09:25 25. listopadu 2020
Názory
Získat krátkou URL
141103
Sledujte nás na

Prezident Zeman navštěvuje Čínu. Zemi asijského draka jsme si kdysi dávali do vztahu se cvičkami a propisovačkami. A současnost? Čína je dnes velmoc, nabízející světu model nikoli násilí, ale spolupráce. Jak rozumět této pozoruhodné civilizaci, na to jsme se zeptali novináře a fotografa Romana Blaška. Zajímalo nás, o co Číně jde? Máme-li se bát?

Česko-Čína. Kde jsou ty časy, kdy jsme z čínské kultury znali cvičky a propisovačku „Číňan“…

Blaško: Pane redaktore, doba se posunula, přičemž radikálním způsobem. Obecně: Čína si nezadala se socialistickým blokem přímo, přesto používala poznatků a systémových řešení socialistického bloku. Toto částečně stojí za současným čínským rozmachem a ekonomickým úspěchem.

Rozpad socialistického bloku přinutil ty země, které nebyly s blokem přímo svázané, aby včas hledaly vlastní, nezávislou cestu, což byla řekněme výhoda, i když se to zpočátku jevilo jako handicap. Po nutné revitalizaci započaly systému znovu fungovat. Muselo však odeznít jakési tvrdé překlenovací období. Přesně takovouto etapou „dřiny“ si prošla Čína. Je tu ale třeba země, která odmítla navázat na politiku Chruščeva, přitom k tomu byla tlačena. Hovořím o Severní Koreji, ta je ukázkou toho, čemu se Čína dokázala vyhnout, a sice tím, že se ubírala vlastní cestou. ČLR využila prostě svého potenciálu, navázala na své historické kořeny. Výsledkem je socialismus s čínskými rysy, který se Čína snaží nenásilnou cestou prosadit ve své interakci se zahraničím.

Šlo by trochu rozvést, jak vypadá onen „čínský zázrak“ za posledních řekněme 15 let?

Uvedu příklad. V Číně je základní státní ekonomika skutečně ústřední záležitostí. Společnost a její vývoj jsou vysoce plánované. Do procesů mluví jen skupina lidí. Nemluví do toho nikdo další. Vliv současných businessmanů či oligarchů je kontrolován, omezován. Úzká skupina řídících kádrů, která je ovšem řádně volena, delegována, je lidově zastoupena, … v neposlední řadě pečlivě koordinována. Řízena je kupodivu i opozice. Opozice pak nejen že participuje na chodu země, ba je dokonce nadělena náležitou zodpovědností. Společnost táhne za jeden provaz.

Prezident Zeman má pozitivní postoj k Číně, jejíž jednotu „chápe“, avizoval určité investiční příležitosti. Hrnou se k nám ale Číňané? Jejich ekonomika jim umožňuje úspěšně investovat v zahraničí.

Možné čínské investice avizované naším prezidentem jsou spíše ve fázi vyčkávání. Důvod? Hledejme za tím politicky nestabilní situaci, již tu z pohledu Číny u nás v ČR máme. Dokud se situace nestabilizuje, Čína s investicemi na našem teritoriu spěchat nebude. Jistě, zavedla spoustu diplomatických cest… Česko má být totiž branou do jednoho ze šesti pásem tzv. „hedvábné cesty globálního projektu“. Čína kráčí cestou novodobé obchodní hedvábné stezky, proto potřebuje vidět u partnerů stabilitu jak ekonomickou, tak politickou nebo kulturní… Tyto parametry by měla vykazovat země, již Čína chápe jako vstupní bránu na trase stezky. Zřejmě se na nás usmálo štěstí, když nás Čína staví do pozice, ze které by mohly plynout výhody, výhody pro nás.

Co je to za bránu. Zní to jako seriál Stargate?

Nejzásadnější strategické investice budou plynout přes vstupní (tranzitní zemi). Česko bylo vybráno jako jedna ze vstupních zemí vedoucí do jednoho ze šesti pásem, to vše v čínské představě jejího globálního projektu.

Česko je branou do euroasijského pásma 17 + 1, do tzv. 4. pásma. Sem náležejí třeba země Balkánu, Česko, Polsko, Pobaltí, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Rumunsko, Bulharsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Makedonie, patří sem též Řecko, Chorvatsko. Jak jsem říkal, Čína si definovala další pásma s dalšími tranzitními zeměmi, zeměmi v roli jakési vstupní brány … 

To skoro vypadá, že Čína chce ovládnout svět?

Ano.

Je to dobře či špatně?

Ptáte se logicky. Chce ovládat svět konceptem udržitelného rozvoje. Drží se pravidla, že kdo neprojevuje iniciativu, skončí jako manipulovaný. Na to je Čína příliš velká země a příliš lidnatá. Proto se nemůže stavět do submisivní role. Za posledních patnáct let prošla Čína neskutečnou reorganizací. V průmyslu sice nevykazuje kvalitu ve všech možných segmentech, ale globálně vzato, snaží se být schopna vyrobit všechno sama, každý šroubek, dále pak zajistit finální smontování, tedy finalizaci produktu, výrobku…

Chce náš Čína „počínštit“?

Ne, to je určitě mýtus. Čína používá ideologii, aby mohla řídit vnitřní procesy sebe sama. Předpokládá, že získat maximum z ostatních partnerů ve světě dokáže tehdy, když je získá nenásilně pro svůj čínský projekt. To je jistě cesta, kterou by nakonec mohli třeba Evropané ocenit. Navíc v Číně, když pracují, tak pracují. O tom nemusíme pochybovat. Její kapitalistickou komponentu bychom mohli chápat i tak, že tam prostě umí vzít za práci.

Myslíte, že nás opravdu nechce počínštit? 

Peking svět neutlačuje ideologií, nevyváží ideologii. Snaží se naopak uplatnit koncept udržitelného rozvoje, aniž by došlo ke globální katastrofě. Čína potřebuje sdílet chuť zachovat tuto planetu s ostatními. Jsme svědky paralelního rozvoje dvou systémů v jednom balení. Taková je Čína – i socialistická, i kapitalistická. V Číně je vše dynamické, i ceny…

Co z Číny dělá ještě socialistickou zemi, co již kapitalistickou?

Jednotlivé provincie můžou fungovat samostatně, samosprávně, dle toho, jaký si lid zvolí systém, resp. na základě lokálních podmínek. Do toho centrum nemluví. V tom je to úžasné pozorovat. Každá provincie má svůj systém. Provincie s chudší ekonomikou, tak si klidně zvolí socialistické charakteristické rysy – bezplatné zdravotnictví. Pak jsou provincie, které uplatňují dravé kapitalistické rysy. Centrum do toho opět nezasahuje. Silně státně dotovaný je naproti tomu třeba Tibet.

Proč to?

Aby nikdo nemohl z vnějšku nařknout Čínu, že se o Tibet nestará. Je tu bezplatné školství, zdravotnictví…V jiných provinciích se třeba lékař platí dopředu, což je vlastně západní model. U nás na pohotovosti taky platíte 90,- Kč, nebo si plně hradíte některé léky. Číňané, kteří navštívili ČR, řekli, že máme v zásadě dobré zdravotnictví; nemusíme vynakládat velké prostředky na zdravotnictví dopředu. V některých provinciích Číny to dělat musí.

Čína dnes vyhlíží značně moderně.

Ve stavební technologii je dnes asi na špici, ne-li přímo špicí. Horší je to s technologiemi strojírenskými. Jinak disponuje vskutku špičkovou technologií, jde-li o zpracování keramiky. V jednom závodě vyráběli linky s širokou produkcí od hrníčků Nescafé až po speciální studiové porcelánové sestavy, keramické nože, keramické brzdy. Viděli jsme i neprůstřelné auto, které dělali na zakázku pro amerického prezidenta, to bylo také skoro celé z keramiky…

Některá odvětví ještě nevykazují kvalitu, ani zajímavý design, přesto mají řadu výrobních segmentů vykrytých tak, že dokážou zabezpečovat dodávky do celého světa, obejdou se přitom bez nečínských subdodavatelů. Technologické továrny se nesmírně rychle expanzivně rozvíjí. Během 20 let se národní podniky staly světovými dodavateli. Čína už dávno není zemí jenom cviček či kuličkových propisek…

Kdy se Čína stane ekonomikou č. 1?

Už jí vlastně je.

Existují dezintegrační tendence v Číně mezi pobřežím a kontinentem?

Spíše asi ne. Je tam faktor vnějšího vlivu a místní problém jménem Hongkong; nedávno byl britský a Západ tam má doposud vliv. Západní neoliberalismus naleptává, narušuje, zkrátka úmyslně překáží čínskému systému. Neoliberalismus dělá, seč může, aby učinil nedůvěryhodným systém Číny. Západ se vlastně pokouší kompletně nalomit Čínu. Čína si to absolutně nenechá líbit. Kdo byl v Pekingu a viděl, jak funguje horizontální řízení a jak komunikuje s centrem, tak ví, že si můžete dělat, co chcete, pokud se nenavážíte do centrální politiky. Západ by měl projevit více respektu k jiné civilizaci…

V Číně existuje opozice, existují tam jiné strany, to vše je v pořádku. Nicméně dlouhodobá koncepce země nesmí být narušena. Kolektivní odpovědnost má své výhody, a sice ty, že se nikdo neodváží udělat nějaký krok stranou, krok mimo. Okamžitě by se z kolektivu vyčlenil. Západu se toto nelíbí. Avšak pamatujete na pravěká společenství z krásné literatury? Každý renegát zahynul. Na kolektivu není nic špatného, a je jedno, jak je toto slovo zejména v Česku případně zprofanováno. Dobře fungující kolektiv – to je síla, která zmůže mnohé.

Co má znamenat politika Zdeňka Hřiba a regionálních politiků, kteří se naváží do čínské politiky. Proč Češi věší do oken vlajky Tibetu?

Máme tu dvě skupiny politicky mocných. Jedna je liberální, jedna je neoliberální. Liberální zastupuje Zeman, Babiš, z té druhé strany jsou opoziční síly, které si vytvořily „legrační“ lidový kód – Milion chvilek pro demokracii. Tyto síly mezi sebou soupeří. Babiš je větší vahou na straně Zemana, má za úkol udržet strategické suroviny, vykoupit vodu atd. Neoliberalistické křídlo se snaží ovládnout Prahu, aby mohlo vzápětí ovládnout republiku. Neoliberalismu zatím nezbývá, než z nižších mocenských pozic provozovat nadnárodní politiku. Je to přesně ta politika, která zbrzdila procesy, jež se snaží uplatnit liberalismus.

Snad závěrem ještě pár slov k neoliberalismu?

Neoliberalismus si klade za úkol zastavit stezku, zastavit euroasijský prostor koordinovaný Ruskem, vyblokovat Čínu. Neoliberalismus hájí zájmy transatlantické sféry. Bojí se, že jej smete buď čínská, nebo ruská či čínsko-ruská kooperace.

Dokud neoliberálové ovládají média viz. internet, dotud budou konat vše pro to, aby ze svých pozic neustoupili ani o píď. 

Liberálové mají malé informační pole. Všimněme si, jak Miloš Zeman používal TV Barrandov, aby vypouštěl běžné i signální informace, dokonce informace zásadní.

Čína má svůj projekt, chce jej uplatnit. Kdyby jej již teď neuplatnila (projekt nemá v historii obdoby), tak zhyne. Čína by měla mírně řečeno problém. Tím, jak se rozvíjí a roste, potřebuje koncept udržitelnosti. Nicméně jej zatím nikomu nevnucuje. Nechce likvidovat, chce sice dominovat, ale přitom kooperovat. Nechce to dělat formou válek. Chce rozvíjet pásmovou stezku, což má naplánováno na dlouho. Hovoříme o celých příštích staletích…

Euroatlantický svět je světem válečnickým, který chce rozlousknout Rusko kvůli severnímu přístupu do Číny. Proto dnes Čína a Rusko spolupracují. Dělají to v zájmu zachování jak sebe sama, tak v zájmu zachování stability na planetě. Snaží se zabránit globální katastrofě. Západ se v tomto ohledu projevil destruktivně kořistnicky… Vzpomeňme na americký film 55 dní v Pekingu…

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Mezi Čínou a Tchaj-wanem. Petříček žádá o společné stanovisko ústavních činitelů k misi senátorů
„Ustupovat jim, znamená jejich trestné činy legitimizovat.“ Šichtařová se vzepřela vydírání ekoteroristů
Koronavirus ohrožuje sblížení Evropské unie a Číny
Šéfka TOP 09 kritizovala kancléře Mynáře kvůli cestě do Číny. Od Ovčáčka ale přišla ostrá reakce a strhla se přestřelka
Epidemiolog předpověděl Číně druhou vlnu epidemie koronaviru a její vypuknutí v dalších zemích
Štítky:
Česká republika, Nová Hedvábná stezka (Jeden pás, jedna cesta), Mezinárodní vztahy, Čína
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář