16:53 22. září 2020
Názory
Získat krátkou URL
141530
Sledujte nás na

Když v únoru roku 2018 zavraždili novináře Jana Kuciaka a jeho přítelkyni Martinu Kušnírovou, bylo jasné, že tato skutečnost zásadně ovlivní volby v roce 2020. Jelikož opozice byla v té době rozhádaná a nedisponovala větším morálním kreditem, iniciativy za „očistu“ SR se ujala nominální občanská iniciativa Za slušné Slovensko.

Jak se však velmi brzy ukázalo, tato iniciativa velmi úzce koordinovala své aktivity s kanceláří bývalého prezidenta Andreje Kisky (o jejím napojení na Kisku mluvil například bývalý premiér Robert Fico nebo předseda OĽaNO Igor Matovič, a také lídr strany Socialisté.sk Eduard Chmelár, pozn. red.). Ten se nakonec rozhodl založit politickou stranu s názvem Za lidi a místopředsedou strany se stal právě mluvčí této občanské iniciativy, Juraj Šeliga.

Mezitím média středního proudu vytvářela obraz o Slovensku, které je hustě propojeno sítí nepřípustných klientelistických vztahů, do médií se dostal narativ o ukradeném státě a argumenty ve prospěch tohoto obrazu dodaly i přepisy SMS komunikace Mariána Kočnera, kontroverzního podnikatele, který je dnes obviněn jako zadavatel vraždy novináře Jána Kuciaka. Z jeho komunikace přes aplikaci Threema jasně vyplývá, že část policejních špiček, část vyšetřovatelů, soudců a prokurátorů pracovala ve prospěch tohoto kontroverzního podnikatele.

Samozřejmě, že kauza zavražděného novináře vyvolala na politické scéně zemětřesení. Padla vláda dlouholetého premiéra Roberta Fica, kterého nahradil místopředseda Směru Peter Pellegrini, a musel odejít i velmi vlivný ministr vnitra Robert Kaliňák. Rovněž se změnil policejní prezident – generála Tibora Gašpara nahradil generál Milan Lučanský. Tyto vynucené změny sice na chvíli uklidnily společnost, ale rozhodně neovlivnily téma voleb.

Když političtí marketéři vycházeli z těchto okolností, rozhodli se z korupce udělat téma této předvolební kampaně. V této situaci se zde připravuje převzít moc garnitura, která je hodnotově a programově nekonzistentní, ne-li přímo protichůdná, a dělicí linie slovenské politiky se neodehrávají na polaritě levice a pravice, liberálové a konzervativci, ale současná koalice kontra opozice. Zároveň se ukázalo, že hra dnešní opozice na čisté, kompetentní a protikorupčně orientované politiky, jemně řečeno, pokulhává na obě nohy.

Temné stránky opozice

Tuto iluzi rozmetal investigativní novinář Tom Nicholson, který v rozhovoru pro deník SME jasně deklaroval, že Richard Sulík, ale i Igor Matovič, dávno před vstupem do vlády Ivety Radičové znali propracovaný korupční mechanismus, který byl tak důkladně popsán v největší korupční kauze od vzniku SR, v Gorile. Tento spis měli a nedělalo jim problém jít do vlády s hlavními aktéry této kauzy, jako byl Ivan Mikloš a Mikuláš Dzurinda. Vnímání opozice jako autentické síly, která je proti korupci, tak selhalo a v polemické konfrontaci tento obraz nemůže obstát.

Problém mají i strany „nové opozice“. Exprezident Andrej Kiska je trestně stíhán za kauzu KTAG (krácení daní), kromě toho má za sebou velmi nepříjemnou pozemkovou kauzu ve Velkém Slavkově, kterou prohrál, a existuje důvodné podezření, že to je jen vrchol ledovce. Problémy má i lídr Progresivního Slovenska Michal Truban, který je zase obviňován z propagace drog ve veřejné debatě, ba dokonce z dealerství. Opozice a média tak vytvořila krajně polarizovanou společnost s neprostupnými dělícími liniemi. Následkem této atmosféry však vznikla patová situace. Současná koalice je vykreslována, a částí společností i vnímána, jako skrz naskrz zkorumpovaná.

Nečekaný zvrat kampaně

Výsledkem takto nastavené kampaně je tedy prudký vzestup antisystémové Lidové strany Naše Slovensko (ĽSNS), která je dnes podle preferencí druhou nejsilnější stranou a její preference mají tendenci dále růst. Pokud si přitom uvědomíme, že neustálé ataky na stranu Směr mají za následek postupný, ale vytrvalý pokles preferencí, a také strany opozice spíše stagnují, případně lehce klesají, vzniká zatím nepravděpodobná, ale možná alternativa, že vítězem voleb bude ĽSNS.

Je to logické – oba antagonistické bloky se navzájem očerňují a roste třetí síla. Právě tato skutečnost v jistém smyslu v tomto stádiu kampaně modifikovala její téma na „Zastavme fašisty!“. Prvním, kdo tuto novou hrozbu uchopil a začal s ní v kampani pracovat, byl předseda KDH Alojz Hlina. Ten začal osobní účastí rozbíjet meetingy ĽSNS. Tento jeho pokus byl však rozpačitý a spíše pomohl jemu, jakožto osobě, zviditelnit se, než že by straně uškodil.

Koordinovaný a systematický charakter tato kampaň získala, až když se do rozbíjení meetingů ĽSNS zapojila koalice PS/Spolu a strana Za lidi. Po několika akcích, například v Košicích, kde toto úsilí vyznělo rozpačitě, nastala „hvězdná“ chvíle této iniciativy na meetingu v Levoči, kam organizátoři „navezli“ osadníky z romských osad, čímž se v konečném důsledku podařilo meeting kotlebovců zrušit. Otázka je. za jakou cenu. Agresivita protestujících a zjevná zákulisní režie daly v konečném důsledku ĽSNS argumenty, které ještě více mobilizují jejich voliče.

Dnes můžeme jen stěží odhadnout, zda a v jaké míře takové aktivity mobilizují i ​​voliče stran Za lidi a PS/Spolu. V této fázi kampaně je všem jasné, že opozice a její političtí marketéři nastavili téma kampaně špatně. Preference ĽSNS se rychle odpoutávají od pelotonu ostatních opozičních stran, které mezi sebou bojují akorát tak o třetí místo. Kartami zamíchala i prezidentka, když prohlásila, že bude respektovat vůli voličů a jmenuje každou vládu, která dokáže získat parlamentní většinu. Na rozdíl od zažitého narativu ostatních politiků z vládní sestavy explicitně nevyloučila ĽSNS, ale zároveň prohlásila, že by měla problém jmenovat trestně stíhaného Andreje Kisku premiérem, a dodala, že dokud je lídr Za lidi vyšetřován, neměla by jeho strana mít resort vnitra. Tato deklarace tak ještě zkomplikovala předvolební poměry v koalici, kde právě PS/Spolu a Za lidi těsně soupeří o třetí místo, a tedy případné pověření sestavovat vládu tvořenou novou a opoziční stranou, samozřejmě, kromě ĽSNS.

No, a nakonec je možné vypozorovat fenomén, že zatímco PS/Spolu oslabené vzájemnými spory v lepším případě stagnují, v horším mírně klesají, pomalu ale jistě roste hnutí OĽaNO kontroverzního politika Igora Matoviče. Proto vzniká třetí fenomén těchto voleb. Reálně hrozí, že jeho strana nakonec skončí jako třetí v pořadí a bude v čele opozičního bloku. Tato skutečnost děsí lídry opozice možná více než skutečnost, že by Směr znovu seskládal parlamentní většinu. Ukazuje se, že konec volební kampaně na Slovensku bude velmi nepředvídatelný, postupem času se mění téma a akcenty kampaně. Počítá se s různými scénáři, a téměř nikdo nevylučuje ani povolební pat s možností předčasných voleb. Je tedy možné, že 29. února se očekávání mnoha politických aktérů nenaplní a Slovensko čeká období nejistoty a nestability.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Oznámí Danko Radě Evropy, že Slovensko odmítne Istanbulskou úmluvu? Čeká se na Čaputovou
Místopředsedkyně Progresivního Slovenska promluvila o splnění svého snu: Romové chrání Slovensko před extremismem
Další skandál před volbami: Danko měl podle nahrávek komunikovat se Zsuzsovou. Liberální strany chtějí jeho rezignaci
Štítky:
koalice, předvolební kampaň, kampaň, volby, politika, Slovensko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář