22:37 09. července 2020
Názory
Získat krátkou URL
2244
Sledujte nás na

Zdálo by se, že lidstvu hrozí to, co si samo na sebe vymyslelo – zdrcující jaderná válka. Jenže existuje nebezpečí, o němž se nedá hlasovat: zkázonosné meteority, které již Zemi zasahovaly. Život na Zemi však může ohrozit také impakt daleko menších těles.

Mapka NASA ukazuje výskyt menších bolidů mezi lety 1994-2013. Shodou okolností byla v USA zasažena meteoritem Elizabeth Hodges. Naštěstí se jí nic vážnějšího nestalo. Není náhodou, že se lidstvo snaží kontrolovat dráhu planetek a asteroidů…

Čeká nás snad blízké setkání s meteoritem? Astronomové zatím nesledují pohyby vyloženě všech asteroidů. Ty menší unikají.

Díky Čeljabinskému meteoritu se svět seznámil s ruskými nadávkami tamních řidičů. Tento průlet registrovaly kamery (dashboard cameras) v civilních vozech. Když se na obloze rozzářila koule letící po balistické dráze, překvapení řidiči se nebránili ani nespisovným výrazům… Tento incident rozkryl zajímavý fakt, že Rusové v autech hojně užívají právě kamery. Díky tomu je průlet meteoritu skvěle zaznamenán, přičemž z rozličných úhlů.

Meteory, případně meteority (dopadnou-li na Zemi), padají neustále, ale ne všechny případy jsou zaznamenány; mnoho malých meteoritů unikne pozornosti. Státy s velkou populací mají šanci, že vetší část průletů atmosférou těchto těles bude detekována přístroji. Extrémně velký, desetikilometrový asteroid Chicxulub, před 66 miliony let vyhubil někdejší pány planety dinosaury, čímž se zřejmě otevřela šance pro savce, aby začali psát novou kapitolu života na Zemi. Jiný „kousek“, tzv. Tunguzský meteorit (Rusko), explodoval v atmosféře nad Sibiří počátkem 20. století; toto „pouhé“ 190metrové těleso tím, že vybuchlo v atmosféře, přelámalo na Zemi tlakovou vlnou kmeny 80 milionů stromů…

Čeljabinský meteorit: 

Za pozornost taktéž stojí, že „větší“ meteority dopadly na Zemi také v měsíci únoru – jistě si pamatujeme na tzv. Čeljabinský meteorit z 15. února 2013, který přiletěl doslova nečekaně, aniž by se spustil jakýkoli varovný systém; proto existují i spiklenecké verze, že nešlo o výbuch meteorického tělesa. Čeljabinský meteorit měl sice „jen“ 15 metrů v průměru, přesto se můžete podívat na videu, co takový „drobeček“ může udělat za paseku, nebo alespoň, jak pěknou spektakulární show zvládne zapříčinit… Dále, meteorit známý jako Sichote-Aliň (Rusko) Zemi trefil 12. února 1947. Tehdy byl 70tunový bolid jasnější než Slunce a jeho obraz známe ze starších sovětských známek. K impaktu došlo ve dne.

Na prostřední známce zachycen meteorit Sichote-Aliň
Na prostřední známce zachycen meteorit Sichote-Aliň

Obrázek 1: Sovětské poštovní známky. Všimněte si na prostřední z nich motivu meteoritu Sichote-Aliň

Většinou však kosmické „smetí“ na Zemi nedopadne. Drobné úlomky shoří v atmosféře a zanechávají za sebou krátké svítící stopy. Těmto úkazům říkáme v češtině postaru „létavice“ – meteory. Zavolali jsme si na observatoř v Praze na Petříně, kde nám potvrdili, že meteorické deště mají názvy dle místa na obloze, odkud „vyletují“. Na tato místa odedávna promítáme hvězdné mapy s definovanými souhvězdími. Proto, „…hovoříme-li o meteorech, rozeznáváme Perseidy (srpen), Leonidy (listopad), Geminidy (prosinec), Akvaridy… Typický meteorický roj Perseid připadá na srpen, zhruba kolem 13. srpna, tehdy má svůj vrchol. Obecně jde o části prolétajících planetek a komet… Jinak největší meteorický kus máme tady na hvězdárně, našel jej Čech, váží 950 kg, je ze železa, spadl ve Švédsku před milionem let a našel se ve 2metrové hloubce. Máme jej zapůjčen na léta…V ČR máme tzv. bolidovou síť, jedná se o kamery, které neustále monitorují oblohu.“

Meteority nejsou jen hrozba. Občas, zdá se, stojí na začátku života

Na některých meteoritech přilétnuvších z vesmíru byly nalezeny aminokyseliny. Ty jsou základním kamenem života na Zemi. Ptáme se MVDr. Miroslava Šafáře, zda život pochází ze hvězd a zda k nám byl transportován pomocí meteorických dopadů.

MVDr. Miroslav Šafář: Panspermická teorie, ano, je takový názor. Ve vesmíru probíhají procesy (viz Jiří Grygar: Vesmír; Kapitoly z kosmických dějin, Mladá fronta 1979, str. 150; 151), které vytváří planety, jiné procesy planety zase boří. Pokud budeme uvažovat, že kdesi ve vesmíru existuje život, je to asi správná úvaha. Bylo by nezměrnou pýchou se domnívat, že jsme v celém tom bezbřehém prostoru jen my. Zřejmě probíhá či probíhala jakási výměna života mezi planetami…

Co si pod tím představit?

Ve vesmíru existují na zbytkové bázi kameny a úlomky, které letí kosmem a které opravdu přenáší genetickou informaci, byť v miniaturním množství. Kromě aminokyselin by ale také mohlo jít o viry, ba i bakterie. Virus chřipky by klidně mohl pocházet z exoprostoru. Pokud by tato gen. informace přiletěla z hvězd, mohla by na Zemi pokračovat ve své existenci. Takto věc zhruba chápe tzv. panspermická teorie; vysvětluje posílání života napříč vesmírem.

Párkrát se na meteoritech zjišťovaly podivné věci, které by mohly být pozůstatkem nejjednoduššího života, jehož základem jsou aminokyseliny. Některé meteority byly nosiči aminokyselin. Tato teorie byla populární třeba v 80. letech. Dále vše závisí na příštím výzkumu, než bude teorie případně aktualizována. Významná jsou i jádra komet, i jiné pozůstatky původně větších planetárních celků. Možná, že právě zde má život na Zemi svůj začátek (či pokračování?) …

Co o meteoritech píše klasická již literatura?

Jiří Grygar v knize Vesmír píše, že „meteority lze v zásadě rozdělit na želez-niklové a na kamenné (uhlíkaté chondrity). Studium jejich chemických i fyzikálních vlastností nám vydatně pomáhá při zkoumání minulosti sluneční soustavy…Některé meteority jsou svým stářím jedinými doličnými předměty z období budování sluneční soustavy.“

Grygar v daném textu píše o českém meteoru, jehož průlet i dopad byly pozorovány r. 1959 ze základny Ondřejov-Prčice. „Je to první meteorit v celých dějinách astronomie, kdy známe jak původní dráhu tělesa ve sluneční soustavě, tak rychlost jeho vstupu do zemského ovzduší i samotné těleso, resp. jeho zbytky.“ Grygar uvádí, že z původního dvacetitunového tělesa zbylo nějakých 5 kilogramů hmoty, které se nalezly.

Možná si čtenáři vzpomenou na film Starman, jehož děj částečně souvisí s kráterem v americké Arizoně (1984) či na jiný snímek Armagedon (1998). Ve druhém citovaném lidstvo čelí výzvě, musí od Země odvrátit blížící se asteroid. Jiří Grygar píše, že srážka s větším asteroidem není vyloučena, ale že pravděpodobnost je malá.

Závěrem: Člověk dnešního typu se na Zemi objevil před nějakými 170 000 lety a zatím nás nebeská tělesa šetřila. Daleko více naše kapsy může ruinovat neúspěšná sportka…

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Meteorit neprojde! Ruští vědci vymysleli nový způsob, jak ochránit vesmírné lodě
Vědci zjistili, jaký kráter po pádu meteoritu je nejstarší na Zemi
Na internetu se objevilo video zachycující pád dalšího meteoritu na Uralu. „Působivé!“ píšou překvapení Rusové
Štítky:
vesmír, asteroid, astronomové, meteorit
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář