05:12 22. ledna 2021
Názory
Získat krátkou URL
2220
Sledujte nás na

V médiích zaznělo, že stát by mohl zabránit bankrotu firem tak, že do firem „vstoupí“. Po jistých zkušenostech z historie se ptáme makroekonoma a národohospodáře Jaroslava Šulce, ekonoma a vysokoškolského pedagoga Radima Valenčíka, historika a vydavatele internetové revue Josefa Skály i exprezidenta policie Stanislava Novotného, jak to Babiš myslí?

Vláda prý chce pomoci firmám tím, že do nich „vstoupí“… Jak si to máme vyložit po všech těch kolektivizacích a privatizacích? Jak by to mělo vypadat? Je to nějaká zástěrka či promyšlený plán, který by mohl pomoci?

Ing. Jaroslav Šulc: Musím se proto smát naprostým blábolům zastydlých neoliberálů „o státu jako nejhorším možném hospodáři“… Jsme pro to, aby stát splnil svou roli. Přesto jsme koncipovali dopis vládě s našimi „doporučeními“. Jako taková jsou dostatečně obecně formulována, nemíníme vládě nijak detailně říkat, jak konkrétně si má počínat, protože expertů ve státní správě zůstalo snad dost, konečně je doufejme zřejmý i „společný jmenovatel“ našich doporučení.

Musí se minimalizovat riziko, že i tato „koronakrize“ bude mít ve finálním dopadu do ekonomiky stejnou podobu, jako dosud v historii měly všechny krize. To znamená, že nepřežijí ti slabí, že si na jejich úkor tržní výseč přeberou ti silnější a odolnější. Každá krize vede většinou ke koncentraci, s čím mám jako makroekonom velký problém. 

Obávám se, že při volném pohybu kapitálu by „zachráncem“ kolabujících českých firem mohl být opět kapitál patřící finančně silným nadnárodním korporacím. To není fobie z cizího kapitálu, ale poučení z tzv. saldo dividend a z vývoje za posledních 30 let u nás.

Vstup státu do firem nepovažuji za žádnou zástěrku, ale za jasně proklamovaný český národní ekonomický zájem, nemající nic společného ani s kolektivizací, tím méně s privatizací.

Po desetiletí jsem pracoval ve špičkových firmách, kde měl stát vysoký či majoritní podíl. A musím se proto smát naprostým blábolům zastydlých neoliberálů „o státu jako nejhorším možném hospodáři“.

Nevidím žádný důvod, proč by stát na své náklady nemohl rekonstruovat firmy, obory a odvětví především kritické infrastruktury či tam, kde koronakrize nekompromisně odhalila, že tu stát bezradně postává. Se signatáři dopisu vládě doporučujeme, aby stát v rámci pokrizového restartu rychle našel formy a způsoby, jak propojit dravou podnikavost i inovační náboj privátního sektoru se solidností státu, který by nadějné podnikatelské projekty profinancoval.

Doc. Radim Valenčík, CSc.: Jednou z možností je, že vláda zabezpečí stabilitu a rozvoj firmy dodáním přímých investičních prostředků, případně i provozních prostředků, a oproti tomu získá (přechodně) určitý vlastnický podíl, který po stabilizaci firmy může opět změnit vlastníka (být privatizován).

Nabízejí se různé formy, které jsou vyzkoušené. Jde o to, aby peníze na stabilizaci firmy nemizely v nějaké „černé díře“. Lze uvažovat o podobném postupu i přes ČNB – odkup akcií firem oproti finančním prostředkům ke stabilizaci firmy s možností zpětného odkupu hráči na finančním trhu. I v této oblasti lze využít dlouhodobě ověřených zkušeností ze zahraničí. V žádném případě nejde o „postátňování“, ale o to, aby nedocházelo ke zneužití prostředků poskytovaných k pomoci, která bude nezbytná.

PhDr. Josef Skála, CSc.: Teď se skloňuje solidarita ve všech pádech. Stojíme však na prahu krize, větší než ta z roku 2008. Covid-19 ji jen uspíšil a dál vyhrotil. Profitovat z krize může ale vždy jen ten, kdo ji vytváří…

Vlekoucí se krize, kterou nyní prorokuje i Mezinárodní měnový fond, nás může poškodit zvlášť krutě hned ze tří důvodů. Mívali jsme ekonomiku, jíž se říká finalizující. Teď jsme až na pár výjimek jen montovnou a subdodavatelem. Hlavně v automobilovém odvětví, na němž se krize podepíše obzvlášť neurvale. Většinu otěží v průmyslu přitom drží cizí kapitál. Oč závislejší jsou jeho české přívěsky, o to víc teď budou i zranitelnější, viz kapitalizace pohledávek ze strany bank, které jsou vesměs filiálkami cizích „matek“, uvážíme-li tlaky zahraničních koncernů, ovládajících korporátní vertikály a inkasující i skoro celý zisk.  

Spolknou-li české podniky cizí masožravci, prohrají i všichni daňoví poplatníci. Veřejné finance budou i pod jinými enormními tlaky. Tím méně lze připustit díry, jaké do nich navrtala privatizace: míním znehodnocení českých podniků, inscenované tehdy často i záměrně, jejich následné oddlužení (na úkor daňových poplatníků), jejich vydání „strategickým partnerům“ za zlomek skutečné ceny…

Tentokrát musí mít daňový poplatník jasné záruky, že pomáhá sám sobě a svým potomkům. Že se za peníze, vydané i z jeho daní, stane jedním z kolektivních akcionářů podniků, které ty peníze zachrání. A neprodělá ani na rozcestí, které nastane po krizi. Ani pokud si dnešní majitelé podniku koupí své akcie zpět. Kolektivním akcionářem zůstane daňový poplatník. A za peníze, které si upře v krizi, se bude podílet na budoucích výnosech. Děsivé ztráty napáchané privatizací se už opakovat nesmí. Za krize, která hned tak neskončí, by měly tím ničivější dopad, a to jak na daňové poplatníky, tak samu podstatu naší národní bezpečnosti.  

Jde nám o to nenechat padnout krizí ohrožené podniky, významné pro celou republiku či určitý region. Toto je v zájmu všech daňových poplatníků. Nikomu z nás neprospěje ani to, stanou-li podniky bezbrannou hříčkou cizích či domácích predátorů. Otázkou, jak těmto podnikům pomoci, se zabývá i ekonomický tým při krizovém štábu vlády. Vyjadřují se k ní i ústavní činitelé. Vedle myšlenek, s nimiž lze souhlasit, zaznívají názory vyvolávající otazníky. Proto jsem inicioval otevřený dopis vládě ČR a získal k jeho podpisu osobnosti respektované širokou veřejností. Cílem je posunout řešení otázky žádoucím směrem – a včas upozornit i na hrozící úskalí a omyly. 

Dopis vládě ČR:

Vážené paní, vážení pánové, 

Česká republika čelí nákaze Covid-19 úspěšněji, než nejedna z evropských i světových mocností. I její ekonomické dopady se daří zvládat k většinovému porozumění. Čekají nás však ještě tvrdší zatěžkávací zkoušky. Krize, jež mnohé připraví o zdroj obživy a dolehne i na životy ostatních, se očekává i v řadě rentiérských zemí. Tím větším tlakům a otřesům vystaví naši republiku, neuralgicky závislou na vnějších trzích i zdrojích

O tom, nakolik jim dokáže odolat, se rozhoduje už dnes. Všem, kdo by se jinak ocitli v nedůstojné tísni, se musí dostat pomoci i v budoucnu. Nátlaku agresívních menšin, které se od státu dožadují „odškodnění“ za to, že chrání lidské životy a zdraví, nelze ustoupit ani o píď. Neméně rozhodně třeba uhájit ekonomické zdroje naší země a nedopustit, aby se staly bezbrannou kořistí zahraničních finančních či konkurenčních subjektů. 

Nemá-li krize ohrozit naši národní bezpečnost, a vážně tak poškodit i budoucí generace, vyžaduje to podle našeho názoru především:

  • urychleně přijmout normu, která po celou dobu krize zabrání zcizení významných ekonomických zdrojů do zahraničí;
  • podpořit podniky způsobem, který je v nezpochybnitelné shodě s veřejným zájmem nákupem jejich obchodních podílů ve výši odpovídající veřejným financím vynaloženým k jejich záchraně;
  • zaručit jejich majitelům právo na zpětný odkup obchodních podílů;
  • garantovat zároveň všem daňovým poplatníkům, že nebude-li jejich pomoc soukromým podnikům v nouzi uhrazena zpět, zůstanou jejich kolektivními akcionáři s právem na spravedlivý podíl z dosahovaného výnosu. 

Daňový poplatník, k jehož tíži se zachraňuje soukromý podnik, musí mít i jinou spolehlivou záruku, a sice že nezůstane jen „užitečným idiotem“ jeho oddlužení a vydání do jiných soukromých rukou hluboko pod cenou, tak jako v případě mnoha bank a podniků od počátku 90. let.

Heslo o státu jako „nejhorším ze všech vlastníků“ dostává právě ránu z milosti. Vydat veřejné zdroje chamtivému sobectví je to poslední, co lze připustit tváří v tvář výzvám číhajícím na naši zemi.    

Signatáři dopisu vládě ČR: Stanislav Novotný, bezpečnostní a mediální expert; MUDr. Marek Obrtel, lékař; Lenka Procházková, spisovatelka a signatářka Charty 77; PhDr. Josef Skála, CSc., historik a vydavatel internetové revue; Ing. Karel Sýs, básník a spisovatel; Ing. Jaroslav Šulc, CSc., makroekonom a národohospodář; Doc. Radim Valenčík, CSc., ekonom a vysokoškolský pedagog; PhDr. Vladimíra Vítová, PhD., politoložka a novinářka 

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Globalizace je prima mejdan, ale každý mejdan jednou končí. Podnikatel o 90. letech, EU a nečekaném přínosu epidemie
To nejhorší přijde po pandemii? Největší podnikatelé na Slovensku zkritizovali Brusel za nedostatečnou podporu
Vstoupí stát do českých klíčových podniků? Vláda o tom uvažuje
Štítky:
ekonomika, Andrej Babiš, Koronavirus
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář