07:47 04. července 2020
Názory
Získat krátkou URL
17535
Sledujte nás na

U příležitosti osvobození Osvětimi Rudou armádou lidé dnes položili květiny u sochy maršála Ivana S. Koněva v Praze 6. Reportér Sputniku pro vás natočil celý akt na Facebook, vedle toho položil otázku Bc. Robertu Vašíčkovi (SPD), panu Dr. Josefu Skálovi z KSČM. Odpovídal nám i pan doktor Čestmír Kubát. Dál textem též fragment projevu P. Prokšanové.

Postupně nám mládne generace lidí, která postupně přebírá „otěže“. Mladí časem zcela převezmou odpovědnost za tento stát. Je nějaká šance, aby odcházející generace pamětníků, pokud již zcela nevymizela, dokázala zprostředkovat atmosféru válečných a poválečných let? Pochopí mladí, co znamená odkaz maršála Koněva, když se již nyní i oni podílejí na rozhodování například o osudu sochy sovětského vojevůdce, která stále ještě stojí na Praze 6?

Bc. Robert Vašíček: Historická zkušenost není úplně přenositelná. Porozumění obemyká až tři generace, což může být rozdíl i 10 – 15 let. Celkově – porozumění neexistuje. Co my jsme načerpali od prarodičů, babiček a dědečků (má babička nedávno zemřela v 97 letech), mladší asi nemohou.

Mí prarodiče mi vyprávěli, jak vypadala válka, bombardování Prahy…To jsou věci, které jsme od prarodičů pobírali jako fakta. Já svým dětem budu vyprávět, co má babička říkala. Už to ale nemá tu sílu, jako když to vše slyšíte od autentického pamětníka, vlastě od očitého svědka.

Nová generace ujíždí na fenoménu tzv. „memes“. Má ráda ze všeho legraci. Jedná se o suchý sarkasmus, který dokáže všechno zesměšnit. Z obrázku pejska vznikne Putin, ze stejného pejska je v příští chvíli podoba Trumpa. V rámci zesměšnění se zesměšní i historická fakta, kterým bychom se my, generace ze 70. a 80. let, nesmáli.

Dnes je „sexy“ určitá relativizace původních, dostatečně seriózních faktů. Jde o témata, u kterých naše babičky brečely, protože je prožily na vlastní kůži. Dnešní generace má z toho legraci. Platí bohužel okřídlené heslo – „ten, kdo si nepamatuje svoji historii, ji bude muset znovu prožít…“ Dokud nebude v Evropě nová válka, mladá generace se bude smát a bude i pomníky, viz pomník maršála Koněva, bořit. Přitom by měli patřit k těm, kteří takové pomníky opečovávají…

Položili jsme tutéž otázku panu PhDr. Josefu Skálovi, resp. nás zajímalo, zda s odpůrci Koněva lze najít nějaký myslitelný komunikační kód, aby se artefakty poukazující na minulost nebouraly zejména v době, kdy tu zůstává poskrovnu konkrétních očitých svědků doby… Pan doktor nám odpověděl takto:

PhDr. Josef Skála (KSČM): …Šance je přes lidské příběhy. Každý, kdo se podílel na boji proti fašismu a nasazoval život, je-li jeho příběh vyprávěn opravdu autenticky, má šanci rozlepit i ty největší ospalky. Dnes tu velmi pěkně mluvila moje mladá kolegyně Petra Prokšanová. Takových lidí je více, zatím však nemají slovo ve veřejném prostoru. Jako člověk jiné generace za svůj závazek považuji to, že je do veřejného prostoru dostaneme. Necháme je spolu s námi bránit pravdu, pravdu o XX. století. To je dle mého soudu velmi důležité, protože lež o příčinách druhé světové války, slouží dnes těm silám, které se s jejími výsledky neztotožnili, a rádi by se o nějaký revanš pokusili, pak slouží také těm, co by se znovu rádi pokusili o novodobý Drang nach Osten.

U příležitosti osvobození Osvětimi Rudou armádou lidé  položili květiny u sochy maršála Ivana Koněva v Praze 6.
Vladimír Franta
U příležitosti osvobození Osvětimi Rudou armádou lidé položili květiny u sochy maršála Ivana Koněva v Praze 6.

Pane doktore. Dnešní akce u sochy maršála Koněva nebyla ničím a nikým narušena. Domníváte se, že je nějaká šance bavit se napříč generacemi o druhé světové válce? Jak mladším přiblížit náladu lidí, kteří přečkali hrůzy války a třeba i koncentráky?

JUDr. Čestmír Kubát: Domnívám se, že tu šance je, ale že tomu všemu nenahrává oficiální systém. Jsme svědky toho, dokonce na půdě EU, že se na nejvyšších úrovních přijímají rezoluce, které zpochybňují výsledky druhé světové války. Horší je to, že se revize týká i příčin této války. To se doposud přece nedělo, celá minulá desetiletí od skončení války. Chápat SSSR jako agresora společně s nacistickým Německem, to je skutečně zvrhlé pojetí dějin. Myslím, že mladá generace nemá zkušenost už ani s minulým režimem, natož s tím, co se dělo předtím. Zkušenost je zároveň těžko přenosná. Bude to tedy dost obtížné, ona domluva s těmi, kteří ledacos nepamatují.

Z projevu Petry Prokšanové: „…Nacistický vyhlazovací tábor Auschwitz, jehož osvobození Rudou armádou si dnes připomínáme, byl právem nazýván továrnou na smrt. Bylo to místo, které odhalilo tu nejtemnější stránku lidské povahy a ukázalo, jaká zvěrstva je člověk člověku plánovaně schopen udělat, a to v masovém měřítku. Bylo to místo, kde i otrlí zabijáci z řad SS ztráceli rozum. Místo, kde se zaživa upalovali novorozenci. Místo, kde se devianti skrývali do bílých plášťů, aby mohli ukájet své sadistické choutky ve jménu pseudomedicíny. Místo, kde zemřely statisíce lidí. Bylo to ale také místo neuvěřitelného hrdinství, mezilidské solidarity, odhodlání, vůle po životě.“

„…Mnoho životů bylo zmařeno i v protektorátu Böhmen und Mahren, kde nacisté ve městě Terezín zřídili tzv. židovské ghetto a policejní věznici gestapa. Nelze nevzpomenout, že jen pár dní před koncem války, 2. května 1945, bylo právě v malé pevnosti Terezíně popraveno přes 50 mladých lidí, většina z komunistické odbojové organizace Předvoj. Nacisté až do konce válečných dnů naplňovali poslední rozkaz svého již mrtvého vůdce, nechávajíce za sebou při ústupu jen spálenou zemi.“

© Sputnik / Vladimír Franta
Rozhovor s panem Robertem Vašíčkem

„Tato tragická událost konce války však pomalu upadá do zapomnění…Nebylo tomu tak vždy. V roce 1980 vztyčili Pražané v Dejvicích sochu maršála Koněva jako projev trvající vděčnosti Rudé armádě, která se neoddiskutovatelně podílela na osvobození Československa…Dnes se nikdo z liberálů neobtěžuje položit alespoň symbolickou květinu nejen Rudé armádě, ale ani 1. Československému armádním sboru, který po boku vojsk maršála Koněva dobýval zpět naši milovanou vlast Československo a zaplatil hrdinskými ztrátami nejen v bojích u Sokolova, Kyjeva a na Dukle. Takoví to jsou vlastenci!“

Petra Prokšanová vyzvala současné vedení Prahy, aby ponechalo sochu maršála Koněva tam, kde je, aby naopak zrealizovalo sochu armádního generála Ludvíka Svobody.

Navzdory tomu, že po celou dobu mítinku se nestalo žádné narušení aktu kladení věnců a všichni se rozešli, i policie, zmobilizoval se hlouček veselých lidí, který celou dobu postával na rohu náměstí Interbrigády na Praze 6, kde čekali, až si naplní močové měchýře, aby se pomstili Koněvovi.

Informaci potvrzuje Bc. Robert Vašíček a Jiří Černohorský. Vše vyústilo v to, že se mladí lidé sebrali a pomočili sochu Koněva. Nutno podotknout, že během aktu kladení věnců se neprojevovali. Počkali, až se všichni rozejdou a namočili na svíčky. Očitým svědkem události byl Bc. Robert Vašíček, radní za Prahu 11. Vašíček dále dodává: Mladí se chlubili, že jim zaplatili. Vykřikovali heslo „Ať žije Petr Fiala!“ 

 

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

„Češi stojí za pomníkem maršála Koněva.“ Šafrovi spadla čelist z nového průzkumu Českého rozhlasu
„Co s tím? Koněv nebo Vlasov?“ Raději postavíme pomník penisu, nabídl řešení sporů spisovatel Mnislav Zelený-Atapana
V ruské židovské komunitě vyzvali, aby se v Česku nedemontoval památník maršála Koněva
Štítky:
holocaust, Ivan Koněv, pomník
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář