Odejdeme z Afghánistánu. A co z NATO? (Názor)

Další obrovský úspěch Washingtonu na mezinárodní scéně. Spojené státy a Tálibán podepsaly mírovou dohodu. Prezident Donald Trump se měl setkat s vysokými představiteli teroristického hnutí a snad jim i podat ruku. Jenže? Dohoda může skončit v koši. A co s tím má společného Česká republika?

Tak tohle je přesně ten případ, který ukazuje, proč by si Česká republika měla dvakrát rozmyslet, než bude prolévat krev svých vojáků za americké zájmy. Ten případ se nazývá Afghánistán. Ale platí to i pro Irák nebo africké Mali.

Kdo mečem zachází, ten mečem schází

Poslední únorový den roku 2020 Spojené státy a teroristické hnutí Tálibán podepsaly v katarské metropoli Dauhá mírovou dohodu. Z dohody vyplývá, že do 14 měsíců opustí vojáci USA a Severoatlantické aliance Afghánistán. Američané pak do 135 dní od jejího podepsání sníží počet vojáků v zemi z 13 tisíc na 8600. Tálibán na oplátku slíbil, že nedovolí svým členům a ani žádným jiným organizacím využívat afghánské území k útokům na USA a jejich spojence.

Tím by měla skončit, a to hodně neslavně, válka za demokratický Afghánistán, která trvá od roku 2001. Zkrátka: balíme a jedeme domů, nebo na další válečnou štaci. A že nedošlo ke slíbené porážce teroristů? Na tento slib po 19 letech už všichni raději zapomněli. Hlavně z afghánského pekla odejít.

A proč by dohoda mohla skončit v koši? Minulý týden v pondělí exploze bomby u fotbalového hřiště v afghánské provincii Chóst připravila o život tři lidi a dalších 11 bylo zraněno. V této provincii mají pevné pozice právě teroristé z Tálibánu.

Ve středu americká armáda podnikla nálet na bojovníky Tálibánu v Nahr-e-Saradži v provincii Hílmand, kde bylo napadeno kontrolní stanoviště afghánských národních bezpečnostních sil. Prý šlo o obranu proti útočícímu Tálibánu. Tiskový mluvčí amerických sil v Afghánistánu Sonny Leggett sdělil, že v posledních několika dnech podnikl Tálibán 43 útoků na kontrolní stanoviště afghánských bezpečnostních sil v provincii Hílmand.

Tálibán také trvá na tom, aby bylo propuštěno pět tisíc jeho bojovníků. Jinak se nezapojí do vnitroafghánských mírových rozhovorů s vládou v Kábulu. Afghánský prezident Ašraf Ghaní nicméně propuštění vězňů z řad Tálibánu jako podmínku pro zahájení jednání odmítá.

Tak dobře, a co my s tím? Česká armáda působí v Afghánistánu od roku 2002. Od té doby do země poslala více než devět tisíc vojáků, mezi nimi příslušníky polních nemocnic, strážních jednotek, chemické ochrany, rekonstrukčních týmů, ale i bojových jednotek. Za osmnáctileté působení zemřelo v Afghánistánu 14 našich vojáků.

Do Afghánistánu naši vojáci šli, protože si to žádaly spojenecké závazky. USA bojují za demokracii a my musíme také. Protože jsme spojenci americké armády a věříme v šíření demokracie všemi dostupnými prostředky. Jenže právě Afghánistán ukazuje, že humanitární bombardování a humanitární kulometné dávky mír a rozkvět nepřináší.

Afghánistán by měl být pro české politiky názorným příkladem, že jalový souhlas s americkou politikou není ve prospěch dobra a míru, ale jenom ve prospěch amerických zájmů. A když je nutné vyklidit pole, tak Američané pole vyklidí. No co?

Za neúspěch v Afghánistánu, ať už se podaří dohoda s Tálibánem nebo ne, může i česká vláda. Naše vláda americkou politiku podporovala a ani necekla, když bylo všem jasné, že celé afghánské dobrodružství skončí ostudou. Ostudou a desítkami tisíc mrtvých Afghánců. 

Absolutní fiasko Západu

Přijde afghánské vystřízlivění? Sputnik získal komentář od Stanislava Mackovíka, známého politika, bývalého poslance KSČM a člena sněmovního výboru pro obranu.

„Říká se, že USA mají nejlepší armádu na světě a jsou tím pádem zárukou demokracie a bezpečnosti. Devatenáctým rokem vedou USA a jejich servilní spojenci z NATO válku v zemi, kde průměrná délka života místních obyvatel dosahuje 45 let a pouhých 28 procent populace Afghánců je gramotných. Západ prohlašuje, že tam vede od 7. října roku 2001 válku proti terorismu s cílem likvidace teroristických hnutí. Mělo být zlikvidováno i hnutí Tálibán, které ale teď podepsalo s USA mírovou smlouvu. Západní technologická převaha a ani množství peněz nenavodilo změnu mentality místních obyvatel. USA v letech 2002 až 2010 vydaly na pomoc Afghánistánu částku 56 miliard dolarů. Značná část peněz zmizela a nikdo ani pořádně netuší kam. Země nemá žádné kontrolní mechanismy ekonomiky a funguje jako černá díra na peníze,“ uvádí expert.

„Další miliardy dolarů se vynakládají na vojenské operace USA a jejich spojenců. Denně tahle válka stojí 100 milionů amerických dolarů. Na druhou stranu, válka napáchala nesmírné materiální a morální škody. V roce 2009 USA přiznaly použití munice s bílým fosforem. Podle Ženevských konvencí je použití takové munice proti lidem zakázáno. V roce 2010 se dostala na veřejnost informace o tzv. Kill Teamu, což byla skupina amerických vojáků majících na svém kontě vraždu minimálně tří afghánských civilistů. Části těl zavražděných civilistů posloužily jako trofej oněch amerických hochů. V roce 2015 došlo ze strany amerických válečníků k útoku na nemocnici v Kundúzu, která byla provozována organizací Lékaři bez hranic. Útok si vyžádal celkem 42 obětí civilistů – především z řad zdravotnického personálu,“ dodává.

Z dalších zveřejněných informací se svět dozvěděl, že nasazení bezpilotních letounů má za následek mrtvé hlavně mezi civilním obyvatelstvem.

„Procentuálně vyjádřeno – drony v 90 % likvidují především civilisty! Nikoliv teroristy. USA a jejich spojenci v téhle válce platí i krví vlastních vojáků. Podle statistik zahynulo v Afghánistánu od roku 2001 celkem 3592 příslušníků zahraničních jednotek. Z toho bylo minimálně 2448 amerických vojáků a dalších asi 1200 „civilních“ kontraktorů. Největší ztráty jsou datovány v letech 2010 a 2011, kdy zemřelo celkem 499 vojáků. Studie realizovaná výzkumným týmem ameriсké Brownovy univerzity hodnotí lidské ztráty ve stejném časovém úseku. Studie uvádí, že k říjnu 2018 zemřelo z vojenských důvodů celkem 139 tisíc Afghánců. V sousedním Pákistánu v důsledku války došlo k úmrtí cca 65 tisíc osob. Tento počet má zahrnovat 23 tisíc civilistů, 33 tisíc militantních bojovníků, 9 tisíc příslušníků místních ozbrojených sil a 90 vojáků USA. Významná jsou i čísla, která ukazují, že z Afghánistánu během válečných operací od roku 2001 uprchlo 2,6 milionu lidí,“ říká Mackovík.

„Lze říci, že všechny oběti války byly zbytečné. Velkým problémem války je absolutní fiasko v oblasti boje proti pěstování opia v Afghánistánu. Za přítomnosti armád členských států NATO došlo k nárůstu produkce omamných látek. Americká vláda sice investuje každý den údajně 1,5 milionu dolarů do boje s opiem, ale od invaze v roce 2001 se zvětšil 4,5násobně objem půdy, na které se pěstuje mák pro výrobu opia. Afghánistán je největším producentem opia na světě, a to bez ohledu na skutečnost, že jsou na jeho území nasazeny armády NATO. Americké zdroje uvádí, že 90 % heroinu ve světě je vyrobeno z afghánského opia. Heroin z Hindúkuše ovládá 95 % evropského a 90 % kanadského drogového trhu. V samotných USA dominují dodávky heroinu z Mexika a Jižní Ameriky. Američany vedená válka producenty drog nijak výrazně neomezila. Mák se v Afghánistánu v roce 2001 pěstoval na 74 tisících hektarech. Podle Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu byla v roce 2017 výměra pro mák o velikosti 328 tisíc hektarů. Obchod s heroinem je hlavním příjmem teroristické organizace Tálibán, a to ve výši 60 %, což představuje až 200 milionů dolarů ročně. Tálibán nebyl rozdrcen a stal se pro USA partnerem, se kterým diskutují o stažení armád NATO z Afghánistánu. Válku musíme hodnotit jako totální fiasko Západu. USA a jejich spojenci nemají sílu a možná ani chuť porazit islamistický Tálibán,“ popisuje situaci v Afghánistánu známý odborník.

Klamání všech v reálném čase

Česká armáda působí v Afghánistánu od roku 2002. Od té doby do země poslala více než devět tisíc vojáků. Jaký výsledek dosáhla AČR v Afghánistánu? Pomohli jsme demokratizovat zemi nebo jsme jen poslušně plnili „spojenecké závazky“?

„Česká armáda působí v Afghánistánu od roku 2002 a ztratila v téhle válce celkem 14 vojáků. Kde zůstala proklamativní prohlášení našich generálů a pravicových politiků, že účast našich vojáků v cizí válce má zabránit pohybu teroristů po Evropě? Evropa rozhodně není bezpečnější než v roce 1990. Určitě nelze odkývat teorii, že se na vrcholcích Hindúkuše bojuje za Prahu. Jde jen o sféru vlivu USA, kterou současná americká administrativa přehodnotila. Možná je důvodem takového rozhodnutí snaha NATO válčit někde jinde. Americký ústup z boje může v oblasti znamenat nárůst radikálního islamismu. Odchod vojáků NATO z této země neznamená konec, ale problém,“ domnívá se expert.

„Podíváme-li se na průběh podpisu mírové smlouvy, jde skoro o klamání všech v reálném čase. Ministr zahraničí USA Mike Pompeo mluvil o vítězství pro afghánský lid. Mulla Abdul Ghání Baradar, který smlouvu podepsal za teroristy hnutí Tálibán, mluvil o svém vítězství. Řekl, že v zemi po odchodu vojsk bude navozeno islámské zřízení. Jeho americký „partner“ proti tomu nic nenamítal,“ upozorňuje.

Připomíná také, že prezident USA Donald Trump po nástupu do funkce zvýšil počet vojáků v Afghánistánu na 14 000.

„Podle dohody se počet sníží na 8600 do 135 dnů od podpisu smlouvy. Definitivní odchod má nastat do 14 měsíců. Otázkou je – proč tam stále setrvávají vojáci Armády ČR? Je jasné, že není chuť Západu porazit místní teroristy. Západ do Afghánistánu nacpal hodně peněz. Nicméně životní úroveň tamního obyvatelstva výrazně nevzrostla. Naše armáda teď stojí po boku okupantů, kteří nemají zájem o efektivní řešení problému. Vše je důkazem, že polistopadový vývoj v ČR kopíruje zájmy západních velmocí. ČR nemá suverénní zahraniční politiku. Jsme vazalem, jehož vládnoucí politické garnitury se zavděčují chlebodárcům v USA tím, že posílají svoje vojáky umírat do cizích válek,“ myslí si politik.

A teď zásadní otázka. Není právě Afghánistán příkladem, že by Česko mělo důsledně zvažovat účast v amerických operacích? Válka vyšla vniveč a máme na sobě cejch pomahačů okupantů.

„Po listopadu 1989 se ČR dostala do přímého područí USA. Západ podporoval od padesátých let špionážní a teroristické akce proti bývalému Československu. To je model, který je Západem používán ve světě do současné doby proti nepohodlným vládám. Zároveň se vše doplnilo péčí Západu o lidská práva v Československu. Nikomu z mocných západních politiků té doby se nepříčila americká domácí rasová politika, která tam přetrvává do dnešních dnů, především v justici a u policie. Západ byl a je ochoten podporovat kdekoliv na světě jakoukoliv opozici, která mu pomůže rozvrátit stát, jehož vláda nechce být poskokem USA,“ míní politik.

„Po roce 1989 je v ČR pečováno o udržení západního vlivu. To dělají média, soudy, zpravodajské služby, armáda a v neposlední řadě politici – včetně těch rádoby levicových z ČSSD. Naši experti z armády, policie, soudů a zpravodajských služeb jsou školeni v USA a dalších státech NATO. Tedy, vzdělávají se tam – jak se říká. Pravice v ČR je silně rusofobní, a proto neustále mele o vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu roku 1968, během operace Dunaj. Zároveň pravičáci nějak přehlíží řádění fašistických vojsk na našem území za války. Postfašistické Německo milují a nesnáší postsovětské Rusko. Stejní pravičáci se ochotně bratříčkují se Sudeťáky a napadají existenci Benešových dekretů. To jsou důvody, které vedou k zavlečení naší armády do okupace Afghánistánu. Je obtížné chtít po lidech, kteří mají instrukce ze zahraničí – především z USA, aby důsledně zvažovali naši vojenskou angažovanost v cizí válce,“ říká Stanislav Mackovík.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.