V Řeporyjích zněly patriotické výzvy, michprdům (Milionu chvilek pro demokracii) navzdory

Primátor Hřib bránil tomu, aby se v Dejvicích sešel debatní klub intelektuálů. Zahráli to na ně tak, že jim byla zrušena rezervace v restauraci Na Slamníku. Protože mají rebelanti, jak se sami nazývají, kuráže dost, i smyslu pro humor, sešli se v Řeporyjské sokolovně (hospodě, pozn.), klaunoidnímu starostovi Novotnému i všem „michprdům“* navzdory.

*Mnichprd je neologismus, který na konferenci pronesl Ladislav Jakl.

Daniela Kovářová vidí jako důvod k rebelii pokřivený přístup k současné rodině. Přitom by stačilo málo, aby lidé žili v pochopitelné právní soustavě, podporující manželství a přirozený přístup k dětem…

Po představení konference, jíž moderoval doktor Petr Hampl, bylo slovo předáno paní doktorce, bývalé ministryni spravedlnosti Daniele Kovářové. Její poselství je snad možné interpretovat následujícím způsobem. Paní doktorka poukázala na velké množství zákonů, paragrafů a předpisů: „U nás máme 2 miliony právních předpisů,“ uvedla, „studovali bychom je 7 let s rizikem, že by se tyto ještě padesátkrát změnily.“ Podle Kovářové poslední komplexní znalci práva byli u nás snad ještě v letech šedesátých.“

Diváci vyslechli úvahu, že „není v moci běžného člověka toto vše kontinuálně přečíst a udržet v paměti. Proto bychom se měli řídit základní myšlenkou, (v podstatě vyplývající z desatera, pozn. red.), a sice že se nebudeme vraždit.“

Češi jsou zahlceni paragrafy, které snad ani mozek běžného právníka neobsáhne…

K tomu pak exministryně doplnila, že „ani z hospody nebudeme utíkat bez placení…“ Své vystoupení jinak věnovala rodinnému právu. Absurditu systému, proti němuž se rebelanti sešli v Řeporyjích (v Řeporyjích proto, poněvadž mají smysl pro humor) je například dle Kovářové to, že od 1. ledna 2014 manželům, tedy lidem žijícím v manželství, zákon zakazuje tajemství jednoho před druhým. Jsou paragrafy, které nařizují manželům nic nezatajovat, včetně kont atd. Naopak lidé, kteří žijí v nesezdaném soužití, by se mohli cítit „svobodní“, zde totiž zákon nemá žádná pravidla, žádná ustanovení.

Chtěla tím doktorka Kovářová naznačit, že systém jakousi oklikou nutí lidi nevstupovat do manželství a tím se tedy sabotuje schopnost přežití „bílého heterosexuálního muže“ ve stabilním útvaru, jemuž se říká rodina, rodina jako základ státu, jako garance kontinuity historie Čechů? Zřejmě ano.

Stát by neměl z dětí dělat předčasně dospělé. I proti tomu byla namířena rebelie rebelantů, kteří si zarebelovat přišli do hospody v Řeporyjích, starostovi Pavlu Novotnému pod nosem…

Kovářová věc dokreslila informací, že nesezdaný vztah nemá ani právní ochranu... Z vystoupení posluchači zvěděli, že tu máme zvláštní zákony, dle kterých (od roku 1992) mají děti nárok na informace, které se jich týkají. V poslední době se za uvědomělé dítě považuje i to pětileté, které dle zákona může vlastně s rodiči polemizovat o všem, co se mu zamane.

Kovářová zauvažovala, že by se třeba dítěti nemuselo líbit, že očkování je bolestivé (podle mínění dítěte). Zde by mohla vzniknout kolizní situace mezi názorem matky a injekci odmítajícím děckem. Konečně ze zákonů vyplývá, že každý rodinný příslušník má právo na stejné životní podmínky, jaké mají ostatní členové rodiny. Snadno si představit, že se objeví „člen rodiny“, vlastně příživník, který zbytek příbuzných donutí, dle zákona, aby ti na něho pracovali. Kam vede výchova sebevědomých dětí odtrhávaných od rodičů, o tom jsme psali, když jsme studovali fenomén jménem norský barnevernet…

Rebelanti v Řeporyjích řekli, že nechtějí, aby jim systém kradl duši…

Dalším řečníkem byl Igor Němec. Měl zajímavou úvahu o tom, že 30 let žil v komunismu a 30 let v současném režimu (zkracujeme): „Původně jsem byl pod vlivem štvavých vysílaček západoamerických centrál. Teď jsem prý pod vlivem ruských serverů a fake news. Co tu budu říkat, je opravdu můj názor. Lékaři od starých lidí slýchávají, když ti leží na smrtelné posteli, jeden a tentýž příběh – že se celý život podřizovali a někoho poslouchali. Vždy, když porušili pravidla, přepadly je výčitky. V práci dělali dle svého šéfa, poslouchali faráře, trenéra… Každou chvíli jim prý někdo vnucoval scénář života i s mravními vzory. Stát jim sahal do peněženky, církve jim lezly do postele, vnucujíce morálku... Když už se nedá nic zkazit a když zítra už nebude, ve smrti si starci najednou uvědomili samotu, dále pak to, že nejsou sami sebou. Byli okradeni o svobodu ducha a identitu. Jejich život odžili jiní. Oni sami nežili, nikdy nerealizovali svoje rozhodnutí. Nepřetržitě se hnali tam, kam ostatní. Narodili se vůbec? Byli? Přece se snažili osvědčit před okolím? Výsledek? Šmelináři a maskoti víry jim zabili mladické odhodlání, jež nahradily hodnoty takříkajíc bez hodnoty. Přeji si, aby každý z nás psal jiný (lepší, pozn.) příběh.“

Pan Němec citoval úvahy z knihy svého bratra, do nichž doplnil i pár svých postřehů. Jeho vystoupení bylo čitelné. Rebelanti mají důvod postavit se proti systému, který jim krade osobnost, když jim brání nalézt svůj vlastní způsob šťastné existence…

Lenka Procházková od mikrofonu uvažovala o tom, co s sebou přináší lžiživot a dle ní i lžiživoření…

Lenka Procházková (zkracujeme): „Následníci Sokrata napříč časem hledají pravdu, tím slouží celku, svým bližním. Nutit bližní k přemýšlení je riskantní činnost. Přesto světlo ze spálených knih nasvěcovalo cestu pro další průzkumníky. 2,5 tisíce let trvá snaha postavit se proti lžím, i tento sál je plný rebelů, kteří hledají odpovědi na klíčové otázky. I rebelové jsou slušnými občany státu, jen odmítají lživoření, které se skrývá za hesly o ochraně hodnot.“

„Letné se nepodařilo změnit kvantitu na kvalitu.“ (Lenka Procházková)

„Jeden nevelký sál naplněný rebely může i na profesionálního sledovatele působit jako zanedbatelné množství, pokud to srovnává s Letnou. Tam se ovšem kvantita nezměnila v kvalitu. Čučkaři chtějí škrtnout kapitolu o národním obrození, jehož ideje vznikly ze setkávání a při pokecu přátel v hospodě.“

Bude jednou z bezpečnostních důvodů vyškrtnuta z českých dějin i kapitola o národním obrození?

„Děkuji organizátorům, že pro náš slet vybrali právě Řeporyje. Smysl pro humor je jedním ze základních předpokladů přežití národa, jehož pozice na mapě světa je tak dramatická... Humorem si náš nevelký národ udržuje schopnost snít třeba o přesahu lidského života. O smyslu předávání společného kódu. Pro čučkaře jsou to nepochopitelné tradice, které je třeba zrušit a místo nich zavést plošné čipování, viz obojky otroků.“

„Není dobré do mozků, zvláště těch mladých, zasévat skepsi. Skepse je zbabělost převlečená do hávu odtažitosti. Zástupy živořících lze snadno ovládat vnějšími příkazy a zákazy. Pokud strašpytel sedí doma a konzumuje programy o živoření, mrhá časem. Přijde-li okamžik a je strašpytel vyzván, aby šel, jde, protože se bojí neposlechnout. Pak se ale stane, že zjevná pravda se může probudit a jitřit svědomí i u těch, co nedávno v houfu řvali – UKŘIŽUJ! Stručné ujištění: nic není ztraceno, dokud to nevzdáme my sami.“

„Být osamoceným rebelem je kravina.“ (Jiří Hejlek)

Velmi osobitě hovořil doktor Jiří Hejlek (zkracujeme): „Doufám, že rebelové nedopadnou jako sedláci u Chlumce. Český ekvivalent na rebely jsou povstalci. Také lze použít označení rebelanti. Jsem pro používání slova rebelant než rebel. Rebelovat je lepší kolektivně. Rebelii musejí páchat zorganizované davy. Jednotlivý rebel je kravina. Co dělá současný systém? Některým lidem se povolí drobné úchylky (demonstrantům na Letné?), aby byli tito jinak dokonale konformní [a nepřekáželi]? Proto se dnes přeznačkovávají negativní jevy na pozitivní. Proto mladí lidé volí Piráty. Je zakázáno slovo homosexuál, přitom se může používat termín gay. Gay dříve v angličtině znamenalo něco jiného... Viděli jste film Rebel bez příčiny? Kdo je tam rebel? Nonkonformní mladík s plnými zuby systému? Ne. Je to arogantní, nafoukaný, nesnesitelně rozmazlený fracek. To že má být rebelství? Shrnuji: nic proti povstalectví, odbojnictví. Ale nebuďme v tom sami. Buďme a vychovávejme v tom své děti, buďme rebelanty [s příčinou].”

Na mini konferenci promluvila paní doktorka Tomková, která poděkovala Dr. Hamplovi. Pověděla o něm, že je jedním z odvážných rebelů v ČR. Pozvala všechny na akci (podobná diskuse té dnešní řeporyjské) do Příčova, kde snad bude tentokráte lepší počasí.

„Snaží se nás připravit o symboly. Symbol si nechala vzít i ČSSD. O čem vypovídá růže, která nahradila srozumitelné poselství ozubeného kola s klasy?“ (Jaroslav Foldyna)

Jaroslav Foldyna, jistě jediný z vystupujících aktivní politik, vyjádřil nevoli nad tím, jak najednou přicházíme o české národní symboly. O své logo, ozubené kolo s klasy, přišla i ČSSD, která má nyní ve znaku málo o politice země říkající růži… Systém dále podrývá i sex, když bere lidem pohlaví: „Když dnes řeknete, že se děti rodí mezi mužem a ženou, obviní vás, že jste homofobové. Je třeba vytvořit beztvarou masu, která nepřemýšlí a která koupí vše, co je za peníze k mání. Dnes už ani člověk v politice neví, co dělá dobře, a co ne. Pokud k někomu promluvíte upřímně, nazvou vás tak akorát drzounem…“

Na akci nedorazil Martin Konvička ani Petr Bystroň. Bystroň k přeplněné hospodě Řeporyjská sokolovna promluvil z promítané nahrávky (zkracujeme): „V Německu pokračuje boj mezi globalisty (zastánci nové totality) a rebely. Tento zápas se z Německa rozlévá za hranice, tedy i do ČR. Vše začíná ve virtuálním prostoru. Viz cenzura na internetu, kdy se mažou třeba sociální účty... Pokračuje to znemožňováním vystoupení na univerzitě, či se jen tak sejít v hospodě (narážka na to, že se primátor Hřib pokoušel bránit sejití rebelantů v Praze 6, což se mu podařilo, pozn. red.) Končí to zapálenými auty, zničenými domy i fyzickými útky na dnešní rebely (obecně), kteří se pak i vyhazují z práce.

„Řekněte pravdu a vyhodí vás z práce.“ (Petr Bystroň)

Zná prý mnoho kolegů, kteří pro přesvědčení byli vyhozeni z práce. Hodně to odnáší politici AFD. Lidé nemohou pracovat, zastávají-li jiné názory než oficiální. Šikanují je úřady, jsou zbaveni možnosti se bránit. Statisícům jiných občanů je odpírána svoboda od strachu. Žijí v trvalé obavě, že vyjádří-li názor, nebudou moct pracovat…Média jsou podle Bystroně centrálně řízena. To, co odporuje mainstreamu, nesmí být zveřejněno. Tyto myšlenky, které tu citoval, byly napsány v Chartě 77, řekl. Být rebelem proti totalitě není jednoduché. Kdyby to bylo lehké, byli by jimi všichni.

Jiří Černohorský vidí situaci podobně jako Jaroslav Foldyna. Zaujal citacemi Jana Husa a Jana Ámose Komenského: „(Jan Hus) Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi, aby vyklovali každé zrnko zlata a stříbra. Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají. Chceš pokřtít dítě? Zaplať! Chceš loupit a vraždit? Zaplať a bude ti odpuštěno. Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na nebesa? A za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají, čeleď nepotřebnou drží, v kostky hrají a na své kuběny drahé věší, zatímco Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil.“ Černohorský vystoupení shrnul slovy, že necháme-li si vzít tak poselství Jana Husa či Jana Ámose Komenského, tento národ přestane být…

Jako poslední hovořil Ladislav Jakl (zkracujeme): „Příčinu (pro rebelství) si každý umíme vymyslet, kdyžtak ex post. Napadl mně definiční znak onoho jiného rebelství, našeho rebelantství. To je oběť. Pokud nejdeme do rebelie s vědomím, že nejsme připraveni něco obětovat, něco snést, pak to naše rebelantství zůstane pózou. Dnes se za rebela považuje každý michprd (Milion chvilek pro demokracii pozn.). […] Dnes vidíme, k čemu vedou dobře míněné zákazy. Dnešek nás chce prozákazovat k dobru. Proto naše cesta musí být odpor a rebelie. Progresivisté nám totiž tlačí vatu prázdných frází. To už jsme slyšeli v době, kdy jsme brali rozum, a co nám již tenkrát přišlo jako nesmyslné. Proti tomu i dnes rebelujeme a přinášíme oběti.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.