16:15 27. října 2020
Názory
Získat krátkou URL
0 490
Sledujte nás na

Expert na světovou politiku, Rusko a Čínu Jan Campbell analyzuje vliv písní na kulturu zemí světa, poukazuje na nové pekingské úspěchy při vytváření vesmírné infrastruktury a varuje Evropu před přerodem na úpadkový technologický skanzen.

Krátce před Silvestrem, během oslav narozenin jednoho z mých blízkých přátel, se kterým si rád příležitostně zazpívám moravské písničky, se mě zeptal náš společný přítel Marián, mohu-li zazpívat Suliku. Musel jsem odpovědět: bohužel ne. Proč? První pocit byl spojen s již dlouho mrtvým otcem. Ten měl Suliku velice rád, byla to jeho oblíbená písnička, a jedna z mála, kterou mě naučil on, a ne babička. Traduje se, že byla oblíbenou i Stalinem (Jozef Visarjovovič Džugašvili). Druhý pocit mě zavedl do doby působení na Kavkaze: V Soči, Gruzii, Arménii. Pocity vytvořili přání využít odpoledne 1. ledna 2020 k zamyšlení se nad hudbou, písněmi a realitou současné doby a napsat příspěvek spojený s písničkami.

Již v první sloce jsem zaměnil slovo Suliko: Hledat milé hrob šel jsem v dál, mučil srdce mé bol a žal. Tebe budu mít věčně rád, kde jsi, lásko má, dej mi znát. Záměnu Suliky za lásku nebudu vysvětlovat. Zmíním pouze, že jsem se s jednou osudovou, která mi darovala dcery, seznámil na Kavkaze. Odtud jsem si také přivezl mimo jiné informaci, která indikuje, že Stalinem oblíbenou písničkou byla Gaprindi Shavo Mertskhalo. V češtině Černá vlaštovičko – je píseň o vojákovi, jehož sestra prosí vlaštovku odletět, najít bratra a předat mu prosbu, aby se vrátil. Píseň vyjadřuje celý smysl a ducha doby a války. Proslavil ji, pokud si dobře vzpomínám, významný gruzínský zpěvák a učitel Hamlet Gonashvili.

Později, nevzpomínám si již přesně na rok, ani okolnosti, mi jeden Číňan napsal: „Jsem Číňan, mně se ta národní písnička velice líbí.“ Tímto, pro mne ne zcela jasným sdělením a vzpomínkou na minulost jsem dostal podnět k vyhledání písniček, abych se pokusil upřesnit, co se mu vlastně líbí. Již tenkrát jsem došel ke srovnání Suliky v různých provedeních a dalším krásám pěvecké tvorby národů Kavkazu. Doporučuji si poslechnout Suliku v podání Gia Beshitaishvili v doprovodu Male Jewish Cappella pod vedením Alexandra Tsalireka, zpěváka Basiani a v neposlední řadě čínského vojenského chóru. Ale i písničku, kterou nám zpívala a mne naučila babička: Holuběnka a také: Bílá holubičko, poletuj nad náma, pověz ty nám všetkým, ludom obyčajným, bude-li vojna…

Během vzpomínky a následujícímu poslechu písní se mi vybavila Arménie. Tam se narodil můj přítel Artur. Neobvykle nadaný člověk, i humorem. Byl moji spojkou na ministerstvu v Jerevanu, když jsem pracoval v Arménii po hrůzostrašném zemětřesení (7,2 Richterovy stupnice, 7. prosince 1988 v 11:41 místního času, s epicentrem nedaleko města Spitak) na složitých projektech. Kvůli otřesům musela být například uzavřena i jaderná elektrárna v Mecamoru. Kvůli těžko představitelným škodám dnešní generaci, umožnila tehdejší vláda Arménské SSR poprvé v historii SSSR přístup zahraničním pracovníkům na své území.

Dnes, když se setkáváme sami nebo s rodinou, včetně rodičů, vidím a cítím, co to znamená žít v souladu s hlavními tradicemi Arménie, nehledě na okolnosti způsobené dobou. Proto si i dnes vzpomínám, jak v těžkých chvílích nejenom mně pomáhaly arménské melodie. Například Sireci yar's taran s úžasným zvukem tradičního hudebního nástroje s více než 3000 letou historii, duduku (arménsky: դուդուկ). Patří k mým oblíbeným. Duduk byl v roce 2005 mimo jiné prohlášen UNESCO za Mistrovské dílo nehmotného dědictví lidstva. I proto si dnes přeji dožít se svatby dcery přítele Artura v Jerevanu, na kterou jsem obdržel pozvání.

K nehmotnému dědictví lidstva totiž patří různé talenty každého z nás. Jsou to dary Vesmíru, pro někoho dary Boha (Alláha), nebo jiných, námi vymyšlených dárců. Protože se dary nikde a nikdy neodmítají, je s nimi spojená povinnost o ně pečovat a rozvíjet je ku prospěchu všech.

Poté, co jsem si dvakrát poslechl Suliku v podání čínského chóru, představil jsem si krásu hlasu a Vesmíru a uvědomil jsem si přitom zaostávání velké části Evropy nejenom v péči o tradice, ale i o budoucnost. Jednou z jejích částí představuje dobývání Vesmíru, Měsíce a dokonce i Marsu. Chci věřit, že Čína, která vyslala svou první družici na oběžnou dráhu Země v roce 1970, řadu let po SSSR a USA, ale již v 80. letech 20. století zprovoznila první čínský telekomunikační satelit, v roce 2003 poslala do vesmíru prvního (kosmonauta – taikonauta), v roce 2007 vyzkoušela proti-satelitní zbraň schopnou ničit družice na oběžné dráze, v roce 2013 úspěšně přistál na měsíci první lidský přístroj po téměř 40 letech (Jade Rabbit, z čínského Yùtù, tj. nefritový králík) a v roce 2017 bylo již ve vesmíru 11 taikonatů, nemohu se zbavit dojmu, že i čínské pronikání do vesmíru bude ještě více považováno na Západě za hrozbu a ne za výzvu a pozvání k dialogu a spolupráci. Proč?

V současné době má Čína k dispozici širokou škálu vesmírných technologií. Dovolují odpalovat, podobně jako v roce 2016 velký počet raket, z nichž sedm patřilo do rodiny Long March (z čínského Chángzhēng, tj. dlouhý pochod). V listopadu 2016 vzlétla již raketa Long March 5 schopná dopravit na nízkou oběžnou dráhu Země 25 t nákladu. V dubnu 2017 LongMarch 7 Y2. Jestliže Long March 5 má výkon srovnatelný s americkou Delta IV Heavy, evropskou Ariane 5, to raketa Long March 9 má být schopná vzletět s nákladem o hmotnosti 140 t. A tady končí nejenom pro Evropský kosmický program legrace. Proč?

Protože tzv. super těžké rakety SHLLV (Super Heavy-Lift Launch Vehicle) jsou základním předpokladem pro provádění pilotovaných misí. Nosnost 140 t postačuje k poslání lidí na Měsíc a k vybudování stálé měsíční základny. Jestliže Shenzhou (česky božská nebo nebeská loď) sloužila jako hlavní prostředek pro přepravu taikonautů do vesmíru a zpět a vychází ze sovětského Sojuzu, to její následník bude většinové čínského původu. Podobně jako družicový polohový systém BeiDou. Jeho signál pokrýval v roce 2018 ČLR a asijsko-pacifický region, dosahuje přesnosti 10 cm. Globálního pokrytí mělo být dosaženo (s 35 družicemi) do roku 2020. Neprověřoval jsem dosažení cíle, předpokládám, že byl splněn.

K dalším technologiím Číny patří systém určený k ochraně vlastních satelitů před vesmírným odpadem (od roku 2015), a ke sledování kosmického odpadu ve velikosti méně než 1 cm. Na oběžné dráze je smetí tohoto rozměru přibližně sto milionů kusů. Nevím, kdo z českých politiků a ministrů si prostudoval Bílou knihu z prosince 2016. V ní je podrobně popsán úmysl rozšířit vesmírný program, zvýšení rozpočtu ve velikosti 6 miliard USD za účelem zajištění financování nových projektů. Nastiňované mise v Bílé knize se plní podle plánu! Lunární sonda Chang'e-5 přistála na Měsíci, druhá vesmírná laboratoř Tiangong 2 (česky nebeský palác) je ve výstavbě a má být v tomto roce vynesena na oběžnou dráhu (5. března). Další sonda v srpnu 2020. Více modulární vesmírná stanice v roce 2021-2022. NASA placené komerční produkty mají dosednout na povrch Měsíce v roce 2021, aby mohl být splněn záměr přistání amerických astronautů na Měsíci v roce 2024. Plánované ukončení provozu Mezinárodní vesmírné stanice po roce 2025 tak může způsobit závislost vesmírného výzkumu na Číně, pokud se stane jedinou zemí se stálou vesmírnou stanicí, odejde-li Rusko.

ČLR je prvním státem na světě, jenž začal s testováním kvantové družice. Technologie využívá zákonitosti kvantové fyziky. Ty umožňují z principu neprolomit kvantové šifrování. V případě úspěchu rychle vytvořená bezdrátová satelitní komunikační síť postaví do stínu všechny diskuze v EU o hrozbě Huawei & Co a přidělí Evropě roli skanzenu. Odvrácení rostoucí hrozby kybernetických útoků na komunikační infrastrukturu se přibližuje rychleji, že si mnozí umí představit. Přidám-li k uvedeným faktům několik dní staré zveřejnění a popsání modelu prvního kvantového motoru (v Kanadě), prakticky širší veřejnosti neznámé výzkumy a testy v Rusku, celkově menší výdaje ČLR než mají USA a současnou schopnost ČLR věnovat se několika projektům najednou, dovedu si představit, jaké zděšení je v NATO a Pentagonu a jaké bude strašení Evropanů z ČLR, především jestli by došlo k oficiálnímu vyhlášení spojenectví ve vojenské a kosmické sféře a vývoji dalšího stupně taktiky rojení (swarming).

I v této oblasti zastává ČLR již dnes vedoucí místo. To dokazují testy velkých rojů bezpilotních letadel v roce 2017 a letové zkoušky čínské univerzity obranných technologií NUDT (National University of Defense Technology). Přibližně dvě desítky malých dronů využívaly taktiku roje, tj. létaly v účelové formaci, komunikovaly mezi sebou, koordinovaly svůj postup nebo si podle aktuální situace rozdělovaly úkoly.

Zmiňuji se podrobněji o vesmírném výzkumu a ČLR a méně o Ruské federaci, protože jsou to USA, které dominují v automatickém meziplanetárním výzkumu Sluneční soustavy, a které se budou muset soustředit na konkurenční boj s ČLR v bližším Vesmíru. Rusko se může rychle a úspěšně vrátit do ringu po změně politicko – hospodářského systému. I v Kremlu totiž vědí, že kdo bude první na Měsíci, dostane se ke klíčům budoucnosti.

Svoji budoucnost si na představitelnou dobu prohrály mnohé hudebně nadané státy, včetně Gruzie. Kdyby její vedení nebylo pod vlivem USA, zabývalo se tím, co umí a naslouchalo alespoň týdně Černé vlaštovce, nedošlo by v roce 2008 k pětidenní válce. Pět dnů pomohlo vedení Ruska si potvrdit, že komunikace a logistika vojenských částí je mizerná, vojenská výzbroj a kvalita jsou výborné.

Kromě uvedeného cenného zjištění, existuje ale celá řada trofejí, o kterých se píše: na Západě modernizované tanky T-72, Buk, 2C7 Pion, NATO Kobra, Land Rover, Dodge, Sea Doo. Méně se píše již o čtyřech tisících zbraní, včetně 800 M-16A2, M4, Bushmaster XM-15, HK G36, bulharské AK-47 ale i české CZ-75. Existuje celá řada trofejí, o kterých se ale nebude psát dlouhá desetiletí. Proč? Protože jsou to trofeje přímo spojené s uvedenými, ale patřící do kategorie rozvědky, komunikace, mobilních elektro-stanic zahraničního původu a podobných. Za zmínku stojí zvláštní trofej. Představují jí cca týden po ukončení války 5 konfiskovaných Humvee - M1151 a М1152 vyrobené 2007 s označením US property a 1 Landrover v okolí Poti (18. srpna). Zmiňuji se o Humvee v předdveří řady vojenských cvičení v ČR, SR a jinde v EU a kvůli přesunu vojenského materiálu. Pro pozorovatele a kritiky bude zajímavé se zajímat o zprávy například v Congressional Quarterly. 

Reportér
© Fotolia / Mihajlo Maricic
Co se týče války v Gruzii, bylo a je to zajímavé čtení, především ve spojení s vysvětlováním různých generálů. Nemám pochyb, že bude zajímavým i ve vztahu k následkům cvičení NATO ve státech EU nejenom v tomto roce. Že se nejedná o auta v ceně cca 540 tisíc USD za kus, kterých USA ztratily jenom v Iráku na tisíce, ale o něco víc, indikuje skutečnost, že do dnešního dne Rusko nedovolilo návrat aut ani zabavených kontejnerů.

Milovníci vojenské techniky a trofejí mají možnost navštívit muzeum v Rjazani a jiných městech Ruska a připomenout nejenom sobě poslední sloku Černé vlaštovičky: Vrať se domů z bitevního pole. Šťastný je ten, koho doma čeká věrná žena. Leť proto vlaštovičko černá. Politici a generálové mluvící o míru by měli denně zpívat - Bílá holubičko. A opakovat poslední verše – Už jsem obletěla, dokola celý svět, lidé vojny nechců, zabíjat nebudú, chcu sa rádi měť, ludé vojny nechců, zabíjať nebudú, chcu sa rádi měť.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Campbell: Letenské náměstí a Zeď nářků
Campbell: Důkaz rozpadu státu
Campbell: Anglicky myslící státy skončí jako carské Rusko
Štítky:
politika, Čína, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář