01:21 29. října 2020
Názory
Získat krátkou URL
150
Sledujte nás na

Neustále slyšíme zvěsti o koronaviru. Jak se pořád neví, co a jak s karanténou, bude-li se utužovat, nebo polevovat, v jakém tempu vlastně, vkrádá se na pořad otázka, pokud vypukne nedejbůh větší epidemie v Česku, bude vůbec kde rodit? Zbude dost lůžek pro rodičky? Kam vlastně vézt rodící manželku? Na tyto a další otázky odpovídá MUDr. Radim Uzel.

„Dějiny porodnictví snad nejlépe zpracoval nestor českého porodnictví profesor Antonín Doležal. Právem usoudil, že v těchto dějinách se setkáváme s takovou přemírou tápání a porážek, že to laického čtenáře naplňuje hrůzou a zděšením.“ (MUDr. Radim Uzel)

V Moskvě v Lapinské nemocnici došlo k tomu, že porodní oddělení je provizorně změněno na infekční (porodnici, pozn. red.), a to kvůli pandemii, jež zasáhla i Rusko. U nás to zatím vypadá tak, že nám (dočasná) konverze porodnic nehrozí. Ale i bez koronaviru je v ČR náročné rodit. Existují různé pořadníky do „dobrých“ porodnic. Není jednoduché najít takové pracoviště, kde se dá slušně, bez stresu přivést na svět dítě. Jak se rodilo před rokem 1989 a jak poté, pane doktore?

MUDr. Radim Uzel: Myslím, že v porodnictví nastala hlavní změna v tom, že dříve byly porodní sály a oddělení šestinedělí uzavřené, něco podobného jako dnešní infekční oddělení. Neexistovaly návštěvy. To už si dnes člověk neumí představit, že otec mohl přijít s tím svým novorozeným dítětem a matkou do fyzického kontaktu, až když byla z nemocnice propuštěna. Neexistovaly návštěvy. O přítomnosti otce u porodu ani nemluvě… to je asi ta největší změna.

Další novum bylo v tom, že byl zaveden (až za doby mé praxe, je to už padesát roků, co jsem porodnictví začal dělat…) „rooming“, tzn. společné ubytování matky a novorozence na jednom pokoji. To byla za mých mladých let téměř převratná záležitost. Dotud existovala separovaná novorozenecká oddělení, odkud byly děti v pravidelných intervalech dováženy k matkám. Jinak o děti pečovaly novorozenecké sestry. Byla to změna k lepšímu. Kontakt je důležitý, kontakt mezi matkou a dítětem už od časných raných hodin po porodu.

Co se týká přítomnosti otce u porodu, vznikla z toho jakási nová móda, která k nám přišla z Francie. Muži se začali trumfovat, kdo u porodu vydrží, kdo zvládne přestřihnout pupečník…Někteří si mysleli, že prostředí pro rodičky je nějakým způsobem nepřátelské, že se porodní personál nevěnuje dostatečně, takže otec na to musí dohlédnout, jako jakýsi hlídací pes. Změnilo se to často v to, že otec plnil roli jakéhosi reportéra nebo kameramana, který si porod filmoval. Jedním slovem cirkus. Já si myslím, že přítomnost otce u porodu byla spíše slepou cestou. Jinak porodnická péče byla zlepšena. Zejména tím, že bylo zavedeno ústavní porodnictví. Ještě za mých mladých let téměř polovina žen rodila doma. Teprve ústavní porodnictví tomu vtisklo řád a zejména lepší porodnickou péči, ta byla provázena prudkým poklesem novorozenecké, kojenecké i mateřské úmrtnosti.

Jak si vybrat porodnici?

V poslední době i díky internetovému zpravodajství některé porodnice nabyly horší pověsti, jiné zase naopak byly vychváleny. Ono je to dáno tím, že se občas stane nějaký malér či některý porod nedopadne zrovna dobře. Okamžitě se to roznese po sociálních sítích. Daná porodnice je pak dehonestována, třeba i neprávem. Někdy může zkrátka dojít k úmrtí dítěte, nedejbože i matky, aniž to porodní personál zaviní. Dnes tu jsou porodní ústavy s dobrou pověstí, ale i špatnou pověstí. Pod vlivem aktuálních událostí se to často střídá, mění. Mám dojem, že zejména tzv. porodnice „dobré“, které jsou vychvalovány, mají pak nadbytek žádostí o porod. V Praze je to očividné, je tu někdy i „nedostatek“ porodních lůžek, i když jich je celkově dost, resp. na počet porodů je počet ústavů celkem dostatečný. Nemělo by vlastně ani k žádným pořadníkům docházet. Pokud ano, je to dáno lokální pověstí či internetovým ovlivňováním.

Kdyby se přece kvůli pandemii stalo, že některá porodní oddělení by byla transformována do infekčních, bude kde u nás rodit? Bude se zas případně rodit doma? Kdyby to okolnosti vynucovaly?

Myslím, že k takové situaci u nás nedojde. Infekčních postelí je u nás dost. Stává-li se to v jiných zemích, stejně si myslím, že to musí být jen přechodná záležitost. Neobával bych se, že by došlo k masivnímu odlivu porodů z ústavu domů. To asi ne. Myslím, že hlavně v současné době, kdy se poporodní pobyt (šestinedělí) krátí…ještě za mých mladých let bylo normální, aby po porodu žena 6-7 dní v porodnici na „šestinedělí“ pobývala. Dnes může být prakticky po porodu již druhý den propuštěna domů. Neobával bych se toho.

Pojďme ke druhé části rozhovoru. Poskytl jste nám svůj článek, velmi zajímavý, který jste nazval Umění porodnické. Nastínil jste pozoruhodná témata. Zaujala mě proklamace, že „se člověk rodí mezi výkaly a močí…(Inter feces et urinam nascitur homo…)“.

Ano, nechci lidi strašit, ale je zajímavé, že z hlediska laiků porod probíhá jako procházka růžovým sadem, jako že je to všecko krásné, když se děťátko narodí. Ve skutečnosti tomu tak nebývá. Porod je občas následován různými komplikacemi, které je zapotřebí řešit, aniž porodní personál cokoli zaviní, může dojít ke komplikacím. Je to běžné. Mladí lidé a lékaři či sestřičky o tom ani často nevědí. Když jsem s porodnictvím začínal, byl jsem největší hrdina. Když jsem se pak rozhlédl a měl jsem za sebou určité zkušenosti, teprve jsem pochopil, co všechno může nastat. V životě by zkušeného porodníka nikdo nepřesvědčil, aby šel a asistoval u domácího porodu. Dnes je to anachronismus a návrat do minulého století či dokonce předminulého (porody doma, pozn.).

Píšete, že porod není pro útlocitné estéty… Hovoříte o tom, že člověk má nesporně ze všech savců nejkomplikovanější mechanismus porodu.

Je tomu tak. Velikost hlavičky a prostornost porodních cest jsou v nepoměru. Všichni ostatní živočichové rodí ve srovnání s člověkem nesmírně snadno. Postup hlavičky dítěte porodními cestami je samozřejmě nesmírně komplikovanou záležitostí. Tam dochází k vnitřní a vnější rotaci. A samotný způsob, jakým se dnes rodí – asi by se dalo říci, že „to tak příroda nemyslela“.

Vše je zkomplikováno diskrepancí mezi velikostí hlavičky (která dělá největší potíže při průchodu porodními cestami) a prostorností porodních cest. To velmi často vede ke komplikacím a nutnosti různých zákroků pomocí mechanismů, ať už je to klešťový porod či v poslední době stále hojněji prováděný císařský řez. Císařský řez je ale také provázen dalšími komplikacemi. Není to tak jednoduché, jako že se někomu rozřízne břicho a vyndá ven dítě. Daleko fyziologičtější je normální porod, o nějž se v porodnictví primárně snažíme. V poslední době mám možnost jako soudní znalec posuzovat různé komplikace, k nimž u porodů dochází.

Hovoříte též o humanizaci porodnictví, porodnických domech, utajené přítomnosti lékařek/lékařů, jelikož rodičky volí bezkontaktní porody a chtějí vidět lékařský personál jen v okamžiku nějaké krize…

Bohužel se musím znovu opřít o sociální sítě, které tvrdí, že je nefyziologické, podávají-li se nějaké léky, když porod je vlastně přírodním mechanismem. To je naprosto scestná představa, protože moderní porodnictví právě disponuje různými prostředky, které mohou ženě porod do jisté míry ulehčit. Jenomže mnozí (pánové), řeknou, že je to chemie, jed, že si tu lékaři něco vymysleli, že prý oni (ani jejich ženy) nic nechtějí, ani tlumení porodních bolestí, které jsou přece přirozené… K takovémuto myšlení občas inklinují muži (manželé).

Pánové si na internetu nastudují jakýsi porodní plán a pak nutí svou rodící ženu něco takového dodržovat. Články na internetu třeba zrazují od jakýchkoli chirurgických zásahů, kterými může být třeba nastřižení hráze. Velmi často to pak vede k trhlinám. Zkušený porodník musí vědět kdy je to namístě, resp. provedení nastřižení, kdy naopak je třeba počkat. Někdy je to skutečně jako prevence poranění prostě nezbytné.

Laická představa spočívá v tom, že jakmile lékař vezme do ruky nějaký chirurgický nástroj, tak tu rodičku poškozuje. Stejný dojem vyvolává i injekční stříkačka, která může přitom porodní problémy zlepšit nebo eventuálně porodním bolestem zamezit.

Jde-li o porodnické domy a „utajené lékaře“… Panuje představa, že když k porodu přijde studovaný lékař, jenž se snaží u porodu uplatnit medicínu, tak je to prý nefyziologický krutý zásah do normálního přírodního jevu, kterým porod je. Tzn. někteří lidé mají představu, že vůbec přítomnost lékaře u porodu nikdy nemůže být rodičce k dobru. Proto jsou propagovány porody bez lékaře. Porodní domy mají sloužit k tomu, aby u porodu byly především porodní asistentky. Lékař má přijít na řadu, až při nějakých superkomplikacích, pak by se povolal… Tohle je však návrat do předminulého století. Když praxi vykonával můj dědeček, ženy rodívaly doma. Dědeček jako lékař byl volán právě ke komplikovaným porodům, které si třeba žádaly použití porodních kleští. Od těch časů se porodnictví – marná sláva – změnilo. V porodní dům se může změnit klidně každé porodní oddělení: rodička by měla mít pocit, že rodí v klidu, „jako doma“.

Souvisí s tímto vším tzv. Leboyerova metoda „něžného porodu“?

Ano, mám dojem, že na tom něco je. Něžný porod (Tender Loving Care) byl kdysi nepřátelsky přijímán našimi porodníky. Pan profesor Kotásek říkával:  „Jakápak humanizace porodu? Cožpak jsme doteď byli nehumánní?“ Myslím si osobně, že se nic nesmí přehánět, protože výslednicí výstřelků byly pak všecky ty porody do vody a další nápady… Ano, dítě může být okamžitě po porodu přiloženo matce na břicho, aby měla intimní kontakt. Ale když je dítě v těžkém stresu a nedýchá, těžko se bude přikládat matce k prsu bezprostředně.

Ve svých článcích píšete o (sovětských) pokusech v delfináriu, kde ženám rodit pomáhali delfíni, tedy v rámci pokusu…

To je spíše kuriózní případ. Delfíní samice jsou nesmírně inteligentní savci. Delfíni rodí tak, že rodící samici pomáhají další delfíni. Vynesou mládě nad hladinu, aby se mohlo nadechnout. Delfín dýchá jako savec plícemi. Pochopitelně z toho vedla myšlenka, že kdyby žena rodila takto ve vodě, dalo by se využít delfínů, kteří mají porodní rituál skvěle odladěný a vrozený. Opravdu to fungovalo. Nesmí tam dojít ke komplikacím, pochopitelně. Lidský porod je přece jen trochu komplikovanější než porod delfíní. Ale jako experiment to bylo kuriózní. Nedoporučuji to však…

Pane doktore, jak je to s delfíním mlékem pro kojence… Byla to jen metafora, nebo se opravdu stalo, že lidskému kojenci zachutnalo delfíní mléko, takže nakonec nechtěl to od matky?

Ano. Bylo to v literatuře popsáno. Myslím, že to vyšlo v žurnálu Porodnictví a gynekologie (Акушерство и гинекология). Ano, když novorozenci zachutná delfíní mléko, mateřské odmítá… No, chápal jsem to jako naprostou kuriozitu. To víte, i vědecký článek si žádá nějakého takovéto okořenění.

Byl jsem schopen si ověřit to, že delfíni jsou fascinováni těhotnými humanoidními ženami. Delfíni rádi kolem našich těhulek krouží a zkoumají je.

Viděl jste někdy volné moře s delfíny? Když delfíni vidí, že připlouvá loď s turisty, kteří se koukají z paluby, začnou se předvádět; synchronně, aniž je to kdokoli učí, dělají různé cviky, aby udělali lidem radost…Takto ve vodě simultánně plavou, vyskakují z ní, jako by byli cvičeni. Jsou to neuvěřitelně chytrá a inteligentní zvířata.

Předposlední otázka. Slyšel jsem, že ženy v rámci poporodních rituálů, internet je toho pln, mají tendenci sníst vlastní placentu. Ale co znamená ta móda, že se má přestřihnout pupečník, až když dotepe?

Pokud je dítě zdravé, pak se dá ušetřit trochu krve, počká-li se, až pupečník dotepe. Na tom nevidím nic patologického. Ovšem při komplikacích není na co čekat. Každý porodník ví, ve které chvíli je dobré pupečník přerušit. A v tom je právě to porodnické umění, to, čemu se lidově říká „čuch“. Jinak sníst placentu je další internetový nesmysl. Mám dojem, že u nás by se mohlo jednat o trestný čin snad kanibalismu. Není to v souladu se zákonem.

A jdeme do finále. Je porodnictvím více vědou či uměním?

Myslím, že je to tak napůl. Jako umění by porodnictví nemělo být podceňováno. Ale věda je to taky.

Děkujeme za rozhovor.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

„Vaší předností už by mělo být dítě.“ Uživatelé poučili Alagič, jak se má chovat vdaná žena. A někteří zašli ještě dál
Média: Hvězda Hry o trůny Sophie Turnerová čeká dítě
Internet zuří ohledně nového trendu žen, které kvůli změně klimatu nechtějí rodit děti
„Kdo je otec tvého dítěte?“ Hvězda seriálu Slunečná Eva Burešová ostře reagovala na zasahování do soukromého života
Štítky:
nemocnice, děti, porodnice, Koronavirus, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář