19:37 06. června 2020
Názory
Získat krátkou URL
Parlamentní volby na Slovensku 2020 (120)
4514
Sledujte nás na

Vánoce již máme za sebou a zbývá jen několik dnů před Novým rokem. Je na čase vzpomenout si, co se letos dělo, abychom zjistili, co se nám povedlo a co ne, z čeho bychom si měli vzít ponaučení. Jaký byl tento rok pro Slovensko?

Prezidentské volby

Asi nejočekávanější politickou událostí roku 2019 byly prezidentské volby. Jednou z charakteristik těchto voleb byla skutečnost, že úřadující prezident Andrej Kiska se rozhodl svůj mandát neobhajovat. Tato skutečnost postavila opozici před dilema, kdo bude jejím top kandidátem, jelikož se zdálo, že aktivní opoziční politici nedisponovali osobností, která by byla schopna porazit kandidáta vládní strany Směr. Dlouho se totiž uvažovalo, že se jím stane ministr zahraničních věcí Miroslav Lajčák. Ten nakonec nekandidoval a Směr měl velký problém na poslední chvíli najít kandidáta s šancí na úspěch. Nakonec se jím stal místopředseda Evropské komise a komisař pro energetiku Maroš Šefčovič.

Ze strany opozice odstartoval velkolepou volební kampaň bývalý spoluzakladatel strany Svoboda a Solidarita (SaS), vědec Robert Mistrík. Velmi brzy se však ukázalo, že i přes enormní prostředky, které dal do kampaně, i přes prvotní náskok v „horké“ části kampaně, tedy v době různých debat prezidentských kandidátů, začal svůj náskok rychle ztrácet. Robert Mistrík v debatách působil škrobeně, neautenticky a uměle, nebyl schopný vyvolat pozitivní emoce, a proto postupně ztrácel preference.

Naopak z původní outsiderky kampaně místopředsedkyně nové mimoparlamentní strany Progresivní Slovensko (PS) Zuzany Čaputové se po prvních debatách stala favoritka voleb. Mistrík, který si uvědomoval ztrátu preferencí, se nakonec své kandidatury vzdal ve prospěch Čaputové.

Jak se brzy ukázalo, byla tato strategie úspěšná. V prvním kole tvořila volební účast přibližně 48 % a do druhého kola z prvního místa postoupila Čaputová a z druhého místa Šefčovič. Druhé kolo mělo jen 40% volební účast a zvítězila v něm Čaputová nad Šefčovičem v poměru 58 % ku 41 %.

Prezidentské volby ukázaly, že Směr, respektive jeho kandidáti, sice umí v takových volbách zmobilizovat něco přes 40 % voličů, ale už je nedokážou vyhrát. Zároveň si Směr uvědomoval tu skutečnost, že jeho lídr Robert Fico velmi polarizuje společnost, a podpořil v prezidentských volbách nestranického kandidáta, no už i samotná podpora této strany se pro prezidentského kandidáta ukázala jako handicap.

Volby do Evropského parlamentu

Další značně očekávanou politickou událostí roku byly volby do Evropského parlamentu. Vítěznou stranou se ziskem asi 20 % a čtyř mandátů byla koalice Progresivní Slovensko a Spolu (PS/Spolu). Při interpretaci tohoto částečně překvapivého výsledku – obě koaliční strany byly dosud mimoparlamentní – je jednoznačná shoda na tom, že tato koalice těžila z popularity nově zvolené prezidentky Zuzany Čaputové a takzvaně se svezla na vlně její popularity. Jako paradoxní se však jeví ta skutečnost, že dva členové Progresivního Slovenska vstoupili do liberální frakce ALDI a dva, původem ze strany Spolu, do frakce evropských konzervativců.

Na druhém místě se trochu neočekávaně se ziskem něco přes 15 % hlasů a třemi mandáty umístila vládní strana Směr. Tento výsledek byl na spodní hranici jejich očekávání, ale prudký pád preferencí této strany se nepotvrdil.

Trochu překvapivě se na třetím místě ve volbách do Evropského parlamentu umístili Kotlebovci – Lidová strana Naše Slovensko. Získala dva poslance a potvrdila vzestupný trend této strany.

Čtvrté místo obsadilo mimoparlamentní Křesťanskodemokratické hnutí (KDH), které získalo něco přes osm procent, paradoxně však kvůli velmi nelogickému volebnímu zákonu bude mít do brexitu je jednoho europoslance.

Naopak, strana SaS, která získala méně hlasů než KDH, bude mít hned dva poslance. KDH samozřejmě podalo protest volební komisi, podalo i podání na Ústavní soud Slovenské republiky, zákon však, i když není logický, platí a bude si asi vyžadovat novelu.

Poslední stranou, která překročila potřebnou petiprocentní hranici pro vstup do Evropského parlamentu, bylo hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OĽANO), které dostalo jen 5,3 % hlasů.

Naopak při volbách do Evropského parlamentu propadly tři parlamentní strany: Slovenská národní strana (SNS) se 4,1 %, Jsme rodina – Boris Kollár s přibližně 3 % a také Most-Híd, který jen těsně překročil tříprocentní hranici.

Těsně před bránami Evropského parlamentu skončila Strana maďarské komunity (SMK) se ziskem 4,9 %, přičemž v minulém volebním období svého evropského poslance měla.

Tyto volby potvrdily několik trendů. Směr je v sestupné fázi, jeho pokles je však pozvolný a je třeba s ním počítat do budoucnosti jako s relevantním politickým hráčem.

Naopak zisk koalice PS/Spolu je z hlediska dnešních preferencí značně nadhodnocený. Překvapivému úspěchu této strany jednoznačně pomohl čerstvý triumf původní místopředsedkyně PS Zuzany Čaputové.

Zisk strany Kotlebovci – LS Naše Slovensko potvrdil, že je ve fázi růstu, že se etablovala jako integrální součást systému a to i přes nebo díky mediální karanténě dále pomalu, ale jistě stoupá.

Co se týče KDH, ukázalo se, že dokázalo konsolidovat svou voličskou základnu, přičemž jeho zisk je nadhodnocený právě díky velmi nízké volební účasti (něco přes 23 % v porovnání s 60 % ve volbách do národního parlamentu), která preferuje strany se silným voličským jádrem.

Strana SaS ukázala, že disponuje stabilní voličskou podporou, v tu chvíli však byla výrazně konsolidovanější než dnes, když jí z klubu odešlo devět z jedenadvaceti poslanců.

Naopak výsledek OĽANO byl posledním varováním pro lídra strany Igora Matoviče. Pokud nezmění svou politiku, tak stranu fatálně ohrožuje.

No a pro strany SNS, Most-Híd či Jsme rodina – Boris Kollár znamenaly výsledky voleb velmi zásadní varování indikující možný propad i v následujících parlamentních volbách.

Kauza Threema a její dopad na slovenskou politiku

Top politickou událostí konce léta a začátku podzimu bylo zveřejnění komunikace mezi obviněným Mariánem Kočnerem a tehdejší náměstkyní ministra spravedlnosti Monikou Jankovskou. Opozice a jí nakloněná média začaly účelově a selektivně zveřejňovat kompromitující esemesky kontroverzního podnikatele Mariána Kočnera s několika vlivnými osobami, přičemž se tyto esemesky nacházejí ve vyšetřovacím spise Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. I když zveřejnění takových informací není zákonné, šéfredaktor Denníku N Matúš Kostolný to odůvodnil veřejným zájmem.

Tyto úniky z vyšetřovacího spisu měly za následek odvolávání premiéra, který otálel s odvoláním Jankovské, brzy se však ukázalo, že její pozice na ministerstvu spravedlnosti je neudržitelná a nakonec rezignovala sama. Zároveň se vzdala poslaneckého mandátu a pokusila se o uplatnění ve funkci soudkyně. Po zveřejnění obsahu množství kompromitujících esemesek to však už nebylo možné. Soudní rada jí pozastavila činnost soudkyně spolu s několika dalšími soudci a soudkyněmi. Tato kauza vedla i ke změně legislativy, která zvýšila kompetence samosprávných soudcovských orgánů, aby se mohli snadněji a rychleji vypořádávat se s takovými kauzami.

Publikace audionahrávky Gorily a videozáznamu z kanceláře generálního prokurátora Dobroslava Trnky

Přepis kauzy Gorila o Vánocích 2011 měl za následek totální marginalizaci do té doby nejsilnější pravicové strany – SDKU (Slovenská demokratická a křesťanská unie – Demokratická strana). V rámci domovních prohlídek se v trezoru Mariána Kočnera našlo USBčko s touto nahrávkou, což vedlo k zahájení diskuze o stavu korupce na Slovensku.

I když je kauza Gorila jednoznačně kauzou druhé Dzurindovy vlády, pokusila se opozice dát černého Petra do rukou předsedy Směru Roberta Fica. Součástí této kampaně byl pokus lídra OĽANO Igora Matoviče o narušení tiskovky Směru. I přesto, že 95 % obsahu nahrávky je o korupci druhé Dzurindovy vlády, postupně tyto pokusy ukončily, hlavně však poté, co byla zveřejněna videonahrávka tehdejšího generálního prokurátora Dobroslava Trnky a Mariána Kočnera. Absurdita nahrávky je především v tom, že kriminálně závadná osoba Marián Kočner vulgárně nadává šéfovi prokuratury, který tam působí v zcela submisivním postavení.

Obsah první nahrávky se týká pokusu o vydírání šéfa Penty právě touto inkriminovanou nahrávkou, o což se pokusili Trnkovi známí. Druhá videonahrávka z pracovny generálního prokurátora, na níž se si povídá s tehdejším ministrem financí Jánem Počiatkem, se týká dvou kauz. Kauzy Lemikon, totiž kyperské schránky, která se soudila se státní společností Tipos o značné finanční prostředky. Úlohou Dobroslava Trnky bylo zastat se postupu ministerstva financí jako akcionáře Tiposu a dokázat veřejnosti, že ministerstvo pro ochranu veřejných zájmů udělalo vše možné.

Druhá část rozhovoru se okrajově dotýká kauzy Interblue Group, v níž podle vyjádření ministra financí byl stát okraden o dvě miliardy slovenský korun, respektive o 70 milionů eur. Za touto kauzou stál tehdejší předseda SNS Ján Slota, který se podle Jána Počiatka „nepodělil“. Na celé nahrávce je absurdní především ta skutečnost, že šéf prokuratury žoviálně diskutuje s ministrem financí o kriminálních kauzách ve výšce miliard korun.

Hlavní téma předvolební kampaně – korupce

I s ohledem na už připomenuté kauzy je jasné, že opozice zneužila korupce jako top tématu této volební kampaně. Teze o ukradeném státu, o vládě oligarchických struktur, které řídí politiky, se staly hlavním narativem kampaně.

Ukazuje se však, že tato strategie může být i velmi dvousečná. Značná část politiků současné opozice totiž aktivně participovala na vládě tvořené hlavními aktéry největší korupční kauzy na Slovensku Gorila. V rozhovoru, který investigativní novinář Tom Nicholson poskytl pro deník SME.sk, konstatuje, že antikorupční postoje některých lídrů jsou velmi falešné. Osobně jim totiž ještě před vstupem do koalice poskytl přepis kauzy Gorila. Po prostudování této kauzy bylo jasné, že Richard Sulík a Igor Matovič se podílí na vládě s představiteli krajně zkorumpované SDKU a zjevně jim to v tu chvíli nevadilo. I dnešní lídr strany Spolu Miroslav Beblavý byl součástí exekutivy za druhé Dzurindovy vlády a dokonce i po vypuknutí celé této kauzy za tuto stranu nadále kandidoval, což není možné hodnotit jinak než krajní pokrytectví či oportunizmus. Zdá se teda, že opozice stoupla na tenký led a velice agresivní protikorupční rétorika ji může doběhnout.

Parlamentní volby se nakonec budou konat 29. února 2020 a uvidíme, jestli se témata předvolební kampaně ještě rozšíří, nebo jestli případně dojde k nějaké další kauze. Lídr strany Za lidi Andrej Kiska má totiž za sebou velmi kontroverzní podnikatelskou minulost, je vyšetřovaný ve věci krácení daní společností KTAG, která mu zabezpečovala prezidentskou kampaň. I přesto, že předmět činnosti této společnosti neměl s kampaní nic společného, náklady si uplatňoval a snižoval si tak daňový základ.

Současná politická scéna je krajně polarizována, témata etiky či korupce jsou nejdiskutovanější. Problém je v tom, že jak opoziční, tak i koaliční strany mají velké „zátěže“ z minulosti. Bude teda zajímavé sledovat, jak se kampaň bude vyvíjet dále a jaké budou její konečné výsledky.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Téma:
Parlamentní volby na Slovensku 2020 (120)

Více:

„Mě si do pusy bere kdokoliv.“ Fico reaguje na obvinění o dohodě s Kočnerem
„Je to pro Slováky krajně frustrující.“ Proč Kočner hýbe slovenskými volbami?
Tohle je ta sexy volavka, na kterou Kočner údajně lákal slovenské politiky? Dusno kolem jednání v kauze vraždy Kuciaka
Pellegrini označil opoziční lídry za Kočnerův gang. Za jedním stolem s nimi jednat nebude
Štítky:
Gorila, prezidentské volby, Slovenské prezidentské volby 2019, korupce, Slovensko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář