Volby 2020: Výsledky a důsledky

Volby na Slovensku skončily značným překvapením. Neočekávaným vítězem se ziskem více než dvaceti pěti procent se stala strana kontroverzního politického eskamotéra Igora Matoviče. Je možné, že průběh jeho kampaně se dostane do učebnic politického marketingu.

Matovič startoval na podzim 2019 s preferencemi okolo sedmi procent, v prosinci a lednu měl okolo devíti procent a konečný výsledek - téměř čtvrtina všech voličů nakonec dala svůj hlas jeho politickému seskupení. Jeho růst byl samozřejmě podmíněn sérií chyb jeho politických konkurentů.

Matovič naplno využil politickou neobezřetnost KDH, které s liberály z PS/Spolu podepsalo pakt o neútočení, zároveň otevřel svou kandidátku odcházející Anně Záborské a Richardovi Vašečkovi z KDH a dalším kandidátům z Křesťanské unie, které naopak předseda KDH Alojz Hlina převážně z osobních důvodů nepřijal. Paradoxně však poté, co Matovič zdecimoval KDH, vyzval jeho členy, aby vstoupili na kandidátku OĽaNO, což bylo po sérií podpásovek pro KDH nepřijatelné.

Matovič ještě v době, kdy na to neměl dominantní preference, začal udávat témata kampaně a určil červené čáry, tedy témata, která měla být pro budoucí koalici tabu. Tím získal politickou iniciativu a alespoň podprahově a opticky se prezentoval jako ten, kdo bude určovat i povolební vývoj. Přelom v kampani nastal, když navštívil vilu bývalého ministra financí Jána Počiatka (Směr-SD) na Azurovém pobřeží a označil ji jako majetek Slovenské republiky. Tím na sebe strhl pozornost a do konce kampaně se jí už nepustil.

Potom následovalo známé „referendum“, tedy anketa, ve které položil svým voličům jedenáct otázek a postavil tak své partnery před fait accompli (před hotovou věc).

V závěru kampaně mu zase velmi pomohla skandální odhalení o exprezidentovi Andreji Kiskovi, který po zveřejnění třech kompromitujících videí čelí domněnce, že je zapleten do podvodů s pozemky z konce devadesátých let. Tato odhalení znamenala prudký pokles Kiskových preferencí, až na polovinu maxima, přičemž největší část těchto preferencí skončila právě u Matoviče v OĽaNO.

Velké chyby v kampani udělala i koalice PS/Spolu. Kromě velmi nešťastného nápadu rozbíjet mítinky Kotlebovců – Lidové strany Naše Slovensko (LS Naše Slovensko), které v konečném důsledku nijak neoslabily tuto stranu, přišli s nápadem, který je nadobro odrovnal. Pokusili se velmi hloupým a agresivním způsobem obstruovat jednání parlamentu blokováním řečnického pultu. Tento guerilla marketing jim však vůbec nevyšel, byl nepromyšlený a před svými voliči se ukázali ve velmi špatném světle. Zneuctili státní symboly, selfíčka s ponožkami či pojídání horalky při bivakování pod řečnickým pultem znechutily značnou část voličů této koalice. To nakonec rezultovalo do skutečnosti, že koalice PS/Spolu nedosáhla potřebných sedmi procent, a zůstala před branami parlamentu o méně než tisíc hlasů.

O něco lépe skončila dosud nejsilnější vládní strana Směr-SD. V konečném důsledku sice ztratila v porovnání s volbami v roce 2016 deset procent hlasů, ale její prudký pád na čtrnáct či patnáct procent se nepotvrdil. Jistě i díky nasazení volebního lídra, předsedy vlády Petera Pellegriniho. Ten vysoce překroužkoval předsedu strany Roberta Fica o téměř sto sedmdesát tisíc hlasů. Směr-SD jako druhá nejsilnější strana se značným náskokem a hlavní strana opozice má tak docela dobrou perspektivu zkonsolidovat se v opozici a být velmi vlivnou a důslednou opozicí.

Jako třetí v pořadí se ziskem přes osm procent skončila strana Jsme rodina, jejíž lídr je Boris Kollár. Přestože Boris Kollár je zámožný člověk, program strany je velmi sociální, jeho vlajkovou lodí je masivní výstavba nájemních bytů, slibuje udržet všechny sociální balíčky, čímž do jisté míry mohl erodovat elektorát Směru-SD či Slovenské národní strany (SNS).

Strana Kotlebovci - Lidová strana Naše Slovensko patřila k těm, kterých se dotkl prudký nárůst OĽaNO. Zatímco koncem ledna preference strany atakovaly úroveň dvanácti až čtrnácti procent, nakonec skončila se ziskem těsně pod osmi procenty. Ukázalo se, že útoky PS/Spolu jí neuškodily, právě naopak, semkly voličské jádro, strana spíše doplatila na to, že jako jednu z hlavních agend měla boj proti korupci a v tomto tématu bylo pro voliče autentičtější právě OĽaNO. Co se týče počtu mandátů, tak nakonec strana vychází z voleb posílena, protože propad hlasů ve volbách byl téměř ve výši třiceti procent, v parlamentu bude mít navzdory poklesu procent, z osm celých tři na sedm celých osm, o tři mandáty navíc.

Strana Svoboda a Solidarita (SaS) skončila jako druhá nejslabší parlamentní strana. Do jisté míry se to očekávalo. Na podzim totiž přišla téměř o polovinu poslaneckého klubu a byla doslova existenčně ohrožena. Ukázalo se však, že odcházející lidé ze SaS, kteří v čele s poslancem Jozefem Rajtárem nakonec zakotvili v Demokratické straně (DS), totálně propadli a SaS si udržela nejen své jádro voličů, ale i část z měkčího voličského obalu. Každopádně zisk 6,22 % je hluboko pod očekáváním a jasně naznačuje, že tato strana prosadí jen nepatrnou část programu, který sestává z 1144 řešení.

Je vysoce pravděpodobné, že vlajková loď jejich programu - odvodový bonus - nemá šanci na prosazení. Je také velmi sporné, zda dostanou post ministra financí a je tedy možné, že jen s krajním vypětím uhájí program nezvyšování daní.

Poslední strana, která prošla do parlamentu, je subjekt exprezidenta Andreje Kisky Za lidi. Je nutné jednoznačně zdůraznit, že zisk této strany ve výši 5,77 %  je hluboko pod očekáváním. Ještě na přelomu roku 2019 - 2020 měl Andrej Kiska ambici být lídrem opozičního pelotonu. Zveřejnění již zmíněných kompromitujících videí však znamenalo prudký pokles jeho preferencí, který se zastavil těsně nad pětiprocentní hranicí. Zdá se však, že lídr této strany nepochopil své postavení a klade si při sestavování vlády nerealistické požadavky, například apeluje na budoucího lídra koalice Igora Matoviče, aby vládu sestavil bez strany Jsme rodina - Boris Kollár. Realita je přitom taková, že stranu Za lidi Igor Matovič v podstatě ani nepotřebuje. Zároveň je jasné, že Andrej Kiska, ale ani jeho stranická dvojka Veronika Remišová, která přešla ke Kiskovi z OĽaNO, v budoucí vládě nebudou zastávat žádné důležité funkce.

Stejně jako před čtyřmi lety i nyní se KDH těsně nedostalo do parlamentu. Ukázalo se, že velmi hrubozrnný guerilla marketing, který předváděl předseda strany Alojz Hlina, imponoval spíše voličům jiných subjektů než právě voličům KDH. Kromě toho jeho soupeři, především Igor Matovič, výrazně těžili z jeho politických chyb - pakt o neútočení s liberály, odmítnutí návratu bývalých členů KDH z Křesťanské unie - což v konečném důsledku rezultovalo do skutečnosti, že ani v roce 2020 se KDH do parlamentu nedostalo.

Uplynulé volby mají ještě jeden důsledek, po třiceti letech nemá maďarská menšina zastoupení v parlamentu. Stalo se tak v důsledku osobních animozit lídrů Maďarské komunitní sounáležitosti (MKS), především Zsolta Simona a Pála Csákyho vůči Belovi Bugárovi. Propadlo tak přes šest procent hlasů této menšiny, což je vizitkou osobnostního selhání lídrů menšinových stran.

Po jednom volebním období opouští parlamentní půdu i nejstarší slovenská strana Slovenská národní strana (SNS). Její zisk byl něco pod 3,12 procenty a lze jej připsat především na vrub ne zcela šťastnému vystupování předsedy strany Andreje Danka.

Dostat se do parlamentu se nepodařilo ani straně exministra zdravotnictví a vnitra Tomáše Druckera. Jeho zisk byl těsně nad třemi procenty. Kampaň začal pozdě, a i když byla věcná, kvalifikovaná a nekonfrontační, chyběla jí emoce.

Ostatní strany nedosáhly ani tří procent, nedostanou tedy státní příspěvek a nebudou nijak výrazněji ovlivňovat dění na Slovensku.

Specifikem těchto voleb byl i rekordní propad stran, které se nedostaly do parlamentu - téměř třicet procent, což vysoce nadhodnocuje zisky stran, které pětiprocentní hranici překonaly.

Slovensko tak bude mít nečekaného premiéra Matoviče, který pravděpodobně bude disponovat ústavní většinou devadesáti pěti hlasů. To by mu mělo dát základ pro stabilní vládnutí, desetileté politické zkušenosti s jeho působením v politice však bezproblémové vládnutí značně relativizují. Každopádně se zdá, že sestavení vlády bude možné v rekordně krátkém čase - Matovič dokonce zmiňuje termín do konce týdne. Už dnes se začíná rýsovat personální obsazení jednotlivých resortů a jejich rozdělení mezi koaliční strany. Realističtější termín složení nové vlády však můžeme očekávat až příští týden.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.