04:40 09. srpna 2020
Názory
Získat krátkou URL
402091
Sledujte nás na

Washington využil epidemie koronaviru a toho, že je nyní pozornost obyčejných Američanů soustředěna na propad finančních trhů, aby potichu, rychle a rozhodně kapituloval v Afghánistánu.

Přes 2 200 zabitých amerických vojáků, více než 20 tisíc raněných, osmnáct let války a okupace, a rovněž více než dva biliony dolarů vynaložených na „afghánskou kampaň“. To vše bylo marné. Vše bylo včera vyhozeno do odpadkového koše dějin v rámci podepsání jedné z nejvíce ponižujících dohod za celé dějiny USA.

Tato „mírová smlouva“ je fakticky kapitulace. A úsilí amerických diplomatů a médií s cílem prosadit v informačním prostoru teze o tom, že „nejde o kapitulaci, ani o porážku, ale o výbornou mírovou smlouvu“, ještě jednou dokazuje, jak ponižující to všechno pro Washington je. Ministr zahraničí USA Mike Pompeo, který promluvil na slavnostní ceremonii kapitulace, tedy podepsání „mírové smlouvy“, prohlásil:

„Tato smlouva nebude znamenat nic a dnešní dobré pocity nebudou trvat věčně, pokud nepodnikneme konkrétní akce ohledně převzatých závazků a slibů. (...) Vím, že existuje pokušení mluvit o vítězství. Avšak vítězství, vítězství Afghánců, bude dosaženo pouze tehdy, když dokážou žít v míru a prosperovat.“

Srovnejme to s postojem hnutí Tálibán, který uvádí americká zpravodajská agentura Bloomberg:

„Den před podepsáním smlouvy s USA o zahájení mírových jednání Tálibán oznámil své vítězství. „Je to den vítězství,“ řekl Šer Mohammad Abbás Stanekzaj, zástupce hnutí Tálibán na jednáních. Vítězství přišlo s pomocí Boha.“

Samotný fakt, že jsou USA, jejichž vojenský rozpočet (748 miliard dolarů ročně) převyšuje celkové HDP Afghánistánu (18 miliard dolarů ročně) až 41x, nuceny domlouvat se na míru s hnutím Tálibán, stačí k tomu, abychom pochopili, kdo a s jakým skóre vyhrál. Smlouva vlastně spočívá v tom, že Tálibán nepoužije násilí proti afghánské vládě po dosti dlouhou dobu, aby západní média a voliči zapomněli na existenci Afghánistánu, a pak si může Tálibán dělat vše, co ho napadne.

Sputnik nyní představuje oficiální konfiguraci jednání a vzájemných závazků:

„Strany se dohodly, že USA sníží počet vojáků v Afghánistánu z 12 tisíc na 8,6 tisíce během 135 dní a pak budou pokračovat ve stažení všech amerických sil a sil NATO po dobu 14 měsíců, pokud se Tálibán zdrží násilí. Dohoda rovněž stanoví „trvalé a komplexní příměří.“

Je příznačné, že dohoda neobsahuje přiznání jakýchsi základních ústupků ze strany Tálibánu (nepovažujeme-li slib neurčitého příměří za jistý ústupek), ale dokonce neobsahuje ani závazky o zachování jistého politického formátu následného urovnání, který by byl alespoň trochu výhodný pro Washington. Jak spravedlivě poznamenal analytik agentury Bloomberg, „USA záměrně neudělaly jasno (v otázce, pozn. red.), zda Tálibán skutečně uzná zvolenou vládu Afghánistánu, za kterou USA a jejich partneři z koalice válčili a umírali“.

Vyplývá tedy najevo, že Tálibán ani nepožádali, aby uznal oficiální vládu nebo výsledky voleb, jež proběhly v Afghánistánu pod dozorem americké armády. Když tohle není porážka, ani rozsudek celé americké vojenské operaci v této zemi, co to pak je?

Pro úplnost obrazu dodáme ještě jednu podrobnost k „mírovému urovnání“ na americký způsob: Mike Pompeo ve svém projevu v Dauhá nenašel vůbec žádné argumenty ve prospěch toho, že je tato smlouva dobrý nápad. Místo toho prohlásil, že „za posledních šest dnů“ bylo v Afghánistánu zaznamenáno zmírnění násilí. To je ale zřejmě všechno, čím se bývalý šéf CIA může ohledně Afghánistánu pochlubit.

Postoj amerických médií

Dokonce i média loajální vůči Washingtonu, jako je třeba agentura Reuters, přiznávají, že „existuje nevyřešená otázka“, a sice, kdo sestaví afghánský tým na jednáních s Tálibánem o tom, jak zapojit povstalce do politického procesu, a nakonec, jak se podělit o moc s hnutím (Talibán, pozn. red.).

V tomto kontextu vypadá počínání USA tak, jakoby prostě nechaly své zastánce v Afghánistánu na pospas osudu. Jediná a srozumitelná část amerického geniálního plánu spočívá v tom, aby mohli stáhnout vojska a pak dlouho a s radostí natáčet hollywoodské filmy o hrdinském vítězství odvážných amerických vojáků nad Tálibánem.

Praxe však ukazuje, že to není špatné rozhodnutí: s ohledem na vliv americké mašinérie umělecké propagandy na mozky našich současníků, budou za několik let pouze experti na geopolitiku vědět, že USA ve skutečnosti v Afghánistánu prohrály, přičemž ti, kteří se o tom odváží psát v západních médiích, budou obviněni ze šíření konspiračních teorií a podezíráni z práce pro ruské tajné služby.

Jenže všechny tyto filmy nepomohou těm, jejichž příbuzní zahynuli v této válce, a nejde jen o americké vojáky, ale také o vojáky zemí, jejichž geopolitici se chtěli zalíbit Washingtonu a vyslali do Afghánistánu svoji „potravu pro děla“. Je to Velká Británie, Polsko, Rumunsko, Kanada, Francie, Gruzie, Estonsko, Lotyšsko atd.

Dělat poskoka ve válkách velké americké říši je zřejmě prestižní, ale pouze v případě, že ta říše vyhrává. Dnes tato říše předvedla svoji slabost a celý svět tuto slabost vidí. Musíme ale poznamenat, že rozhodnutí o stažení z Afghánistánu je odvážný krok prezidenta Trumpa, vyvolaný na jednu stranu politickou účelností (Trump provádí volební kampaň a slíbil stažení již v roce 2016), a na druhou stranu ekonomickou potřebou.

Ekonomické důvody

Na rozdíl od americké propagandy Trump již v roce 2016 mluvil o tom, že je americká ekonomika „jedna velká tuková bublina,“ a chápe, že se z nekonečných válek může stát jehla, která tuto bublinu propíchne. Dobrý byznysmen dokáže rozeznat a škrtnout ztráty a zbavit se vedlejších aktiv.

Poté, co se Trump zbavil Damoklova meče, impeachmentu a „ruského vyšetřování“, byl konečně schopen pokračovat v plnění této části svých volebních slibů. Nejdůležitější v tomto příběhu není osud Afghánistánu nebo Kurdů (které Trump již dříve odepsal a nechal na pospas osudu), ale to, koho dalšího se tento skvělý washingtonský manažer bude chtít zbavit.

Je z čeho vybírat, ale první kandidáti„na prodej“ jsou jasní. Tím spíše, že minimálně jeden takový aktivně pomáhal Demokratické straně zdiskreditovat Trumpa v roce 2016 a pak odmítl účast ve vyšetřování korupce Joeho Bidena. Tato historie určitě bude mít pokračování, a to už jen proto, že prezident USA je známý tím, že na křivdy nezapomíná.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

„Ať do Afghánistánu posílají i své syny, ale ať do toho nezatahují naše vojáky.“ Filip obvinil NATO Hujery z vazalství
Trump ohodnotil bojovníky Tálibánu na příkladu jejich boje se sovětskými vojáky
USA a Tálibán podepsaly mírovou dohodu. Američané a NATO stáhnou své vojáky z Afghánistánu
Štítky:
Afghánistán, Donald Trump, porážka, USA, Talibán
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář