02:24 19. září 2020
Názory
Získat krátkou URL
,
1290
Sledujte nás na

Úprava genů pro léčbu rakoviny se může letos stát skutečností. Budou vědci schopni eliminovat genetické defekty z lidské DNA? Sputnik promluvil se třemi odborníky o tom, jak dědičnost a chronický zánět ovlivňují vývoj onkologie, a co s tím můžeme dělat.

V první části článku jsme zkoumali základní metody léčby rakoviny, včetně málo známé české metody devitalizace nádoru.

Studie vztahu mezi zánětem a vývojem nádoru

Hypotézu příčinného vztahu mezi zánětem a vývojem tumoru poprvé navrhl Rudolf Virchow roce 1863. Jeho práce byla věnována studiu povahy zánětu. Vytvořil také koncept buněčných patologií, který významně ovlivnil vývoj medicíny.

Stojí za zmínku, že moderní vědecké zdroje nedávají na tuto otázku jasnou odpověď. Studie Gabrielle Milleové a jejích kolegů z roku 2011 o úloze chronického zánětu ve vývoji rakoviny uvádí, že zánět na jedné straně napomáhá karcinogenezi, maligní transformaci, růstu nádoru a metastázám. Podle vědců však na druhou stranu může zánětlivý proces stimulovat imunitní mechanismy, které omezují růst nádoru.

Předchozí studie Lisy M. Coussensové a Zeny Werbové, publikovaná v roce 2002, také připomíná známou roli zánětu při vývoji rakoviny a zkoumá molekulární a buněčné mechanismy, které ilustrují kauzální vztah mezi zánětem, vrozenou imunitou a onkologií.

Chronický zánět vede k chybám DNA

Podle slov doc. MUDr. Františka Lišky, Ph. D., výzkumníka z Ústavu biologie a lékařské genetiky 1. LF UK a VFN (Ústav biologie a lékařské genetiky1.LF UK a VFN), je zánět rizikovým faktorem rakoviny, většinou však není faktorem zásadním. Jedná se zejména o záněty dlouhotrvající (chronické) nebo opakující se s velkým množstvím poškozených buněk a opakovanou nutností regenerace tkáně po zánětu.

„Jak zánět, tak regenerace vyžadují zvýšené dělení buněk, při dělení buněk vznikají chyby ‚kopírování DNA‘. Pokud nejsou opraveny, vznikají mutace (trvalé změny genetické informace v dceřiných buňkách). Některé mutace (zdaleka ne všechny) mohou způsobit vznik rakoviny. Tzn. čím víc zánětu, tím víc buněčného dělení, tím víc mutací a tím víc škodlivých mutací, které mohou nádor způsobit,“ uvedl odborník.

Stejný názor sdílí ruský onkolog Jevgenij Čerjomuškin, vedoucí výzkumný pracovník Ústavu klinické onkologie. Podle něj vede chronický zánět, jakož i chronické účinky různých faktorů vnějšího prostředí, k poškození DNA v takovém rozsahu, které spouští růstové mechanismy rakovinných buněk.

Čerjomuškin vysvětlil proces příčiny a následku následovně: „Chronický zánět je považován za stálé zatížení procesu obnovy buněk. Přirozeně s tím umírá velké množství buněk,“ řekl expert. Pak se objeví buňky, které provokují proces nekontrolovaného dělení a růstu rakovinného nádoru. „To znamená, že nádor dostává signál, že se tělo musí do jisté míry zničit. Je aktivován mechanismus nekontrolovaného dělení. To znamená, že se nahradí zcela nekontrolovaným buněčným klonem zevnitř,“ vysvětlil.

Příklady zánětlivých onemocnění, která se mohou stát jedním z faktorů způsobujících rakovinu, cituje i ruský onkologický chirurg docent Konstantin Titov. Podle jeho názoru mohou chronická gastritida, chronická bronchitida kuřáka a chronická kolitida přispět k rozvoji onkologie.

K zázračné reakci organismu na „nesprávné“ léčení dochází u 3-5 % lidí

I přes široké rozšíření nemoci může člověk v běžném životě slyšet nebo se stát svědkem zázračných uzdravení. Sputnik se zeptal praktického onkologa Čerjomuškina, zda u jeho pacientů, které léčil, došlo k nevysvětlitelnému vyléčení rakoviny.

Podle odborníka může 3-5 procent pacientů mít spontánní regresi na léčbu, která je z hlediska klasické medicíny nedostatečná. Podle medportal.ru může být úplná nebo částečná regrese způsobena infekcí bez jakékoli léčby. K podobným „uzdravením“ došlo u pacientů s melanomem, renálním karcinomem, neuroblastomem a některými typy leukémie.

„Měli jsme případy tzv. spontánní regrese. Tyto mechanismy byly vždy nepochopitelné, protože na první pohled s pacientem nebylo nic provedeno, ale nějaký mechanismus fungoval. Řekněme, že máme pacienty, kteří dostávají zdánlivě neadekvátní léky. Jde o to, že jsme použili mechanismy rozpoznávání imunitního systému nebo biochemický mechanismus, nejjednodušší chemoterapii a člověk se uzdravuje. Je to úžasné!“

Genová loterie a (ne)předpokládané mutace

Z výše uvedeného je zřejmé, že onkologie úzce souvisí s buněčnými procesy na nejhlubší úrovni. Sputnik se zeptal odborníků, jakou roli hraje genetika ve vývoji nemoci, a zda je možné vyloučit vývoj rakoviny pomocí genetických manipulací.

Poznamenáme, že všichni tři odborníci tvrdí, že rakovina není dědičné onemocnění. Lidská DNA však může obsahovat mutace, které zvyšují riziko rozvoje onemocnění. Proto lze rakovinu přičíst spíše genetické než dědičné nemoci. Podle onkologa Konstantina Titova souvisí s dědičností pouze 5–10 procent případů rakoviny.

Schéma vztahu mezi nemocí a DNA vysvětlil Sputniku docent František Liška. Podle jeho slov je sám o sobě nový nádor výsledkem genové mutace. „Všechny nádory, které dosud známe u člověka, vznikají mutací normálních tělových buněk. Tj. došlo ke změně DNA (genetické informace) v buňce, která se tím vymkne kontrole organizmu a dělí se (a nádor roste) bez ohledu na potřeby organizmu. Každý náš gen (jednotka genetické informace, obvykle taková, která obsahuje informace o jednom typu bílkoviny) se vyskytuje v každé buňce ve dvou kopiích, jednu máme od otce, druhou od matky,“ konstatoval.

Vědec zdůraznil, že jedna z významných skupin genů, které jsou u nádorů mutovány, jsou tzv. tumor supresorové geny: „Jejich produkty, jak název napovídá, působí proti vzniku nádorů, např. hlídají buňku, aby se nedělila, když nemá, a aby se poškozená DNA vždy v čas opravila, a nedošlo ke vzniku nežádoucích mutací. Dojde-li ke ztrátě tumor supresorového genu, octne se buňka ‚na šikmé ploše‘.“

Naštěstí musí být mutací zničeny obě kopie tumor supresorového genu, aby se tak stalo. Naneštěstí se může člověk narodit s jednou kopií tumor supresorového genu vyřazenou z funkce. Riziko, že i druhá kopie vezme za své v průběhu života, je velká. Tak vznikají dědičné formy nádorových onemocnění, vysvětluje docent Liška.

Genetičtí hackeři z USA: od léčiv po modifikaci DNA

Ruský onkolog Čerjomuškin považuje genetické inženýrství za spíše nebezpečnou oblast vědy. Možnost léčení rakoviny pomocí genů okomentoval odborník takto: „Jdeme k nejtenčímu počítači s palicí a snažíme se získat nějaké odpovědi tím, že na něj budeme klepat. To je samozřejmě naše první snaha, která nám umožňuje postupovat dále a dále. Ale všechny experimenty s lidským genomem jsou do jisté míry buď tajné, nebo zakázané. To znamená, že jde o závažný zásah do základních věcí.“

Méně skeptický k bioinženýrství je František Liška. Podle českého odborníka je genetické inženýrství stále v počátečním stadiu vývoje a jeho schopnosti jsou využívány ve farmaceutickém průmyslu: „Je rakovina vždy genetickým (naštěstí méně často i dědičným onemocněním), genetické manipulace přímo v těle pacienta (tj. genová terapie) zatím nejsou rutinní možností léčby. Naopak metody genového inženýrství se velice často používají k výrobě některých přípravků tzv. biologické léčby. Například při léčbě rakoviny prsu.“

Slova docenta Lišky potvrzuje i historie práce americké společnosti Caribou Biosciences, která si mimo jiné klade za úkol upravit genom, aby se člověk z nemoci vyléčil. Rachel Haurwitzová a biochemička Jennifer Doudnová zahájily svou činnost výrobou léčivých přípravků pro výběrové a farmaceutické společnosti. Používají jednu z nejpokrokovějších technologií, systém CRISPR, který vám umožňuje editovat DNA. Podrobnosti o tomto systému pro úpravu genomu najdete zde.

O tomto systému jsme psali v materiálu o nápadu českých vědců, který se týkal první geneticky modifikované slepice Zory.

Američtí vědci spolupracovali se společností Genus, která se specializuje na genetiku prasat a hospodářských zvířat, a snažili se vytvořit populace myší, které modelují lidské choroby. Jak sdělila zakladatelka společnosti, novou etapou její společnosti bude použití technologie CRISPR k úpravě DNA imunitních buněk od zdravých dárců tak, aby tyto buňky mohly být přeneseny na jakéhokoli pacienta s rakovinou. Jak informuje publikace forbes.ru, Caribou Biosciences plánuje letos zahájit testování na lidech.

I přes slibné vyhlídky vědců z Kalifornie vidí docent Liška vážné překážky v technologii bioinženýrství: „Problém je zejména v tom, že genová manipulace musí být schopna upravit téměř všechny nádorové buňky ve všech ložiscích v těle, přičemž v současné době jsme rádi, je-li to 10 %. Nadějnější metody (alespoň ze současné perspektivy) upravují místo nádorových buněk buňky imunitního systému, aby byly schopny proti nádorovým buňkám lépe bojovat.“

Výhodou podle docenta Lišky je, že se manipulace může provést na buňkách vyjmutých z těla pacienta a po výběru správně upravených buněk tyto vrátit zpět do těla, čímž se obejde nižší účinnost samotné manipulace. První takové možnosti by se už nyní mohly (zatím pomalu a ve vzácných případech) dostávat do praxe.

Co nám připravuje následující den? Technologie vs. člověk

Pokud odložíme téma vědeckého výzkumu nejzáhadnějšího kódu, tedy lidské DNA, můžeme položit otázku, jaké faktory ovlivní lidský vývoj v budoucnosti a k čemu se budeme muset v blízké budoucnosti přizpůsobit.

Podle Čerjomuškina se člověk s největší pravděpodobností musí přizpůsobit „silnému elektromagnetickému účinku na jemné procesy mozkové činnosti“. Dříve jsme se touto otázkou zabývali v článku o dopadu nové generace mobilních sítí 5G.

Přes potenciální hrozby telekomunikačních technologií pro člověka mohou pokročilé lékařské metody pomáhat při prevenci a prevenci rozvoje rakoviny.  Docent Liška ve svém komentáři zdůraznil, že v současné době dokážeme včas odhalit mnoho forem dědičné rakoviny pomocí genetického testování a organizovat tak preventivní a léčebnou péči o pacienta tak, aby nedošlo k ohrožení jeho života.

Pokud je tedy nádor detekován v počátečním stádiu, je podle onkologa Čerjomuškina šance na uzdravení vysoká. U většiny typů nádorů je včasná léčba zárukou, že člověk bude žít dlouho bez aktivních příznaků nemoci. I s několika nádory různé lokalizace je možná jejich úspěšná léčba. Jinými slovy, vše záleží na touze dané osoby postarat se o sebe.

Experiment nesmrtelnosti

Závěrem bychom chtěli připomenout ještě jednu zajímavou vlastnost: rakovinové buňky se v laboratorních podmínkách dělí nekonečněkrát a jsou nesmrtelné. Rakovinová buňka pacienta je jeho vlastní buňka, proto ji imunitní systém „přehlíží“. Možná je každá rakovina evolučním pokusem, který se snaží paradoxně vyzrát na nesmrtelnost. Možná se jedná o experiment, který se nedaří.

V antropologických sbírkách pražských muzeí je i na kosterních ostatcích našich dávných předků vidět, že kosti byly zasaženy například metastázami tumorů. Rakovina provází lidstvo odedávna. Není to jen výsledek moderního stresu. Proto bychom měli dnes dělat vše pro to, aby i neuvěřitelné metody byly buď jednoznačně potvrzeny či jednoznačně vyvráceny. Lidský život za to přece stojí. 

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Němečtí lékaři prozradili zvyky, které zvyšují riziko rakoviny
Psi pomohli diagnostikovat rakovinu dvěma Britkám
Chřipka může spouštět rakovinu. Přízračná entita virů v evolučním zápase s člověkem
Německý onkolog uvedl nejefektivnější způsob boje s rakovinou
Štítky:
průzkum, DNA, genetika, biologie, rakovina, léčba, lékař
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář