21:13 22. února 2020
Názory
Získat krátkou URL
Parlamentní volby na Slovensku 2020 (79)
201269
Sledujte nás na

Den D na Slovensku se pomalu blíží. Průzkumy předpovídají značný úspěch straně Lidová strana – Naše Slovensko ve volbách, které se uskuteční 29. února. Známý slovenský publicista Martin Krno, který hovořil se Sputnikem, v tom nevidí nic hrozného.

Krno: Podle nového oficiálního názvu Kotlebovci – Lidová strana Naše Slovensko dosáhla v jednom průzkumu předvolebních preferencí 13,6 procenta hlasů dotázaných. Podle tří dalších průzkumů, které se uskutečnily v posledních dnech, se tyto výsledky pohybují od 11,0 do 12,8 procent. Ale to se všechno pohybujeme v rámci tzv. statistické odchylky. V každém případě od předcházejících voleb do NR SR, kdy strana získala 8,79 procet hlasů, jde o nárůst sympatií. Pokud se nic mimořádného do 29. února nestane, tato čísla by zřejmě neměla výrazněji vzrůst. Podle odborníků totiž, když se už politická strana etabluje v průzkumech veřejného mínění nad 10 procent, lidé oslovení agenturami by už neměli zatajovat své sympatie, protože se už nebojí, že by se jim někdo vysmál. Zase je pravda, že až 30 procent respondentů odpovídá, že se rozhodne až v posledním týdnu před volbami nebo přímo ve volební místnosti. Tehdy mohou nastoupit dva efekty. Ti, co se bojí, že jejich oblíbená strana se nedostane do parlamentu, protože nepřekročí potřebnou pětiprocentní hranici, a proto odevzdají svůj hlas jiné, hodnotově nejbližší. Jiná část voličů naopak, pokud původně podporovaná strana by měla podle průzkumů získat dost hlasů, tak raději pomohou jejím potenicálním koaličním partnerům, jejichž preference se pohybují kolem pěti procent. To se stalo před čtyřmi lety, kdy tehdejší opozicí favorizovaná strana Síť propadla, ale do Národní rady SR se opět dostaly SaS a OĽaNO, i když, jak říkáte v Česku, měli na kahánku. Paradoxně díky torzu Sítě se na jaře 2016 povedlo vytvořit koaliční vládu pod vedením Roberta Fica (Směr, SNS, Most – Híd a zpočátku i Síť). Kromě kotlebovců v nadcházejících volbách kandidují i tři-čtyři neoliďácké straničky, které se vždy vzbudí jen v roce voleb, ale součet jejich preferencí tradičně nedosahuje ani 0,5 procenta. Takže odsud ĽS NS mnoho hlasů nevezme. Když už, tak ze strany Vlast bývalého předsedy Nejvyššího soudu SR a ministra spravedlnosti Štefana Harabina, ale usiluje vzít hlasy i SNS a Směru.

Jak se na Slovensku, v zemi, která podle představ Rusů více než jiné ctí vzpomínku na osovobození sovětskou armádou, kde byl silný antifašistický odpor, stala extrémně populární krajně pravicová strana, které se často říká protifašistická?

Pro vysvětlení čtenářům bych se rád zastavil při výraze „liďáctví“, „neoliďácký“ a tak dále. Jsou odvozeny od Hlinkovy slovenské lidové stran (HSĽS), která působila během první Československé republiky na platformě pravicového nacionálního populismu, ale především ve 30. letech minulého století své autonomistické požadavky vůči Praze radikalizovala, což ji vedlo ke spolupráci s Hitlerovským trojským koněm v ČSR – Sudetoněmeckou stranou Konrada Henlein, která se podílela na rozbití republiky spolu s částí vedení HSĽS. Tehdejší čeští političtí komentátoři, ale i později historici používali v souvislosti s HSĽS a jejími členy výrazy „liďácký, liďáci“, aby se odlišili od úplně jiné strany – od Československé strany lidové („lidovci“). To bych radil i nyní při překládání HSĽS do češtiny. Po smrti Andreje Hlinky a nástupu dalšího katolického kněze Jozefa Tisa do jejího vedení se tato strana postupně fašizovala. Po dohodě s Hitlerem založila Slovenský stát, který byl dohodami politicky, bezpečnostně a hospodářsky v područí tzv. třetí říše. Slovenská armáda bojovala po boku německých vojsk v Polsku, ale i na území Sovětského svazu (jedna její jednotka se dostala až na Kavkaz). Je pravda, že část důstojníků a vojáků spolupracovala s místním partizánským hnutím (například Ján Nálepka), ale našli se i tací, co se po boku německých nacistů podíleli na vyvražďování civilního obyvatelstva, včetně Rusů, Bělorusů, Ukrajinců a Židů. HSĽS a její vůdce Tiso povolali při rozmachu partizánského hnutí na Slovensku německé branné síly, což vedlo k dřívějšímu vyhlášení Slovenského národního povstání, které dva měsíce odolávalo okupantům. Tím byly mimořádně nápomocné Pohotovostní oddíly Hlinkovy gardy především při masakrech na vesnickém obyvatelstvu. Svou surovostí a fanatickou oddaností německým nacistům byly ekvivalentem banderovců na Ukrajině (poté i na východě Slovenska) nebo příslušníkům Lotyšské legie SS. Slovenští gardisté dokonce bojovali ještě v dubnu 1945 po boku Němců při postupující Rudé armádě v Bratislavě a na její okolí. Tiso se svou liďáckou vládou ujel před postupující frontou do Rakouska, odkud poslal do Berlína pozdravný telegram Hitlerovu nástupci admirálu Karlovi Dönitzovi, v němž ho ujišťoval o své věrnosti tzv. třetí říši. Tento historický exkurz nedělám náhodou. Když před 17 lety začínal učitel sportovního gymnázia v Banské Bystrici Marian Kotleba s politickou aktivitou, tak organizoval v Bratislavě a dalších městech při výročích spjatých s Tisem a jeho liďáckým fašizujúcim režimem pochody v uniformách podobných jako nosili příslušníci Hlinkovy gardy, propagovali fašistické a rasistické symboly, hajlovali.

Jejich lídři v projevech vychvalovali válečný slovenský stát a chodili s květinami k hrobu, kde byl původně pohřben popravený Jozef Tiso. Bohužel slovenské policii, soudnictví, ale i politikům dlouho trvalo, než si vyslechli hlasy demokratické veřejnosti a proti těmto akcím zakročili a politickou organizaci Slovenská pospolitost soud zakázal pro její cíle zaměřené proti demokratickému režimu. V podstatě vzápětí Kotleba vytvořil Lidovou stranu Naše Slovensko, později s rozšířeným názvem, Marian Kotleba - ĽS NS. Samotným názvem se hlásí k tradicím HSĽS. Právníci zřejmě tak mazaně sepsali stanovy této straně, že Nejvyšší soud odmítl návrh Generální prokuratury na její rozpuštění.

Parlament loni přijal zákon, kterým se zakazuje, aby politické strany měly v názvu jméno svého lídra. Neoliďáci si to změnili na Kotlebovci - ĽS NS, což lze považovat za provokaci a zřejmě to bude mít ještě svou dohru.

Ale musíme uznat, že se rétorika kotlebovců mění...

Je to zřejmé! Na základě rad mediálních poradců kotlebovci v posledních letech výrazně změnily svůj jazyk na veřejnosti, protože jinak by čelili sérii trestněprávního stíhání. Přesto se občas nekontrolují. Loni byl Milan Mazurek odsouzen k pokutě 10 tisíc eur (tím ztratil i poslanecký mandát) za antiromské vyjádření v rozhlasovém vysílání. Před několika dny odsoudili Antona Grňa na pětitisícový peněžitý trest, protože provokativně hajloval před lidmi přímo v sídle Nejvyššího soudu SR. Od zpochybňování holokaustu (alespoň v poslední době Kotleba říká, že holokaust nepopírají, pozn. red.), protižidovských a antibolševických výpadů přešli v čase hrozby masové migrace do střední Evropy na slovní, dokonce i na fyzické útoky proti muslimům, kteří byli na Slovensku na návštěvě či na léčení (fyzické útoky na muslimy na Slovensku skutečně byly, ale nejsou údaje, že by za nimi stáli příznivci ĽSNS, pozn. red.). Když bylo jasné, že slovenská vláda ani žádná významná politická strana nepodporovala povinné kvóty na přijímání uprchlíků z rozvojových zemí, tak soustředili své ataky proti Romům, kterých žije na Slovensku kolem 400 tisíc, ale pouze 20 procent v zaostalých osadách. Kotlebovci pro preventivní řešení těchto problémů nic reálně nenavrhují, jen zneužívají ojedinělé konflikty mezi romskými a neromskými obyvateli. Posílají do takových obcí nelegální hlídky, ačkoliv jsou místní samosprávy proti tomu a podobně. To vyvolává sympatie u části obyvatelstva, která volá po „vládě práva a pevné ruky“, podobně jako se to dělo v 30. letech minulého století v Německu.

ĽSNS je známá tím, že přitahuje voliče v oblastech Slovenska trpících chudobou a sociální nerovností. Ale proč roste obliba strany? Nevěřím, že počet chudých lidí na Slovensku stále přibývá.

Na rozdíl od tehdejší historické situace Slovensko už osm let prožívá úspěšný ekonomický rozvoj, což se odráží i v růstu životní úrovně, radikálním snižování nezaměstnanosti, přijímání pozitivních sociálních opatření. Čili tady kotlebovci nemají velký prostor na svou propagandu. Snad s výjimkou několika nerozvinutých okresů, kde žije i více Romů, zejména v jižní polovině středního Slovenska a zčásti na východním - na Spiši a v Gemeru. ĽS NS však spíše těží z celkové politicko-bezpečnostní situace na Slovensku, zejména v souvislosti se skandály spojenými s korupcí, napojením kriminálního podsvětí a novodobých oligarchů na některé politické strany, soudnictví a prokuraturu. Ještě je nutné dodat, že Kotleba byl v letech 2013 až 2017 předsedou (županem) Banskobystrického samosprávného kraje. Před regionálními volbami měl plno slibů, jak vyřeší tzv. romský problém, vysokou nezaměstnanost, stavbu silnic atd. Nic z toho nesplnil. Svůj úřad obsadil svými členy rodiny a spolustraníky z celého Slovenska. Odmítl eurofondy na rozvoj infrastruktury, čímž se na více než čtyři roky zastavily ty rozvojové programy v kraji atd. Popularitu u části populace si ĽS NS získává i šířením nepravd o mezinárodním spiknutí židovských a liberálních sil, zpochybňováním účasti Slovenské republiky v NATO a Evropské unii. Pokud se v tomto ohledu rozšiřuje, jak vy konstatujete, „fenomén popularity této strany v Rusku“, tak to považuji za absurdní už jen vzhledem k diametrálně rozdílnému pohledu na dějiny druhé světové války, protifašistický odboj a podíl slavné Rudé armády na osvobození Slovenska a podstatné části Evropy. Není mi známo, že by se kdosi v Ruské federaci bratříčkoval s novodobými banderovcemi z Ukrajiny…

Jaké změny v politice Slovenska mohou nastat, pokud tato strana uspěje v parlamentních volbách? Nakonec na své oficiální stránce prohlašuje: Kandidáti do NR SR za stranu Kotlebovci – Lidová strana Naše Slovensko jsou obrovskou nadějí a jedinou sílou, která se dokáže postavit zhoubnému liberalismu...

Na Slovensku se ohledně úspěchu ĽS NS ve volbách nic podstatného nezmění. I kdyby měli 15 procent hlasů, nikdo s nimi do vládní koalice nepůjde. Předpokládám, že nadále nedostanou v parlamentu nějaké významnější posty. Jen tak mimochodem, za poslední čtyři roky poslanci na půdě NR SR vůbec „nezářili“, dokonce ani nějakými populistickými návrhy. Sledování nočního televizního vysílání parlamentní debaty ze záznamu jim jistě žádné body nedonesly. Nakonec odborná úroveň jejích poslanců byla velmi sporná. Rovněž nepředpokládám, že by se po volbách měl otevřít širší prostor v médiích, přestože je nyní už do některých televizních debat zvou. Ale tam se také necítí ve své kůži. Nejlépe jim to jde na mítincích v malých městech a vesnicích, kde chodí specifické publikum.

Zuzana Čaputová uvedla, že z úcty k voličům by mohla s extrémně pravicovou stranou vyjednat novou vládu, pokud uspějí v nadcházejících parlamentních volbách 29. února.

Jde o předvolební manipulaci veřejným míněním pravicových (konzervativních i liberálních) a jejich blízkých masmédií. Několik měsíců strašili veřejnost, že Směr a SNS mají s ĽS NS dohodnutou vládní koalici po volbách. Jediným argumentem bylo, že kotlebovští poslanci na podzim 2019 několikrát hlasovali za vládní návrhy zákonů. Přitom když spočítáme, kolikrát za poslední čtyři roky hlasovali kotlebovci proti vládě v součinnosti s ostatními opozičními poslanci, tak by podle logiky opozice už měla být ruka v rukávu a opozice by mohla bez problémů sestavit po volbách vládu s ĽS NS. Podle současných průzkumů, pokud připustíme statistickou chybu, liberálně-centristická dvoukoalice PS/Spolu, Kiskova středově-pravicová strana Za lidi, konzervativní subjekty KDH a OĽaNO i s pravicově-liberální SaS nemusí mít v příštím parlamentu nadpoloviční většinu - tím spíše, že není jisté, zda se KDH a SaS do NR SR dostanou. Pak jim zbývá pouze divná strana Jsme rodina, kterou vede starý kamarád mafiánů a otec deseti dětí s devíti ženami. Když strany Jsme i SNS opakovaně deklarovaly, že s jedinou stranou, s níž by nešly do vlády, je právě ĽS NS, opozice i s médii otočila. Vytrvale hrozí, že parlamentní volby nevyhraje Směr, ale kotlebovci, aby tím na svou stranu mobilizovaly také lidi, kterým se nikdy nechtělo jít k volebním urnám. Je to nesmysl. Na špek jim skočila i prezidentka Zuzana Čaputová, která na otázku novináře rozvíjela teorie o tom, zda by v prezidentském paláci přijala Kotlebu jako vítěze voleb. Ústava, ani žádný zákon hlavě státu neukládá, koho má po volbách pověřit sestavením nové vlády. Je pouze zažitý zvyk, že tak nejprve pověří lídra té strany, která získala nejvíce hlasů. Pokud se mu nepodaří vytvořit vládní většinu, již nepověří tímto úkolem předsedu strany, která počtem získaných hlasů byla na druhém místě, ale toho politika, který má největší šanci sestavit vládní koalici. Tou jedničkou po 29. únoru jistě nebude Kotleba, ale volební lídr Směru Peter Pellergini, a když mu to neprojde, tak prezidentka určí kohosi ze současné demokratické opozice. Kotlebovci jsou zcela mimo, takové spekulace jim mohou pouze nahnat nové hlasy, možná i na úkor SNS a Směru. O to jde nynější opozici, která se však v současnosti tváří jako největší bojovník proti fašismu. Čaputová dělá chybu, když nyní působí podle scénáře opozičních politiků.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Téma:
Parlamentní volby na Slovensku 2020 (79)

Více:

„Upřesníte, v čem konkrétně Rusko ohrožuje Slovensko?“ Chmelár Čaputové klade nepříjemné otázky
Publicista narovinu o stavu společnosti před volbami: Liberální teroristé a zabijáci slovenské státnosti v akci
Danko odpověděl Čaputové: Pokud pustíme cizí ozbrojené síly na Slovensko, staneme se otrokem USA
„Nechci, aby tekla krev“. Danko obvinil Čaputovou, že legitimizuje Kotlebu. Chce jednat o Istanbulské úmluvě
„V těchto volbách jde i o to, jestli pod tlakem USA kapitulujeme,“ Chmelár varuje před nebezpečím ze Spojených států
Štítky:
Eduard Chmelár, Štefan Harabin, Peter Pellegrini, Robert Fico, politika, parlamentní volby, Marian Kotleba, Slovensko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář