10:29 09. dubna 2020
Názory
Získat krátkou URL
11272
Sledujte nás na

U příležitosti narozenin maršála SSSR Ivana Stěpanoviče Koněva přiletěla do Prahy jeho vnučka paní Jelena Koněvová. V den položení květin u sochy dědečka se pak konala prezentace filmu Ivan v Evropě v prostorách kinosálu Velvyslanectví Ruské federace v Praze. Přinášíme vám několik postřehů včetně interview s právníkem JUDr. Čestmírem Kubátem.

„Děda nepřijel do Berlína s cihlami, aby tam stavěl zeď.“

(Jelena Koněvová, vnučka maršála SSSR Ivana S. Koněva)

„Velvyslanec Ruska: Aby nedošlo k reinkarnaci nacismu, je třeba bránit historickou pravdu.“

(Alexandr Zmejevskij, velvyslanec RF v ČR)

„Zatímco Američané vybombardovali Drážďany, Koněv zachránil Drážďanskou galerii.“

(Michail Jurjevič Mjagkov, vědecký ředitel Ruské vojensko-historické společnosti)

V kinosále ambasády Ruské federace v Praze proběhlo promítání filmu Ivan v Evropě. Předtím zazněly projevy několika osobností. V přilehlých prostorách se také prezentovala fotodokumentační výstava „1939 – začátek druhé světové války“. Mezi VIP hosty byli místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Vojtěch Filip, přítomni byli velvyslanci Arménie, Běloruska, Kazachstánu. Z Moskvy na akci přiletěla paní Jelena Girevna Koněvová, která je vnučkou Ivana Stěpanoviče Koněva, Michail Jurjevič Mjagkov, vědecký ředitel Ruské vojensko-historické společnosti, dále pak autorka dokumentárního filmu Ivan v Evropě paní Galina Alexandrovna Grigorjeva.

S úvodním slovem vystoupil velvyslanec Ruska v ČR Jeho Excelence Alexandr Vladimirovič Zmejevskij, načež slovo dostali již zmínění hosté z Moskvy. Velvyslanec Zmejevskij podotkl, že promítání filmu má vztah k výročí narození maršála SSSR Ivana Stěpanoviče Koněva. Zmejevskij vyjádřil nesouhlas s „rozšiřováním velké nepravdy, která snižuje roli SSSR i maršála Koněva v osvobození Evropy ve druhé světové válce“. Jeho Excelence s politováním konstatovala, že k nepravdivému pohledu na historii dochází i v ČR, ačkoli řada občanů ČR je proti demontáži a přemístění památníku maršála-osvoboditele. Zmejevskij také odsoudil velebení vlasovců, nacistických přisluhovačů… Je třeba bránit reinkarnaci nacismu tím, že se bude především mládež informovat o historii. Jeho Excelence vyzvala posuzovat historické události v dobovém kontextu oněch surových válečných let.

Dokumentární film – Ivan v Evropě

Ve filmu Ivan v Evropě se hovoří o tom, že maršála Koněva a sovětské vojáky vítali Pražané s šeříky jako osvoboditele. Dobové záběry potvrzují, že šlo o masovou záležitost (tehdejší Pražané by jistě odsoudili současného starostu Řeporyjí za jeho dryáčnickou rétoriku, pozn. red). Film hovoří o tom, že maršál Koněv nepreferoval vést boj uvnitř města. Proto se zachoval Krakov, jehož maršál SSSR osvobozoval, daleko citlivěji ve srovnání s tím, jak například USA „osvobozovaly“ Drážďany… Divák se dozvídá, kterak Koněvovi vojáci uchránili Drážďanskou galerii i s jejím titulním obrazem – Sixtinskou madonou – před zničením. Mělo by se mít na paměti, že Sovětský svaz, z iniciativy maršála Koněva, věnoval Rakušanům peníze na obnovu Vídeňské opery, již Američané vybombardovali. V neposlední řadě se připomíná, že Osvětim, továrnu na smrt, rovněž osvobodilo vojsko maršála Koněva.

Co řekla Koněvová

Jelena Koněvová: Vážení velvyslanci, dámy a pánové a drazí přátelé. Velký dík naší ambasádě a Alexandru Vladimiroviči, že jste nás dnes sem pozvali do tohoto překrásného města, abychom si tu připomněli narozeniny mého dědečka.

Přicestovala jsem však s velmi smutnou náladou…Památník, který léta stojí na náměstí Interbrigády, vidím stát na tomto místě zřejmě naposled v životě. Kam bude přenesen, nevím. Je mi z toho smutno. Dnes jsem dědečkovi položila kytičky. Má teta mě poprosila, abych na kytici přivázala černé stuhy – jsou od ní a od nás, třech vnuček. Velké díky těm, kdo se snaží bránit památník.

Také jsem si znovu přečetla obsah dodatkových tabulek; původně se tvrdilo, že se na památník umístí vysvětlující informace a na sochu se sahat nebude. Tedy, co se vyčítá mému dědečkovi? 68. rok či povstání v Maďarsku v padesátém šestém…

Jde-li o Maďarsko, tam přece nešlo o nějakou studentskou revoltu či jakkoli milou revoluci. Šlo o nedobyté fašisty, kteří se pokoušeli otočit kolem dějin nazpátek. Jsem hluboce přesvědčena o tom, že děda zachránil Maďary od občanské války.

Na dodatkových tabulkách na památníku se maršálovi předhazuje 61. rok, tedy stavba tzv. berlínské zdi. Dědeček tam nepřijel s cihlami a nestavěl tu zeď. Děda byl do Berlína převelen, aby tam vytvořil protiváhu americkým tankům generála Clarka. Poněvadž se Clarke s Koněvem znali, tanky z obou stran ustoupily. Jinak by se strhla 3. světová válka.

A jde-li o rok 1968, dědečkovi bylo tehdy již 70 let. Přijel sem, aby se potkal s přáteli, s nimiž ve čtyřicátém pátém Prahu osvobozoval. O nějaké špionáži v tomto čase nemohla být žádná řeč. Navíc bylo ČSSR v socialistickém bloku. Sovětskému velení bylo o ČSSR proto vše dokonale známo. Věřím, že historie a čas ukáží a pravda znovu zvítězí. Děkuji všem, kteří se zasazují o tom, aby památník zůstal tam, kde je.

„Prožíváme úpadek doby“

Na závěr přinášíme rozhovor s JUDr. Čestmírem Kubátem na výše uvedené téma

Nakolik jde primárně o pomník maršála Koněva, resp. o jeho sochu? Mohlo by se jednat o záminku? Jsou snad ve hře nějaké částečně skryté zájmy? Kdo za tím stojí a co může chtít?

Stále ještě žijeme v době studené války, která neskončila pádem Sovětského svazu. Gorbačov se nechal oklamat. Útoky na Rusko, nástupce SSSR, pokračují dál. Studená válka skončí až i Spojené státy coby nástroj západního finančního kapitálu uznají, že už nejsou jedinou supervelmocí a změní se ze světového gangstera na stát podporující vzájemně výhodnou mezinárodní spolupráci.

Objevil se pojem hybridní válka. Těm, kteří v ní velí, jde o to, aby rozložili národní státy zevnitř, aby ty nebyly schopny odolat vnějšímu tlaku a staly se snadnou kořistí. Jsem přesvědčen, že díky Spojeným státům je dnes značná část světa v troskách. Vždyť se také objevil dříve neznámý pojem – „zhroucený stát“… V ideologické rovině jde o historickou paměť lidstva a jednotlivých národů. Pokud paměť selže, dříve suverénní státy se stanou bezbrannými.

Socha maršála Ivana Stěpanoviče Koněva v Praze symbolizuje naše osvobození v boji proti hitlerovským armádám včetně vlasovců. Rozhodující úlohu přitom sehrála sovětská armáda a maršál Koněv velel vojskům, která vyhnala zbytky německé armády z naší vlasti. Podíl Američanů na našem osvobození odpovídal podílu velikosti našeho území za demarkační linií s tím, že se k nim Němci utíkali schovat před sověty. Není bez zajímavosti, že koncem války nechal britský ministerský předseda Churchill vypracovat plány na obrácení armád spojenců a zbytků německých vojsk proti Sovětskému svazu. Na to všechno se má zapomenout.

Proč mlčí intelektuálové, obec akademická? Mají strach? Bojí se o svá pracovní místa?

V podstatě ano. Nelze ovšem zapomínat, že na univerzity už na místa pedagogů nastoupila nová popřevratová generace, která je v tomto směru již dávno indoktrinována. Stále ještě žije ve virtuálním uměle živeném boji s „komunizmem“ a nemá vlastní historickou paměť. Obecně jsou společenské vědy vyučovány na vysokých školách jako úpadkové disciplíny, které nejsou schopny postihnout vývoj společnosti, natož aby ukazovaly cestu. Když se na naší nejslavnější univerzitě může jako něco přínosného zkoumat „gender“ Ferdy mravence a politologie se učí nikoli jako věda o politice, ale o politikaření, tak co můžete od studenta či absolventa očekávat.

Je zvláštní, že během 30 let od revoluce nikoho nenapadalo hýbat s Koněvem, resp. nenapadalo tak, aby se to dostalo na pořad dne. Stojíme na prahu nějakých nevídaných změn?

Revoluce je pro vývoj společnosti podstatná, pokroková a kvalitativní změna. K tomu u nás před 30 lety nedošlo. Staly jsme se vazalským státem, (neo)kolonií, a ve značné míře jsme přišli o základní lidské právo na rozvoj. Bohužel tento proces pokračuje a získal i tuto odpornou podobu. Žijeme ve světové hybridní válce, která je studená jenom mezi velmocemi, ale tam, kde agresorovi nehrozí jaderná odplata, probleskuje válka horká.

Stojíme na prahu nevídaných změn, protože Spojené státy vyčerpaly možnosti dalšího růstu. Pád Sovětského svazu a dočasné vysátí jeho zdrojů a kolonizace tzv. východní Evropy na 30 let oddálily západní krizi, která byla na obzoru poté, co USA ztratily svůj náskok vzniklý ekonomickým vítězstvím ve druhé světové válce. Oba tyto zisky už se rozplývají a nestačí na udržení dosavadního amerického parazitického způsobu života. Zároveň jsou tu dvě supervelmoci, zotavené Rusko a nově i Čína. Po 2. světové válce vzniklý světový (neo)koloniální systém spojených států včetně Evropské unie a NATO se rozpadá.

Zatím se zdá, že reakce Rusů ohledně incidentu se sochou maršála Koněva či pomníku vlasovcům v Řeporyjích je stále spíše vlažná. Žádná silnější odsouzení nezazněla, resp. taková, která by byla dostatečně varovným signálem pro vystrkující růžky neonacismu v Evropě. Jak si to vysvětlujete?

Když jsem kdysi sbíral podpisy proti odstranění pomníku tanku č. 23 z tehdejšího náměstí Sovětských tankistů v Praze na Smíchově, podporu na sovětském velvyslanectví jsem nenašel. Dnes je situace jiná. Ruská hvězda stoupá a Západ je v historickém úpadku. Rusko má dnes na rozdíl od Západu jednotné strategické myšlení. Zejména v zahraniční politice své jednání promýšlí na několik kroků dopředu. Ale třeba se vzchopíme sami.

Starosta městské části Řeporyje je možná jenom klaun, viz jeho vystoupení na ruské televizi v pořadu „60 minut“. Nicméně místním nevadí, že jim tam na radnici sedí patrně šašek. O čem to vypovídá?

O nevzdělanosti a úpadku doby. Oni si ani neuvědomují, že všichni, kdo pro taková rozhodnutí v radě a plénu hlasují, se pohybují za hranou i trestního zákona.

Pokud bude Koněv přemístěn, bude ještě cesty zpět?

Byla by to národní ostuda, ale nejsem jasnovidec.

Byl jste na aktu kladení věnců u památníku, jehož se účastnila i vnučka maršála. Jak to všechno na vás působilo? Vzpomene si ještě někdo na generaci lidí, která tuto sochu zhotovila. Co tak asi cítila? Proč to udělala, jaké byly motivy těchto lidí?

Bylo to dojemné. Nepochybně přijela uctít nejen památku svého slavného předka v den výročí jeho narození. Pro Rusy jsou taková pietní místa svatá. Druhou světovou válku chápou jako Velkou vlasteneckou válku právem. Bylo vidět, že vnučka velkého maršála chápe i širší význam své návštěvy v Praze.

Jak podle vás dopadne dohoda o přátelství mezi RF a ČR? Zbude z ní jen cár papíru? Jaké to bude mít následky?

Samotná dohoda zůstane, ale vzájemné vztahy to může poškodit. Záleží zejména na tom, jak se Česká republika s takovým chováním svých občanů nakonec vyrovná. Hlupáky, nevzdělance devianty či zrádce najdete všude.

Domníváte se, že uvidíme památník vlasovcům v Praze, kde budou sochy mužů v nacistických uniformách?

Doufám, že ne.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Koněv je vraždící zrůda a hanba Rudé armády, v Řeporyjích není Putin vítán, vzkázal Novotný ruské ambasádě
Natalja Koněvová: Pomník vlasovcům v Praze? Ano, ale jen na hrobu každého zesnulého
Žádný problém s Koněvem, žádná úcta vůči vlasovcům. Prostě politický kalkul. Volný rázně zhodnotil návrh Novotného
Výročí narození Koněva. Vnučka sovětského maršála uctila v Praze jeho památku
Štítky:
Druhá světová válka, dějiny, Jelena Koněvová, Ivan Koněv
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář