí, že je Kundera tím nejžádanějším českým spisovatelem mezi ruskými čtenáři.

Od 90. let byly jeho romány opakovaně dotištěny, a to v dobré tiráži. Zdá se, že Čech, který se již před delší dobou usadil v Paříži, o tomto fenoménu své popularity v Rusku dobře ví. Do Moskvy však navzdory mnohým pozváním nikdy nepřijel. Ostatně, tento devadesátiletý mistr někam vyjíždí jen málokdy. Je to ale jeho volba. Stejně jako výběr překladatele do ruštiny, který učinil jen jednou a provždy. A je zde jeden paradox. V Rusku je totiž sbírka děl tohoto českého klasika mnohem početnější než v jeho vlasti.

A jak se tedy ruský čtenář s tímto českým spisovatelem seznámil? Přinášíme vám paměti Niny Šulginy, která se před pár lety v rozhovoru s reportérem Sputniku rozpovídala o tom, jak začal její literární románek s Milanem Kunderou.

„Moje seznámení s Milanem Kunderou proběhlo již dávno, v roce 1987, když jsem přijela do Holandska. Tam celá ruskojazyčná diaspora četla jeho román s názvem Nesnesitelná lehkost bytí, který právě vyšel v holandštině a v anglickém překladu. Já jsem pochopitelně dala přednost českému originálu. A... byla jsem šokována. Tuhle knihu jsem si zamilovala. Četla jsem Nesnesitelnou lehkost bytí a plakala jsem. Vy se zeptáte proč. No, protože jsou tam skvěle popsány události srpna 1968. Všechno, co se v Československu odehrálo, bylo moje osobní drama. A tak jsem se rozhodla, že tato kniha bude mým posledním překladem, a musím ji přeložit, ať se děje co se děje. Vrátila jsem se do Moskvy a nabídla tento román časopisu Zahraniční literatura. Šéfredaktor časopisu si v Kanadě objednal vydání v angličtině, přečetl si jej a řekl, že jsem se zbláznila. „Jak můžeme tuto knihu vydat, vždyť je v ní okupace Československa...“ A na oplátku mi nabídl, ať přeložím Žert. Deník kontaktoval Kunderu a požádal překladatele, aby mu napsal. Poslala jsem mu dopis a on jako zázrakem souhlasil s mou kandidaturou. A dokonce mi dovolil přeložit jeho Nesnesitelnou lehkost bytí. Ale, protože se spálil u anglického překladu, který k nepoznání změnil jeho skromný metaforický styl, moji práci zkoumal... čtyři měsíce. Pak ale došlo k nadšené reakci a výhradnímu právu na všechny další překlady.“

Této překladatelce se nakonec podařilo do ruštiny přeložit celkem sedm románů Milana Kundery, za což získala české vládní ocenění. Medaili Artis bojiemie amicis jí předal ministr kultury České republiky na Veletrhu intelektuální literatury faktu v Moskvě. A jak Šulgina vysvětlila tajemství neuvěřitelné popularity tvorby Milana Kundery mezi Rusy?

„Dlouho jsem přemýšlela o tom, proč u nás jeho nová vydání vychází v milionových edicích a proč se čtenářský zájem v průběhu let nezmenšuje. A myslím, že důvodů je hned několik. S ruskou klasickou literaturou má společné „mytologické pole“. Hned to vysvětlím. Velmi často používá obrazy blízké ruské klasice. V románu Nesnesitelná lehkost bytí je obraz Anny Kareninové, mytologickou roli zde hraje pes jménem Karenin. A jeho Jakub ve Valčíku na rozloučenou je jasnou paralelou s Raskolnikovem Dostojevského. A Jaromil z románu Život je jinde paradoxně odráží osud ruského génia Lermontova, tolik milovaného Kunderou. Není to však v parafrázi ruské klasiky, ale v té nejúžasnější próze, v níž se východoevropská tradice pronikání do lidského vědomí prolíná s intelektualismem západní romantiky. U Kundery je zpravidla snadný, zábavný milostný příběh a tady jsou filozofické úvahy o životě, mystifikace, zobrazení dualismu duše a těla jakožto dvou pólů lidského bytí. Přitom ale to tragické často sousedí s tím komickým. Za zmínku stojí už jen název jednoho jeho příběhu Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým,“ uvedla tehdy překladatelka.

Ale i tento zkušený mystifikátor se sám stal obětí mystifikace. Moskva doslova hučela, když se na internetu objevily zprávy o tom, že byl Kundera v roce 1950 údajně informátorem. Je možné něco takového spojovat s obrazem člověka, vyloučeného z KSČ za antistranickou činnost, který otevřeně vystupoval proti „porážce“ Pražského jara a který byl „vyhnán“ z povolání, přičemž jeho knihy byly vyházeny z knihoven tehdejšího Československa? Mnozí byli tenkrát pobouřeni. Na jeho obranu s protestním dopisem vystoupili slavní literáti, například Gabriel García Márquez, Philip Roth a Orhan Pamuk.

Nicméně, seznamování se Rusů s prací tohoto českého spisovatele pokračuje až dodnes. Není to tak dávno, co byla v ruském osvětovém internetovém projektu Ruský jazyk pro všechny zveřejněna esej věnovaná Kunderovi k 90. narozeninám, který je od roku 1981 občanem Francie, který nyní získal i rodné, české občanství, které mu bylo kdysi nezákonně odebráno.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Srbský Kundera, nevděčný Havel, a Zeman jako pokračovatel tradice. Jak se rozvíjejí vztahy mezi Prahou a Bělehradem?
Disidenti ho nenáviděli: Kunderova manželka Věra promluvila o emigraci
Dlouhých 40 let. Spisovatel Kundera má opět české občanství
Štítky:
občanství, překlad, Francie, Česká republika, Československo, spisovatel, Milan Kundera
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář