01:54 06. července 2020
Názory
Získat krátkou URL
Kdo zavinil 2. světovou válku? (46)
111381
Sledujte nás na

Jedna z neznámějších písní polského barda Jaceka Kaczmarského, který si vysoce cenil ruské kultury a obdivoval Vladimira Vysockého, je věnována Jaltské konferenci. Bohužel dílo, které je z uměleckého hlediska krásné, předkládá velmi zkreslenou představu o této historické události.

Pod sovětským diktátem

V polské historiografii a veřejném mínění je populární teze, že rozhodnutí o „polské otázce“ byla přijata na Jaltské konferenci „za sovětského diktátu“. To však není pravda, přijatá rozhodnutí na Krymu byla výsledkem obtížného kompromisu mezi vůdci Velké trojky. A další vývoj událostí ukázal, že tento kompromis měl základ na závažných důvodech. Koneckonců hranice nakreslené na Jaltě jsou zachovány i dnes. Zkusíme přijít na to, čím byla ve skutečnosti v historii Evropy tato schůze, a jaké místo v ní měla „polská otázka“.

Když se Winston Churchill, Josif Stalin a Franklin Roosevelt setkali 4. února 1945 v královském Livadijském paláci, byl osud války již znám. Rudá armáda sebevědomě postoupila na Západ a osvobozovala jedno území za druhým, které kdysi obsadili nacisté: vyvinula se ofenzíva ve východním Prusku, vítězně skončila Viselsko-oderská operace a úspěšné bitvy byly vedeny poblíž Budapešti. Západní spojenci porazili (i když ne bez obtíží) Němce v Ardenách a byli připraveni jít na Rýn. Nacistická říše byla odsouzena k zániku.

Na konferenci se řešila otázka budoucího územně-politického uspořádání Evropy. Protokoly z jednání byly zveřejněny, takže můžeme s jistotou říci, že „polská otázka“ obsadila během konference jedno z důležitých míst. Jako vždy v historii hledali na tuto otázku odpověď vůdci velkých vítězných mocností. Tak tomu bylo na Vídeňském kongresu v roce 1815, i ve Versailles v roce 1920 a také na Jaltě v roce 1945.

„Německé země jsou mnohem cennější než Pinské bažiny“

Počátkem února 1945 osvobodila Rudá armáda většinu Polska. Ve Varšavě vznikla Prozatímní vláda Polské republiky, vytvořená levicovými polskými politiky a orientovaná na SSSR. Tato vláda již začala získávat mezinárodní uznání. Za legitimní polské vedení považovalo kromě SSSR i Československo – vytvořená exilová československá vláda Edvardem Benešem, kterou uznávali také všichni vůdci protihitlerovské koalice. Současně v Londýně nadále existovala polská exilová vláda, která zde byla od podzimu 1939. Orientovaly se na ni vojenské jednotky Zemské armády. Londýnskou vládu vedl Tomasz Arciszewski, který opustil Varšavu a odjel do Velké Británie v předvečer povstání v roce 1944. Arciszewski nahradil Stanisława Mikołajczyka a zaujal ještě tvrdší postoj vůči SSSR a vládě ve Varšavě.

Vláda Arciszewského kategoricky neuznávala rozhodnutí Teheránské konference z roku 1943. Na schůzce v íránském hlavním městě Stalin navrhl přesun západní hranice Polska na západ a vytvoření východní hranice podél Curzonovy linie. Roosevelt a Churchill tuto myšlenku nadšeně podporovali.

„Tento plán je dobrý a dokonce nejlepší ze všech, na který se Poláci mohou spolehnout, protože ‚německé země jsou mnohem cennější než Pinské bažiny‘, jedná se o rozvinuté průmyslové oblasti,“ zdůraznil britský premiér.

Neústupné postavení londýnské vlády dráždilo Churchilla a Roosevelta. Poté, co Mikołajczyk, který byl alespoň připraven o tomto problému jednat, opustil londýnskou vládu, západní mocnosti i SSSR ho prakticky přestaly brát v úvahu při řešení „polské otázky“. Mikołajczyk mohl být ještě základem pro anglo-americko-sovětskou dohodu, ale kompromis s vládou Arciszewského nebyl možný.

Úpadek vlády v Londýně

V Jaltě Stalin vypracoval analogii mezi novou francouzskou a polskou vládou, přičemž zdůraznil, že ani vláda Charlese de Gaulla, ani prozatímní vláda Polska nemá jasně vyjádřený mandát voličů. Ale protože SSSR uznal režim de Gaulla, spojenci museli udělat to samé s prozatímní vládou. Stalin také připomněl, že nevznáší nároky na Churchilla ohledně vytvoření nové vlády v Řecku. S tímto argumentem bylo pro britského premiéra těžké protestovat, protože v říjnu roku 1994 byl iniciátorem rozdělení Evropy na sféry vlivu na schůzi v Moskvě právě Churchill.

Americký prezident a britský premiér byli pragmatičtí. Pochopili, že to byla Rudá armáda, která osvobodila Polsko v souladu s dohodami v Teheránu. Poté se v zemi vyvinula zcela nová situace, kterou nelze ignorovat. Tohle a také politický bankrot polské emigrační vlády a jejích ilegálních struktur v Polsku vedlo k logickému výsledku. V Jaltě se vůdci Velké trojky v zásadě dohodli na vytvoření nové polské vlády ze zástupců levicových a komunistických sil, přičemž poznamenali, že bude vytvořena „se začleněním demokratických vůdců z Polska a Poláků ze zahraničí“. Je třeba poznamenat, že bývalý předseda vlády Mikołajczyk 28. června 1945 skutečně převzal funkci místopředsedy vlády a ministra zemědělství v Prozatímní vládě národní jednoty Polské republiky.

K Polsku jako k impériu nedošlo

Jedním z důležitých témat konference byla otázka nových polských hranic. Osud druhé Polsko-litevské unie ukázal, že k Polsku jako k impériu nedošlo. Ambiciózní politika Piłsudského a jeho následníků skončila úplným diplomatickým fiaskem. Poláci však byli a zůstávají velkým evropským národem, který má bohaté politické tradice a mnohaletou zkušenost v boji za nezávislost. Kromě toho Polsko zažilo dlouhodobé hrůzy nacistické okupace a mělo za ně nárok na odškodnění.

Vytvoření stabilního polského státu bylo na druhé straně také v zájmu Moskvy. Na setkání v Jaltě Stalin připustil, že „polská otázka“ byla pro Rusy otázkou bezpečnosti, protože v průběhu dějin se Polsko více než jednou stalo koridorem, skrze který nepřítel prošel do Ruska:

„Polský koridor nemůže být mechanicky uzavřen zevně pouze ruskými silami. Spolehlivě jej lze uzavřít pouze zevnitř polskými vlastními silami. Proto musí být Polsko silné. Proto má Sovětský svaz zájem o vytvoření mocného, ​​svobodného a nezávislého Polska.“

Poláci jako Číňané

Roosevelt zase poznamenal, že ve Spojených státech žije 5 – 7 milionů Poláků, kteří stejně jako on souhlasí s východní hranicí podél Curzonovy linie, ale Poláci, stejně jako Číňané, jsou vždy velmi znepokojení, aby „neztratili tvář“. V souvislosti s tím požádal americký prezident svůj protějšek, aby udělal malé ústupky v jižní části Curzonovy linie. Churchill také souhlasil s návrhy Stalina a Roosevelta. Upozornil na skutečnost, že v parlamentu a na dalších místech neustále veřejně prohlašoval, že britská vláda má v úmyslu uznat Curzonovu linii tak, jak ji interpretuje sovětská vláda, tj. s ponecháním Lvova SSSR. Churchill byl za tohle velmi kritizován, a to jak v parlamentu, tak i v konzervativní straně. Ale vždy věřil, že po tragédii, kterou Rusko utrpělo v obraně proti německé agresi, a po úsilí, které Rusko vynaložilo na osvobození Polska, jsou nároky Rusů na Lvov a na Curzonovu linii založeny na právu, nikoli na síle.

Koho bolela z polské otázky hlava?

Spojenci se proto shodli na tom, že východní hranice Polska by měla jít podél Curzonovy linie s malými odbočkami od ní ve prospěch Polska a v oblasti města Lvov – ve prospěch SSSR. Polsko mělo na západě dostávat územní náhradu kvůli bývalým německým zemím. „Ať radši válka s Němci trvá o něco déle, ale my musíme být schopni odškodnit Polsko na úkor Německa na západě,“ řekl Stalin.

Pokud jde o západní hranice státu, bylo se společným souhlasem spojenců rozhodnuto, že západní hranice Polska by měla jít od Štětína a dále na jih podél Odry a Nisy. Současně britský předseda vlády stanovil, že „Polsko by mělo mít právo vzít si takové území, které chce a které může spravovat. Sotva by bylo vhodné, aby byla polská husa plná německý jídel, že by zemřela na zažívací potíže“.

Je pozoruhodné, že během konference to byli západní spojenci, a v žádném případě Stalin, kteří poznamenali, že „polská otázka působila světu po dobu pěti století bolest hlavy“ a musí se udělat vše pro to, aby se tomu zabránilo. Sovětský vůdce s nimi pouze souhlasil.

Varšava a chiméry Mezimoří

Jaltské dohody jsou často považovány za hlavní důvod pro následné formování socialistického Lidového Polska. Není to úplně pravda. Během konference nebylo stanoveno, že Polsko a další země východní Evropy se budou formovat pod záštitou SSSR na socialistickém modelu. Zřízení demokratických režimů a vytvoření socialistického tábora začalo později, když začala v Evropě a ve světě studená válka – o té by se mělo diskutovat samostatně.

V únoru 1945 se spojenci snažili spíše vytvářet nové silné hranice v Evropě. Zjevná byla také touha Moskvy zajistit vytvoření „nárazníku“ mezi Východem a Západem – zvláštního pásma z neutrálních a přátelských k SSSR států, které by se táhlo od Švédska na severu po Itálii na jihu. S prvním úkolem si na Jaltě poradili, s druhým ne.

Jaltské Polsko existuje dodnes. Poprvé ve své nedávné historii se polský stát stal suverénní a monoetnický, posunul se více na severozápad než na jihovýchod. Pouze díky rozhodnutím Velké trojky získali Poláci velký úsek pobaltského pobřeží s řadou přístavů. Paradoxně právě na podnět SSSR vzniklo Polsko Dmowského – silný národní stát, který byl v těsném spojenectví s Moskvou. Místo nekonečné „bitvy o Kresy“ se Polsko konečně mohlo zabývat vnitřním rozvojem a ukázalo v tom dobré výsledky.

Velké chyby se dnes dopouštějí ti politici, kteří se znovu pokoušejí rozšířit polskou strategii na východ. Jejich okouzlení chimérami Mezimoří, hranicemi do roku 1772 a sny o čtvrté Polsko-litevské unii mohou přinést do všech zemí regionu jen neštěstí. Mnoho desetiletí míru a vytvoření stabilního hraničního systému v Evropě – tak se dnes musí chápat Jalta.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Téma:
Kdo zavinil 2. světovou válku? (46)

Více:

V estonském parlamentu obvinili Rusko z pokusů o revizi dějin
Kreml okomentoval slova Zelenského o vině SSSR ve druhé světové válce
Polský ministr zahraničí: Vyhráli jsme spor o dějinách s Ruskem, teď je čas na normalizaci vztahů
Den D a den poté: Rusko odtajnilo dokumenty Jaltské konference z roku 1945
Štítky:
Polsko, Winston Churchill, Josif Stalin, Druhá světová válka, historie, dějiny, Jalta, konference
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář