03:43 21. ledna 2020
Názory
Získat krátkou URL
5901
Sledujte nás na

Jadernou válku si dnes představujeme nejčastěji jako dost rychlou výměnu raket, které zničí města a odsoudí většinu lidstva k okamžité smrti. Přeživší upadnou do doby barbarské. Proto zní samotný výraz „tank pro případ jaderné války“ absurdně, jako pokus Indiany Jonese zachránit se před jaderným výbuchem v ledničce.

Nebylo to tak ale vždy. Magazín The National Interest uveřejnil v těchto dnech příspěvek o pokusu SSSR vyvinout takový tank a vysvětlil, že to nebyl moc vydařený nápad. Pokusíme se to rozebrat.

Po druhé světové válce jsme zvažovali další

S příchodem jaderných zbraní se značně změnily názory na roli a místo konvenčních vojsk v příštím konfliktu. V polovině padesátých let byly hlavním jaderným prostředkem obyčejné atomové pumy. Práce na raketách vybavených jadernými bojovými hlavicemi teprve začínala. A proto se názory na potenciální konflikt s použitím jaderných bomb jen málo lišily od zkušeností z dob druhé světové války v oblasti nasazení armád a námořnictva předních jaderných mocností a vojenských paktů. Tyto zkušenosti předpokládaly masivní nasazení pozemních sil se zapojením masové motorizované pěchoty a tanků za podpory frontového letectva a dělostřelectva. Vojenská cvičení s jadernými výbuchy z této doby potvrdila možnost bitevních akcí v oblasti, která byla kontaminovaná po jaderných explozích. Samozřejmě za podmínky ochrany vojáků a techniky.

„Stalin“ proti NATO

Obecně se předpokládalo, že v případě vypuknutí „velké války“ v Evropě vytvoří právě tankové armády SSSR hlavní útočnou sílu, která se nedá zastavit, a to ani sérií jaderných výbuchů. Mobilní tankové jednotky, chráněné před působením radiace, za podpory útočného a stíhacího letectva měly prolomit obranu zemí NATO a za několik dní urazit cestu do Lamanšského průlivu.

Navíc na návrh slavného sovětského vojevůdce Georgije Žukova bylo na začátku padesátých let zahájeno formování tankových divizí, které byly v té době vyzbrojeny nejpokročilejšími těžkými tanky typu IS (počáteční písmena jména Josif Stalin v azbuce, pozn. red.). Rozmístění těžkých tankových divizí se konalo na bojové línii s NATO: ve skupině sovětských vojsk v Německu. Právě ty měly prolomit a zničit přední obranu na území Spolkové republiky Německa a po sérii jaderných útoků uvolnit cestu pro desítky konvenčních tankových a vševojskových divizí.

Klimatizace ochrání před radioaktivním prachem

K účasti v jaderné tankové válce se tanky měly stát nejen prostě dokonalejšími. Měly získat dodatečné protijaderné kapacity, tedy speciální ochranu, která by umožnila nejen snížit působení pronikavé radiace jaderného výbuchu na posádku, ale také umožnila provoz techniky v zamořeném terénu. Tanky také potřebovaly silnější pancíř se speciálním potahem, klimatizaci, která by bránila průniku radioaktivního prachu dovnitř. Měly být rovněž hermetické.

V polovině padesátých let zformulovala Hlavní tanková správa ministerstva obrany SSSR základní požadavky na těžký útočný tank, který měl být vyvinut s ohledem na nasazení v situaci použití jaderných zbraní. Nový tank měl mít hmotnost 50 – 60 tun a kanón ráže 130 mm, nejsilnější na tu dobu, který by dokázal střílet za jízdy.

Předpokládali, že nový těžký tank, který zvítězil ve výběrovém řízení, nahradí v příslušných divizích několik modelů tanků IS.

Mezi sebou soupeřily dvě konstrukční kanceláře. Všechny modely tanků byly založeny na prototypech dříve vyrobených strojů. Všechny kromě „objektu 279“. V roce 1957 byla zahájena práce na tomto, jak by řekli dnes, inovačním projektu.

Objekt 279 – dobrý, ale drahý

Konstrukce objektu 279 byla skutečně revoluční. Trup tanku měl velice neobvyklý tvar čočky, litou konstrukci a pancíř o tloušťce až 200 mm. Mělo se za to, že toto spojení zajistí neporazitelnost tanku v přední a boční projekci před všemi moderními protitankovými a tankovými kanóny. Litá polosférická věž měla pancíř až 300 mm. Ve věži byl umístěn silný závitový kanón M-65 s maximální rychlostí palby 1000 metrů za sekundu spojený s kulometem ráže 14,5 mm. Stejný kanón dostali všichni konkurenti objektu 279, protože se mělo za to, že právě touto zbraní má být vyzbrojen perspektivní sovětský těžký tank.

Těžký tank měl čtyřčlennou posádku: velitel, řidič, střelec a nabíječ. Rychlost palby činila 5 – 7 výstřelů za minutu. Tank byl vybaven na tu dobu nejmodernějším zařízením s nočním infračerveným zaměřovačem a poloautomatickým palebným systémem.

Tank měl unikátní čtyřpásový podvozek, který byl vyvinut v SSSR. Stroj s tímto podvozkem měl nepřekonatelnou pojízdnost, avšak kvůli tomu byl stroj příliš drahý a složitý pro obsluhu. Měl rovněž menší schopnost manévrování v soudržné zemině.

Takový těžký stroj potřeboval výkonný motor. Diesel o kapacitě 1000 koní měl zajistit rychlost na silnici až 50 – 55 km za hodinu, což bylo v souladu s požadavky ministerstva obrany.

Inovace zklamala

V roce 1959 se konaly zkoušky nového tanku, které na jednu stranu ukázaly, že má dobré vlastnosti, ale na druhou stranu byly objeveny dost závažné problémy. Tank byl za prvé drahý a složitý. Za druhé bylo jasné, že obsluha a oprava takového tanku ve vojenské jednotce bude velmi obtížná, protože výměna vnitřních pásů na poli byla velmi komplikovaná. Za třetí šlo, jak bylo již zmíněno, o problémy s manévrováním. Za čtvrté se objevily protitankové rakety, což znamenalo, že stoprocentní ochrana takového velkého cíle nemůže být zajištěna.

Chruščov měl rád rakety

Na rozhraní padesátých a šedesátých let došlo navíc za generálního tajemníka Nikity Chruščova ke změně koncepce potenciální války: za hlavní zbraň se teď považovaly rakety.

Úspěchy ve vývoji mobilních taktických raket typu 9K72 Elbrus (známé ve světě jako SCUD) a vyzbrojení jimi tankových armád znamenalo, že těžké tanky nejsou jako nástroj průlomu potřebné. Dále vznikl nápad „ hlavního tanku“, jediného pásového stroje, který by byl základní pro tankové jednotky tehdejší sovětské armády. Tato koncepce nebyla v SSSR ztělesněna, avšak sehrála úlohu ve zrušení vývoje těžkých tanků.

Stroj pro hru World of tanks

Sovětský megatank objekt 279 obsahoval několik originálních technických myšlenek, které nebyly bohužel efektivní z hlediska praktického použití. Právě proto ho bylo možné použít pouze ve hře World of tanks.

Budoucí perspektivní tanky nepřevzaly nic z hlavních řešení objektu 279. Šly ale dál: kompozitní pancíř místo litého, plynové turbínové motory místo dieselových, kanóny s hladkým vývrtem hlavně místo drážkových. Zkušenosti z vývoje „tanku pro jadernou válku“ přispěly samozřejmě k rozvoji technologií a vědy o materiálu a výrobě složitých mechanických uzlů. Tohle je ale asi všechno.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Video: Americký tank proti těm sovětským – kdo zvítězí? Slovinci uspořádali historický závod
Třetí generace pro tank Armata: Jak je testován unikátní komplex Sokol-V
Fotografie, která překvapí: U ozbrojenců v Sýrii se objevily německé tanky Leopard 2A4
Štítky:
tank, válka, SSSR
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář