13:02 09. dubna 2020
Názory
Získat krátkou URL
10982
Sledujte nás na

V posledních dnech došlo na americkém plynovém trhu ke dvěma významným událostem. Ceny na hlavním burzovním hubu země klesly pod psychologický bod dvou dolarů za jeden milion BTU (britské tepelná jednotky, přibližně 70 dolarů za tisíc kubíků) a největší v zemi podnik na těžbu plynu, společnost EQT, ohlásil miliardové ztráty.

Co nás na tom zajímá? Za prvé to umožní odhadnout reálné vlastní náklady na těžbu břidlicového plynu. Za druhé domácí ceny na americkém plynovém trhu ovlivňují příjmy a vyhlídky amerického exportu zkapalněného plynu. Podíváme se na to zevrubně.

O problémech těžby břidlicové ropy v USA se v poslední době hodně debatuje. Předpovědi na příští rok jsou nejrůznější: počínaje značným ročním nárůstem a konče pádem těžby. A naopak, o těžbě břidlicového plynu se mluví mnohem méně.

Proč? Těžba plynu v USA vykazuje v posledních letech stálý stabilní nárůst výroby (loni to bylo například 10 %) za nízkých cen. Plynu je dost, stačí na zvýšený export zkapalněného plynu, na export plynovodem do Mexika a na aktivní nahrazení uhlí v domácí spotřebě. Připomeneme, že těžba plynu v USA činí dnes 950 miliard kubíků, tedy trochu méně než jeden bilion kubíků ročně.

Zdálo by se, že všechno jde dobře. Ale co je v zákulisí?

Nejdříve rozebereme nejjednodušší, ale závažný ukazatel, počet fungujících vrtných zařízení. Stejně jako v ropné sféře má jejich počet v posledním roce klesající trend. Ale když se počet ropných vrtů v USA snížil za rok o 20 %, pak plynových o celých 40 % (!) z 198 na 120. Zatím to neovlivnilo objem těžby, která dokonce roste, což se vysvětluje do značné míry setrvačností, vedlejší těžbou plynu při těžbě ropy a také rostoucí účinností jak těžby, tak temp fungování vrtných zařízení.

Tento proces ale nemůže pokračovat do nekonečna. Rostoucí těžba vede dokonce za rostoucí poptávky k prudkému zlevnění a nynější ceny již kategoricky nevyhovují hlavním výrobcům plynu.

O problémech společnosti Chesapeake (blízký bankrot) je známo již dávno. Avšak tato společnost se přece jen nevýhodně liší od ostatních kvůli „nevydařeným“ ložiskům suchého plynu (ropného, neobsahujícího dražší složky) a také kvůli dalším komplikacím souvisejícím s tím, že jde o průkopníka těžby z břidlic, který proto první zažil všechny potíže. Avšak i ostatní výrobci se mírně řečeno necítí dobře. Společnost Chevron, jež patří do třídy Supermajor, hlásila ztráty ve výši 11 miliard dolarů, z nichž polovina připadla na těžbu břidlicového plynu.

Velkou částku, až 1,8 miliardy dolarů, plánuje také odepsat společnost EQT, největší těžař plynu v zemi. Akcie této společnosti klesají a dluhopisy byly převedeny do třídy high-yield bond, neinvestičních. Důležité je, že obě společnosti (Chevron a EQT) přitom pracují v nejlepším břidlicovém ložisku z hlediska kvality, Marcellus. Mají dobrou produktivitu práce a „tučný“ plyn.

I když je toto ložisko jakkoli dobré, není přece jen 70 dolarů za tisíc kubíků vysoká cena. Navíc je 70 dolarů - cena v hlavním hubu země Henry Hub, do kterého je třeba plyn dopravit, přičemž v lokálních hubech mají často ještě nižší ceny.

Abychom se vyznali v problému, musíme zvážit, čím se ekonomika těžby břidlicového plynu liší od ekonomiky těžby břidlicové ropy. A jejich souvislost.

Jednou ze zvláštností těžby břidlicové ropy je blízkost vlastních nákladů k burzovní ceně ropy, když několikadolarový rozdíl v prodejní ceně je s to ovlivnit ekonomiku a rychle přeměnit ztráty v příjmy, a naopak. Výsledkem je spousta různých prognóz výše těžby a finančního stavu společností.

Zdá se, že totéž platí pro plyn. „Rozdíl cen mezi 2,75 dolaru za jeden milion BTU a 2,5 dolaru má velký dopad,“ sdělil v prosinci šéf EQT. Dnešní ceny ale klesly ještě níže a dosáhly bodu 1,9 dolaru. Dnes je samozřejmě hlavní příčinou teplé počasí, avšak ceny již dávno klesly pod 2,5 dolaru, což nevyhovuje ani nejúspěšnějším výrobcům.

Jenže plynový trh se přece jen liší od ropného. Jde za prvé o tvorbu cen.

Ceny ropy, včetně na americkém trhu, odráží globální poměr mezi poptávkou a nabídkou. Existuje tu samozřejmě zpětná vazba: těžba z břidlic ovlivňuje globální ceny a ceny ropy rozhodují o intenzitě vrtání a dynamice těžby z břidlic.

Tato vzájemná závislost je v mnohém příčinou spousty rozporuplných prognóz a scénářů v oblasti těžby břidlicové ropy.

Plynový trh naopak do značné míry zůstává lokálním severoamerickým. Ano, rozvoj exportu zkapalněného plynu ho jistým způsobem napojuje na světový plynový trh. Avšak export činí méně než 10 % americké těžby plynu, takže zatím to není rozhodující.

Zdálo by se, že v tomto případě je snadnější práce pro „neviditelnou ruku“ trhu. Nekoná se to ale rychle, jak vidíme, trvá to celá léta. Za prvé existuje velká setrvačnost, stejně jako v těžbě břidlicové ropy. Za druhé existuje v těžbě plynu faktor vedlejší těžby takzvaných tekutých frakcí (takzvaný tučný, velmi výhřevný plyn) a společnosti mohou mít hlavní zisk právě z nich a nikoli z prodeje plynu. Naopak společnosti těžící „suchý“ plyn bez těchto přídavků mají největší ztráty.

Krajním případem je třetí aspekt: vedlejší těžba plynu při těžbě ropy. Tento faktor rovněž tlačí na ceny, protože zemní plyn je v tomto případě vedlejším produktem a v některých případech má dokonce negativní cenu (negative value) (existuje-li deficit plynovodů a musí se platit pokuty za spalování vedlejšího plynu).

Základní principy jsou ale stejné. Jsou-li ceny nízké, je třeba zastavit vrtání, přinejmenším to musí udělat výrobci, jež nemají dodatečné příjmy z prodeje tekutých frakcí.

Postupně k tomu také přicházejí. Již vzpomínaná společnost EQT plánuje vydat v letošním roce o třetinu méně než v roce 2019. Přičemž také loni měla nižší výdaje než v předminulém roce (což je názorně vidět podle počtu vrtů). Podobná dynamika kapitálových výdajů je příznačná také pro další společnosti.

Správa energetických informací USA napsala v nejnovější prognóze, že v první polovině roku 2020 zůstanou nízké ceny (2,3 dolaru za jeden milion BTU) a těžba bude, i když pomalu, ale růst (asi 3 % ročně). Ale již v roce 2021 začne těžba klesat. A pak se pomalu zase zvyšovat. Ostatně z hlediska cen se tato prognóza nevyplnila: 1,9 dolaru za jeden milion BTU se vůbec nepředpokládá.

Takové nízké ceny na trhu nebyly od začátku roku 2016. Když se tento trend zachová, může to vést k rychlejšímu zavření části plynových vrtů, růstu cen a pádu těžby.

Jaké budou následky a co nás na tom zajímá?

Za prvé je na pozadí dnešního stavu jasné, že ceny plynu pod 2,5 dolaru za jeden milion BTU nejsou stabilní. Přitom by nebylo správné odůvodnit nízké ceny plynu „faktorem tekutých frakcí“, poněvadž tento faktor již má vlastní cenu. Na druhou stranu si musíme pamatovat, že 16 % americké těžby plynu činí vedlejší „ropný“ plyn, přičemž 10-15 kubíků (což je 1-1,5 % těžby plynu) je pořád spalováno. Je to potenciál růstu těžby dokonce bez závislosti na situaci u „plynařů“.

Pro nás má největší význam, že cena 2,5 dolaru za jeden milion BTU se všemi uvedenými výhradami dlouhodobou podporou výše domácích cen plynu. Růst dlouhodobých cen zase zvyšuje budoucí vlastní náklady amerického zkapalněného plynu. V situaci, kdy při dnešních cenách mají prakticky všichni velcí hráči na trhu potíže s obsluhou dluhu a jsou nuceni snižovat výdaje, musíme brát prohlášení některých z účastníků trhu zkapalněného plynu o existenci zásob levného plynu radši kriticky.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

OPEC hrozí, že zničí americkou břidlicovou ropu
Věčná škoda. Drahá ropa nezachrání americké producenty břidlicové ropy
Bloomberg: OPEC předpověděla konec „zlatého věku“ těžby ropné břidlice
Štítky:
ropa, břidlicový boom, Těžba břidlicové ropy
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář