05:24 30. března 2020
Názory
Získat krátkou URL
Migrační krize v EU (146)
202113
Sledujte nás na

Kdyby nebylo koronaviru a doprovodného rekordního poklesu na světových finančních trzích, hlavní zprávou by o tomto víkendu bylo sdělení, že Turecko „otevřelo kohoutek s uprchlíky“ na hranici s Evropou v naději, že tak vyvine nátlak na Německo a Evropskou unii jako celek v souvislosti se syrskou krizí.

The New York Times uvádí: „Turecký prezident se vrhl na vedení EU za to, že nepomohlo Turecku vypořádat se s rostoucí krizí v severní Sýrii.“

To znamená, že Ankara položila hlavní trumf na herní stůl velké geopolitiky - opakování „uprchlické krize“, která div nestála politickou kariéru Angelu Merkelovou a vytvořila podmínky pro prudký nárůst popularity protisystémových stran v Evropské unii a zejména v Německu. Pokud se budeme hodně snažit, logiku turecké strany lze pochopit: právě restartování uprchlického problému uvnitř Evropy, a nikoliv na jejích hranicích, by mohlo donutit Berlín, Paříž nebo Brusel, aby přijaly některá opatření. Zdá se však, že tato geopolitická kombinace pravděpodobně nepřinese požadované výsledky.

Začněme tím, že pokud by Ankara (jako obvykle) požadovala od Evropské unie peníze, pak existují určité šance na úspěch, i kdyby se jednalo o poměrně velké částky. Jak však New York Times správně poznamenává, nyní je situace úplně jiná:

„Komentáře pana Erdogana zazněly poté, co Turecko utrpělo ve čtvrtek v severozápadní Sýrii těžké ztráty následkem ruských nebo syrských vzdušných útoků, a Turecko se snaží získat americkou a evropskou podporu pro své operace v Sýrii“.

Ale s otázkou „podpory syrských operací“ bude vše mnohem složitější, zejména pokud jde o účast Evropské unie v syrské krizi. Podívejme se na situaci pragmaticky: o jakých možnostech „podpory syrské operace“ tureckých sil může uvažovat Evropská komise nebo dokonce jednotlivé členské země Evropské unie? Stěží je možné vážně uvažovat o možnosti přímé účasti ozbrojených sil zemí EU na operacích proti vojskům Syrské arabské republiky nebo proti ruskému letectvu. Pro německého nebo francouzského politika by takové návrhy byly politickou sebevraždou, nemluvě už o tom, že na celoevropské úrovni má Turecko dost historicky nesmiřitelných nepřátel, kteří toto rozhodnutí prostě zablokují. O logistických problémech a geopolitických rizicích nemá cenu ani mluvit, to znamená, že s výjimkou situace nějakého kolektivního, úplného a bezpodmínečného šílenství lze považovat variantu „nastavení Turecku ocelového ramena Bundeswehru“ za urážlivě málo pravděpodobnou.

Můžeme uvažovat o hypotetickém příběhu, v němž se Evropská unie vystrašená hordou uprchlíků na svých hranicích a opakováním „migrační krize“ z roku 2015 rozhodne ovlivnit Rusko pomocí ekonomických metod, například sankcí. Je to však také scénář, který nezapadá do (relativně nedávné) historické zkušenosti a do geopolitické logiky Paříže a Berlína. Všechny sankce, které EU mohla uvalit na Rusko, aniž by sama sobě způsobila vážné hospodářské škody, již byly uvaleny. Vše, co je uvedeno výše, jsou opatření, která, i pokud budou přijata, tak pouze ve výjimečných případech, a „ochrana zájmů Turecka v Sýrii“ je stěží to, kvůli čemu by Berlín nebo Paříž podnikly pro ně tak bolestivé kroky.

Vyhlídka na to, že voličům vysvětlí, že se zvýšily ceny plynu a benzínu z důvodu potřeby chránit zájmy Turecka proti Rusku a zabránit tomu, aby se v Paříži a Berlíně objevil další milion uprchlíků, pravděpodobně nenadchne německou nebo francouzskou vládnoucí třídu. Zejména s ohledem na skutečnost, že volič může položit nepříjemnou otázku: proč neuzavřít hranice před uprchlíky? A poté, co nedostane jasnou odpověď, může tento volič hlasovat pro ty velmi protisystémové radikály, kterých se tak bojí Merkelová i Macron. Třešnička na dortu: díky upřímnosti francouzského prezidenta jsme se nedávno dozvěděli o důležitém kulturologickém objevu evropských odborníků, kteří dospěli k závěru, že sankce neovlivňují chování Ruska.

Připomínáme, že Macron na nedávné konferenci v Mnichově řekl:

„Nashromáždili jsme zmrazené konflikty, systém nedůvěry, konflikty v oblasti kybernetické bezpečnosti, sankce, které v Rusku absolutně nic nezměnily. Nenavrhuji je zrušit, pouze konstatuji. Naše sankce a protiopatření jsou pro nás Evropany stejně drahé jako pro Rusko a výsledek není příliš pozitivní“.

Zatím je situace následující: Bulharsko a Řecko upevňují hranice a policie již hází kouřové granáty na uprchlické kolony. Guardian informuje o pozici Bruselu:

„Evropská unie upozornila tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, že očekává od Ankary splnění dohody v hodnotě šesti miliard eur, aby byla zastavena migrace do členských států EU. V souladu s dohodou z roku 2016 Turecko souhlasilo se zastavením přílivu lidí do EU výměnou za finanční prostředky. V současné době žije v Turecku asi 3,6 milionu uprchlíků ze Sýrie. V Bruselu byli znepokojeni, když turecké státní zpravodajské agentury uveřejnily záběry stovek uprchlíků a migrantů mířících na pozemní a mořské hranice se Řeckem.“

„Vytáhnout“ z Bruselu peníze je odvážný a dokonce poněkud originální nápad, ale je nepravděpodobné, že bude mít pozitivními důsledky.

Nevyhnutelně vzniká otázka, existuje-li v současné situaci naděje, že „humanitární krize v Evropské unii“ nějakým způsobem podnítí přímý zásah USA do syrského konfliktu. Pokud USA nějakým způsobem zasáhnou, pak určitě ne kvůli uprchlíkům. A dokonce nejen to: záběry milionů „syrských ilegálních přistěhovalců“, kteří útočí na řecké a bulharské zátarasy, jsou vynikající reklamou na hlavní projekt Donalda Trumpa „zeď na hranici s Mexikem“. A pokud se na věci podíváme cynicky (a prezident Spojených států je stěží idealistický), tak čím více a déle bude americká televize vyprávět voličům o hrůzách migrační krize v Evropské unii, tím vyšší bude hodnocení současného amerického prezidenta.

Čím konkrétně skončí krize v Sýrii, lze nyní těžko předvídat: Ankaru ještě čekají v Moskvě složitá jednání a možná i další hledání dočasného kompromisu. V žádném případě však není třeba přeceňovat trumfové karty, které jsou již na stole. V tuto chvíli je nepravděpodobné, že by mohly změnit průběh hry.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Téma:
Migrační krize v EU (146)

Více:

Erdogan požádal Macrona o podporu v Idlibu ze strany NATO
USA doufají, že se Turecko kvůli situaci v Sýrii vzdá S-400
Tisíce uprchlíků jdou ke hranicím Turecka s evropskými zeměmi
Česko pomůže migrantům. Mělo by to posílit veřejný obraz ČR, tvrdí Hamáček
Štítky:
zavedení sankcí, imigrační vlna, migrační krize, migrace, uprchlíci, Evropa, Turecko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář